ikoktejl

MOMBASA - MEZI STARÝM A NOVÝM

MOMBASA - MEZI STARÝM A NOVÝM
 
Text: Philip Cartland
 
Sultan byl hubený, šlachovitý člověk s tradiční muslimskou čepičkou (tzv. kofia) balancující nejistě na jeho zátylku. Na bradě si pěstoval ostře střižený chomáček zakrslých chlupů. Měl krví podlité oči a zuby žluté od nepřetržitého kouření. Na sobě měl otrhanou sbírku obnošených a odložených šatů západního stylu. Zastihl jsem jej, když seděl pod mangem a pochopil jsem, že není spjat s turistickým ruchem dole u Fort Jesus; a tak jsem se představil. Souhlasil ihned s tím, že mi pomůže, takže jsme se vydali k nedalekému starému přístavu.

 

Mombasa se nachází v tropické pobřežní části Keni. Stará Čtvrť je vmáčknuta do spletité sítě uliček na východním břehu ostrova. Nad vstupem do starého přístavu se díky své strategické poloze tyčí Fort Jesus, portugalská pevnost postavená v 16. století. Dnes slouží stará pevnost se svými rezavými děly a drolící se konstrukcí jen jako muzeum a turistická atrakce. U základů jejích mohutných zdí vleže vyčkávají jako pavouci turističtí průvodci.

Když jsem sestupoval z bzučícího hotelu dolů do přístavu, začalo tropické slunce rozlévat svůj žár. Mombasu jsem předtím navštívil mnohokrát, většinou při nákupních pochůzkách, nepříjemných kvůli hlučnému městskému spěchu. Tentokrát jsem ovšem toužil po bližším setkání s lidmi a jejich způsobem života, zvláště ve Staré Čtvrti, a chtěl jsem využít příležitosti k fotografování. Každý, kdo zkoušel kdekoli v Keni volně fotografovat, porozumí, že fotografie je u místních velice citlivou záležitostí a vyžaduje jemný přístup. Mimo to mě hned prozradil samozvaným turistickým průvodcům fotoaparát kolem krku a má bílá pleť, a začali mě hned otravovat. To, co jsem skutečně potřeboval, bylo utajení, abych mohl fotografovat, aniž bych na sebe poutal zbytečnou pozornost. Proto jsem měl s sebou Sultana, který · jak jsem doufal · vysvětlí lidem můj záměr vhodným způsobem.

S MONZUNY V ZÁDECH

Předpokládal jsem, že starý přístav s arabskými tichomořskými plachetnicemi jen letmo zahlédnu skrz vysoké vstupní brány, které naháněly strach, ale byl jsem překvapen, když jsem zjistil, že je přístupný veřejnosti. Po celá léta byl nepřístupný, až podezřele · co vlastně chtěli celní úředníci skrývat? Dokonce byl stržen starý, rezavý nápis zakazující fotografování. Nyní jsme měli volnost a mohli jsme se projít dle libosti, i když jsme museli zaplatit u staré celní přepážky malé vstupné.

Po celá staletí tu nechávaly své náklady velké arabské lodě plavící se s monzuny v zádech. Od října do června vyplouvali arabští obchodníci podél afrického pobřeží se severovýchodními monzunovými větry a pluli zpět k jihovýchodní Arábii nebo Indii s opačnými monzuny od června do října. Ještě dnes připlouvají tyto těžké dřevěné lodě, ale již ne v takovém množství. Jejich elegantní trojúhelníkové latinské plachty, symbol starověkého obchodu, byly nahrazeny motory. Cítil jsem navzdory těm změnám, jak mnou prostupuje mystická atmosféra. Na kopci za mnou čněla mešita tyčící se vysoko nad přístavem. Její muslimská, uklidňující výzva k modlitbě si prorazí cestu z vysokého minaretu ke všem posluchačům, blízkým i vzdáleným. Byla to příhodná atmosféra pro toulky ve starém doku pod námi.

