ikoktejl

Potápěč pod plachtami

Potápěč pod plachtami

 

   Text a foto Alena Voráčková

Je sobota ráno, září 2009. Přijíždíme do italského přístavu Piombino. V dálce na moři tušíme kontury naší destinace – ostrova Elby. Obzor zakrývají temné mraky, které co chvíli prosvítí jasná záře. Zatím ještě neprší. Do přístavu se valí z města mohutná kalná řeka a moře se zdá být špinavější než Bolevecký rybník u nás v Plzni. Tak takové uvítání jsme vskutku nečekali!

Náš kapitán už je na lodi – jsme jeho druhá posádka. Jeli jsme celou noc a jdeme se na loď dospat. O pár hodin později vozíme za hustého deště ke kotvišti na vozíčcích všechny věci a potraviny. Alespoň využívám nepromokavý overal, který jsem zakoupila těsně před cestou v prodejně pracovních oděvů. Naštěstí je to jediný den, kdy ho budu potřebovat – ty další jsou již ve znamení slunce, teplého a čistého moře, které jsou pro Elbu tak příznačné.

  

   Dvě tváře potápění pod plachtami

Plavba na větrný pohon je nádherná věc. Díky absenci řevu motoru vychutnáváte jen zvuky a sílu přírody. Jste v plovoucím hotýlku, který nabízí nekonečně mnoho nových pohledů na členité pobřeží ostrova. Nocujete v přístavech a při ranní kávě nebo večeři na palubě cítíte tep místa, ve kterém jste se ocitli. Užíváte si absolutní svobodu výběru z mnoha lokalit a potápět nebo koupat se můžete téměř kdykoliv si vzpomenete. Potápěči na jachtě překazí radost vlastně jen velmi bouřlivé počasí: déšť potápku nezastaví a když bude pěkně foukat, pořádné svezení na plachty má také něco do sebe. Bezvětří, které by čistokrevného jachtaře přivádělo k šílenství, potápěč využije pro podvodní orgie, byť musí popojíždět na motor.

Tak či onak, je velká pravděpodobnost, že pobyt na jachtě plodně využijete.

Na straně druhé je tu méně prostoru pro skladování potápěčských věcí, komfortu při přípravě na ponory a vstupu do vody. Zapomeňte na úhledné plastové bedničky a starostlivé oplachování výstroje v lázni sladké vody po každém ponoru, které znáte z klasických potápěčských safari lodí. Tady vás situace nutí chovat se ke svým věcem poněkud macešsky a skladovat je v kójích na palubě zamotané do výstroje ostatních. Orientace ve spleti hadic a nevábně vonící „gumy“ bývá ze začátku chaotická. Lidé náchylnější k mořské nemoci by si měli takovouto formu dovolené dobře promyslet.

Každopádně to asi nebude tak zlé, když všechna tahle negativa bez problémů překonávají tisíce potápěčů na celém světě, kteří se z jachet každoročně potápějí.

 

Ponory u Elby

   Maják Scoglietto

Druhý den po snídani vyplouváme z přístavu Portoferraio na první ponor. Naším cílem je 100 m dlouhé skalisko s majákem, vzdálené od přístavu jen kilometr daleko, takže nemá ani cenu trápit se s plachtami a jedeme až na místo na motor. Moře je klidné a vítr téměř nefouká. Těším se, že nebude proud, který může ponor na této pěkné lokalitě trochu komplikovat. Nastrojujeme se postupně, abychom si vzájemně nepřekáželi. Teplota moře je 27 °C a ve svém 7mm „mokráči“ přechod voda-vzduch téměř neregistruji. Zanořuji se hned u lodě a čekání na buddyho si krátím v hustých porostech trávy posidonie, kde rejdí neuvěřitelně barevní kněžíci duhoví a různé druhy pyskounů. Cítí se zde bezpečně a mohu se k nim bez problémů přiblížit. Pokračujeme podél východního břehu skály, kde je maximální hloubka 22 m. Velmi záhy nás vítají naši „staří známí“ – rodinka vypasených kaniců hnědých. Nejsou příliš plaší a pokud je budete obdivovat ze vzdálenosti asi tří metrů, neodplavou. Při sebeopatrnějším pokusu jít blíž se ale schovají.

