ikoktejl

 

geniusText a foto Jiří Kolbaba

 

S deníky Jamese Cooka křižuji kontinenty, ostrovy i nekonečnými vodními plochami už řadu let. Není to tak dobrodružné jako za časů slavného mořeplavce, ale cítím se u toho naplněný a šťastný.

 

Cesty po jeho stopách mne zavedly do nejodlehlejších míst na planetě. Když se zasním v místech, která pro něj byla osudová, cítím, že je tam se mnou. Naposledy jsem to prožíval na zvětralém lávovém břehu v zálivu Kealakekua na havajském Velkém ostrově. Právě tady můj hrdina 14. února 1779 vydechl naposledy. Tichý oceán. Bezmála sto osmdesát milionů čtverečných kilometrů slané vodní plochy lákalo i děsilo tisíce dobrodruhů odnepaměti. Na nebezpečných plavidlech křižovali světové oceány a řídili se toliko hvězdami, drahami slunce a měsíce, směry letu mořských ptáků a seskupením mraků. Svými objevy se za posledních pět set let do historie zapsali legendární mořeplavci. Balboa, Magalhães, Tasman, Quiros, Wallis, Bering, Bougainville, ale hlavně James Cook. Ten podnikl v letech 1768 až 1779 celkem tři dlouhé cesty po Pacifiku. Cestu k nehynoucí slávě si ale musel James Cook tvrdě vybojovat.

 

ROZENÝ NÁMOŘNÍK

Narodil se 27. října 1728 v Marton-in- -Cleveland, malé vesničce v yorkshirském hrabství. Katastrofální sociální podmínky rodiny jej ještě v dětském věku připravily o několik sourozenců. Bojovnost a cílevědomost – to byly hlavní rysy povahy mladého Angličana. Aby ho vyvedli z nuzných poměrů, dali rodiče Jamese učit kupcem. Brzy se v něm ale probudily dobrodružnější touhy, a tak se v necelých patnácti letech nechal najmout na nákladní loď Freelove jako řadový plavčík. Následovaly obchodní lodě Three Brothers, Hopewell, Mary a Friendship, na kterých se vyučil, většinou přepravovaly uhlí. Roku 1755 vstupuje James Cook zcela dobrovolně do britského válečného námořnictva, což v té době nebylo vůbec obvyklé. Posádky se doplňovaly velmi svérázně — násilnými odvody v okolí přístavů nebo přepadáváním obchodních lodí. Velící důstojníci lodi Eagle si brzy všimli talentovaného a pracovitého mladíka a za dva roky byl povýšen do hodnosti poddůstojníka. Na další válečné lodi se stal kormidelníkem. Začal se rýsovat osud a ojediněle úspěšná kariéra asi největšího námořního objevitele, velitele, kartografa a dokonce i humanisty všech dob. V následujících letech udivoval Cook členy admirality svými velitelskými, ale hlavně kartografickými schopnostmi. Jeho dokonale přesné mapy pomohly Angličanům při několikaletých bojích s Francouzi u pobřeží Quebecu, v korytě řeky sv. Vavřince a severněji v oblasti Labradoru a Newfoundlandu. V roce 1762 přišla šťastná chvíle jeho osobního života – oženil se s Elizabeth Battsovou. Už to nebyl neznámý mladíček, ale spolehlivý námořník. Jeho čas však měl teprve přijít.

 

PÁN PACIFIKU

Při cestování v Cookových stopách se mi před očima odvíjejí v časové posloupnosti hlavní události obou prvních pacifických plaveb. Jeho námořníky jsem obdivoval při obeplouvání mysu Horn na jihu Ohňové země a rajské zážitky jim záviděl při přistání na Tahiti (1769). Ocenil jsem jeho dokonalé mapy při návštěvě Nového Zélandu a prožíval spolu s ním dobrodružství při objevování východního pobřeží Austrálie (1770). Na svého hrdinu jsem vzpomínal i na Madeiře a v Kapském Městě (1772). V roce 1773 dosáhl Cook do té doby nedosažitelného antarktického polárního kruhu, objevil dnešní Cookovy ostrovy a Přátelské ostrovy (nyní Království Tonga). V polovině osmdesátých let osmnáctého století, potom, kdy při své druhé plavbě objevil a zakreslil do mapy Pacifiku desítky dalších ostrovů, bylo admiralitě jasné, koho pověřit dalšími důležitými objevitelskými úkoly. Před třetí slavnou plavbou sbalila Elizabeth Cooková naposledy lodní kufr a její teď už velmi známý manžel vyrazil vstříc své smrti. To však předbíhám událostem. Od 12. července 1776 do poloviny února 1779 zbývalo ještě mnoho času pro vzrušující objevitelská dobrodružství. TO JE HAVAJ… Po půlroční plavbě začátkem roku 1777 připlouvají Cookovy lodě Resolution a Discovery do Tasmánie, k pobřeží Nového Zélandu a k mnoha dalším tichomořským ostrovům. Jeden z nejvýznamnějších Cookových objevů se odehrál 18. ledna 1778. Mořeplavec v nekonečném oceánu objevil flotilu malebných ostrovů. Po prvním lordu admirality je Cook tenkrát nazval Sandwichovy ostrovy. Lodě připluly právě v době Makahiki — období, které místní náčelníci určili jako dobu návratu Lona — boha plodnosti. Dlužno dodat, že James Cook se po celou svou kariéru vyznačoval nesmírným citem pro správná načasování a provázelo jej i neobvyklé štěstí. Připlul právě včas a dostalo se mu královského přijetí. On i jeho vyhladovělí námořníci byli všemožně obdarováváni a ctěni. Anglické lodě se stěžni a bělostnými plachtami připomínaly domorodcům plovoucí chrámy. Podobně jako na Tahiti byl i tady cenou za exotický sex jeden hřebík. Bohužel často ten, který byl chvíli před tím vytažen z trupu lodi. Kdyby Cook a poddůstojníci své podřízené nehlídali, byly by lodě rozebrány na kusy. Tropický prosluněný ráj, dostatek čerstvého jídla a pití a sexuální horlivost domorodých žen byly opojné a námořníci by nejraději zůstali v ráji doživotně. Bylo však potřeba v severním Pacifiku splnit ještě několik stanovených úkolů. Cook přikázal napnout plachty a vydal se severovýchodním směrem. V dalších měsících prozkoumával západní pobřeží Ameriky, ostrov Vancouver, jižní Aljašku a dokonce proplul úžinou, kterou pojmenoval po dánském mořeplavci Beringovi. Houževnatého objevitele zastavila až zlověstná hradba ledu v Severním ledovém oceánu.

