ikoktejl

Přejít  na články z Koktejlu 9/2016

Mezi námi sousedy

„A proč vy nás nemáte rádi?“ ptá se mě bez obalu polská novinářka během oběda. „Nemyslím, že bychom vás neměli rádi, spíš jsme si ještě nedali tu práci, abychom pronikli do polské duše, což nelze bez toho, aniž bychom poznali vaši zemi,“ snažím se o česko-polskou diplomacii. V duchu si ale říkám, že sama bych svým know-how o Polsku uchvátit nemohla.

„My vám závidíme tu pohodu, jak nic neřešíte. Berete život s nadhledem, to my neumíme,“ pokračuje Ania ve své analýze. My Češi prý máme humor jako obranu. Když si vybavím vtipy, které mi chodily na mobil v době povodní, musím dát Polákům za pravdu. Asi je to náš mnohdy morbidní způsob, jak ustát životní zkoušky.

Před patnácti lety jsem byla v Polsku poprvé. Ve Varšavě. Bydlela jsem ve čtvrti Praga, na níž bylo hezké jen její jméno. Depresivní atmosféru navíc umocňovalo počasí, město jako by někdo přikryl šedou dekou a pár dní ji nechtěl odhrnout. Dnes je Praga čtvrtí umělců, kteří v bývalých továrnách otevřeli své galerie, kluby, kreativní dílny. Místo se našlo i pro kina a koncertní sály. Varšavská Praha, kdysi nepěkná a nevlídná se stala trendy místem, kam se jezdí za kulturou. Mám chuť se tam znovu vypravit, byť bych před lety přísahala opačně.

Náš spolupracovník Libor Budinský Polsko projel a připravil pro Koktejl inspirativní reportáž o našem sousedovi, kterého jako cestovatelé zanedbáváme. Naše škoda, protože tahle země zraje jako víno.

Pohodové cestování a šťastné návraty vám přeje,

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Aneb ohlédnutí za čtvrt rokem v Austrálii

Text a foto: Ladislav Bezděk, Kateřina Dvořáková

Po roce a půl cesty kolem světa v naší oranžové oktávce přišel další zásadní krok, další přeprava. Vedle jiných neméně zajímavých cílů jsme slíbili, že naše trasa povede přes všech pět obydlených světadílů.

Nemohli jsme tedy vynechat Austrálii. Obzvláště, když se jednalo o naší úplně první cestu do země klokanů. Tříměsíční vízový limit nám sice moc nepřál, ale rozhodli jsme se vidět co nejvíce. Za osmdesát dní jsme nakonec viděli a zažili opravdu maximum. Především to co dělá Austrálii takovou jaká je. Svezte se kousek s námi a přečtěte si, čím si nás Austrálie podmanila.

Science centrum zve na Překonané vynálezy i na gigantický model srdce

Chcete si užít prázdniny zábavně, vědecky, ale hlavně na plné pecky? Pak neváhejte a vydejte se s kamarády do liberecké iQLANDIE. Těšit se můžete nejenom na absolutní novinky - gigantický model srdce, Překonané vynálezy a speciální Živák v Planetáriu, ale i na to, že si tu popovídáte s humanoidním robotem Thespianem, zkouknete pitvu mimozemšťana nebo procestujete Mars v nadčasovém vesmírném vozítku. To vše za doprovodu akční Science show, badatelských aktivit a makromolekulární kuchyně.

Tušíte, jak fungoval dálnopis, na čem prala vaše prababička, kolik vážil první mobilní telefon Eurotel nebo co to vůbec bylo Atari? Jestli ne, tak tým iQLANDIE vám to prozradí! A to v interaktivní expozici Překonané vynálezy, kterou zpřístupní na začátku léta. Čekají vás tu takové vychytávky, jako třeba kempingový stan z osmdesátých let, pod který jezdili vaši rodiče na dovolenou, počítač iQ 151, walkman, ukázka skládacího papíru, ventokličky a spousta dalších věcí, které dnes patří do propadliště dějin. Celou atmosféru podtrhnou dobové snímky – například reklamy z dob socialismu, které budou promítány na zeď.

