ikoktejl

  • Vychází Koktejl 10/2018

    Říjnový Koktejl je na stáncích od 27. září.

Soutěže

Soutěže KoktejluKvíz, čtenáři na cestách, předplatitelská soutěž... Každý měsíc mají čtenáři Koktejlu možnost hrát o ceny v našich soutěžích. Výherce, pravidla i ceny najdete zde.

Archiv vydání

Archiv KoktejlKoktejl je na českém trhu již dvacet let a počet jeho vydání překročil číslo 250. Kompletní archiv našich čísel je vám právě k dispozici k podrobnému prostudování.

Aktuální číslo

Sto a více stran reportáží, cestopisů, rozhovorů a rad vám pravidelně přináší náš měsíčník, magazín Koktejl. 

Editorial 10/2018

KO1810 titulkaVěřím si, tedy jsem
 
„To ještě neumím, to mi určitě půjde…“ Není to věta, kterou bych si přečetla v chytré příručce pro manažery. Je úhledně napsána křídou na černé tabuli a vítá prvňáčky vstupující do nové fáze jejich dětství. Mimochodem, nejde o moto Billa Gatese nebo jiného kapitána světového obchodu, ale obyčejně neobyčejné zrzky, Pipi dlouhé punčochy. Takový pozitivní přístup, kolika pomůže na svět novým talentům, které by jinak strach držel v koutě vlastních nejistot? Koktejl by nemohl vznikat bez lidí, kteří by nevěřili, že dokážou objevovat vzdálené světy, poznávat neznámé chutě a vůně, pomáhat lidem v nouzi i ohroženým živočišným druhům, že zvládnou posouvat vlastní hranice a tím inspirovat jiné… Něco takového nelze dokázat bez víry v sebe. Učit se to musíme už jako děti, třeba lekcí od copaté Pipi.
 
Krásný říjen v duchu 100 let od vzniku samostatného Československa, projektu, jenž by se bez víry T. G. Masaryka a dalších silných osobností v jeho existenci, nemohl zrealizovat.
 
Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Editorial 9/2018

KO1809 titulkaCesta k legendám
 
Nejdříve si jen tak zlehka pohvizduje, ale pak otočí a opře se do toho z plných plic. Když pořádně zafouká Meltemi, držte si čepice a přivažte židli. Jsem na Krétě a nedaří se mi usnout. Severní vítr Eteseian, jak mu říkali staří Řekové, nehodlá ustat. Židle na balkoně poskakují a prádlo, které jsem pověsila na šňůru, má na kahánku. A za vše může Boreás, bůh severního větru. Podle řecké mytologie byl synem titána Astraia a bohyně ranních červánků Éós. Sídlo měl v Thrákii, ale na svých křídlech se proháněl po celém světě. Je ráno a mávání božských křídel ustalo. Obloha je dokonale vymetená a krásu ostrova lze vidět široko daleko. Krajinu pokrývají úplné lesy olivovníků, které jsou prý tak staré, jako Kréta sama.
 
Vstávám brzy, abych k palácovému komplexu v Knóssu dorazila v rozumnou hodinu, než se sluneční paprsky a davy turistů stanou nesnesitelné. Legenda říká, že král Mínos pověřil vynálezce a stavitele Daidala, aby navrhl obydlí plné spletitých chodeb. Daidalos se zhostil úkolu po svém a vytvořil bludiště z kamene – labyrint, z něhož nikdo nenalezl cestu ven. Bájný Mínoův labyrint, kde byl uvězněn Mínotaurus, nestvůra s býčí hlavou, by měl být identický s palácem v Knóssu. Právě odsud měla Ariadna pomáhat svému hrdinovi Théseovi. Bez jejího klubka červené vlny by nenašel cestu z bludiště. A Daidalos, který nakonec přišel o královu přízeň, se dostal z vězení díky své genialitě. Pro sebe a svého syna vytvořil křídla. Jak nechvalně to dopadlo s letem jeho syna Ikara, ale již z bájí víme.
 
Britský archeolog Arthur Evans odkrýval palác v Knóssu třicet dva let. Co kámen, to kus historie a příběh. Rodily se zde legendy, kterým čas neubírá, ale přidává na věčnosti.
 
