ikoktejl

BÝT V TRANSU

PhDr. Vladimír Dvořáček je povoláním psycholog, v současné době soukromý psychoterapeut. Žije a působí v Brně, kam se za ním z celé republiky sjíždějí klienti i lidé z jeho oboru, aby se, věrni jeho heslu "cílem je umět, ne vědět", od něj učili. Zabývá se hypnoterapií (při níž vychází z pojetí M. H. Ericksona), holotropním dýcháním, pracuje se snovým tělem. Rozhodl jsem se s ním udělat rozhovor i přes to, že jsem věděl, že přijedu naštvaný jako minule, když jsem odjížděl z kurzu holotropního dýchání. Byl jsem tehdy rozladěn z poznání, že se spolu se stamiliony euroameričanů příliš deru za materiálními věcmi. Tušil jsem zároveň, že své jednání nemám sílu měnit. Přesto mě cosi pudilo jet za panem Dvořáčkem znovu. Povídat si o technikách, které mohou pootevřít dveře poznání. Jednou z mnoha možností, jak to dokázat, je využít nějaké formy stavů transu.

 


PhDr. Vladimír Dvořáček

 

Myslím si, že trans · hypnotický nebo extatický stav · je vnímán člověkem 20. století jako něco výjimečného, staré kultury přitom využívaly stavů změněného vědomí běžně.

 

My v podstatě také žijeme v transu, ale trans je nevědomý a není s ním systematicky pracováno. Je třeba rozlišit trans navozený speciální technikou, (třeba holotropním dýcháním, hypnózou, onemocněním, nebo velmi intenzivním zážitkem vázaným třeba na hudbu). Tyto skutečnosti mohou navodit stavy mimořádného vědomí.

 

Jak hluboký může být takový trans?

 

No, nejhlubší trans je koma, hluboké ponoření se dovnitř, setrvání na vegetativní úrovni. Mimořádné stavy vědomí nastávají tehdy, kdy je člověk mimo běžné vědomé vnímání a kdy má pocit, že to, co se odehrává uvnitř, je žitou realitou. Přitom přicházejí obrazy a děje, které jsou mimořádné svou sdělovací hodnotou. Každou noc je člověk prožívá ve snu a často jej zavedou do událostí, které jsou spojeny s raným dětstvím nebo mu vykreslí událost dávno zapomenutou a on ji prožívá, jako by byl uvnitř. U mimořádných stavů vědomí na rozdíl od snů neexistuje, že by si je člověk nepamatoval. Často člověk prožívá v reálné či symbolické podobě porod, zážitky napojené na předchozí generace, příběhy, děje, události velmi intenzivní. Ty jsou sledovány běžným nevědomým spontánně, jako ve snu. To jsou každodenní transové stavy. Trans vždy slouží člověku k tomu, aby se uvolnily jeho zdroje, vyjevily příběhy běžně nepřístupné

 

Proč toho tedy více nevyužít, když se ví, že v transu jde vše lépe?

 

To já nevím. Já se zabývám využitím transu ne jako masovým dějem, ale vždy jako soukromou událostí. Přicházejí za mnou lidé, kteří mají potřebu nalézt cestu k svému já. K tomu trans často dopomůže. Lidé si v běžném životě navozují trans alkoholovým opojením, ale tam ho používají spíš k uvolnění, odpoutání. To není těžký trans. My v Evropě upřednostňujeme vědomou činnost, méně už to co praktikují některé orientální země, někdy se to nazývá nicnedělání, kdy se věcem nechává volný průběh, ať se ony samy vyjeví.

 

Nedělání · je to meditace?

 

Ano, je to trans, protože se člověk ponoří hluboko dovnitř. Pak se to může projevit jako obrazy, tanec....

 

To jsem měl na mysli - zpěv a tanec.

 

Ale teď si nerozumíme. To je typický problém dnešního člověka, že vše musí být účelné z hlediska vnějšího efektu, účelu, dopadu, nejlépe zisku. Transové děje takový charakter nemají, pomáhají orientovat se uvnitř. Vzpomínám si na krátký příběh. Kamarád se ptá druhého, který medituje: "A pomáhá ti to vydělat peníze? No, peníze mi to vydělat nepomáhá, ale pomáhá mi to k tomu, abych věděl, jak s nimi naložit." Takže o to jde. Musíme si umět věci uspořádat a vědět, jak se sebou a s tím, co získáme, ve vnějším světě naložit. K tomu může technika dopomoci. Ale jednorázový výkonový zisk ne. Není to z hlediska vůle účelová činnost. Vůle obvykle maří výsledky, protože je jednostranná.

