ikoktejl

Čapí tajemství se skrývá v Alfaru

capKostel sv. Michaela na Plaza de Espa~na ve středu městečka Alfaro je sice poměrně významnou historickou památkou a zároveň největším kostelem ve španělské vinařské oblasti La Rioja, ale jinak by asi nebyl nijak zvlášť zajímavý. I samotné městečko Alfaro, ležící necelých sto kilometrů od Zaragozy, nijak nevybočuje z tak trochu líného tempa španělských maloměst. Ale když pohlédneme vzhůru na kostel, spatříme na každé zvonici, vikýři či římse desítky hnízd. Budovu si totiž pro své hnízdění vybrala největší kolonie čápů bílých na světě. Nikdo ale neví proč.

Čapí věrnost

Čápi přilétají do Španělska vždy na přelomu března a dubna a zůstávají zde až do září. Jejich cesta do Evropy vede ze zimovišť v západní Africe přes Gibraltarský průliv. Předvoj tvoří samci, kteří se ihned po příletu pouštějí do stavby nových nebo spíše vylepšování starých, víceletých hnízd, která mohou v konečné podobě vážit až úctyhodných dvě stě kilogramů.

Hnízda musí být připravena pro přílet samic, které své druhy s odstupem několika dnů následují. Samci i samice tráví zimu v Africe odděleně, ale jak se zdá, vztah „na dálku“ čápům spíše prospívá a páry si zůstávají věrné i po řadu let. Umožňuje to také poměrně dlouhý život těchto ptáků, kteří se běžně dožívají věku kolem čtrnácti let a za určitých okolností mohou tuto hranici dokonce i výrazně překročit. V minulosti byl doložen případ čápa, který se ve volné přírodě dožil dvaceti sedmi let.

Náhradního partnera si čápi obvykle hledají pouze v případě, že jeden pták z páru v průběhu zimy zahyne. Jakými konkrétními kritérii se čápi při námluvách řídí, vědí s určitostí asi jen oni sami. Jisté však je, že při výběru nového partnera nehraje roli ani výrazný věkový rozdíl. Vědci zaznamenali případ, kdy jeden z dlouhodobě monitorovaných ptáků – dvanáctiletá samice – po ztrátě stálého partnera zahnízdil se čtyřletým samcem. Čápi pohlavně dospívají ve třech letech, ale hnízdit obvykle začínají teprve kolem čtvrtého až šestého roku života.

K dlouhodobému souladu čapích párů možná s trochou nadsázky přispívá i skutečnost, že jsou němí. Jediným hlasitým projevem je klapot zobáků, jímž se, s hlavou zvrácenou dozadu, vítají na hnízdě.

Proč právě Alfaro

V jarních měsících narazíte na čápy ve Španělsku téměř všude. V každém městě či vesnici je nějaký komín, střecha nebo zvonice, které nesou neklamné znaky čapí přítomnosti. Proč si však čápi v takové míře oblíbili právě střechu kostela sv. Michaela, není jasné. Každoročně se zde ale postupně usadí přibližně sto dvacet párů, které brzy vyvedou na svět potomky. Při průměrném počtu tří až čtyř čápat, která obvykle připadají na jedno hnízdo, se tak po čase na střeše kostela hemží až na šest stovek těchto ptáků.

Jako nejjednodušší vysvětlení se nabízí blízkost řeky Ebro. Právě v oblasti Alfara byla na jejích březích zřízena chráněná přírodní rezervace, ve které čápi nacházejí dostatek potravy i materiálu ke stavbě hnízd. Při hlubším zamyšlení však tato teorie sama o sobě zřejmě neobstojí. Tok Ebra koneckonců měří více jak devět set kilometrů a prochází i mnoha dalšími místy, kde se čápům nabízejí srovnatelné podmínky. Ani kostel sv. Michaela není nakonec jediným místem v Alfaru, kde by čápi mohli s úspěchem zahnízdit. Ve městě mají na výběr několik dalších architektonicky srovnatelných a od řeky přibližně stejně vzdálených církevních budov. I když se čápi dalším stavbám zcela nevyhýbají, ani jedna se nemůže počtem hnízd s kostelem sv. Michaela srovnávat. Populační exploze, kterou čápi bílí na střeše svatostánku na Plaza de Espa~na rok co rok předvádějí, tak zatím zůstává zahalena tajemstvím.

