ikoktejl

Bruggy v pražském zrcadle

 

bruggyTEXT A FOTO: TOPÍ PIGULA

 

„Bruggy jsou ikona belgické historie. Uvidíš, že se ti tam bude líbit. Je to taková Praha v malém. Kostely, muzea, pivo,“ líčil mi kamarád, když jsem mu přibližoval plány na své belgické putování.

 

Jak tedy vyjdou Bruggy ve srovnání s Prahou? Belgie ze své bývalé africké kolonie, dnes Demokratické republiky Kongo, dovážela základní čokoládovou ingredienci – kakaové boby. Není divu, že se belgická čokoláda stala proslulou. Belgické pralinky mají zejména v Evropě zvuk, který kladnými referencemi daleko předčí proslulost českého piva. Moderní trendy, honící se, možná zbytečně, za neobvyklými chutěmi a chuťovými kombinacemi, se nevyhnuly ani proslaveným belgickým pralinkám. Díky tomu máte šanci ochutnat v některé z desítek manufaktur vynikající belgickou čokoládu naplněnou česnekem, olivovým olejem nebo třeba esencí z tabáku. Bruggy do obchodu s kakaovými boby nijak významně nezasáhly. V době rozkvětu obchodování s Afrikou už totiž nebyly kvůli zaneseným vodním kanálům nijak významným přístavem. Nicméně existence zdejšího muzea Choco-Story (Příběh čokolády) má v souvislosti s Belgií alespoň nějakou logiku. Ale proč je ve stejném paláci i muzeum lamp? Je to jednoduché. Zatímco čokoláda je výdělečný tahák, lampy jsou koníčkem jednoho z majitelů. Při procházce muzeem si člověk chvílemi připadá jako v pohádce o Aladinově kouzelné lampě. Ovšem jedná se o muzeum klasického střihu s několika tisíci vystavenými exponáty. Připočteme-li k tomu muzeum bramborových hranolků, dá se na Bruggy napasovat totéž, co napsal jeden z internetových bloggerů o Praze. Komerční skanzen. Asi na tom něco bude. Jedno z nově otevřených muzeí Prahy je také věnováno čokoládě a dokonce má i stejný název – Choco-Story. Tady už se inspirace belgickými Bruggami popřít nedá. Ovšem smutnou skutečností je, že pražské ceny belgických pralinek, jež jsou v přízemí muzea ke koupi, jsou oproti těm v Bruggách zhruba o polovinu navýšeny. Praha sice nemá s čokoládou absolutně žádnou souvislost, ale jak vidno, snaží se na ní přiživit.

 

KRISTOVA KREV

Ne každý turista je ochotný přistoupit na prvoplánové výstavy a tak hledá něco víc. „Ukážu vám jeden ze vzácných reliktů, kousek plátna zbarvený Kristovou krví,“ slibuje mi ředitel kanceláře pro turistický ruch Jeane Pierre Drubbel. Snažím se využít téhle známosti a poprosím ho, zdali by mi nevyjednal focení. Přece jen Kristova krev se na rozdíl od čokolády zas tak často nevidí. „Zkusím to,“ slibuje a odchází vyjednávat. Marně. Ani z titulu své funkce neuspěl. Bylo by zajímavé porovnat alespoň některé další zaručeně pravé Kristovy krevní vzorky, které se různě po světě vyskytují.Vzhledem k tomu, že je přísný zákaz byť jen vyfotografovat ampulku se zbytky údajné Kristovy krve, tak rozbor extrahované DNA by asi neprošel už vůbec. Přitom by se dalo zjistit tolik podrobností! Od barvy Kristových očí přes možné nemoci až po případné vysledování jeho rodové linie. Ovšem právě pro možná nechtěná překvapení by k něčemu takovému církev nikdy nesvolila. Bazilika svaté Krve ale rozhodně stojí za návštěvu. Lahvička s několika kapkami krve a vody, kterou Josef z Arimatie omyl Ježíšovo tělo, do Brugg doputovala z Jeruzaléma v roce 1150. „Když nastal večer, přišel jeden bohatý muž z Arimatie, jménem Josef, jeden z Ježíšových následovníků. Dal se ohlásit u Piláta a prosil, aby mu vydal Ježíšovo tělo. Pilát mu vyhověl. Josef zavinul Ježíšovo tělo do čistého plátna a uložil do hrobu, který si dal před nedávnem vytesat ve skále,“ píše se v biblickém Matoušově evangeliu. Možná by se hodilo umístění této křesťanské relikvie do Jerusalemkerku, jenž je jedním z nejzajímavějších kostelů v Bruggách. Dnešní stavba pochází z 15. století, avšak stojí na základech o dvě století starší kaple. Jedná se o soukromý kostel s lehce morbidním oltářem, ozdobeným kamennými lebkami.

 

BLEŠÁK BEZ BLECH

Staré otlučené láhve od piva, kterým šrámy dodávají patinu, obrazy na plátně i na překližce, vojenské přilby a výšivky se svastikou, koberce, pohlednice, kusy oblečení i sousoší s jeleny. To vše je možné koupit na bleším trhu nedaleko vlakového nádraží. Belgický bleší trh, na který dohlížejí ze svého stanu zdravotníci a při své pochůzce četníci, je evidentně všelidovou záležitostí. Své zboží se na jedné straně pultu snaží prodat nešťastní dědicové, zatímco z druhé strany je okukují náhodní zvědavci i profesionální antikváři, kteří vědí, že mezi záplavou bezcenného braku se může zalesknout historická perla. Třeba v podobě vzácného porcelánového servisu. Ceny jsou mírné a smluvní. Podobný blešák byl před lety nedaleko pražského smíchovského nádraží, ale ten již patří, na rozdíl od blešáku v Bruggách, historii. Mimochodem, proč se podobným místům říká bleší trh, když se tam blechy neprodávají?

 

bruggy2

 

NENÍ VÍTĚZE

Srovnání Brugg s Prahou nemá vítěze. Praha těží ze své pozice milionové metropole, Bruggy zase vítězí v ulicích, které jsou výrazně uklizenější. V obou městech se lze projet na lodičkách, ale Bruggy na tom mají postavenu jednu z největších atrakcí turistického byznysu. Nijak přitom nezdůrazňují, že dnešní krásné, ale rozlohou nenápadné náměstí Jan van Eyckplein bývávalo rušným přístavem a kvůli bahnu, které na konci 15. století postupně zaneslo kanál Zwin, ztratilo svůj obchodní potenciál. V obou městech můžete vidět originály skutečných uměleckých děl (v Bruggách například Michelangelovu Madonu s dítětem z roku 1505), ale i nakoupit nejrůznější kýče. Také v tomto pohledu Praha prohrává. Ruské matrjošky s hlavou prezidenta Medveděva ani trička s rádoby vtipně přisprostlými výkřiky na hrudi se u vyhlášených architektonických skvostů v Bruggách neprodávají. Obě města jsou na seznamu Světového dědictví UNESCO a obě si to zaslouží.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group