ikoktejl

Nával v Antarktidě

Nával v Antarktidě
 
Text a foto Libor Kubelka
 

Antarktida je považována za jednu z posledních nedotčených přírodních oblastí na zemi. Díky extrémnímu klimatu a vysokým nákladům na dopravu byla až donedávna ušetřena vlivu hromadné turistiky. Jenže globální rozmach turismu a touha lidí vidět i ty nejvzdálenější kouty modré planety situaci rychle mění.

 

Že se masa turistů vydávající se každý rok do ledového království zvětšuje, lze snadno vidět na následujících číslech. Před zhruba dvaceti lety sem dorazilo okolo dvou a půl tisíce návštěvníků, v letech 1999–2000 už to bylo čtrnáct tisíc lidí a v sezoně 2006 až 2007 téměř 37 tisíc lidí. A výhled do blízké budoucnosti? Vzhledem ke stoupající popularitě tohoto regionu odborníci počítají s podstatným zvýšením množství návštěvníků.
 
Nejvíc je Američanů
 

Nejvíce lidí tradičně přijíždí z USA, pak ve statistikách následuje Velká Británie, Německo, Austrálie, Kanada. Výjimkou ale nejsou ani movití čeští turisté.

Přitom období, ve kterém se do Antarktidy většina turistů vydává, je relativně krátké. Turistická sezona během antarktického léta trvá zhruba pět měsíců, tedy od listopadu do března. Lidé míří hlavně do pobřežních míst, kde během antarktického léta není led.
 
V tomto krátkém období tedy zažívá Antarktida turistickou invazi. Problémem je, že míst vhodných k vylodění je relativně málo a právě ta trpí vlivem turistiky nejvíce. Jedná se především o přírodně velice atraktivní oblast Antarktického poloostrova, která je navíc relativně nejsnadněji dosažitelná, především z nejjižnějšího města světa Ushuaia, nacházejícího se v cípu argentinské provincie Tierra del Fuego.
 
 
Žádné hordy
 

Turistickou invazi si ovšem nelze představovat jako výjev zobrazující hordy turistů honících tučňáky a osedlávajích si slunící se tuleně. Vše tady podléhá přísným pravidlům.

Většina turistických operátorů je členy sdružení IAATO – Mezinárodní asociace antarktických touroperátorů. Jedná se o dobrovolné sdružení, které od svých členů vyžaduje dodržování striktních pravidel a předpisů. Asociace byla založena sedmi společnostmi s cílem propagovat bezpečné a ekologicky odpovědné cestování. Má nyní již devadesát devět členů.
 

Regule IAATO přesně stanoví proceduru provozování turismu v Antarktidě, včetně technického vybavení lodí, jejich bezpečnosti a ekologického provozu, nároků na schopnosti a znalosti posádky a expedičního týmu a na chování, které musí být bezpodmínečně vyžadováno od turistů během cesty.

Existují ale i společnosti, které operují mimo IAATO. Právě ty mohou představovat případné riziko pro ledový kontinent v tom, že používají velkokapacitní lodě a překračují limity počtu turistů pro vylodění na jednom místě (podle standardů IAATO se jedná maximálně o sto lidí najednou). I když k tomu dochází poměrně zřídka, neexistují mechanismy, které by něčemu podobnému zabránily.
 

Dalším obecným rámcem, který vymezuje jakékoli lidské aktivity lidí v Antarktidě, je Antarktická dohoda z roku 1959. Platí pro oblast jižně od 60. stupně jižní šířky včetně plovoucích ledovců a vztahuje se i na ostrovy a souostroví v této oblasti (například Jižní Orkneje nebo Jižní Shetlandy). Smlouva se stala základem pro vývoj mezinárodněprávního režimu všeobecně známého jako antarktický smluvní systém (ATS). Kromě vlastní dohody ji tvoří celý komplex doporučení a opatření, protokolů a úmluv.

Signatáři Antarktické smlouvy se scházejí každý rok a přijímají doporučení. Pro oblast turismu bylo přijato smluvními stranami v roce 1994. Členové však nemají žádné legislativní nástroje na prosazení domluvených pravidel. Tím je dáno, že antarktický turismus se vlastně z velké míry reguluje sám.
 
Směrnice pro turisty v Antarktidě mají hlavně návštěvníkům připomenout jejich odpovědnost za to, co se kolem nich děje. Dokument se zaměřuje na ochranu antarktické divoké zvěře a chráněných území, respektování vědeckého výzkumu, osobní bezpečnost a vliv na životní prostředí. Obsahuje pokyny pro organizátory turistických a soukromých podniků, především stanovuje povinnost ohlašovat zájezdy organizátorům národní správy. Samozřejmě řeší řadu dalších věcí – potencionální rizika pro životní prostředí, schopnosti zvládnout přírodní ohrožení při haváriích, řádně nakládat s odpadem a respektovat antarktické prostředí a vědecké aktivity. Pravidla dávají návod k podrobným procedurám, které by měly být dodržovány během výletu.
 