Takřka do kuchyně

Ať už to někdo považuje za výhodu nebo naopak, Alfaro neleží na žádné z obvyklých turistických tras. Ti, kteří se rozhodnou udělat si sem za čápy zajížďku, však rozhodně nebudou litovat. První věcí, kterou zde návštěvníci, unavení ruchem panujícím kolem většiny španělských památek, ocení, je absolutní klid. Prostranství kolem kostela je s výjimkou víkendů, kdy se na náměstí scházejí na sklenku vína místní obyvatelé, liduprázdné. Důležitým faktorem, který podporuje celkový dojem z „hlavního města čápů“, je i stálé, převážně slunečné počasí, které v Alfaru na jaře panuje a dává pohledu na desítky sněhobílých čápů poletujících proti zářivě modré obloze neopakovatelnou atmosféru.

Další nespornou výhodou, kterou pozorování čápů na střeše kostela sv. Michaela nabízí, je také sama poloha této budovy. Z náměstí, kterému vévodí vysoké průčelí stavby, se sice dají čápi pozorovat jen s hlavou hluboce zakloněnou k obloze, ale už boční a zadní trakt kostela nabízejí zcela novou perspektivu. Kostel je totiž začleněn do okolního kopcovitého terénu tak, že je z mnoha míst čápům vidět takřka do kuchyně. Nejlepší pohled se nabízí z takzvané „čapí vyhlídky“, která leží na úrovni střechy kostela a od hnízd ji dělí jen několik málo metrů.

Období hnízdění je pro čápy ve znamení horečné aktivity. Vzhledem k tomu, že se na relativně malé ploše střechy průběžně pohybují stovky ptáků, je stále na co se dívat. K tomu přispívá i skutečnost, že čápi nepřilétají do Alfara najednou, ale v určitých vlnách. Když nakladou tři až pět vajec, oba rodiče se na nich střídají po dobu třiceti dnů. Dalších až šedesát dnů pak trvá, než se čápata začnou učit létat, a k jejich úplnému osamostatnění dochází přibližně sedmdesát dnů od vylíhnutí. A tak zatímco některá mláďata se už pokoušejí o první samostatné vycházky po střešní římse, jinde se čapí rodiče teprve střídají na vejcích. Poslední opozdilci si staví nebo vylepšují hnízda a často se s komickou nenápadností pokoušejí ušetřit si cestu k řece drobnými krádežemi stavebního materiálu z hnízd svých sousedů.

Čápi letící od řeky se jen málokdy vracejí s prázdnou. Jednou jsou to větve, kterými vylepšují své příbytky, jindy hned po přistání vyvrhují z volat natrávenou potravu do žadonících zobáků svých potomků. Čápi se živí žábami, drobnými hlodavci, rybkami nebo hmyzem a bylo prokázáno, že k úplnému nasycení by měl dospělý jedinec denně ulovit množství potravy odpovídající objemem čtyřiceti čtyřem hrabošům. Když se k tomu přidá nutnost nasytit mláďata, mají se čapí rodiče skutečně co ohánět.

Metropole pro čápy

Čápi bílí samozřejmě nejsou neznámým druhem ani v našich zeměpisných šířkách. Oproti Španělsku k nám většina čápů přilétá z východní a jižní Afriky a k cestě mezi kontinenty volí takzvanou východní trasu vedoucí přes Bospor a Dardanely. V Česku sice čápi bílí stále ještě patří k ohroženým druhům, zásluhou systematické práce ochranářů a také díky určité adaptaci na nové podmínky se však jejich počty rok od roku zvyšují. Z vlhkých nížin, které bývaly jejich typickým sídlištěm, se čápi postupně přesunuli do středních poloh, kde si stále častěji stavějí hnízda v těsné blízkosti lidských příbytků.

V současné době hnízdí každoročně na našem území přibližně devět set čapích párů, tedy mnohem více, než tomu bylo například v první polovině minulého století. I přes tuto povzbudivou skutečnost bychom však v Česku marně hledali místo, které by se Alfaru mohlo rovnat.

Alfaro je čapím světovým unikátem. Jeho hodnotu v očích obdivovatelů ptačí říše ještě zvyšuje skutečnost, že přes svou výjimečnost doposud zůstalo ušetřeno masových nájezdů turistů. Městečko si stejně jako před desítkami let žije svými denními radostmi a starostmi, a jen když poblíž Plaza de Espa~na pozvednete oči proti obloze, uvědomíte si, že stojíte uprostřed hlavní světové čapí metropole.
březen 2006

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group