ikoktejl

Kámen bohů

„Pane, kupte jadeit! Náhrdelník nebo náramek pro manželku

– zaručeně pravý. Nádherný suvenýr z posvátného kamene starých Mayů.“ Přes ruku prodavači visely šnůry náramků a náhrdelníků z nazelenalého kamene. „Ta cena je jenom pro vás.“

 

Kámen bohů

 

napsal a vyfotografoval Jiří Rudolský

 

Klasika. Alespoň pro Antiguu, hlavní město Guatemaly. Ale na smlouvání dnes nějak nemám náladu. Sice bych se zaručeně dostal tak na polovinu nabízené ceny, ale kdo se mi zaručí za pravost kamene? A navíc – potřebuji ho? Kategoricky odmítám a těším se na chvilku klidu a odpočinku po trmácení městem. Zase chyba. Chlapík se zaručeně pravým jadeitem nebyl sám. Takových jako on běhalo po náměstí, kde jsem právě byl, snad deset, patnáct. Střídali se v nabízení svého zboží gringovi, jako by běželi nějakou štafetu. To by bylo, aby nekoupil! Vydržel jsem asi dvacet minut, potom jsem se vzdal cenného místa na lavičce v parku a vydal se znovu do pravoúhlých, nesmírně hrbolatých ulic Antiguy.
 

Provoz řídne, mizí stánky se suvenýry i občerstvením, a pojednou stojím před velkým obchodem, jehož dveře hlídají dva muži s brokovnicemi. Ne že by mne to tak překvapilo, tady v Guatemale často hlídá muž s brokovnicí nejen obchod nebo banku, ale třeba i náklaďák rozvážející Pepsi Colu. Ale dva ozbrojenci najednou, to se dá vidět jen u bank nebo klenotnictví. Samozřejmě to platí i v tomto případě. Klenotnictví, a ne ledajaké. Z hluboké výkladní skříně září všechny možné šperky a převažující barvou není nic jiného než různé odstíny zelené – jadeit. Kámen v našich krajích se nevyskytující a nepříliš známý. A tady? Podle toho, jak jej tu nabízejí, je v této kultuře jadeit nesmírně ceněný.

 

Než přišel kov
 
Asi to není náhodou, že tenhle zelený kámen již v dávných dobách lidem natolik učaroval, že ho povýšili na kámen bohů. Tak to bylo odedávna nejen tady, ve Střední Americe, ale především ve staré Číně. Říkali mu tam kámen yü a je docela zajímavé, že se pod tímto názvem často skrývají nerosty dva – jadeit a nefrit. Jsou si podobné nejen barvou, ale i vlastnostmi. Oba dva jsou přibližně stejně tvrdé (jadeit bývá tak o půl stupně Mohsovy stupnice tvrdší), a tedy celkem snadno opracovatelné. Stačil na to brousek z křemenného pískovce a na konečné doleštění křemenný písek.
 
Na druhé straně jsou oba nerosty velice odolné a houževnaté. Na to ostatně přišel již člověk doby kamenné zhruba před sedmi tisíci lety. Pokud některý z kamenů našel, nepoužil ho na šperky, ale k výrobě nástrojů, jaké se našly například ve Švýcarsku. Taková nefritová sekera s dokonale vybroušeným ostřím kácela stromy přece jen lépe než původní materiály. Ale kde se v Evropě nefrit vzal, to bylo pro archeology dlouho hádankou. Jeho naleziště byla ještě donedávna známá především ve východní Asii nebo Střední Americe! Nejprve se domnívali, že se nějakými podivnými cestami dostal nefrit do Evropy z Asie. Později se ovšem naleziště tohoto nerostu objevila nejen v Ligurských Alpách, ale i v Polsku u Jordanowa. Nástroje z něj byly velmi ceněné a nahradil ho až kov. Pak bylo oběma kamenům vyhrazeno místo ve šperkařství.
 