Buch, buch, buch…

V iQLANDII přibyl i nový exponát – gigantický model srdce, které je pětadvacetinásobně větší než to lidské. Názornost nechybí – tvar, hlavní žíly, tepny, aorta, dokonce i zbarvení – vše odpovídá realitě. Stačí jen vstoupit dovnitř a zkoumat. V modelu si dokonce můžete změřit svou vlastní tepovou frekvenci.

Mimo tohoto interaktivní exponátu vás tu ale čekají čtyři stovky dalších. S hlavní ikonou science centra, humanoidním robotem Thespianem, si popovídáte v několika světových jazycích, v Mars Roveru procestujete skrz na skrz Rudou planetu, sílu živlů okusíte v simulátorech vichřice a zemětřesení a kosmonautický výcvik absolvujete na Hvězdném kolotoči.

Zábava i relax

Zábavu a relax v jednom slibuje místní Planetárium. Vedle osvědčených filmů, jako například Úsvit kosmického věku, Soumrak dinosaurů a Výprava ke hvězdám, vám místní planetárníci o prázdninách přestaví i autentický, živě komentovaný pořad? Díky němu procestujete Mléčnou dráhu, zjistíte, kde se v ní nachází naše planeta, či se stanete svědky vzniku Sluneční soustavy a planet před miliardami let. Rovněž si prohlédnete noční oblohu nejen ze Země, ale i z jiné části galaxie. Filmové fanoušky jistě nadchne prohlídka míst, kde na Marsu bydlel a kudy cestoval Matt Damon ve filmu Marťan.

Science show i Kriminálka iQLANDIA

Jestli rádi experimentujete, pak je tu pro vás nachystána divoká Science show. Ta bude v létě za příznivých vědeckých podmínek probíhat venku a zkušení lektoři vám během spektakulárního představení ukážou výrobu kouřového děla, polijí vám ruku kapalným dusíkem o teplotě -196 °C nebo vás nechají si zatancovat na izolační podložce pod napětím několika set tisíc voltů. Chybět nebude ani ochutnávka makromolekulární kuchyně v rámci prázdninového workshopu Věda v kuchyni. A pozor, i letos se můžete přidat k pátracímu oddílu Kriminálka iQLANDIA či si prubnout jednu z badatelských aktivit.

Přejít na články z čísla 7–8/2016

Krajinou vzpomínek

Vzpomínám na nohy zabořené v písku. Na to měkké pohlazení. Na stavění hradů a průhledná těla medúz v chladném Baltském moři. Pranic mi to nevadilo. Tenkrát jsem poprvé okusila slanou chuť moře. Kolik v něm asi bylo soli? Vzpomínka, která mi dnes chutná sladce.

Vzpomínám, jak mi ztěžkla víčka, ale nechtěla jsem se poddat spánku, tomu našeptávači snů. V rohu pokoje stál velký kornout naplněný bonbony, zítra s ním vyrazím do školy. Poprvé. Jaké to bude? Ráno jsem si oblékla žluté šaty, maminka mi upletla dva dlouhé copy a vyrazila jsem do nového světa, k otevřeným dveřím do krajiny lidského poznání. Co všechno nevím, se teprve dozvím. A taky pochopím, že lepší je někdy nevědět.

Vzpomínám si, že běžím z prudkého kopce. Padám na kolena a teče mi krev. Zůstala jizva a vzpomínka na tátova slova: „Pospíchej pomalu.“

Vzpomínky jsou jako pokoje s minulostí. Můžeme jimi procházet a cítit klid v duši, protože nic z toho, co se v nich odehrálo, již změnit nelze. Máme ale volbu, vybrat si, do kterých komnat opět vpustit naši mysl, a kde už je brána navždy uzavřena. Proč jitřit staré rány?
Tématem tohoto čísla jsou Vzpomínky na Afriku, s níž protli svůj osud Ernest Hemingway, dánská spisovatelka Karen Blixenová i Josef Vágner, český vizionář ochrany africké fauny. Život je mořem příběhů.

Užijte si krásné léto, ať máte na co vzpomínat.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka