ikoktejl

Sundarbans, největší mangrovy světa

mangrovyDo Sundarbans, světa největších mangrovů, se dá nejlépe dostat z Mongly, přístavního městečka na jihu Bangladéše. Průvodce příliš nedoporučují vydávat se tam samostatně a ten, kdo se o to pokusí, také zaplatí často mnohonásobně více, než kdyby jel se skupinou turistů. Vyrazil jsem sám a bez mapy.

„Helou, mister, chcete do Sundarbans? Mám skvělou loď jen za 350 taka za hodinu,“ křičel na mě „námořník“, sotva jsem popošel sto metrů od autobusu směrem k řece. Evidentně to zkoušel – bílý turista s foťákem na krku a baťůžkem na zádech.

„Nic levnějšího tady není?“ hrál jsem udiveného.

„Ne, ne, mister, taková je cena všude.“

Po chvilce přemlouvání to bylo jen tisíc taka za pět hodin.

Sundarbans jsou jednou z nejnavštěvovanějších turistických lokalit země, vzhledem k jejich biologické rozmanitosti se není co divit. Většina návštěvníků se ale jen nechá odvézt do návštěvnického centra za vstupné padesát taka (necelý 1 americký dolar), projde si kousek mokřadu po povalových chodnících, podívá se na odchovnu krokodýlů mořských, případně si připlatí za malou projížďku po některém z větších ramen. Proto se můj průvodce Hossan okamžitě rozzářil, když viděl, jak si vyhrnuji nohavice a lezu do vody. Tušil, že tentokrát to bude o něčem jiném.

„Ale tam jsou tygři,“ pokusil se mě odradit. Podle jeho výrazu však bylo zřejmé, že je to varování spíš pro formu. Oběma nám bylo jasné, že vidět bengálského tygra by bylo ve skutečnosti neuvěřitelným štěstím. Místní obyvatelé sice mají z tygrů strach, ale reálnějším nebezpečím jsou pro ně pašeráci a „lovci lidí“, kteří unášejí děti, aby z nich udělali novodobé otroky. Kdo jednou zmizí v nepřehledné spleti kanálů, toho už nikdo hledat nebude...

Přimotal se k nám asi desetiletý klučina se základní znalostí angličtiny. „Za dvacet taka vám budu nosit stativ, překládat, ponesu vám batoh. Vezměte mě s sebou...“ Věci jsem si nosil sám, ale tlumočník se hodil. Zvlášť když majitel loďky měl očividně zásobu jen asi třiceti anglických slovíček.

Kořenovníkový svět

Mangrovy jsou z pohledu laika „močálovitým lesem“, kde ze zamokřené půdy trčí vzhůru rostoucí vzdušné kořeny. V Sundarbans dominují dva druhy mangrovníkových porostů: Heritiera foems a Excoecaria agallocha. Další typickou rostlinou je palma Nypa fruticans. Vzhledem k tomu, že anglický název prvého ze stromů je „sundari“, dá se snadno odvodit, podle čeho byla pojmenovaná zdejší oblast.

Samotné mangrovníky jsou unikátní svým přizpůsobením dýchacích kořenů (pneumatoforů) a živorodostí. Kořeny by v půdě zaplněné vodou nemohly fungovat tak, jak je to obvyklé u rostlin, a proto zde vyrůstají nad hladinu. Zdejší les pak vypadá skutečně bizarně.

Mangrovy tvoří zónu chránící vnitrozemí před vzdutím moře či ničivými tsunami. Navíc se jedná o nesmírně produktivní ekosystém, kde místní nejen leccos uloví, seberou či vypěstují, ale zdejší stromy poskytují i tvrdé a velmi kvalitní dřevo. V mangrovech rostou stromy rodů Avicennia a Sonneratia, které mají jedlé plody. Jeden druh slouží Bengálcům dokonce k výrobě novinového papíru. Do mangrovů se lidé dostávají s obtížemi, mají ale velké kouzlo.

„Hele,“ ukázal Hossan někam do korun stromů. Z větve visela asi metr dlouhá plástev včely zlaté (Apis dorsata). Dělnice jsou výrazně žluté a dlouhé až 19 milimetrů. Oblast Sundarbans je v Bangladéši nejmedonosnější. Syknul jsem česky: „Nehýbejte se.“ Necelých deset metrů od nás se pohnul rezavě kropenatý stín velikosti srnce. I když mi nikdo nemohl rozumět, všichni strnuli. Kousek před námi se popásalo několik axisů indických. V lese plném ostrých stínů je jejich bílé skvrny na rezavém pozadí dobře maskují. Navíc tento zástupce jelenovitých, vysoký v kohoutku až devadesát centimetrů, dobře plave, protože voda mu může pomoci uniknout před tygrem indickým (Panthera tigris tigris).

