ikoktejl

BAOBABY - OBŘI S DUŠÍ

Pouze málo stromů v tropech vzbuzovalo pozornost cestovatelů tolik, jako baobaby - jejich tlusté kmeny a deštníkovité koruny. Svérázný vzhled celého stromu a "běžným normám" neodpovídající míry byly, a doposud jsou, základem různých pověr a předsudků. Na rozdíl od Saint-Exupéryho hrdiny Malého prince, který byl přesvědčen o škodlivosti těchto obrů, mají domorodci v zemích, kde baobaby dodnes rostou, tlustokmenné stromy většinou ve veliké úctě. Je to jakási zvláštní, možná mystická pokora před velikány, jejichž opravdový význam, stejně jako jejich fungování, budou asi navěky zahaleny rouškou tajemství. Důvodem je i bizarnost, jež je v rostlinné říši planety Země zcela ojedinělá.

Baobaby nerostou zdaleka na všech kontinentech, a států, které se mohou pochlubit jejich původním výskytem, je také jen pár. Když moudrá příroda rozšafně tvořila a vymýšlela veškerou květenu naší planety, na baobaby byla mírně skoupá, a tak dnešní vědci rozškatulkovali celou "baobabí" rodinu pouze do osmi druhů. Jeden pochází z Austrálie, další z Afriky a za jakousi kolébku baobabů můžeme směle označit Madagaskar. Tady totiž roste rekordní počet šesti druhů.


BAOBABÍ RODOKMEN

Africký druh Adansonia digitata, česky také někdy označovaný jako baobab prstnatý (to podle hluboce vykrajovaného listu, připomínajícího prsty ruky), roste v savanových oblastech ve východní části černého kontinentu. Východoafrické savany jsou po dlouhé miliony let prakticky stejné a archeologové zde mají svůj ráj a stavební pilíře moderních teorií o vzniku člověka. Olduvaiský prapředek, který zde žil, asi viděl podobný ráz krajiny, jako vidíme my dnes, přičemž už v té době musely tamní přírodě, tehdy však více zarostlé, kralovat baobaby.

Ovšem první zmínka o těchto stromech pochází až ze čtrnáctého století našeho letopočtu, kdy arabský cestovatel Ibn Battúta popisuje zvláštní zavalité stromy se schopností hromadit velké zásoby vody. Zásadní a vědecky podložené informace však přivezl do Evropy francouzský přírodozpytec Michel Adanson, který působil na africkém kontinentu několik let. Carl Linné, otec systému organismů, zařadil baobaby do své klasifikace rostlin s tím, že použil podrobný popis afrického druhu. Na počest Francouze Adansona, který vlastně baobaby zpřístupnil botanické vědě, nazvali celý rod jeho jménem - Adansonia.

S přibývajícími cestovatelskými aktivitami botaniků se začaly objevovat také zmínky o baobabu australském a o madagaskarských druzích. Zajímavé však zůstává to, že ač byly tyto stromy natolik zvláštní a nepřehlédnutelné, byly neustále opomíjeny a jejich výzkumem se začal intenzivně zabývat až v devadesátých letech našeho století doktor Baum z Missouri Botanical Garden v USA.

BAOBABÍ "TĚLOVĚDA"

Baobaby většinou najdeme v sušších oblastech, a to jak v Africe a na Madagaskaru, tak i v Austrálii. Příroda je vybavila schopností udržet v sobě vodu, kterou si načerpají v době, kdy je této životodárné tekutiny relativní dostatek. Samozřejmě, že rezervoárem, jakousi zásobárnou, je jejich obrovský kmen. Ten je na svém obvodu vyztužen pevnými tuhými vlákny, která dokáží strom ochránit před požáry a také zřejmě před nadbytečnou ztrátou vody. Teprve uvnitř kmene se nachází zvláštní, velmi pórovité dřevo schopné nasát vodu. Jelikož klima je v částech světa, kde tito "tlouštíci" rostou, rozděleno na období sucha a dešťů, musí baobaby (a nejen ony) s vodou zacházet velmi šetrně a hospodárně. Snad proto upadají v době největších veder a sucha do jakéhosi "spánku", kdy ztratí listy, přičemž fotosyntézu a základní metabolismus zajišťuje chlorofyl uložený těsně pod povrchem hladké borky. O tom, kolik jsou baobaby do svého obrovitého kmene schopny vlastně nasát vody, existují učené spory i laické dohady. Nejčastěji se však v této souvislosti hovoří o tom, že největší exempláře baobabu prstnatého mohou načerpat do své zásobárny až 2000 litrů vody.