Čtyři nebo pět lodí bylo uvázáno lany ke břehu v naprostém zmatku, postrádajícím jakýkoli útvar. Z široké perspektivy vypadal ten výjev jako nepořádek, lana se vzájemně křižovala od lodí ke starému rozbitému molu. Po vykládacích rampách běhali zmateně nahoru a dolů těžkým krokem a s těžkými náklady silní dělníci. Pod svými chodidly jsem tušil nánosy šlépějí, které zde zanechaly během staletí své otisky na zvětralém chodníku. Cítil jsem téměř smutek a přízraky, které zůstaly po mnoha otrocích, jejichž poslední kroky na africkém kontinentu je prudce uvrhly do neznáma.

Arabští obchodníci přicházeli do Mombasy od 8. století a přiváželi sklo, výrobky ze železa, textilie, pšenici i víno a vraceli se k východu se slonovinou, rohy z nosorožců, želvovinou a otroky. Dokonce si obchodem s otroky udržovali relativně poklidné živobytí, splývajíce jak s Bantuy, tak se Svahilany z pobřeží. Arabský obchodní monopol ukončil příjezd Portugalců na počátku 16. století. Portugalským obchodníkům zaručovala velký zisk silná poptávka po indickém koření, ovšem jen za předpokladu, že bude Mombasa obsazena a stane se stálým obchodním střediskem.

Mombasa byla tedy vypálena do základů; Portugalci přijeli s loďstvem čítajícím 23 lodí, po námořní dělostřelecké palbě následovala prudká bitva v ulicích Mombasy, začala dvě století trvající portugalská vláda. Objevila se však touha po něčem trvalejším, a tak se započala v roce 1593 stavba pevnosti Fort Jesus s důmyslnou konstrukcí.

Mezitím vybudoval sultán z Ománu silné námořnictvo a koncem 17. století zmasakrovali jeho válečníci Portugalce do posledního muže. Později se Portugalci pokusili Mombasu znovu převzít, úspěšní však byli jen do té doby, dokud Arabové neprovedli odvetu. Toto obléhání trvalo 33 měsíců, až konečně museli Portugalci odejít navždy.

Británie žila touto dobou snahou vymýtit obchod s otroky vedený přes Indický oceán. Její postavení jí umožňovalo zasahovat do záležitostí ománského sultána, který přemístil svůj kapitál z Muskatu do Zanzibaru. V roce 1895 bylo založeno britské východoafrické regentství s hlavním městem Mombasou a sultánovými samosprávnými državami uvnitř. Konečně přišla v roce 1962 pro Republiku Keňa nezávislost.

PŘÍSTAVNÍ RYTMUS

Když jsem stál na půdě, která v sobě skrývá tuto historii, jen jsem si ve své představivosti vyvolával příběh staré Mombasy, četl jsem jej v opršelých a sluncem vybělených zdech. Ten příběh pokračuje dodnes. Spatřil jsem jej v rezavých ranách, rozežírajících dvě moderní největší lodě. Rez držela pohromadě jen tak tak, že zabraňovala vodě proniknout skulinami. Uviděl jsem to v motorizovaných lodích, které se zdály být nalakovány a ošetřeny jen v nejnutnější míře. Staré se tak snaží přežít pod tlakem nového světa technologické síly. V tom jsem spatřoval moderní obléhání.

Stále věřím, že v srdcích lidí zůstává tajná zbraň · jistý druh rytmu, rytmu nesouhlasu. Historie nemůže zabít a invaze nemůže zničit. Nepochybuji o tom, že námořníci na palubě lodí v přístavu jsou vzdor svým zastaralým člunům zkušenými muži. Strávili měsíce na širém moři, okusili slanou pachuť v nejdrsnějších podmínkách. Vysloužilá lana, která se zdála jakoby v nepořádku, neuklizená na palubě lodí, strategicky vyčkávala na výlet s kýmkoli, na své spuštění přes palubu. Tato nepečlivost byla nahrazena vzrůstajícím povědomím, hbitostí, která hloupě nevykročí přes nestočené lano. Stále se nehody stávají a stávaly.