Přeji vám, abyste vždy našli cestu z bludiště ven, aby se vám vyhnul Ikarův pád a aby vám vždy foukal příznivý vítr.
 
Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Editorial 7-8/2018

KO1807 titulkaS otevřeným srdcem a myslí
 
Do kulturního a vzdělávacího centra šejka Mohammeda přicházím deset minut po dvanácté. Ramadán je ale podobně jako Vánoce obdobím dobra, „lokálové“, jak tu nazývají původní arabské obyvatelstvo, se na mě usmívají a vedou mě zadním vchodem. Sundávám si boty a vstupuji do místnosti, kde už cizinci hodují na ramadánové večeři. Dubajští muži ve svých dlouhých bílých košilích a s pokrývkou hlavy jištěnou černým provazem, mají u úst mikrofony a zvídavým cizincům zodpovídají všetečné otázky týkající se jejich zvyklostí, náboženství, stravování, oblékání… Na stěně visí motto centra „Open hearts/open minds“. S otevřeným srdcem a myslí si prohlížím Dubajana s perfektně zastřiženým vousem, sedí na zemi a pravou rukou si vkládá do úst hrsti rýže. Trochu se mi to tluče s obrázkem „lokálů“ prohánějících se po dálnici ve svých ferrari. Dávám se do řeči s dubajskou dívkou, která v centru vypomáhá jako dobrovolnice. Vidím jen její obličej, ostatní se skrývá pod černým rouchem. Manar studuje na Novém Zélandu zdravovědu a do Dubaje se vrátila jen kvůli ramadánu, aby byla se svou rodinou. Zajímá mě, jestli přechod na Zéland pro ni neznamenal kulturní šok. „Vůbec ne, stejně jako v Dubaji tu žije spousta cizinců.“ Ti v Dubaji tvoří osmdesát procent obyvatelstva a svou mravenčí prací udržují zemi v chodu. Těžko si představit, že kdybychom se s Manar potkaly na stejném místě před dvaceti lety, seděly bychom uprostřed pouště a pověstné mrakodrapy by byly jen fatou morgánou. Zajímá mě, jak turbulentní společenské a ekonomické změny vnímá starší generace. „Rodiče jsou rádi, protože teď je Dubaj na mapě světa.“ „A jak vnímáš Dubaj ty?“ ptá se mě na oplátku Manar. „Jako orientální New York,“ nemusím dlouho přemýšlet. „To je pěkný, to se mi líbí,“ potěšeně se usměje a dá si po setmění svůj zasloužený lok koly.
 
Žijeme v zajetí předsudků. Cestování je ideální prostředek, jak proniknout k pravdě, s otevřeným srdcem a myslí. Komunikace s domorodci je klíč, který je v našich rukou. Používejme ho.
 
Spolu s redakcí vám přeji krásné léto bez mráčků na obloze i v duši,
 
Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Editorial 6/2018

KO1806 titulkaZdraví místo ropy
 
Když jsem byla malá, většina mých spolužáků měla o letních prázdninách jasno: jede se k Balatonu. Já jsem „maďarské moře“ viděla až o pěkných pár let později. Připadalo mi nekonečné a krásně zbarvené. Odtud se započala má maďarská lázeňská odysea.
Na Maďarsku je fascinující jeho termální bohatství, místo ropy tu ze země tryská zdraví. Neodolala jsem a v městečku Hévíz se ponořila do jezera zázraků. Jeho mírně radioaktivní voda je proslulá svými blahodárnými účinky na lidský organismus a údajně přispívá také k regeneraci mysli. Vyzkoušela jsem si to v praxi, když mě nadnášely léčivé proudy a já si plula mezi lekníny. Akt znovuzrození jsem završila poctivou porcí závinu v jedné z blízkých kavárniček. Rakousko-uherské dědictví dotažené do delikatesního detailu.
 
Navzdory své relativní blízkosti, bylo Maďarsko dlouho mému srdci vzdálené. Důvodem byl asi jazyk, který je všude klíčem otevírajícím cestu k místním, a maďarština mě nikdy neoslovila natolik, abych zvládla víc než několik základních frází. Má chyba. Hibáztam.
 
Letošní léto může být záminkou k dalšímu maďarskému putování. Objevovat je co.
 
Přeji vám krásné červnové dny nabité pohodou.
 
Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Naši partneři

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group