ikoktejl

  • Vychází Koktejl 12/2018

    Poslední letošní číslo Koktejlu je na stáncích od 30. listopadu.

Soutěže

Soutěže KoktejluKvíz, čtenáři na cestách, předplatitelská soutěž... Každý měsíc mají čtenáři Koktejlu možnost hrát o ceny v našich soutěžích. Výherce, pravidla i ceny najdete zde.

Archiv vydání

Archiv KoktejlKoktejl je na českém trhu již dvacet let a počet jeho vydání překročil číslo 250. Kompletní archiv našich čísel je vám právě k dispozici k podrobnému prostudování.

Aktuální číslo

Sto a více stran reportáží, cestopisů, rozhovorů a rad vám pravidelně přináší náš měsíčník, magazín Koktejl. 

Editorial 7-8/2018

KO1807 titulkaS otevřeným srdcem a myslí
 
Do kulturního a vzdělávacího centra šejka Mohammeda přicházím deset minut po dvanácté. Ramadán je ale podobně jako Vánoce obdobím dobra, „lokálové“, jak tu nazývají původní arabské obyvatelstvo, se na mě usmívají a vedou mě zadním vchodem. Sundávám si boty a vstupuji do místnosti, kde už cizinci hodují na ramadánové večeři. Dubajští muži ve svých dlouhých bílých košilích a s pokrývkou hlavy jištěnou černým provazem, mají u úst mikrofony a zvídavým cizincům zodpovídají všetečné otázky týkající se jejich zvyklostí, náboženství, stravování, oblékání… Na stěně visí motto centra „Open hearts/open minds“. S otevřeným srdcem a myslí si prohlížím Dubajana s perfektně zastřiženým vousem, sedí na zemi a pravou rukou si vkládá do úst hrsti rýže. Trochu se mi to tluče s obrázkem „lokálů“ prohánějících se po dálnici ve svých ferrari. Dávám se do řeči s dubajskou dívkou, která v centru vypomáhá jako dobrovolnice. Vidím jen její obličej, ostatní se skrývá pod černým rouchem. Manar studuje na Novém Zélandu zdravovědu a do Dubaje se vrátila jen kvůli ramadánu, aby byla se svou rodinou. Zajímá mě, jestli přechod na Zéland pro ni neznamenal kulturní šok. „Vůbec ne, stejně jako v Dubaji tu žije spousta cizinců.“ Ti v Dubaji tvoří osmdesát procent obyvatelstva a svou mravenčí prací udržují zemi v chodu. Těžko si představit, že kdybychom se s Manar potkaly na stejném místě před dvaceti lety, seděly bychom uprostřed pouště a pověstné mrakodrapy by byly jen fatou morgánou. Zajímá mě, jak turbulentní společenské a ekonomické změny vnímá starší generace. „Rodiče jsou rádi, protože teď je Dubaj na mapě světa.“ „A jak vnímáš Dubaj ty?“ ptá se mě na oplátku Manar. „Jako orientální New York,“ nemusím dlouho přemýšlet. „To je pěkný, to se mi líbí,“ potěšeně se usměje a dá si po setmění svůj zasloužený lok koly.
 
Žijeme v zajetí předsudků. Cestování je ideální prostředek, jak proniknout k pravdě, s otevřeným srdcem a myslí. Komunikace s domorodci je klíč, který je v našich rukou. Používejme ho.
 
Spolu s redakcí vám přeji krásné léto bez mráčků na obloze i v duši,
 
Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Editorial 6/2018

KO1806 titulkaZdraví místo ropy
 
Když jsem byla malá, většina mých spolužáků měla o letních prázdninách jasno: jede se k Balatonu. Já jsem „maďarské moře“ viděla až o pěkných pár let později. Připadalo mi nekonečné a krásně zbarvené. Odtud se započala má maďarská lázeňská odysea.
Na Maďarsku je fascinující jeho termální bohatství, místo ropy tu ze země tryská zdraví. Neodolala jsem a v městečku Hévíz se ponořila do jezera zázraků. Jeho mírně radioaktivní voda je proslulá svými blahodárnými účinky na lidský organismus a údajně přispívá také k regeneraci mysli. Vyzkoušela jsem si to v praxi, když mě nadnášely léčivé proudy a já si plula mezi lekníny. Akt znovuzrození jsem završila poctivou porcí závinu v jedné z blízkých kavárniček. Rakousko-uherské dědictví dotažené do delikatesního detailu.
 
Navzdory své relativní blízkosti, bylo Maďarsko dlouho mému srdci vzdálené. Důvodem byl asi jazyk, který je všude klíčem otevírajícím cestu k místním, a maďarština mě nikdy neoslovila natolik, abych zvládla víc než několik základních frází. Má chyba. Hibáztam.
 