Nedávno se převrhl kvůli přetížení trajekt spojující jižní pobřeží ostrova s pevninou. Rázem zahynulo třista lidí! Jsem překvapen, kolik nesdělených a nehlášených nehod se přihodilo na širém moři i na starých, plavby neschopných lodích. Přesto na těch lodích sídlí zodpovědnost, tak či onak v důvěře v neznámé a ve víře v nevyhnutelnost života a smrti. Nedostatek pozornosti nebyl nedostatečnou vůlí žít, bylo to v souladu s nějakou skrytou pravdou, v níž pojištění nemá žádné místo.

Když jsem poznal Sultana, pochopil jsem, jak obohatil tento pohled jeho život. Byl jako nejistá loď kolébající se v rozmaru vln a poměrně často jej stihla nepředvídaná bouře. Nyní kráčel dolů vyzvednout mě a navrhl, abychom si prohlédli tržiště.

VZKVÉTAJÍCÍ OBCHOD

Odkráčeli jsme vysokou přístavní branou k Government Square, kde úzké uličky Staré Čtvrti Mombasy ústí do spletité sítě jako šňůry rybářských sítí. V dobách britské koloniální nadvlády bylo Government Square, jak už sám jeho název napovídá, místem, kde byly soustředěny všechny úřady. Dnes je náměstí lemováno Indy, kteří vlastní krámky s turistickými suvenýry a starožitnostmi.

Sultan mě vedl do bludiště uliček, kde postupně krámky přecházely v obchody vyhovující místním potřebám; potraviny, železářství, stánky s tabákovými výrobky a levné, ubohé restaurace. Když jsme obešli množství postranních ulic, vtrhli jsme do víru tržiště. Význam tržnice v životě afrických lidí je nepopsatelný. Je to vlastně středisko společenského života. Každý si v jeho přičinlivém shonu může koupit své jídlo, vzájemně se setkávat a společensky vyžít. Spatříte tam pod širým nebem pestrou směsici kultur, náboženství; Svahilany, Indy, Giriamy, Somálce, příslušníky zdejších kmenů a turisty. Ve velké otevřené budově je umístěn barevný trh s ovocem a zeleninou, kde zákazníci nekonečně smlouvají o cenách, zatímco majitelé stánků prakticky lezou jeden přes druhého v boji o kšeft. Vystavené řady potravin jsou úžasné. Najdete zde jakýkoli druh ovoce, zeleniny, kořínků, jaké si jen dovedete představit. Vzduchem k vašemu nosu vysílají své dráždivé vůně nakupené sáčky s kořením bohatých, zemitých barev. Tento zážitek je bouřlivým útokem na smysly v protikladu s nepříjemným ostrým pachem rozkládajících se zbytků zeleniny, které se odloženy vrší na rostoucí hromadě.

I když odděleně, navazuje na tržnici trh somálský. Noví uprchlíci jsou výsledkem občanské války v Somálsku. A zde nový hlučící útok na smysly. Jako vánoční ozdoby tu leží vyložené náklady z Dubaie. Na hromadách jsou navršena levná rádia a kazetové magnetofony tvořící zeď, dále umělohmotné růžové hračky, levné parfémy, serepetičky a příslib ryzí materiální radosti. Hned vedle rozkládá zahalená žena krásné hedvábí vedle levných syntetických vláken. Ve městě jsou všichni stísněni, schváceni a stlačeni do úzkých kanálů.