Vlastní regulační mechanismy přijaly i jednotlivé země. Mají stejný cíl – minimalizovat dopad turismu na Antarktidu. Chile například vyžaduje, aby se všichni kapitáni lodí zúčastnili měsíční školy antarktické navigace. Nový Zéland zase posílá vládního reprezentanta na všechny lodě, které navštěvují oblast Rossovy dependance, aby dohlížel na to, zda jsou skutečně dodržována opatření Antarktické dohody.

Vše má jediný cíl – určit, zda do některých citlivých oblastí turisty pustit, nebo ne.
 
 
Češi v Antarktidě
 
Já sám jsem se zúčastnil zhruba dvoutýdenního turistického programu na expediční lodi Ljubov Orlova, jejímž majitelem a provozovatelem je společnost Quark expeditions. Společnost patří k jedněm z nejznámějších touroperátorů pro polární oblasti. Kromě Antarktidy pořádá plavby i do arktických oblastí na palubách ruských ledoborců. Je členem IAATO.
 
Nejedná se o nikterak laciný výlet. Základní cena se pohybuje kolem sedmi až deseti tisíc dolarů za plavbu. Přestože turisté zaplatí velkou sumu peněz, nemohou se chovat ve stylu „za peníze si mohu dovolit vše“. Od všech je bez rozdílu vyžadováno dodržování stejných pravidel.
 
Cenou tedy takovýto výlet spadá do kategorie snobských zájezdů, ovšem k mému velkému překvapení byla skutečnost na lodi zcela odlišná. Přestože byli cestující převážně postarší a bohatí, nikdo ze zhruba stovky pasažérů nepůsobil dojmem unuděného blazeovaného snoba, kterého do Antarktidy žene touha mít možnost zmínit se po návratu ledabyle o svých zážitcích před obchodními partnery na golfu. Převažovali nadšení a předem značně poučení lidé z celého světa, dychtící dozvědět se něco nového a hlavně na vlastní oči spatřit ledové království Antarktidy.
 
Potencionální snoby může též odradit (i přes luxusní vybavení lodi) značné nepohodlí, které je nutné snášet kvůli někdy až děsivým houpáním lodi při průjezdu Drakeovým průlivem. To opravdu není projížďka podobná něžnému pohybu luxusní jachty zakotvené v Saint Tropez. Divokému houpání spojenému s nechtěným vyprazdňováním žaludku se ale dá někdy docela úspěšně vzdorovat. Věčně pozitivně naladění Američané se vybavili rafinovanými krčními nálepkami vyvinutými v NASA. Další pasažéři včetně mě se raději přiklonili k osvědčené metodě – přiměřenému množství alkoholu z lodního baru, po kapitánském můstku přirozeně nejdůležitějším místu na lodi.
 
Jediným skutečně luxusním znakem plavby tak bylo vskutku excelentní gastronomické zázemí. Jídla připravoval tým mezinárodních špičkových kuchařů. Samozřejmě, že nechyběl ani výřečný znalec vín – sommelier. Cílem takovýchto zájezdů je však především vzdělávání a poznávání, žádné diskotéky a týmy křepčících animátorů běžné z výletních cruise shipů.
 
Pomáhá odborný tým
 
Expediční posádka lodi byla od okamžiku nalodění stále v kontaktu s pasažéry. Především podporovala zájem a nadšení pro polární oblasti. Zhruba patnáctičlenný expediční tým tvoří profesionálové složení z odborníků na danou oblast, často aktivních vědců, takže plnili svou úlohu skvěle. Nechyběl ornitolog, glaciolog (odborník na ledovce), historik, geolog, odborník na mořské savce, ekolog. Všichni z nich jsou většinou zároveň fotografové a řidiči gumových výsadkových člunů – ­zodiaků. Mnozí z nich se osobně zúčastnili dlouhodobých pobytů na antarktických základnách. Každý den se konaly přednášky, které měly vštípit cestujícím, jak důležitá je ochrana antarktického prostředí a proč musejí při vylodění dodržovat daná pravidla.
 

Celý podnik tak trochu mohl připomínat pionýrský tábor, včetně ranního pravidelného buzení hlavním expedičním vůdcem v palubním rozhlase, čtení denního rozkazu, večerních setkání a hodnocení uplynulého dne. Jen takto organizovaná výprava ale asi může zaručit, aby byl vliv turistů na přírodu co nejmenší.