Zvláštně utvářená koruna s několika velmi silnými kosterními větvemi se zřejmě stala důvodem vzniku legendy, která tvrdí, že rozhněvaný bůh zasadil baobaby kořeny vzhůru a větvovím pod zem. Faktem zůstává, že na mnohých lokalitách je koruna baobabu široko daleko jediným "slunečníkem" vytvářejícím milosrdný stín před všespalujícím sluncem.

U baobabů není zajímavý jen kmen a koruna, ale i květy. Ty jsou mimoto také neobyčejně krásné. Jejich stavba prozrazuje příbuznost všech baobabů ke skupině rostlin bombakovitých (čeleď Bombacaceae). Botanici se zprvu domnívali na základě pozorování afrického druhu, že květy baobabů opylují kaloni, ale studie provedené v posledních letech jasně prokázaly, že u většiny madagaskarských druhů jsou hlavními opylovači lišajové. Největší madagaskarský druh dokonce opylují drobní lemuři Phaner furcifer, kteří navštěvují květ převážně v noci. Lemur sladký nektar olizuje z báze korunních lístků, přičemž se mu sypou na hlavu tisíce pylových zrn, která později přenese na jiný květ. Po opylení a oplození se začne vyvíjet plod, jímž je u baobabů hnědá nepukavá tobolka s přibližně stovkou semen uložených ve vatovité dužnině.

BAOBABÍ UŽITEK

Domorodci v Africe, v Austrálii, ale především na Madagaskaru využívají nejrůznější části baobabů. Osobně jsem se na Madagaskaru několikrát setkal s trhovci, kteří nabízeli zralé sametové tobolky. Hospodyně z nich vyberou dužninu, kterou je možné konzumovat za syrova "v rostlém stavu", nebo ji nechají krátce nakvasit a pak je z ní osvěžující nápoj příjemně navinulé chuti. Lidoví léčitelé ji dokonce používají jako lék a obzvláště plody s růžovou dužninou jsou velmi ceněné (zřejmě se jedná o dužninu napadenou zvláštní kulturou plísně). Nazmar však nepřijdou ani semena. Ta sloužila především v minulosti jako užitečná surovina pro výrobu vysoce kvalitního oleje. Semena druhu Adansonia grandidieri, velká přibližně jako jádro lískového oříšku, se asi do roku 1920 dovážela do francouzského přístavu Marseille právě za účelem lisování oleje. Jediná patálie nastává se sklizní, protože vylézt po hladkém kmenu do koruny prakticky nelze. Proto je většina baobabů v okolí vesnic opatřena poschoďovitě zatlučenými dřevěnými kolíky, které slouží jako schůdky do koruny. Pohyb po těchto jednoduchých stupíncích však vyžaduje trénink a pro nezkušeného česáče plodů může být výstup do koruny poměrně riskantním kouskem, uvážíme-li, že výška kmene u Adansonia grandidieri může u vzrostlých exemplářů dosahovat až 25 metrů!

Užitek ovšem neposkytují pouze plody. Pevná vlákna lýka pod kůrou slouží k výrobě provazů a lan běžně užívaných v každodenním životě domorodců, dále se z nich vyrábí i balicí papír. Z kořenů mladých rostlin se prý připravuje lahodný salát. Zřejmě nepravdivá je informace o tom, že se z kmenů menších baobabů (např. Adansonia rubrostipa) vyrábějí jednoduchá plavidla, protože měkké pórovité dřevo snadno nasákne vodu. Zcela jistě však Malgaši sbírají na kmenech padlých baobabů zvláštní druh jedlé houby, která roste pouze na trouchnivějícím dřevě těchto velikánů.

