ikoktejl

  • Vychází listopadový Koktejl

    Nové číslo je právě na stáncích!

Soutěže

Soutěže KoktejluKvíz, čtenáři na cestách, předplatitelská soutěž... Každý měsíc mají čtenáři Koktejlu možnost hrát o ceny v našich soutěžích. Výherce, pravidla i ceny najdete zde.

Archiv vydání

Archiv KoktejlKoktejl je na českém trhu již dvacet let a počet jeho vydání překročil číslo 250. Kompletní archiv našich čísel je vám právě k dispozici k podrobnému prostudování.

Aktuální číslo

Sto a více stran reportáží, cestopisů, rozhovorů a rad vám pravidelně přináší náš měsíčník, magazín Koktejl. 

Editorial 11/2020

KO2011 titulkaOstrý budíček

Nemám ráda hororové ani katastrofické filmy. Pokaždé si říkám, hlavně aby ten scénář nenastal. Jakmile se na titulky světových médií dostalo to podivné slovo COVID, hned jsem si vybavila film, který jsem viděla před lety. Jmenoval se Nákaza. Režisér Steven Soderbergh se v něm snažil ukázat, jak by vypadala globální pandemie. „Kdesi na světě potkal nesprávný netopýr nesprávné prase, od něhož se nakazil člověk,“ říká ve filmu jedna z vědkyň. A teď jako bychom všichni byli komparsem v podobném filmu, byť (zaplať bůh), virus v hollywoodském bijáku byl mnohem horší agresor. Přesto covid-19 nemilosrdně vstoupil do našich životů, nečekán a nezván, převrátil na ruby vše, co jsme až doposud považovali za normální. Lidé si teď foukají menší či větší bolístky, počítáme ztráty, finanční, zdravotní, lidské. Batoh starostí nabývá na váze.

Na sociálních sítích mě zaujal tento text. „Představte si, že jste se narodili v roce 1900. Je vám čtrnáct, když propukne první světová válka, a skončí, až vám bude osmnáct, s 22 miliony mrtvých. Globální pandemie chřipky zvaná ‚španělská‘ krátce na to zabije 50 milionů lidí. Dostanete se z toho živí a svobodní. Je vám dvacet. O devět let později ochromí svět globální ekonomická krize kolapsem newyorské burzy, přijde inflace, nezaměstnanost a hlad. Je vám 33 let, kdy se k moci dostanou nacisté. O šest let později začíná druhá světová válka, na jejím konci oslavíte 45 narozeniny. Během holokaustu zemře 6 milionů Židů. Nejhorší vojenský konflikt v dějinách lidstva bude mít na celkovém účtu 60 milionů úmrtí. Když je vám 52 let, vypukne korejská válka. Ve věku 64 let začíná válka ve Vietnamu. Než zde utichnou zbraně, bude vám 75 let. Mezitím se děje tzv. Kubánská krize a hrozba třetí světové války visí ve vzduchu. Dítě narozené v roce 1995 věří, že jeho prarodiče netuší, jak těžký je život. Přežili však několik válek a katastrof.“

Svět nikdy nebyl bezpečné místo, ale v civilizačním pohodlí a nadbytku se na to snadno zapomíná. Pokud má být tato koronavirová krize ostrým budíčkem pro lidstvo, moc si přeju, abychom z ní vyšli lepší, pokornější a slušnější. Kdy jindy než teď v sobě najít to dobré?

Listopadové slunce prý na zem nevidí, musíme si ho tedy hýčkat v duši.
Svět se točí dál.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Editorial 10/2020

KO2010 titulkaZe starého nové a tak stále dokola

Přiznám se, jsem poctivý recyklátor. Se šlupkami od brambor běžím k hnědé popelnici s bioodpadem, sbírám použité kávové kapsle z hliníku a odevzdávám je zpět firmě s chytrým recyklačním programem, která z nich dá život něčemu úplně novému. Z tři sta tisíc takových kapslí se vyrobí tisíc městských kol. Myslím na to pokaždé, když jdu přes Staroměstské náměstí s taškou naloženou kávovým odpadem. Plechovky vozím s sebou na chatu a vyhazuji je do kontejneru ve sběrném dvoře, protože v mém blízkém okolí jsem zatím neobjevila žádnou popelnici na kovové obaly. Oblečení a boty posílám dál do oběhu nebo je cpu do chřtánu popelnice určené ke sběru textilu. Je to někdy práce být odpovědným občanem planety Země. Občas si ale přijdu jako mimozemšťan. Zatímco vyhazuji papírové obaly tam, kam patří, přistoupí ke mně pán se slovy: „Ale pani, co se s tim tady zdržujete, dyť to stejně hoděj na jednu hromadu.“ Odmítám si hledat podobné výmluvy a pokračuji dál ve své zdánlivě sisyfovské činnosti.