 

NÁVRAT BOHŮ

Podruhé připlul James Cook na Havajské ostrovy 16. ledna 1779. Zakotvil na lávovém dně v zálivu Kealakekua. On i jeho námořníci dostali druhé pozvání do ráje. Po útrapách v Beringově úžině si přízeň havajských králů, náčelníků i přítulných žen znovu do sytosti užívali. Král Kalaniopu si dokonce s Cookem vyměnil i jméno, což byl tehdy výraz největší představitelné přízně domorodé kultury. James Cook, tento živý bůh, byl na vrcholu, a ač býval jindy chladný a uzavřený, tak působil mimořádně uvolněně a šťastně. Čtvrtého února se však rozhodl z Big Island odplout. Ve zvuku pláče tisíců shromážděných Havajanů nabral směr ke Kamčatce. Po několika dnech, při silné bouři, se Resolution nešťastně poškodila. Když se lodě vrátily zpět do zálivu Kealakekua, zaskočil námořníky chlad, s jakým byli přijati. Domorodci si ze člunů brali bez zeptání dary, které jim Lono dovezl, ale tyto troufalosti Angličané nekompromisně trestali. Zapomněli se chovat jako bohové, za něž byli dosud pokládáni. Objevily se četné důkazy otevřeného nepřátelství. Vše vyvrcholilo osudného 14. února 1779 ráno.

 

genius2

 

PŘÍLIŠ SMUTNÁ SMRT

Když jsem po strastiplné cestě nebezpečným lávovým svahem sestoupal v oblasti Kona na břeh zálivu Kealakekua, strávil jsem v emotivním, izolovaném a smutném místě celý prosluněný den. Zde, v posvátné zemi bohů, jsem si častokrát na horizontu představoval pyšné anglické koráby a okolo nich stovky domorodých vahadlových člunů s pestrobarevnými ostrovany… To ráno začalo pěkným úsvitem. Domorodci ukradli šalupu z Discovery a kapitán Cook se ten den zrovna dobře nevyspal. Problém řešil se svou typickou zarputilostí. Při vystupňovaném konfliktu se jeden domorodý bojovník natolik osmělil, že sečnou zbraní zaútočil na samotného živého boha. Dav oněměl. Objevitel, který prožil tak dramatický a úspěšný život, který si věděl rady při plavbách v antarktickém pásmu a přežil nebezpečné bouře a kontakty s divokými kanibaly, ležel najednou v mělké vodě posvátné zátoky s krvácející ranou v zádech. Rozvášnění bojovníci dokončili dílo zkázy. Je vůbec možné, aby měl natolik úspěšný člověk, kterému vždy vše dokonale vycházelo, obrovskou smůlu při tak bezvýznamném konfliktu? S deníkem v ruce odkrokovávám vzdálenosti a snažím se sám pro sebe zdůvodnit nezdůvodnitelné. Přepadá mě dokonce lítost. Je to tak neosobní, událo se to tak dávno, ale já tu tragédii najednou cítím velmi osobně. Na nedalekém zářivě bílém osmimetrovém obelisku svítí už sto roků tento nápis. „Na paměť velikého mořeplavce, kapitána královského námořnictva Jamese Cooka, který tyto ostrovy objevil 18. ledna roku 1778. Na tomto místě později zahynul.“ K pietnímu pylonu jsem ve velkém rozechvění položil několik kamínků z nejbližšího okolí.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group