Bohům se líbí zelená

 
Podle staré čínské pověsti daroval člověku tento kámen bůh bouře v době, kdy nechal bezbranného člověka bloudit zemí mezi divokými zvířaty. Zhmotnil duhu do kamenné sekyry a shodil ji člověku na zem. Z praktického hlediska to byl jistě cenný dar, ale lidé na něm ocenili i něco víc – barvu. Zelené kameny k sobě poutaly pozornost lidí od pradávna nejen ve staré Číně, kde je zpracovávali do jednoduchých šperků již asi tisíc let před naším letopočtem. Neméně pozornosti jim věnovali Mayové ve Střední Americe a stejně i Aztékové, kteří všechny „trávové“ kameny nazývali chalchinitl. Také ve starém Egyptě zelené nerosty (ať již to byl jadeit, nefrit, malachit, nebo nejvzácnější z nich, smaragd) měly společný název: mafek.
 
„Zajímá vás jadeit? Pojďte se podívat, jsme v Guatemale největší firma, kde koupíte zaručeně pravý kámen, ale jsme i největší výrobci šperků a dalších výrobků z jadeitu,“ zvali mne prodavači z obchodu, před kterým jsem stál. Nelhali. Vitríny byly plné spon, malých plastik, prstýnků i replik typických mayských pohřebních masek – vše samozřejmě z nazelenalých kamenů. Tak tady by se jistě dal vybrat pěkný suvenýr. A navíc mě pozvali do malého muzea za prodejnou, kde byly také kanceláře a především dílny. U nějakých šesti brusek a řezacích strojů seděla čtveřice dělníků a dělnic ve stylových zelených pracovních pláštích s rouškami na ústech. Mistrovskými kusy byly kopie kultovních pohřebních masek starých Mayů. Náhrdelníky se tady dělají jen z drobných úlomků a zbytků.
 

Ale ani tady nemáte absolutní jistotu, že kupujete pravý jadeit. Ostatně tu jistotu neměli ani staří Mayové. I ve Střední Americe staří umělci v minulosti používali jako náhražky jadeitu téměř každý zelený kámen, třeba albit, chrysopras nebo hadec, a ve sbírkách se dokonce objevily i obarvené kusy jiných nerostů. Teprve nedávno tak spektrometrem proměřujícím odražené světlo potvrdili američtí vědci podezření, že pohřební mozaiková maska z guatemalského Tikalu není celá z jadeitu. Z toho jsou pouze její ozdoby na ušních lalůčcích. Ale hodnota předmětu není jen v materiálu samém, je především v jeho kulturním a historickém významu a uměleckém zpracování.

 

Cenný jako zlato
 
V Číně byl jadeit jako materiál ceněn velmi vysoko – téměř stejně jako ve střední Evropě zlato. Navíc mu zde připisují také léčivé účinky, a dokonce i nejvznešenější vedlejší mravní významy. Starý čínský filozof Hsu Shen definoval jadeit neboli kámen yü takto: „...Má pět dobrých vlastností. V jeho třpytu a záři je vřelost; jeho tón je klidný a vysoký a nese se daleko a široko – v tom je jeho kvalita laskavosti; může být rozbitý, ale ne zkroucený – to hovoří o jeho hodnotě statečnosti; jeho břit není určený k násilí – v tom je znak jeho čistoty a při pohledu z vnějšku lze odhalit jeho vnitřek – to je jeho kvalita čestnosti.“
 

V žádném jiném regionu také nebyl tento houževnatý kámen zpracováván s takovou dovedností a v tak dlouhé tradici jako právě v Číně. Nejvýznamnější likalita, kde se jadeit získával, byly v Číně tzv. Jadeitové hory (pohoří Kunlun) a Řeka bílého jadeitu (Yurunkax). Balvany odtud odvážely karavany velbloudů a jadeit musel absolvovat cestu téměř tři tisíce kilometrů do císařských manufaktur v Pekingu. Z oblasti Kunlun pochází i bílý jadeit. I v neolitickém období (době kamenné) používali v Číně nefrit na nástroje, ale nefrit z oblasti Khotan a Yarkand byl po tisíciletí využíván i k řezbám na ozdobné i rituální předměty.