Nakupujícím se vzkvétající obchod zpřístupňuje stále více. Ulice jsou velice úzké, nikdo se nevyhne smlouvání, když se nabízejí nízké ceny. Touha vlastnit, nosit třpyt spíše než uznat praktickou kvalitu, se zdá být prioritou. Tato snadná dostupnost v ulicích odčerpává business z legitimních obchodů na druhém konci města. Většinu z nich vlastní indičtí kupci, kteří si zřejmě řeknou své, až pocítí dopad v podobě úpadku svého obchodu.

Davem přeplněné ulice stále připomínají všudypřítomný problém současné populace. Tisíce lidí přijíždějí každý den, aby tu našli své štěstí, ať už za pomoci zločinu nebo drobným obchodem. Se vzrůstajícím počtem obyvatelstva vzrůstá chudoba. Život z ruky do úst, lidé bydlící v kumbálech z kartonu. Špína, zápach a zchátralé brlohy se nekontrolovaně rozrůstají všemi směry a zasahují i na pevninu. Neexistující kanalizační systém způsobuje šíření zápachu, bezpochyby jedna z příčin mnoha nemocí.

Jak se ve městě kumuluje masa autobusů, hvízdajících a bafajících po zbloudilých pasažérech, které zběsile unášejí do nacpaného prostoru, člověk má až pocit zoufalství, naléhavosti.

Ti, kteří nestihnou vydělat si na své živobytí ve dne, vklouznou v noci do svůdného oděvu a šeptají přísliby láskyplné noci ve směnném kurzu za odpovídající hotovost. Ve stínu číhají prodavači drog a zloději a zbytek města se převaluje na loži v očekávání dnů příštích.

Tlak přeplněného města působí na každého, ne méně na Sultana, který předtím přežil den nezraněn v malé konfrontaci se společnou keňskou korupcí. Naše první setkání bylo narušeno "tajnou turistickou policií", která Sultana obvinila z ilegální turistické činnosti. Samozřejmě jsem věděl, že se jen pokoušeli vynutit si "dárek" (úplatek) za pomoci bouřlivé demonstrace své úřední síly. Opustili nás neochotně po sérii argumentů, obzvláště když zjistili, že jsem vlastně občanem Keni, mluvím svahilsky, a tak nepasuji do normální "turistické" kategorie. Později jsem se dozvěděl, že tato "policie" pokračovala v Sultanově pronásledování. Samozřejmě, že spolupracovali s ostatními průvodci a snažili se zmonopolizovat turistický obchod.

SULTANOVY TRABLE

Když jsme opustili tržiště a hlavní tepny Staré Čtvrti, pozval mě Sultan k sobě domů. Vedl mě labyrintem páchnoucích, úzkých průchodů a já jsem zaznamenal, že zdejší ulice vyvolávají mnohem klidnější a osobnější pocity.

Míjeli jsme společně skupinky usměvavých, hrajících si dětí. Procházely se zde nezahalené muslimské ženy a jiné prostým způsobem věšely na prádelní šnůry své šaty nebo nabíraly vodu z lesklých, mosazných vodovodů, které trčely ze země.

Sultan znal každého a z jeho výrazu o tom nebylo pochyb. Povykoval a pokřikoval na lidi, hlasitě, aby jej všichni slyšeli. Najednou jsme narazili na jeho dům, elegantně ukrytý za ohybem cesty na konci malé aleje. U vchodu se skvěly krásné, vyřezávané dveře, které vedly do tmavé chodby.

Usadil mě pohodlně na omšelou židli a odešel. Naproti mně byla stará pneumatika, vhodně upravena jako sedátko. Ve tmě jsem zpozoroval páry svítících, třpytivých očí, a když si mé oči postupně zvykly na tmu, setkal jsem se s jeho čtyřletým synem a sestrou jeho ženy. Leželi pohodlně na vyvýšené robustní posteli, vyřezávané tradičním způsobem, která připomínala ozdoby na nábytku ze Zanzibaru nebo složitý design mnoha starých dveří po celé Mombase. Tiše jsem seděl a naslouchal jejich tichému šepotu. Věděl jsem, že nade mnou, nad stropem neurčitého vzhledu, bude více pater s mnoha ponurými místnostmi, vybavenými jen tím nejnutnějším a osvícené pouze úzkými paprsky světla, které pronikají malými okny. Věděl jsem, že ještě výše bude střešní byt, ze kterého je vidět na okolní, zoufale neudržované střechy, a za nimi stříbřitě osvícené moře, v jehož pozorování vám jen příležitostně zabrání palmové stromy, kývající se ve větru.

