ikoktejl

Poslední rozkoš monarchů

 

monarchoveTEXT: PETRA JEŽKOVÁ

Miliony malých motýlů každoročně opustí na konci léta Kanadu a USA, aby našly dočasné útočiště v Mexiku nebo na Kubě. Pět tisíc kilometrů dlouhá cesta monarchů je jedním z fascinujících příběhů boje – v tomto případě spíše letu – o přežití.

 

Danaové stěhovaví (Danaus plexippus), známí spíše pod jménem monarchové, jsou na první pohled celkem normální motýli. Jejich křídla jsou žlutooranžová s černými pruhy, jakoby lemovaná černou krajkou. Rozevřená křídla monarchů dosáhnou rozpětí až deseti centimetrů. Životní cyklus monarchy má čtyři etapy. První je vajíčko, samička jich naklade na listy klejichy hedvábné (které jsou oblíbeným pokrmem housenek monarchy stěhovavého) kolem čtyř set. Po vajíčku následuje larva – housenka, která se zakuklí a z kukly se po osmi až třinácti dnech vyklube motýl. Za tři dny se u monarchy začnou vyvíjet pohlavní orgány a životní cyklus se opakuje. Normální dospělý monarcha žije většinou čtyři až pět týdnů. Pak ale přijde podzimní generace, jejímž osudem je vydat se na předlouhou cestu na jih, do Kalifornie nebo dokonce až do Mexika. Aby mohli motýli takový let absolvovat, žijí sedm až osm měsíců! Pokud bychom to chtěli srovnat s lidmi a předpokládali, že náš průměrný věk je 75 let, taková lidská „podzimní“ generace by se dožívala 525 let!

 

GENERACE S VYŠŠÍM POSLÁNÍM

Důvodem pro tak náročnou a dlouhou pouť je hlad. Monarchové jsou potravními specialisty – larvy motýlů nepozřou nic jiného než listy klejichy a dospělí jedinci si pak pochutnávají na květech této hořcotvaré rostliny. Jenomže klejicha hedvábná neroste na celém severoamerickém kontinentě ve stejnou dobu. Nejprve totiž rozkvétá v Kalifornii a Mexiku, kam se za ní vydává dlouhověká podzimní generace motýlů. U migrujících monarchů se na nějakou dobu pozastaví jejich sexuální vývoj, procházejí takzvanou reprodukční diapauzou, která trvá až do konce zimy. Když motýli po mnoha tisících kilometrů konečně dorazí do svého zimoviště, reprodukční diapauza skončí. Monarchové konečně sexuálně dospějí a mohou se věnovat páření, mnohdy až šestnáctihodinové souloži, během níž sameček předává samičce kromě spermatu i živiny důležité k vývoji vajíček. V následujících měsících pak monarchové pomalu míří zpět na sever. V následujících měsících pak monarchové míří zpět na sever. Už ale nepotřebují celou vzdálenost uletět na jediný zátah, protože s příchodem léta rozkvétá milovaná klejicha ve stále severnějších končinách. Životní cyklus monarchy se tedy opět zkrátí na pouhých několik týdnů a během postupné cesty na sever se vystřídá několik nových motýlích generací. Na chladném severu kontinentu je však výskyt klejichy stále nižší, a proto generace, která dospěla až sem, přechází opět do stavu diapauzy a odlétá na zimu daleko na jih…

 

POZOR, KAM ŠLAPETE!