Nejsem žádný alternativec. Vím, že už samotné třídění by mělo být na minimu, protože nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne. Nejsem ještě ve fázi bezobalového nakupování, nedělám si ve spíži zásoby brambor a rýže. Aniž bych o tom ale hlouběji přemýšlela, přirozenou cestou jsem se dostala do bodu, kdy se ptám, jaký je původ věcí, které si chci pořídit a zda je vážně tolik potřebuji. A když už, zajímám se, kdo je vyrobil, z čeho a za jakých podmínek. Raději si koupím jednu kvalitní věc od lokálního výrobce než deset podobných z druhého konce světa. Téma tohoto čísla jsme věnovali módě z hlediska udržitelnosti. Právě toto krásné odvětví představuje pro naši planetu obrovskou ekologickou zátěž. Rčení „šaty dělaj člověka“ tím dostává hlubší rozměr. Vybavuji si z dětství klapavý zvuk šicího stroje, u kterého seděla maminka v obležení látek nejrůznějších vzorů a šila podle střihů vytržených z Burdy. Šilo se a přešívalo, pletlo se a páralo a rozhodně se neplýtvalo. Byla to potřeba doby, kdy zboží nebylo. Paradoxně nyní, kdy je všeho přehršel, jsme se dostali do stejného bodu. Dnes má tato potřeba nálepku udržitelnost.

Přeji vám krásný podzim a dobrou náladu, aby na vás covid nemohl.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Editorial 9/2020

KO2009 titulkaBatman ve službě

Letošní léto mělo trochu jiný nádech. Mnozí si odpustili zarouškovanou cestu letadlem, oželeli lukulské hody v podobě all inclusive, a místo opalování v ohrádce na pláži zvolili bezpečí své chalupy. Země si tak trochu odpočívá, zatímco my skřípíme zuby, protože naše dosavadní jistoty se zhroutily jako domeček z karet. Heslo – Chceš-li rozesmát boha, seznam ho se svými plány –najednou platí víc než kdykoliv předtím. V říjnu bych měla po dlouhé cestovatelské dietě odjet do zahraničí, ale vlastně nevím, zda se to podaří, tak si jen tiše doufám, že mi padnou dobré karty. Nyní žiju hlavně přítomným okamžikem, prožívám tady a teď, což mi nikdy moc nešlo, protože hlava mě táhla do budoucnosti, kde je třeba mít jasný plán.

Sledování světových událostí se stalo ještě depresivnější záležitostí než obvykle, ale sem tam problesknou i pěkné zprávy, které vám protáhnou úsměv na tváři. Třeba, že v chilské metropoli Santiago, těžce zkoušené koronavirovou epidemií, můžete potkat Batmana na dobročinné misi. Neznámý hrdina v kostýmu komiksového postavy roznáší jídlo bezdomovcům. „Podívejte se kolem sebe a zhodnoťte, zda nemůžete věnovat trochu času, trochu jídla, trochu přístřeší, nebo občas povzbudivé slovo těm, kteří to potřebují,“ nechal se slyšet Batman, jemuž současná situace není lhostejná. Kostým podle něj slouží k tomu, aby v těžkých dobách společně s jídlem lidem přinesl také smích a radost. Chilský Batman solidario má ale na sobě jisté specifikum poukazující na podivnost doby, kostým netopýřího muže doplňuje rouška. Snad ji bude moct brzy odložit.

Přeji vám krásný a pokud možno nezarouškovaný podzim.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Editorial 7-8/2020

KO2007 titulka„Tento způsob léta...
zdá se mi poněkud nešťastným...“ Legendární hláška z románu Vladislava Vančury, jako by nikdy neseděla lépe. Nevím, jestli toto léto bude rozmarné, ale určitě si na něj budeme ještě dlouho pamatovat.

Jako malá holka jsem si nadšeně listovala v katalozích, které si u nás odložila návštěva ze západního Německa, a černým fixem si zaškrtávala, co bych si přála, kdybych mohla... Bylo toho hodně. Hračky, ty hlavně, a pak taky šaty s Mickey Mousem, přála jsem si je tak moc, že jsem si je vystřihla a nalepila do deníku ovázaného červenou mašlí. Jak jinak, když byl tajný. Jednou u nás návštěva nechala katalog, který nebyl plný věcí, ale míst, kam se mohlo jet na dovolenou. Zatímco letní zahraniční cesty našinců neomylně mířily do Jugoslávie či Bulharska, tenhle pohádkový katalog zval k návštěvě míst, o kterých jsem nikdy neslyšela. Kanárské ostrovy. Představovala jsem si, že jsou plné barevných ptáčků, když se tak jmenují. Anebo Egypt. Země faraonů pro mě tenkrát byla dosažitelná asi jako Mars a nechápala jsem, že opravdu někdo se tam může vydat. Jen tak. Na pár dní. To musela být země, to západní Německo, když tam lidé mohli cestovat. Hotový ráj. Tiše jsem záviděla tetě z pátého kolena a snila si svůj sen o šatech s Mickeym.

Doba koronavirová mi připomněla dětství, kdy pro nás zůstávaly mnohé dveře neprodyšně uzavřené. V dospělosti by mě nikdy nenapadlo, že se lidstvo dostane do bodu, že dočasně budou muset zůstat zavřené všechny dveře, a to ne z důvodu politického, ale virového. A tak si zatím sníme o tom, jaké to bude až ... a přemýšlíme o tom, kam... Mezitím ale máme tady a teď a bylo by skvělé tento čas, který se vymyká zatím všemu, co jsme zažili, využít k objevování domácích krás. Turistickým magnetům jsem se vyhýbala, ale letos se už nelze vymlouvat na davy turistů. Dnes na mě vyskočil inspirativní slogan: „Místo Bora Bora, zlákala mě Kutná Hora.“ Nakonec tohle léto nemusí být ani trochu nešťastné.

Užijme si ho hlavně ve zdraví.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Naši partneři

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group