Zvláštní oblibě se v Číně těšil jednoduchý objekt ve tvaru disku s kruhovým otvorem ve středu symbol nebes. Kulaté ploché disky se vyráběly jako jednoduché i oboustranně zdobené, pro tu nejširší klientelu, pro bohaté je ještě doplňovaly zdobné rytiny na okrajích se složitými plastickými ornamenty, které často přesaovaly obvod kruhu. Během dynastie Šang (asi 18.–12. století př. n. l.) se začaly v Číně dělat malé ozdobné plakety s rytým basreliéfem. Později, asi pět století před naším letopočtem, umožnily železné řezací nástroje a brusky zdobit kámen složitými řezbářskými vzory a jadeit byl zpracováván i na náročné a přepychové výrobky. Jadeitem se zdobily pásy, spony, meče a jejich pochvy i nejrůznější části výstroje. U nejlepších kusů a prací z jadeitu hodnota někdy dosahovala ceny zlata. Z jadeitu se často vyřezávaly nádherné figurky zvířat, především koní, ale i ptáků, a figury bájných draků, tak oblíbených v čínském umění; jadeit se dával jako dárek pro štěstí a zdraví.
 

 
Závratná krása
 
Umělecké výrobky z jadeitu dosáhly v Číně kolem roku 255 před naším letopočtem nejvyšší kvality a vzhled byl v té době téměř nepřekonaný – dosáhl závratné krásy. Podobně se pak jadeit i nefrit zpracovávaly po další dva tisíce let.
 

Asi vrcholem obliby a využití jadeitu v Číně bylo období vlády velké dynastie Čching za panování císaře Čchien-lung (1735–1796). Bylo to období výjimečného blahobytu, kdy vládnoucí třída žila v nebývalém přepychu. Za vysoce kvalitní řezbářské práce se platily báječné ceny, ať již to bylo za sošky lidí či zvířat, nebo rostlinné motivy, láhve, urny, vázy a všechny druhy osobních doplňků. Tisíce nádherných jadeitových řezeb z té doby obohatilo císařské sbírky, a šperky a výrobky z tohoto materiálu byly využívány nejen pro svůj půvab jako ozdoba, ale i při nejrůznějších ceremoniích a pro náboženské účely v Zakázaném městě v Pekingu i v domovech šlechticů a úředníků. Nejvíce ceněn byl jadeit zelený jako smaragd, nazývaný také císařský.

 

Dával smrti vznešenost
 
I Aztékové a další předkolumbovské národy Mexika a Střední Ameriky si jadeitu cenili; uměli ho zpracovávat a zhotovovali z něj krásné šperky a masky. Vyřezávali z něj ozdoby, amulety a odznaky hodnosti, ale i plakety, přívěsky a figurky. Všechny národy Střední Ameriky považovaly jadeit za vzácný nerost symbolizující čistotu, vodu a život, a protože tu dlouho téměř nebylo známé zlato, byl jadeit považován za nejcennější materiál. Nacházel se většinou jen v malých valounech, větší nálezy byly nesmírně vzácné.
 
Stejně jako v Číně i ve Střední Americe byla nejvýše ceněna zelená barva. Národy Střední Ameriky věřily, že jadeit přináší zdraví, a smrti dává vznešenost – o tom svědčí i Montezumova mozaiková maska. A traduje se, že po svém prvním setkání s Cortésem řekl „díky Bohu, že chtějí pouze zlato, oni nevědí nic o jadeitu“.
 

Mexičtí umělci používali při opracovávání kamene tvrdší přírodní materiály – obsidián, granát a křemen. Na ozdoby nebyl využíván jen jadeit, ale třeba i beryl, malachit a diopsid nebo chrysolit, které se jadeitu barvou jen podobají. Průsvitnost a zelená barva některých z těchto kamenů určovaly i jejich vysokou cenu, protože tyto vlastnosti symbolizují vodu, úrodnost, oblohu a vegetaci. Umění řezby ve Střední Americe sice nedosahovalo dokonalosti čínského umění, ale technické i umělecké dokonalosti tu dosáhla mozaika z jadeitu, především v kombinaci s jinými kameny. Oblíben byl i markazit, později i zlato nebo perleť a různé ozdobné kameny. Jako pojidlo používali tehdejší umělci rostlinnou pryskyřici nebo jakýsi druh cementu.

Mayští i aztéčtí umělci dokázali pokrývat kamennou mozaikou i dřevěné nebo keramické sošky, a třeba i kožené součásti oděvu. Bohatě zdobené oděvy a ozdoby odpovídaly ohromnému množství božstev a náboženských ceremoniálů, při kterých bývali hodnostáři i kněží v nesmírně honosných oděvech. Zdobené byly i štíty, čelenky, nosily se jadeitové medailony či náušnice.
 