Svah posetý balvany nabídl domov řadě mořských živočichů. Na dně v řasách leží kapitální ropušnice, v dírách a mezi kameny mají úkryty murény, smuhy i tresky. V průrvách a pod největšími kameny se shromažďují ve stínu okatí oranžoví parmovci. Doprovázejí nás hejna očnatců a mořanů. Ve větších hloubkách (na jižní straně) na stěně, která začíná dále od ostrůvku v hloubce 25–50 m se můžete při troše štěstí setkat se soltýny nebo měsíčníkem.

  

   Enfola

Odpoledne se přesouváme o pár kilometrů dál ke skalisku Enfola na severní straně Elby, kde leží i stejnojmenná vesnice. Od Elby je vzdáleno jen 50 m. Stěna a svah skály spadají do hloubky 22 m a přechází zvolna v další stěnu, která začíná v 28 m a padá do 50 m.

Kotvíme pár desítek metrů od stěn Enfoly. Zanořujeme se hned u lodi a díky velmi dobré viditelnosti rozpoznávám stěny Enfoly po pár kopech. Ponor korunuje setkání s minimálně sedmi murénami středomořskými. Jedna měla dokonce ve své jeskyňce i návštěvníka – okatého úhořovce. I tady visí ve volné vodě hejna mořanů. Zastíněné převisy září porosty barevných hub a žlutými sasankovci. Když zrovna nefotím, kochám se scenerií podvodní krajiny, která je tady opravdu impozantní. Ve větších hloubkách zdobí stěny žluté a červené gorgonie. Není divu, že se jim tady daří, stěny jsou dobře omývány mořskými proudy.

  

   Vrak u Pomonte

Třetí den plánujeme „povinný ponor“ na jihovýchodě Elby u vesnice Pomonte, kde leží vrak lodi Elviscot. Potopil se při bouři v roce 1972. Tato 60 m dlouhá nákladní loď převážela stavební dřevo z Neapole do Marseille. Vrak se nachází 100 m od pobřeží v hloubce 12 m a je tak snadnou kořistí potápěčů ze břehu i z loděk. Během posledních pár let uhnila horní paluba se zábradlím a vrak tak pomalu ztrácí svou pověstnou fotogeničnost. Vzhledem k malé hloubce dochází bohužel při bouřích k jeho rychlejší zkáze.

Poblíž vraku hledají v bílém písku potravu kambaly, parmice a ještěrohlavci. Elviskot halí hejna sapínů síťkovaných a u hladiny i šnorchlující nadšenci, které před chvílí dovezla jakási výletní loď. V útrobách vraku pak postávají parmovci a kanicové. Jsme tu dnes asi první potápěči, interiéry lodě nejsou vůbec zkaleny.

  

   Noční potápění v Marciana Marině

Pokud chcete bydlet přímo na ostrově, budete mít k dispozici celou řadu míst pro noční potápění ze břehu. Když ale zvolíte pobyt spojený s jachtařením, jsou už možnosti dost omezené. Zůstávat v noci na kotvě mimo přístav není vždy bezpečné a potápění v marínách je zakázané. Jedním z přístavů, kde je dobrý přístup k pláži vhodné pro noční potápění je třeba Marciana Marina.

Čekání na soumrak jsme si zkrátili výletem do vesničky Marciana Alta, odkud je pěkný výhled na nejvyšší vrchol Elby ale i na moře a přístav pod námi. Udýchaným autobusem se vracíme po devatenácté hodině zpět do přístavu a pomalu si začínáme připravovat věci na noční ponor. Kotvíme bohužel úplně nejdál od pláže a tak přemlouvám kapitána, aby mi pomohl donést foťák k vodě. Velké valouny a velmi pozvolný vstup do moře trochu komplikují nástup na ponor. Konečně se dostáváme na větší hloubku a jdeme pod vodu. Máme v plánu naplavat dál od břehu na malinkou stěnu po levé straně pláže. Je to ale docela problém, protože se co chvíli zastavujeme u nějakého zajímavého živočicha nebo ryby. Pár minut po zanoření jsme například našli chobotnici dlouhoramennou, smuhy tmavé a kraby. I tady na pláži v malé hloubce jsme narazili na několik murén. Ke stěně se dostáváme až ve třicáté minutě ponoru. Ve světle lampy se objevuje obrovská hvězdice, obdivujeme pár sasanek, krevetky, kraby a spící ryby. Nic naplat, musíme se otočit. Ponor se nakonec natáhl z plánovaných 60 na 80 minut – nemohla jsem odolat nádhernému úhořovci, který se přede mnou zjevil těsně před ukončením potápění.