Po vylodění se pak program pro turisty zaměřuje na krátké výšlapy po pevnině, pozorování kolonií tučňáků a tuleňů, návštěvu některých polárních stanic, jízdu na zodiacích v blízkosti ledových ker a návštěvu historických oblastí, například starých velrybářských stanic. Adrenalinovým zpestřením je například koupání v ledovém moři. Existují samozřejmě i jiné, delší a dražší typy programů, kde se dají provozovat  i některé dobrodružnější aktivity jako horolezectví, lyžování, jízda na kajaku, potápění či lety helikoptérou, ale obecně tvoří jen velmi malé procento programu. Společnost QUARK nabízí asi pět typů plaveb různé ceny, délky a programů cíleně zaměřených na rozdílnou klientelu. 
  
Jak se kráčí po pevnině
 
Základním pravidlem pro pobyt na pevnině je, že jediné, co si mohou turisté odnést, jsou fotografie. Většině návštěvníků, kteří jsou vybaveni většinou hned několika fotoaparáty s gigantickými teleobjektivy, to zcela postačuje, protože Antarktida je pro fotografy skutečným rájem. Kajícně se musím veřejně přiznat ke kousku horniny, který se mi nějakým „nedopatřením“ zatoulal do bundy. Nepředpokládám, že bych v této ekologicky kriminální aktivitě zůstal sám. Turisté se jí dopouštějí i s vědomím sankcí, které mohou následovat. Tím může být hlavně zákaz dalšího vylodění na pevnině. Naštěstí těmito suvenýry zůstávají skutečně jenom miniaturní kamínky.
 
Na druhé straně je samozřejmostí, že na pevnině nesmí  po člověku kromě dobrého dojmu nic zůstat. A to včetně obsahu močového měchýře. Na břehu jsou neustále v pohotovosti čluny, které mohou v urgentním případě dopravit jedince zpátky na loď.
 
Druhým hlavním pravidlem je absolutní přednost zvířat a zákaz jakéhokoli krmení a kontaktu s nimi. Standardně by se měla dodržovat pětimetrová vzdálenost od tuleňů a dvoumetrová od tučňáků. V jejich případě platí též pravidlo zákazu vstupu do jejich vyšlapaných stezek, protože to by mohlo narušit jejich stereotypní vzorce chování (jsou zvyklí kráčet stále stejnou cestičkou).
 
Členové expedičního týmu působí na pevnině v roli strážců a pečlivě vše sledují a kontrolují. Samozřejmě tím sledují i bezpečnost klientů, dodržování určené vzdálenosti je například v případě tuleňů skutečně motivováno bezpečím turistů. Někdy totiž turista, který se snaží pořídit ten nejkrásnější a nejakčnější snímek, překročí danou bariéru i nevědomky.
 

I přes všechna tato omezení se lze jenom dohadovat, jak se třeba tučňáci po pět měsíců v roce vyrovnávají s přítomností sice neškodných, ale rozhodně zvláštních dvounohých tvorů s pípajícími předměty v rukou. Může prožitý stres vyvolat nějaké změny v jejich chování či reprodukčním cyklu?

Vědci zatím tyto obavy vyvracejí. Na americké základně Palmer station se domnívají, že vliv turistů je stále nepatrný. Osmiletá studie Národní vědecké nadace zatím nezaznamenala žádný efekt na populaci tučňáků kroužkových.
 
Cízí druhy v Antarktidě
 
Přesto má turismus v Antarktidě i zhoubný vliv na zdejší prostředí – vědci poukazují, že sem lidé zavlékají cizorodé agresivní druhy organismů. Například v oblečení, na botách, v batůžkách či na stativech fotoaparátů. Zvlášť rizikový je přenos na botách, čemuž se na lodi předchází tím, že je obuv všech turistů pokaždé umyta ve speciální dezinfekci.
 
Na lodi byli během plavby pasažéři zapojeni expedičním týmem do projektu Vetřelci v Antarktidě, který má za cíl identifikovat cizí rostlinné či živočišné druhy (semena, zárodky, výtrusy) a studovat způsoby, jak s sebou lidé nevědomky tyto organismy do antarktického regionu zanášejí. K tomuto výzkumu se zavázali všichni členové IAATO.
 
Cestující tak jednak vyplnili dotazník, který má zjistit, kde všude v poslední době (společně s osobními věci, které mají i při této plavbě s sebou) cestovali. Druhou  částí výzkumu byla možnost nechat si vyluxovat osobní věci, se kterými vstupují do antarktického prostoru. Vyluxovaný obsah se poslal do holandského institutu ekologie, který celý projekt zaštiťuje. Vědci se totiž obávají, že zavlečené nové druhy by mohly navždy změnit křehkou antarktickou biologickou rovnováhu. K něčemu takovému již došlo v oblasti subantarktických ostrovů, kam bylo zavlečeno okolo dvou stovek cizích rostlin (například agresivní trávy psinečku výběžkatého) a živočichů včetně krys, roztočů, hmyzu a rostlinných nákaz.
 