Neustále se diskutovalo o tom, zda kmeny baobabů slouží jako opravdové zásobárny vody pro domorodce. Jediná zmínka z roku 1912 hovoří o tom, že domorodci na jihozápadě Madagaskaru hloubí v kmenech baobabů Adansonia otvory a měkký střed kmene vydlabou. Tím vznikne uprostřed stromu dutina, do které shromažďují vodu v období dešťů lidé, ale částečně i rostlina. Tuto vodu pak domorodci používají především k napájení dobytka. Expedici Lemuria 98 se po mnoha letech podařilo prokázat existenci tohoto způsobu využití baobabů. Důkazem jsou například záběry na kazetě MADAGASKAR, která vyšla jako příloha magazínu KOKTEJL 11/1998 ke stejnojmennému článku.

Baobaby jsou pro lidi zvláštním, oduševnělým stromem. Proto také v jejich nitru mají mnohdy příbytek kouzelníci a šamani, daleko od vesnice vyhledávají meditační klid. V Súdánu některé vesnice používaly kmeny baobabu prstnatého jako hroby pro své blízké zemřelé. Na druhou stranu existují zprávy potvrzující určité "zneužití" baobabů. V severní Botswaně údajně stál baobab, v jehož nitru byl zřízen splachovací záchod, v Austrálii zase posloužil kmen Adansonia gregorii jako městské vězení. Naštěstí jsou tyto případy spíše kuriozitou, a nikoliv pravidlem.

BAOBABÍ DUŠE

Všichni lidé narození v krajích baobabů mají k těmto stromům zvláštní úctu a je úplně jedno, ve které části světa to je. Obzvláště pak Malgaši mají svůj život těsně spjatý s životem a s osudy těchto velikánů. Nejčastěji je nazývají renala nebo reniala, což v překladu znamená "matka lesa". Chovají k baobabům zvláštní úctu a nikdy je úmyslně nepoškozují. Vzhlížejí k nim jako ke stromům s duší a často jim přinášejí i oběti ve formě rýže nebo jiného jídla. V suchých oblastech jihozápadního Madagaskaru, kde bývá původní porost často vykácen, baobaby stojí a rostou dál.

Vesničané si bohužel neuvědomují, že nejvíce škodí baobabům právě tím, že jim ničí jejich přirozené prostředí. Tento problém je natolik zásadní, že v místech s vykáceným lesem nedochází již k přirozené obnově společenstva a baobaby, které jsou jakousi páteří zdejších rostlinných formací, mají šanci stejně malou jako ostatní druhy. Domorodci mají doposud své matky lesa "v pořádku", stejně jako své vlastní představy a pohledy na tento svět. Do života i těch nejprostších domorodců se ale čím dál více začínají promítat neblahé prvky euro-americké kultury, a tak je možná otázkou krátké doby, kdy hodnoty přetrvávající stovky generací padnou během několika málo dalších let. To, co bylo dříve zapovězené, zakázané, nebo-li fady, se může nebezpečně brzy stát uznávanou společenskou normou.

I v těch nejodlehlejších místech třeba jihozápadního Madagaskaru či východní Afriky se totiž domorodci dostávají do přímého kontaktu s pokřivenými hodnotami našeho světa. Je velká škoda, že před ním není nikdo z nás schopen uchránit Masaje, Vezy, Mahafaly, Antandroye, Sakalavy a další domorodé kmeny, a tím nepřímo i baobaby. Byť to jsou obři, proti člověku jsou stejně bezbranní jako plejtváci, velryby, sekvoje či sloni. Je totiž nad slunce jasnější, že baobaby tady budou tak dlouho, jak dlouho jim člověk ponechá šanci. Záleží však na tom, jak dlouho dostane při současném způsobu života od přírody šanci právě člověk...




Řadu dalších informací o baobabech najdete na webovských stránkách expedice Lemuria http://vesmir.msu.cas.cz/Madagaskar
březen 2000
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group