Letošní léto může být záminkou k dalšímu maďarskému putování. Objevovat je co.
 
Přeji vám krásné červnové dny nabité pohodou.
 
Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Editorial 5/2018

KO1805 titulkaPřejít na články z Koktejlu 5/2018

Černá práce pro čistý život

Nasazuju si gumáky a rukavice, které něco vydrží. Pode mnou koberec z haraburdí. Nespočet petláhví, vysloužilého kuchyňského náčiní, láhví neidentifikovatelného obsahu, igelity připoutané tak hluboko v zemi, jako by měly umělohmotné kořeny. Objevuji i předměty, které mi otevírají vzpomínky do dětství. Poznávám mléko, co kdysi dávno stávalo v regálech samoobsluhy nebo mýdlo, jež nemohlo chybět v žádné koupelně. Mezi haldou zrezivělých plechovek vykukuje ručička gumové panenky. Kdo si s ní asi hrál? Černá skládka je špinavou expedicí do dějin i do černých koutů lidských povah. Znechucená třídím, co se dá a co poberu. Pomíjím pračky, torzo auta nebo umyvadla. Pneumatiky vrstvím na sebe, už z nich vyrostl statný panáček Michelin. Zatímco se peru s letitými nánosy lidského nepořádku, za zády slyším pohyb. To srna proběhla tak rychle, že jsem sotva zahlédla její bílou skvrnu na pozadí. Příroda si svou cestu najde, a tak i mezi harampádím potkávám slepýše i mloka skvrnitého. V hlavě mi zvoní jediná otázka: Proč toto děláme krajině i sobě samým?

Náš bezohledný přístup a víra v to, že každý bordel po nás nějak zmizí, si začíná vybírat svou daň. Populární turistický ostrov Boracay, ležící jihovýchodně od Manily, bude na půl roku uzavřen turistům. Minulý rok navštívily pohádkový ostrov dva miliony turistů a ekologický dopad je katastrofální. Filipínský prezident Rodrigo Duterte prohlásil, že ostrov se mění v „žumpu“. Špatnou ekologickou situaci na ostrově přičítá provozovatelům hotelů, restaurací a dalším firmám napojeným na turismus, kteří dobře nenakládají především s odpadní vodou. Často ji svádějí přímo do moře. Problém má i celá Indonésie. Podle balijské ekologické organizace ROLE se zde vyprodukuje 130 tisíc tun plastového a pevného odpadu. Denně. Bali, ostrov bohů by se brzy mohl stát ostrovem plastů, pokud včas nezatáhneme za záchrannou brzdu.

Při likvidaci skládky mi rukama prošlo tolik igelitových pytlíků a plastových láhví, že si od té doby chodím pro oběd s vlastními kelímky. Nechci na tu horu odpadu, kterým zemi zatěžujeme, přidávat další. Je to mikro kapička uvědomění pro zdravější život, ale i ty tvoří oceán.

Přeji vám krásný májový čas a nezapomeňte se políbit pod rozkvetlou třešní.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Tagy: Koktejl 2018 5

Editorial 4/2018

KO1804 titulkaPřejít na články z Koktejlu 4/2018

Když se psal rok 1992…

Někdy je užitečné ohlédnout se. Pohlédnout minulosti do tváře. Co bylo, bylo. Mělo se to tak stát? Mohlo se to stát jinak? Poučili jsme se poté, co jsme dostali ránu, nebo jsme ničím nenapravitelný druh? Obracet kapitoly v knize osudu a hledat odpovědi.
V roce 1992 došlo k řadě významných událostí i zcela bezvýznamných epizod, které jsou dnes jen škytnutím v historické paměti lidstva. K těm zlomovým v našich dějinách (aniž bychom si toho tenkrát asi byli v plné míře vědomi), patřilo připojení Československa k internetu. Nebo dnes neblaze proslulé první kolo kuponové privatizace, kdy mnozí uvěřili, že jim drží palce samotná štěstěna. Chyba lávky. Byl to také rok, kdy se lámal československý chléb. Přesně o půlnoci 31. prosince už ho byly jen dvě samostatné části – česká a slovenská. V amerických prezidentských volbách zvítězil Bill Clinton, anglikánská církev rozhodla, že bude světit na kněze i ženy, v Barceloně se konaly letní olympijské hry… V dubnu roku 1992 vyšlo na novinovém papíře první číslo Koktejlu. Právě tato událost v budoucnu znatelně ovlivní můj život.

Magazín Koktejl slaví tímto číslem 26 let své existence. V jeho živelných začátcích by mu takový věk prorokoval málokdo, díky úsilí dlouhé řady spolupracovníků a přízně čtenářů, ale došel až sem.  

Děkujeme, že jste na té mnohdy trnité cestě s námi. 

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Naši partneři

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group