V mnoha současných sbírkách jadeitových šperků a výrobků je často ve skutečnosti jen dvacet procent pravého jadeitu. Starým umělcům stačilo, že byl kámen zelený. Vědci tyto výrobky označují za takzvaný kulturní jadeit.
 

Když přišli do Střední Ameriky Aztékové a další národy především ze severu, přinesli znalost zpracování kovů a vedle zlata seznámili zdejší umělce i s novým zeleným kamenem – tyrkysem. Ten se pak začal často objevovat na nádherných uměleckých pracích vedle jadeitu. Po dobytí této oblasti Španěly v 16. století tradice používání jadeitu jako by vymřely – byl to kámen mayské aristokracie a bohů. Španělé si kamene příliš necenili.

 

Obliba přetrvává
 
Přesto ani po staletích tu jadeit nebyl zcela zapomenut. Stejně jako víra ve staré bohy se zde udržuje obliba zelených kamenů – a ani další barvy jadeitu nebo nefritu nejsou opomíjeny. Při návštěvě guatemalské Antiguy nám v jedné dílně ukázali vzorníky, kde jsou zastoupeny barvy od bělavých přes šedozelené až po zelené. Jen tu chybí tzv. císařský jadeit – jasně zelený a průsvitný, který byl obzvláště ceněný ve staré Číně. Ostatně ceněný je jadeit i nefrit také dnes. V dílně i muzeu mi ochotně předvedli všechno, co se zpracováním kamene souvisí, i jednotlivé výrobky. Když jsem chtěl navštívit místa, kde se cenný kámen nachází, poprvé jsem slyšel jasné ne. V Guatemale se tento kámen netěží, ale doslova hledá. Pro onu dílnu, kterou jsem navštívil, se nerost hledá u řeky Motagua. Nachází se většinou v rozměrných balvanech v povodí některých velkých řek a využívají tu zvuk kamene. Muži procházejí s dřevěnými paličkami povodí řeky a poklepem zkoumají množství balvanů. Pokud najdou jadeit, musí ho ze strmých strání nad řekou složitě dopravit do dílny.
 
Hledání jadeitu bývá někdy i dost neproduktivní celodenní práce, ale dobrý nález vše zachrání. V oblastech, kde se kámen nachází, si takovým nálezem přilepší často příležitostní sběrači zejména z okruhu zemědělců, kteří nerost najdou při práci. Asi nejznámějšími hledači, ale i odborníky na jadeit, jsou v Guatemale manželé Ridingerovi. O jejich znalosti kamene svědčí i to, že byli první, kdo poukázal na to, že pohřební maska z guatemalského Tikalu, mistrovská práce mayských umělců, není zřejmě celá z jadeitu.
 
Nejen klenotníci
 
Na jadeit jsem ale narazil i na okraji města, kde mě pod jakýmsi přístřeškem zaujala dvojice řezacích pil a brusných kotoučů. Vedle ležela hromada nevzhledných šedivých kamenů, každý měl nějaký kousek odříznutý – ano, byl to jadeit, nebo snad nefrit. Sice žádná první kvalita, ale šedavé nebo jen lehce nazelenalé kameny, přesně takové, z jakých jsou výrobky, které nabízejí pouliční prodavači. Kámen samotný zase není tak nesmírně vzácný, to jen jeho čistě zelená odrůda. Nebo dokonce lehce průsvitné kusy, které známe především z některých asijských nalezišť.
 

Dnes se dají ozdoby z jadeitu koupit i u nás, jde především o dovoz z Ruska. A dá se říci, že s rozvojem zájmu o orientální kulturu a s návratem k víře v jejich léčivou sílu obliba drahých kamenů roste. Astrologové spojují drahé kameny s postavením hvězd a také doporučují nosit ten či onen kámen stále u sebe. Pro zdraví, pro štěstí, krásu. Víra v tajemné vlastnosti a sílu drahých kamenů je stará snad jako lidstvo samo...

 

Jadeit a nefrit

* Oba nerosty se od sebe dají jen těžko odlišit. Oba jsou žlutozelené až zelené barvy, i když barevných odstínů je mnohem víc. Mohou být bílé nebo bezbarvé, ale vyskytují se i jako nerost červený, zelený, šedý až černý – podle přítomnosti železa, chromu nebo manganu.