 

Ale dalo by se to přece naučit.

 

Člověk vůlí ovlivní dech při technice holotropního dýchání. Ale to je prostředek k tomu, aby bylo dosaženo změněného stavu vědomí. To co přijde dále, to už vůle není.

 

Jaký vztah je například mezi holotropním vědomím, nebo snem a tělesným problémem?

 

Vy teď kladete teoretickou otázku. Holotropní vědomí je vědomí celostní, dovoluje zahrnout úroveň vědomí, nevědomí i úroveň kolektivního nevědomí celého společenství, ve kterém se vyvíjel. Holotropní vědomí je nadřazené, blízké kosmickému vědomí.

 

Takže problém fyzický se vždy zrcadlí v duši?

 

Počkejte, to není tak. Vy po mně chcete, abych něco redukoval. To ne! Představte si sen a tělesný příznak. Když přijdete k lékaři a máte bolest, on vám ji objasní a definuje podle toho jak chápe fyzické tělo. Pokud klient pociťuje bolest, která nebude mít přesný název, fyzické lékařství mi nedá návod, jak s ní pracovat. Najednou my s ním začneme pracovat třeba tak, že se bolest úmyslně zesiluje a on se dostane do transu.

 

Proč?

 

Tak se pracuje, pokud se tentýž problém neobjeví ve snech. Dá se říci, že to co se objevuje ve snech, bývá tělesným problémem, a často se ve snech objeví i tělesné příznaky, které mají fyzické zdůvodnění. Zesílení bolesti často vede do transu a objeví se i ve snech. To, co se nám zdá v noci, může ve dne vypovídat o našich bolestech, strázních, obtížích, které přijdou až po nějaké době. Pokud se přes symptom a trans dostaneme k porozumění problému, dostaneme se k dějům, jaké se odehrávají ve snech. Mezi tělem a snem je často velice přímá vazba.

 

Proč dáváte přednost technice holotropního dýchání před ostatními technikami? Třeba pomocí drogy se mohu dostat do transu velmi rychle. Jaký je rozdíl mezi "odpracovaným" transem a drogou?

 

Nedávám přednost žádným technikám. Jsou lidé, kteří jsou nastaveni tak, aby pracovali s postupy velmi intenzivními a širokého záběru. Když děláte holotrop, tak vstupujete do transu velmi záhy.

 

Myslím, že pomocí drogy by k tomu člověk došel rychleji.

 

Tady nejde o to, jak rychle tam člověk vstupuje, ale jak je připraven. V podstatě nejde ani o to navodit trans. Jako psycholog se zabývám duševní poruchou nebo psychologickým problémem a zajímá mne vhodnost daného postupu. Já sám postup s drogou nepoužívám.

 

Proč, je to zadarmo?

 

Nezabývám se tím, je li to odpracováno, či nikoli. Pro mne má droga smysl z hlediska individualizace, takový, jaký kdysi používali šamané, jako zasvěcovací obřad, kde se předává určitá zkušenost skrze transový stav skupině lidí, která je na to připravena.

 

Takže každý má svou drogu?

 

Myslím, že ne. My můžeme pracovat mnoha způsoby. Trans přichází skrze to, co je komu vlastní. To nemá charakter drogy, je to prostředek, který otevírá reality skryté za každodenností běžného způsobu myšlení. Běžné vědomí má sklon dělat stále totéž. Abyste se dostal ze stereotypu, tak potřebujete nečinění. Odejít z toho. A nečinění je vnitřní práce. Jestliže jste v transu, děláte hlubší nečinění a vědomí vám k tomu slouží až potom, kdy zkušenosti z transu začleníte do každodenního vědomí. To si rozšíříte a můžete jednat bohatěji. Bez začlenění a porozumění tomu na vědomé úrovni nemá žádná z těchto činností smysl. Proto když si vezme někdo drogu, odprožije určité děje, ale nevčlení a neporozumí, jaký význam mají symboly pro jeho osobnost a aktuální životní cestu, tak je to bezcenná činnost z hlediska osobního růstu a terapie. On musí projít transem, aby se nitro otevřelo a dalo mu materiály, se kterými vědomě pracuje. To je nejcennější. Trans hledá smysl symbolů a říká vám, jak jít dál. Pokud například nezměníte přístup k životu, budou se tělesné příznaky zhoršovat.