Dlouho se mělo za to, že monarcha tráví zimu v tropických a subtropických zónách. Kde přesně, to bylo až do roku 1975 záhadou. Po letech hledání se k velkému překvapení všech odborníků zjistilo, že místem přezimování jsou poměrně chladné zalesněné kopce a údolí mexického státu Michoacán. Nadmořská výška je zde v průměru 3000 metrů a teploty mnohdy padají na nulu. Takže rozhodně žádné tropy. Nicméně druhy převážně jehličnatých stromů a jejich hustota tu vytvářejí ojedinělé mikroklima, které monarcha ke svému přezimování potřebuje. Během studených nocí, často doprovázených deštěm a mlhou, se motýli seskupí ve středu stromů, aby se vyhnuli studenému větru. Nalepí se jeden za druhého, takže větve stromů jsou najednou žlutooranžové, pokryté motýlími křídly namísto jehličí. I když je to těžko představitelné, mnohdy se větve pod motýlí tíhou zlomí! Spadlí motýli čekají na zemi na první sluneční paprsky, aby mohli opět vzlétnout. Ne vždy se to ale podaří, a tak je zima jednou z nejčastějších příčin jejich úmrtí. Odhaduje se, že pouze polovina monarchů, kteří opustili Kanadu a USA, se vrátí na sever. Mohou za to jak zima a někteří přirození nepřátelé, tak i lidé. I když jsou místa v mexickém Michoacánu, kam se monarchové na zimu vydávají, označena jako chráněné rezervace, je těžké omylem nějakého toho motýla nezašlápnout (není jimi pokryta jen obloha a stromy, ale i zem). Dalšími faktory jsou znečištěné ovzduší, klimatické změny a omezení jejich přirozených útočišť vykácením stromů. Vloni k těmto hrozbám přibyly i geneticky modifikované plodiny. Monarchové se živí klejichou hedvábnou a přitom absorbují její jedovaté látky, které jim však nijak neškodí. Naopak – jsou toxické pro většinu jejich přirozených nepřátel, jakými jsou žáby, ještěrky, myši nebo ptáci. Ti se proto pestře zbarveným monarchům raději vyhýbají. Pokud se však v blízkosti klejichy pěstuje geneticky modifikovaná Bt-kukuřice, která obsahuje gen bakterie Bacillus thuringiensis, může to znamenat pro monarchu smrt. Na listy klejichy se může dostat kukuřičný pyl, toxický pro určité škůdce. Setkání s ním při loňských testech nepřežilo až 44 procent housenek monarchů.

 

monarchove2

 

S VĚTREM V ZÁDECH

Existují tři zdokumentované cesty migrace. První skupina monarchů žijících na jihozápadě Kanady a severozápadě USA se na zimu vydává do Kalifornie. Tady se shromáždí v oblastech mezi San Franciskem a San Diegem. Druhá skupina monarchů opouští jih Kanady a sever USA, přibližně z okolí Velkých jezer. Odtud míří přes Floridu a končí na Kubě nebo mexickém Yucatánu. Třetí známá cesta začíná na jihovýchodě Kanady a severovýchodě USA a končí ve středním Mexiku, ve státě Michoacán. Ta se považuje za nejvýznamnější migrační cestu. Někteří jedinci při ní urazí vzdálenost až 5600 kilometrů, před kterou mohou blednout závistí leckteří ptačí stěhovaví dálkaři. Počet monarchů, kteří přes zimu hledají útočiště v lesích mexického státu Michoacán se odhaduje na 100 až 150 milionů! Zimní kolonie monarchy v lesích mexického státu Michoacán dosahují hustoty až 10 milionů jedinců na hektar. Vzhledem k tomu, že první monarchové se objeví v Mexiku zhruba v období Día de Muertos (Den zemřelých, 2. listopadu), tak někteří Mexičané věří, že se v podobě motýla vrací jejich zemřelí, a přikládají proto monarchovi zvláštní význam. Během migrace motýlci urazí zhruba sto dvacet kilometrů denně. Jejich let začíná kolem deváté ráno a končí zhruba v šest odpoledne, kdy začnou hledat stromy k přenocování. Během letu se motýli vyhýbají vysokým horám a snaží se využít teplých stoupajících proudů větru v otevřených údolích. Nechají se jimi unášet a jen v případě příliš prudkého větru stáhnou trochu svá křídla, aby regulovali rychlost a směr. Když se vítr umírní, opět je roztáhnou. Využívají tak teplých větrů ze severu a neplýtvají vlastní energií. Tento fenomén je známý i u migrujících ptáků. Na cestu zpět se monarcha vydává začátkem března. Neuvěřitelné letové schopnosti těchto motýlů berou dech. Monarchové totiž za velmi příznivých okolností dokážou přeletět oceán! Důkazem je výskyt tohoto původně severoamerického motýla na Novém Zélandu a v Austrálii či na druhé straně na Madeiře a Azorách, spatřen byl i v Británii. Ne všichni monarchové ale migrují. Určité malé skupiny motýlů, které žijí v tropických zónách Karibiku, se rozmnožují pravidelně a celý rok zůstávají na stejném místě. Od roku 1983 je migrace monarchy stěhovavého označena za fenomén v ohrožení. Organizace pro ochranu druhů v ohrožení WWF Mexiko připravila projekt Papalotzin (v místním nářečí nahuatl z oblasti Michoacánu znamená slovo papalotl motýl a tzin maličký). Jeho cílem je pomocí tří ultralightů sledovat a zdokumentovat cestu těchto motýlů z Kanady a USA až do Mexika.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group