* Někdy jsou v kameni obsažené různé nečistoty, třeba grafit či jiné příměsi, a takový kámen se potom podle nich nazývá třeba „ruský špenát“ (ten se nachází u Bajkalského jezera).

* Nejvýše ceněnou variantou je světle zelená barva, a zvláště když je ovšem vybroušen do tenké vrstvy a je lehce průsvitný.

* Jadeit a nefrit se ovšem liší ve svém chemickém složení. Nefrit je odrůdou aktinolitu ze skupiny amfibolů, a je to křemičitan vápníku, hořčíku a železa. Jadeit patří do skupiny pyroxenů a je to hlinitokřemičitan sodný. Přesto mají oba nerosty ještě něco společného – oba vznikaly při kontaktu s hlubinnými vyvřelinami. V mikroskopu je vidět, že jsou tvořeny z jemných vláken až plsti, tak jsou vlákna propletena.

* Poměrně složitá vláknitá struktura a stavba způsobuje pevnost a houževnatost obou nerostů. Vydrží obrovský tlak až 8000 kg na cm2 bez jakéhokoli poškození a jsou pružnější než ocel. Přesto nepatří mezi nejtvrdší nerosty a dobře se opracovávají. Jadeit je o trochu tvrdší než nefrit. Dosahuje tvrdosti 6–6,5 Mohsovy stupnice a snadněji se taví, nefrit je méně tvrdý, jen 5–6 stupňů, a je také více rozšířený.

* Původní výskyty jadeitu jsou v pohoří Kunlun v Číně, kde byl těžen v lomech. Dodnes jsou bohatá naleziště v Rusku v horách kolem Bogotolu a také západně od Bajkalského jezera a ve střední Asii. Nejvýznamnější současná naleziště jsou v Myanmě, v provincii Jün-nan v Číně, v Tibetu, Mexiku a Jižní Americe.

* V poslední době je obzvláště ceněn jadeit z Myanmy, odkud se jasně zelený „císařský“ hodně pašuje přes Thajsko – nelegálně se také vyveze téměř polovina vytěženého kamene. Přes myanemské státní aukce tak prochází asi jen 45 procent a 5 procent jde přes Jün-nan.

* Špičkový jadeit se na trhu prodává za 50 až 100 dolarů za kilogram. Těžba a prodej tohoto kamene představují pro Myanmu asi 2 procenta ročního zahraničního obchodu i přesto, že kameny nejlepší barvy jsou pašovány do zahraničí. Cesta vede přes Bangkok, který je pro pašování jadeitu hlavním městem světa. Obchod s jadeitem drží v ruce Číňané.

* Nefrit se těží také v kanadské provincii Britská Kolumbie, kde mají veliké zásoby nefritu v horách. Mohou produkovat 400 tun ročně. Tam, kde kámen dobývají dynamitem, dosahují jen nízké kvality a použitelná je asi čtvrtina vytěženého materiálu.

* Bohatá naleziště především černého, velice atraktivního jadeitu jsou i v jižní Austrálii. Navětralý bývá zabarven do hněda, ale uvnitř je čistě černý, a ten patří mezi nejlepší na světě. Prodává se za 54 dolarů, zatímco zelený neprůsvitný jen za 7 dolarů za kilogram.

* Známe i krásné nefrity z Nového Zélandu – maorský nebo novozélandský zelenokámen. Býval ozdobou maorských náčelníků a vyráběly se z něj obřadní zbraně a ozdoby. Na Novém Zélandu je jadeit nalézán na Jadeitovém potoce na Jižním ostrově. Na toto obtížně přístupné místo se létá helikoptérou, staří Maorové tam jezdili na kanoích. Zelenému kamenu říkali pounamu.

 

Vzácný kámen z Čech

V Podkrkonoší se nachází kámen podobných vlastností – houževnatý, velice odolný a dokonale vyleštitelný. Stejně jako jadeit nebo nefrit vznikal za přítomnosti hlubinných vyvřelin, ale je to amfibolit přeměněný na amfibolický rohovec. Před 4000 lety z něj dávní obyvatelé našeho území vyráběli své kamenné nástroje, především sekery, stejně odolné a houževnaté jak o ty z jadeitu. Ale měl trochu smůlu – nebyl zelený, i když jeho hluboká černá barva je také působivá.
 
Leden 2007
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group