 

Je to tedy urychlení psychoanalýzy?

 

Neřekl bych. Psychoanalýza postupuje svými prostředky a má své oprávnění. My máme tendenci neustále hovořit v ekonomických pojmech, které jsou ovládány metaforou "time is money". To by nebylo dobré, neboť nevědomí je úplně fuk, o co usilujete. Nevědomí vás jen může upozornit, že takhle už dál ne. Nejde o urychlení. Dlouhodobá psychoanalýza má obrovský smysl a já si velice pečlivě vybírám lidi třeba pro holotropní trans, protože někteří jsou v takovém rozpoložení, že bych měl obavu, abych nevypustil džina z lahve a on vše nerozmetal. Mohlo by dojít k těžkému duševnímu onemocnění. Na to dávám obrovský pozor.


trans přichází skrze to, co je komu vlastní

 

V souvislosti s holotropním vědomím se hodně hovoří o minulých životech, o dějinné pamětí lidstva... Cítím to jako snahu vysvětlovat a potvrzovat správnost metody?

 

Jakmile projdete transovou zkušeností, ve které budete mít hluboké zážitky, ať mají kosmickou, nebo vizionářskou povahu a prožijete to velmi intenzivně, budete mít jakousi vnitřní evidenci a bude vám celkem jedno, co si o tom myslí lidé, kteří to nezažili. Je pošetilé, aby neplavec dokazoval něco tomu, kdo už plave. Pohybujeme se na zážitkové úrovni, ne na z vnějšku pozorovaných faktech.

 

Takže například Křováci by měli mít stejné snové prožitky, jako my?

 

Lidé z Evropy, kde je podobná civilizace, mají podobné pohádky a sny. Kultura vytváří archetyp.

 

Kdy je odžívání si prožitků u konce?

 

To je proces. Jde o zážitkové komplexy, takže odžitím se to neuzavírá. Je tu vždy díl informací o budoucnosti.

 

Návod, jak žít dál?

 

Ne návod, inspirace to je.

 

Já volím slova, která vy nemáte rád...

 

Nemohu dávat návody, já s těmi lidmi rozmlouvám a diskutuji. Když za mnou přijde člověk a chce po mně určitou informaci o tomto světě, má problémy meziosobní nebo partnerské, kde si jen potřebuje objasnit psychologii lidí obecně, mohu mu dát podněty a cosi jako návod. Když přichází z hlediska osobního vývoje, tak je to dlouhodobější proces a věc dialogu, kdy stále objevujeme · z toho vyrůstá poznání. Nedávám návod a nevystupuji v roli moudřejšího.

 

Máte schémata podle kterých situace řešíte ?

 

Pravděpodobně bezděčně. Můj styl pozná, kdo se dívá z vnějšku. To by se možná dalo nazvat schématem. Přesto se držím zenového: "ten, kdo pokročil, má mysl začátečníka". Abych byl co nejvíc otevřený a přístupný především vést rozhovor s člověkem. Kdybych měl schéma, věci bych uspěchal. Svého času mi dalo velkou práci, abych nespěchal, byl trpělivější a tedy zapomněl na schémata.

 

Jak si udržujete takovou pokoru ?

 

O těchto věcech příliš nepřemýšlím, pro mne jsou to obecné úvahy. Prostě tady žiju.

 

Na transových sezeních si většinou vyberete hezkou dívku, té se pak poněkud intenzivněji věnujete. Vaše bývalá klientka o vás měla takovou představu, že z těchto dívek čerpáte energii.

 

Kdo že? To jsou věci, na které nedokážu odpovědět. Nevím oč jde.

 

Stejně, vyzařuje z vás síla, charisma. V kombinaci s transem už je k sexu blízko. Jak se ubráníte?

 

Myslím, že já se tomu ubráním celkem snadno, protože jsem všemi sledován.

 

Ale učité erotické jiskření tam evidentně je.

 

Tam jde o opatrování nebo povzbuzování ve chvíli, kdy to člověk potřebuje. Na pozorovatele zvenčí to může působit jako něco sexuálního. Když následně slyšíte příběhy, jde o úplně asexuální věci.

