ikoktejl

ČERNÉ SLZY MATKY ZEMĚ

 

Stal se součástí moderní civilizace a jen těžko si bez něj umíme představit rozvoj dopravní infrastruktury, chyběl by i ve stavebnictví, svůj neoddiskutovatelný význam měl při rozvoji elektrické a telefonní sítě, scházel by zcela jistě i v řadě dalších lidských oborů. Je užitečný a ošklivě hnědočerný až černý, většině lidí zapáchá a umazat se od něj není problém, problém je se od něj očistit. Je řeč o asfaltu, zemské smole nebo smůle, jak ji nazývali v minulých stoletích. Dnes se většinou získává jako derivát při destilaci ropy, je to vlastně jakýsi odpad, ovšem nesmírně cenný. Ale lidstvo zná asfalt a ropu dlouhá tisíciletí, obojí se totiž, i když velice vzácně, dá nalézt také v přírodě.


SUROVÝ ASFALT

V přírodě se vyskytuje v místech, kde jsou přirozené výrony naftenových rop, které se při okysličení mění v asfalt. Často přitom impregnuje porózní horniny, pískovce, písky, některé vápence, sádrovce nebo brekcie. Tyto asfaltem nasycené horniny se často průmyslově těží a získává se z nich přírodní asfalt. Známá jsou ložiska ve Venezuele, v Kalifornii, Oklahomě, Coloradu, proslulé je ložisko St. Muray na řece Athabasca v Kanadě, ale známe je i z Evropy, z Francie či Švýcarska, a jsou také v Izraeli a Sýrii.

Na světě jsou ale místa, kde se asfalt dostane až na povrch a tady potom vytváří podivuhodná černá jezera přírodního asfaltu, která patří k přírodním kuriozitám. Asi nejznámější, a také největší jezero je na ostrově Trinidad, kde na ploše asi 800 x 100 metrů dosahuje asfaltová vrstva mocnosti až 60 metrů. Menší i méně známá jsou asfaltová jezera z Blízkého východu, ze starobylé Mezopotámie, ale právě odtud jej znali a také využívali již před tisíciletími staří Sumerové.

ASFALT MÍSTO MALTY

Asfalt snadno taje již při teplotách od 10 do 170 °C, dobře se zpracovává a vytváří vrstvy nepropouštějící vodu. Proto se již před tisíciletími používal především v jihoiráckých marších - bažinatých oblastech při soutoku řek Eufratu a Tigridu - při stavbě lodic. Vymazávali jím i kulaté košatiny pletené z rákosí nebo palmových listů, sloužící jako převoznické lodice na zavlažovacích kanálech - a ke stejnému účelu se asfalt v těchto oblastech používá dodnes.

Černý lepkavý asfalt se uplatnil i jako spojovací materiál, vždyť jeho název pochází z řeckého asfaltos - upevňuji. Snad nejznámější z této doby je využití asfaltu jako tmelu na nádherné mozaice proslulé jako "standarta z Uru" - snad části nějaké šperkovnice, kde spojoval úlomky lazuritu, perleti a dalších barevných kamenů do složitého obrazu života z dávných dob. Sumerští umělci z něj vytvářeli i drobné sošky, ale sloužil i prozaičtějším účelům - na stavbách místo malty. Sumerové, kteří jako jedni z prvních používali cihly, maltu prostě neznali.

JEZERA PLNÁ ASFALTU

Černá asfaltová jezera v Mezopotámii se nacházejí na třech místech - v Ain Japchu, Abu Džíru (arabsky otec asfaltu) a u města Heet na Eufratu, zmiňovaného již v Bibli. Asfalt tu z velkých hloubek na povrch vynášejí hořkoslané vody, chuchvalce a cáry asfaltu vytvářejí zdánlivě pevnou černou vrstvu na povrchu jezírek. Časem vrstvy asfaltu ztvrdnou a vytvoří pevnou desku přírodního asfaltu, a prameny si musí nalézt jinou cestu o kus dál. V pouštní depresi Ain Japcho je největší ze zdejších asfaltových jezer. Asfaltová deska se tu rozprostírá ve sníženině o průměru asi jednoho kilometru ve vrstvě jeden až dva metry silné.

Asfalt se vyskytuje i v Mrtvém moři a odtud jej asi znali staří Egypťané, kteří jej využívali při mumifikaci. Potom se na dlouhá tisíciletí na asfalt pozapomnělo.

Pro moderní použití byl asfalt znovu objeven až v 19. století a jeho využití, především ve stavebnictví, se spojuje se jmény francouzských inženýrů Darcyho, de Coulaina, Furnela a především inženýra Malo. A od té doby se jeho uplatnění rozšířilo do mnoha nejrůznějších oborů.




ASFALT je černý, plastický až tvrdý a křehký derivát živice (bitumenu). Je prakticky netěkavý, taje mezi 10-170 °C, z velké části je rozpustný v sirouhlíku. Asfalt je směsí různých sloučenin a v průměru má toto elementární složení: přibližně 84 % C, 10 % H a 6 % O. Surový obvykle obsahuje značnou minerální příměs (písek, úlomky hornin, vodu, plyny). Asfalt vzniká okysličením tekutých živic (rop) s asfaltovou základnou různě rychle v závislosti na jejich chemismu. Většinou impregnuje porózní horniny, písky, některé vápence nebo brekcie. Někdy se vyskytuje v podobě žil nebo jezer.

(z geologického slovníku)
září 2000

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group