Přes sousední stěnu pronikaly vážné hlasy, hlasy na hranici slyšitelnosti, hlasy poznamenané marností. Náhle vešel Sultan, zcela jasně před výbuchem zlosti. Za chůze rovnou vynadal svému malému synovi krčícímu se strachy a zároveň mě pobídl ke společnému odchodu.

Jeho žena byla nemocná a cítila se zle i poté, co vyzkoušela tradiční svahilskou bylinnou léčbu. Sultan jí navrhl, aby navštívila doktora dole na klinice, ale ona odmítla. Moderní medicíny se bála. Vyprávěl mi, že se jí mnohokrát pokoušel vysvětlit, že moderní lékař by jí pomohl, ale ona svéhlavě odolávala, dokud se situace nevyhrotila a neskončila jeho zlým odchodem.

Ještě v ulicích si nervózně škubal vousy. Rozhodl se mi svěřit. Zuřivě rozhazoval rukama a říkal: "Stále jen žádosti o peníze. Nikdy není dost peněz. Minulý týden byla nemocná její matka..., kdo to musel zaplatit? Pak její sestra potřebovala peníze na cestu z Nairobi, kdo musel platit...? Peníze, peníze, peníze, pořád jen peníze. Teď je nemocná a odmítá jít k doktorovi." Zoufale vztáhl ruce k nebi.

Cítil jsem, že mu rozumím, že mám pochopení pro všechny jeho výbuchy, ne s pocitem osobní účasti, ale v souvislosti s požadavky přecpaného města, lapeného mezi starým a novým. Zdálo se mu, že všechna hlediska jsou popřena ve smyslu přežití, požadující stále zároveň placení. Sám nesl zodpovědnost za svou rodinu, do které patří i jeho stará matka a rodina jeho ženy. Jako by chtěl vykřiknout: "Už se nechci více starat!" Hledal svou svobodu v kouření jedné cigarety za druhou a v nekontrolovaných, šílených výbuších své osobnosti. Postupně se uklidnil. Nakonec, dostane peníze ode mne, až tohle všechno skončí.

DRSNÍ CHLAPÍCI

Byl jsem unaven z tlačenic a spěchu Staré Čtvrti, a tak mě Sultan zavedl na odloučenou část pláže, kde byla původní loděnice, ve které se pravidelně opravovaly staré lodě. K cíli nás vedly jen staré, zaprášené stopy. Všude byly rozházeny odpadky, vyřazené železo a další různé předměty. Prošel jsme spletencem lan a kousky polámaného dřeva. Bylo poledne, slunce žhnulo a třpytivý písek mi spaloval oči. Nikde známka přílišné aktivity. Když jsem zkoumal ruční práci na žebroví lodě, narazil jsem náhle na skupinku námořníků, schovaných před sluncem pod obrovskými oblouky svých lodí.

Zdáli se být dost drsnými chlapíky, byli vyšňořeni v roztrhaných šatech a špinavé hadry stočené kolem hlavy nasávaly pot z jejich očí. Samozřejmě jsem zcela zbytečně zaháněl různé absurdní myšlenky, které mě napadaly v souvislosti s informacemi o pašerácích, pirátech a jim podobných, kterými mě krmil Sultan (ten se někam šikovně zatoulal).