 

Tahle otázka nenapadá jen mě.

 

Co se dá dělat. Víte, vy na mě působíte tak, že mi vnucujete něco, na co myslíte vy a ne já (smích). Mě zajímají příběhy, které přicházejí.

 

Byl jste nedávno nemocen a lidé tomu skoro nemohou uvěřit. Berou vás trochu jako šamana?

 

No zaplať pánbůh, že jsem byl nemocen, proboha. To je velice důležité. Já jsem nebyl velmi dlouho nemocen, pořád jsem pracoval a málo odpočíval, tak jsem byl upozorněn. Sen mě čtyři dny předtím varoval, že budu nemocen a tak se opravdu stalo.

 

Věděl jste to a jen čekal. S tím už nešlo nic dělat ?

 

Ale já bych s tím nic nedělal. To bych byl sám proti sobě, protože nemoc je dar. Je to cesta a dá vám zprávu o tom, že něco opomíjíte. Nemoc je třeba nechat projevit. Pro mě to bylo důležité a jednoznačné varování. Lidé byli překvapeni, ale nevěřím tomu, že by šaman nebyl nemocný. Musí být, jinak by se nemohl vyvíjet. Je pošetilostí této doby, že nebýt nemocný je cenné. Ne! Mít nemoc je cenné, protože vám to umožní bohatší vývoj.

 

I nemoc, která nejde zvrátit?

 

To také patří k člověku. Pouze ve výkonově a na vůli založené společnosti je nemoc hrozbou a ne vývojem a ten, kdo má nemoc, dělá vše proto, aby ji co nejrychleji neměl a čím víc spěchá, tím víc ji má. Zapomněli jsme na nedělání a nemoc je zpráva o tom, že nedělání je důležité.

 

Měli bychom více umět nedělat?

 

Umět, řekněme být se svou nemocí a dělat nedělání ve smyslu zaměření se dovnitř. Může to být jakákoli, třeba umělecká činnost, která nemá ziskový charakter, sportovní činnost, která se dělá jen tak. Vše, co má charakter volného tryskání zevnitř. Je smutné, když jde dítěti tenis a rodiče v tom vidí ziskovou rovinu. Přitom pro dítě to byla přirozená činnost, která mu pomáhala v nedělání, tedy při hře. Je to problém společnosti.

 

Nebojíte se, že by se lidem v transu mohlo něco stát? Při holotropním trasu se vám jedna klientka dostala do tonické křeče. Lékař by v tomto případě použil nitrožilní léčbu. Vy jste ji z toho dostal akupresurou.

 

Pokud je člověk v křeči, je nutné mu někdy rychle a účinně pomoci, takže stlačením jednoho, dvou bodů ta úleva může přijít. Mám zkušenost s tím, že to, co vznikne při holotropním vědomí, tak je vázáno určitými emočními zkušenostmi. Jsou to stavy, které vznikly při činnosti, která má psychologickou povahu, proto je možno i při léčbě postupovat psychologicky · dotykem.

 

Bez vaší pomoci by ta klientka zemřela?

 

To ne. Myslím že ne. Ono by to povolilo samo.

 

A co když ne?

 

Lidé, kteří upadli sami do bezvědomí, třeba při příliš hlubokém vnímání, se z toho sami probrali, ale byli zmateni. Tady je největším problémem včlenit tuto událost do běžného vědomí tak, aby se vědomí rozšířilo. Člověk má ostře ohraničeno to, co považuje za normu a co je mimo ni. Tento stav například je běžnou medicínou formulován jako nenormální. To není výhrada proti běžné medicíně. Každá oblast má svá omezení. To co já používám je psychologická metoda a neslouží k léčení fyzickému. Jestliže přitom dojde k vyléčení fyzické choroby, tak zaplať pánbůh. Během doby, co to dělám, se nic nestalo. Já předem velmi dobře vím, kdo na kurs jde. Když zjistím onemocnění nebo člověk není připraven na určitou techniku, nepůjde do toho.

 

 

 

Do čeho člověk půjde a čím ve svém životě projde, o tom si opravdu musí rozhodnout každý sám. Děkuji panu Dvořáčkovi za rozhovor a odjíždím s nabouraným žebříčkem svých materiálních hodnot...
 
Červen 1997

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group