  

   Coralline a Bianca

Jedny z top lokalit u břehů Elby představují tyto podmořské útesy prudce padající do hloubky 50 metrů a proslulé porosty červených a žlutých gorgonií. Najdete tu humry, langusty, murény a spoustu ryb. Jachtařům se zde hůře kotví, protože místa jsou méně chráněná před nepřízní počasí.

  

   Jachtaření levnější než pobytovka?

Jachta je pro mnohé lidi stále jakýmsi symbolem luxusu. Mnohé tak možná překvapí cenové srovnání týdenního pobytu na pevnině, který vychází zhruba o 10–20 % dráž. Sedm dní pobytu na 12metrové plachetnici Bavaria 39 nás vyšlo na osobu na 11 100 Kč (září 2009) včetně poplatků za přístavy a naftu a služeb kapitána. Za tyto peníze „bydlíte“ a potápíte se neomezeně z lodi celý týden. Foukání lze řešit buď v přístavech na bázích, nebo můžete mít kompresor přímo na lodi. To je ovšem trochu náročnější, protože v přístavech foukat nesmíte a při větších vlnách na moři nenafoukáte. Navíc se kompresor a láhve musejí pro nafoukání přenášet z podpalubí na příď. 

Verze trajekt – ubytování na ostrově a potápění se základnou vychází na osobu na přibližně 12 500–14 000 Kč (zpáteční trajekt – tři osoby + osobní auto přibližně 4000,- Kč, cena za ponor 20–40 EUR dle báze a vzdálenosti lokalit, ubytování přibližně 25–30 EUR/osoba/noc).

Velký vliv na cenu pronájmu jachty bude mít termín plavby. Sazba za pronájem lodi se podle sezony může lišit až o 100 %. K nákladům na pronájem je třeba připočíst služby kapitána, naftu a kotvení v přístavech. Ideální je připojit se k někomu, kdo již má zkušenosti navíc, dlouhodobí klienti charterových společností dostávají výhodnější ceny. Šikovný kapitán vyřídí za posádku všechny formality, složí kauci a loď převezme a odevzdá charterové společnosti.

  

   Ostrov Elba

Elba je s 224 km2 největší ostrov Toskánského souostroví a po Sicílii a Sardinii největší ostrov Itálie. Leží v Tyrhénském moři přibližně 8 km od přístavu Piombino. Hlavním městem ostrova je přístav Portoferraio, kde žije 11 000 z celkového počtu 30 000 obyvatel. Můžete zde navštívit pevnosti Fort Falcon, Fort Stella a Linguella Tower. Byly vystavěny v 15. století, aby chránily město před nájezdy pirátů.

Klima ostrova je mírné s průměrnou roční teplotou okolo 16 °C, průměrná teplota vody je v květnu 20 °C, v červenci 27 °C a v září 25 °C.

Na nejvyšší horu Elby – Monte Capanne s nadmořskou výškou 1019 m – vede ze starobylé vesničky Marciana Alta, která je nejvýše položenou vesnicí ostrova, na vrchol kabinková lanová dráha. Tyrhénské moře je součástí Středozemního moře a nachází se mezi Apeninským poloostrovem a ostrovy Korsika, Sardinie a Sicílie. Navštívit zde můžete několik skupin ostrovů (převážně sopečného původu), například Liparské nebo Pontinské. Více informací najdete například na
www.yachtnet.cz.

K potápění v Itálii není zapotřebí žádné povolení, čluny nepodléhají registraci ani placení poplatků do síly motoru 20 HP. Jen na Elbě nabízí své služby 25 potápěčských center.

  

   Kapka z historie

Ostrov znaly už nejstarší civilizace díky ložiskům železné rudy. První doly tu vznikly v době osídlení Etrusky, další vybudovali Římané po roce 480 př. n. l. Po zániku římské říše pustošili Elbu barbaři a Saracéni. Roku 1603 dobyl přístav Porto Azzurro Filip II. Španělský a vystavěl zde dvě pevnosti. Od roku 1802 byla Elba v rukou Francouzů a těšila se hospodářskému rozkvětu. Od 3. května 1814 se stala na téměř deset měsíců místem nuceného exilu Napoleona Bonaparte, francouzského generála a císaře, jednoho z největších vojevůdců v historii lidstva. Byl jmenován císařem ostrova a k dispozici měl osobní gardu čítající 600 mužů.

Od roku 1860 byl ostrov součástí sjednoceného Italského království. Během druhé světové války obsadila Elbu německá armáda, která se zde silně opevnila. Po tuhém boji ostrov osvobodili francouzští vojáci v červnu 1944.          

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group