Pomalounku jsem se plížil vodou, abych axisy nevyplašil, protože jsem ještě netušil, jak moc jsou v oblasti návštěvnického centra zvyklí na turisty a občas je možné je nalákat do bezprostřední blízkosti i pomocí banánu.

„Krokodýl!“ vykřikl Abdullah a máchnul rukou směrem ke břehu. Šedě zbarvené tělo zmizelo ve spleti kořenů. Krokodýl to nebyl, spíše některý z varanů, podle velikosti šlo asi o varana bengálského. Tento přes metr velký plaz sice není pro člověka nebezpečný, ale i krátké setkání s ním stačí, aby vzbudil respekt.

Obojživelný život

Je překvapující, s jakou urputností si dřeviny rostoucí v neustále zaplavovaných mangrovech zajišťují pokračování druhu. Například kořenovník Rhizophora mucronata, který v Sundarbans roste, má plod doutníkovitého tvaru, který vyroste a začne klíčit už na větvičce nad vodní hladinou. Když upadne, buď se zabodne špičkou do bahna, nebo se zachytí na nejbližším příhodném místě. Okamžitě mu začnou růst kořínky, které rostlinu upevní v půdě, a zároveň se vzhůru ženou lístky zajišťující fotosyntézu. Prostě žádné zdržování – kdykoli totiž může přijít vlna, která mladou rostlinku odnese do nevhodného prostředí, třeba do moře.

Podobných unikátů je tady více. Například ryba, která chodí chytat hmyz na listy mangrovníků. Zní to jako nesmysl, ale lezec obojživelný tuhle „suchozemskou turistiku“ provozuje docela běžně. Laik by podobné stvoření asi chybně označil za obojživelníka, ale jde o skutečnou rybou z čeledi hlaváčovitých (Gobiidae), která má neuvěřitelnou životní strategii. Dokáže dýchat vzdušný kyslík, a dokonce si vyhrabává v bahně chodbičky, aby se vzduch držel v jejich horní části. Tím ryba docílí toho, že může dýchat i uprostřed bahna. Naprosto běžně leze po kůře stromů a dokáže poposkočit i několik desítek centimetrů. To jí umožňuje lovit nejen vodní bezobratlé živočichy, ale také hmyz vyhřívající se na kůře a listech.

 

Ochrana území

l V Sundarbans se nacházejí tři rozsáhlé rezervace (západní, východní a jižní) o celkové rozloze 139 700 ha. Vyhlášeny byly zákonem v roce 1974 a na seznam Světového dědictví UNESCO byla tato oblast zapsána roku 1987. Stát Bangladéš vznikl roku 1971 a ochrana tohoto území byla očividně jedou z priorit nově vzniklé vlády.

l V rezervacích žije 40 druhů savců, 260 druhů ptáků a 35 druhů plazů. Biogeograficky patří do oblasti bengálského tropického deštného pralesa.

l Významným zdejším zvířecím druhem je bezesporu tygr indický. V nominaci na zařazení do světového přírodního dědictví se psalo o posledních 350 jedincích této velké šelmy, v roce 1997 se počet odhadoval na pouhých 250–270 kusů.

l Mangrovy ignorují hranice a pokračují dále do Indie (nadpoloviční většina, tedy asi 60 procent, se nachází na území Bangladéše). Indická vláda vyhlásila oblast národním parkem v květnu 1984.

l Celé území se rozkládá celkem na 10 000 kilometrech čtverečních a dodnes není celé pečlivě prozkoumáno.

 

Jak cestovat do mangrovů

l Turistika není v Sundarbans náročná, protože jde v podstatě o rovinu. Lodivodové, kteří pravidelně vozí turisty (v nedalekém větším městě Khulna se na výlety specializuje několik cestovních kanceláří), si ale zvykli nadsazovat ceny. Občas se proto vyplatí jít raději za nějakým místním rybářem, se kterým se dá dohodnout cena nižší. Někteří rybáři se bojí přepadů (i když svůj strach svádějí na tygry) a chce to trochu přemlouvání.

l Rozhodně se vyplatí zajet si v Sundarbans dále, než jen do návštěvnického centra, kde jsou sice stromy popsané latinskými a bengálskými názvy, což přírodovědce rozhodně potěší, ale větší zvířata (kromě axisů a několika krokodýlů vyhřívajících se v betonové odchovně) jsou schována v nepřístupném houští.

l Kanály jsou evidentně obydlené, což dokazují lodě projíždějící s nákladem dřeva nebo s dělníky. V oblasti Sundarbans je okolo tisíce vesnic, sto z nich se nachází v blízkosti „tygří rezervace“.

l Tygři jsou sice chráněni, ale konflikty s vesničany přetrvávají. Stále ještě vyznávají princip oko za oko (tygra za vesničana) nebo spíš mrtvý tygr dobrý tygr.
březen 2006

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group