Námořníci byli shromážděni v kruhu, klidně se procházeli a balili své konopné (marihuanové) cigarety. Přistupoval jsem spíše opatrně, ale působili vzdor počátečnímu překvapení poměrně přátelsky, a tak jsem se k nim pozval a nějakou dobu s nimi hovořil. Jak jsme tak mluvili, vznášely se kolem kroužky dýmu vycházející z jejich hořících marihuanových cigaret, až je náhle a rychle unášely prudké závany větru.

Muži se plavili kolem somálského pobřeží, a když vylodili náklad, ukotvili zde své lodě, aby mohly být opraveny. Zeptal jsem se jich, co obvykle v Somálsku nakupují. "Cokoli," odpověděli, a jejich tón odhaloval prostor pro cosi podezřelého... možná pro něco, co bych měl nabídnout? Tentokrát ovšem připluli s nákladem sušených ryb. Zpočátku to působilo trochu podivně, neboť jsem neviděl žádný důvod, proč by nemohly být ryby loveny zde. "Ne, ne," ujišťovali mne a kroutili hlavami, "v okolí Mombasy nezůstalo mnoho ryb." Vypadalo to na úbytek zdrojů, což jsem ve své mysli chápal ještě dramatičtěji, vzhledem k tomu, že se Keňa vždy těšila dobré pověsti ohledně hlubinného rybolovu.

Pochopil jsem až později ve skladišti. Sušené ryby byly navršeny na hromadě, sahající až po střechu, a když jsem přistoupil blíž, zavanul ke mně smrad, ze kterého se zvedal žaludek. Bez přemýšlení nosili dělníci na svých hlavách k nedalekým nákladním autům obrovské, drobící se haldy. Všiml jsem si, že si některé z ryb uchovali svou podobu, a tak se z tvarů těl daly vytušit žraloci, marlini, menší druhy makrel a množství dalších tropických ryb, žijících v hlubokých mořských vodách.

Sultan pochopil, jak jsem znechucen, když jsem pozoroval muže trhající ryby. Se smíchem mi řekl: "To, co zde vidíš, je jedno z našich nejvzácnějších jídel." Ve svých dlaních držel malou, špinavě hnědou hromádku drobící se hmoty. "Zdálo by se, že to není více než jen prach, ale není nic lepšího než toto v malém množství zamíchané v omáčce, osmažené s cibulí a trochou bylinek a koření." Usmál se a skoro si olízl rty, když se chápavě díval na mou nelibost.

STARÝ A NOVÝ SVĚT

Posledního dne v Mombase zbývala ještě jedna věc, která stála za zhlédnutí, a já jsem už Sultana k doprovodu skutečně nepotřeboval. Když jsem se s ním co nejsrdečněji rozloučil a on si na mně taktně, ale nesmlouvavě vynutil více peněz, než jsem plánoval, namířil jsem si to odpoledne k oblíbenému turistickému místu.

Davy turistů zaplňují pláže na severu i na jihu Mombasy. To přináší peníze, a každý místní z nich chce alespoň část. Je takřka nemožné projít pláž, aniž byste se nestřetli s plážovými tuláky a prodavači kuriozit. Všude jsou stánky vystavující masově vyráběné řemeslné výrobky a jsou na pláži strategicky rozmístěny na cestách, kterými chodí turisté. Pláže jsou lemovány hotely, jeden vedle druhého do mílových dálek. Zastavil jsem se v restauraci na pláži, abych zakousl něco k jídlu. Posadil jsem se nerad před prostitutku, která přecházela vyzývavě přes pláž, oděna, aby udělala dojem, do těsných bílých džín, zavrtávajíc své vysoké podpatky ztěžka do písku, aby se podívala, co bych mohl nabídnout. Už jsem skutečně nemusel viděl více. Kdysi během mého krátkého života byly tyto pláže prázdné, a teď se celý ten vývoj zdá být jako invaze. To všechno jako by vůbec nevycházelo ze skutečného charakteru afrických lidí. Ale věděl jsem, že je to část ceny, kterou se platí za dramatický střet starého a nového světa.
  

. . . . .
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group