Havárie a nehody
 

Obavy ještě vzrostly poté, co se nedávno potopila výletní loď Explorer. Patřila společnosti, která je členem ­IAATO a tudíž splňovala přísné technické normy pro plavidla v Antarktidě, včetně speciálního zesílení lodního trupu, který by měl být odolný proti plovoucímu ledu. Ale projevila se skutečnost, že příroda je stále silnější než nejmodernější technika. I ty nejlepší lodě mohou podlehnout nehodě, zvláště zde, v nevyzpytatelných antarktických podmínkách. Počasí se může proměnit z minuty na minutu a i v létě tu občas panují podmínky podobné tomu nedrsnějšímu, co lze zažít v zimě na hřebenech hor v Česku.

Navíc velké cruisery, které v letním období navštěvují tyto vody v rámci vyhlídkových plaveb, nemají žádné speciální zpevnění. Sice se většinou nedostávají do těsného kontaktu s plovoucím ledem, ale bouřkám se nevyhnou. Záchranná akce tisíce lidí by pak zcela jistě představovala pro zdejší prostředí velkou zátěž. V mnohých pamětech stále zůstává případ z roku 1989, kdy výletní a zásobovací loď Bahia Paradiso najela v blízkosti americké základny Palmer na podvodní skálu a ropná skvrna ze ztroskotané lodi zasáhla hnízdiště tučňáků, kormoránů a tuleňů.
 
Vize budoucnosti
 
Přístup do Antarktidy se ale bude v budoucnu zjednodušovat a zbude stále více lidí, kteří se sem budou chtít podívat. Není to tak dlouho, co byla zavedena přímá letecká linka z Austrálie do Antarktidy airbusy A319. Obrovský rozmach turistického průmyslu nutí touroperátory přicházet se stále novými produkty a utišovat hlad početné klientely po atraktivních, neobvyklých zážitcích. Je nutné si uvědomit, že turismus je především výnosný byznys, i když možná s ušlechtilým poznáním překračovat hranice všedních dnů a nabízet poutavé a obohacující vytržení od reality každodennosti. A jak je známo, touha po maximalizaci zisku může jít ruku v ruce s pozapomínáním na etické principy. Zvláště když neexistují zcela jasná pravidla. Turismus je už ze své podstaty zátěží pro každé prostředí. Cílem všech, kteří se na něm v Antarktidě podílejí, včetně turistů, musí být alespoň udržet jeho rozvoj v přijatelných mezích.
 

Existují početné hlasy, které dávají turistům všechnu vinu za vzrůstající tlak na životní prostředí Antarktidy. Já se po krátké osobní zkušenosti kloním spíše k názoru, že turisté jsou obecně ukáznění a kvalitně informovaní a stávají se dobrými obhájci pro ochranu Antarktidy po návratu domů. To podle mě do budoucnosti představuje možnou naději, že zdejší panensky krásná příroda zůstane zachována.

 

Kontinent extrémů

Rozloha Antarktidy je 13 177 000 km2 (to je zhruba 8,8 % povrchu souše)

Během antarktické zimy plocha zamrzlého moře okolo Antarktidy téměř zdvojnásobí její rozlohu

99 procent rozlohy Antarktidy je stále pokryto ledem

Průměrná tloušťka ledu je okolo 2 km, v některých částech může dosáhnout až 4,5 km

Led je zformován nahromaděným sněhem za dobu více jak 100 tisíc let

Objem antarktického ledu je přibližně 30 milionů km3

Antarktický led obsahuje 80 % veškeré sladké vody na zemi; kdyby všechen roztál, hladina moří na zemi by se zvedla o 50–60 metrů

 

Antarktická nej:
Nejchladnější: Antarktida je nejchladnější místo na zemi, nejnižší naměřená teplota na ruské stanici Vostok byla –89,2 °C.

Nejsušší: Je to nejsušší kontinent s ročním celkovým úhrnem srážek menším než 5 cm (to odpovídá klasifikaci pouště).

Nejvyšší: Díky obrovské šířce ledu je zde průměrná nadmořská výška 2280 m, nejvyšší hora je Vinson – 4897 m.

Největrnější: Maximální naměřená rychlost větru byla 320 km v hodině.

Nejméně obydlená: Oficiální lidská populace je 0.

Největší ledová kra: Největší antarktická ledová kra měla rozměry 335 km krát 97 km (zhruba velikosti Belgie).

Zima: Během antarktické zimy zde nevyjde slunce po dobu 182 dní.

Slunce: Osmdesát procent slunečního záření, které dopadne na ledový povrch Antarktidy, je odraženo zpět do vesmíru.

Tučňáci: Antarktická populace všech druhů tučňáků čítá 75 milionů kusů.

 

Květen 2008

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group