ikoktejl

Jeskynní kurz na polostrově Yucatán v Mexiku

Jeskynní kurz

 

   Připravil: Mgr. Radek Procházka – instr. IANTD, trimix, cave, SCR diver

   Foto: Lukáš Kočí a Danny Riordan

 Cesty v potápění jsou různé. Po úvodních potápěčských krůčcích a získání základní certifikace má před sebou každý potápěč velmi individuální cestu. Mnohým stačí OWD kurz, doplněný popřípadě AOWD s nitroxem. Je to dle mého názoru základní výbava cestování chtivých lidí. Vždy jim říkám: „Když už vážíš takovou cestu a chceš se s daným prostředím seznámit, přes polovinu zážitků tě čeká pod vodou.“

 

   Batoh pokory

Prozkoumání útesů korálových zahrad, kde stejně většina zajímavého má svůj hloubkový limit pohodlně zvládnutelný rekreačním potápěčem, je pro každého obrovským zážitkem. Jedinou další prací by měly být pravidelné kondiční ponory a nepouštět se bez náležitého výcviku do nového v jakékoli oblasti potápění. Většina potápěčů si však najde svůj směr, takovou svou parketu. Někdo se začne věnovat podvodnímu filmování a fotografii, z dalšího se stává biolog nebo vrakový potápěč.

Jiné kategorie jsou jeskynní, hloubkoví a pracovní potápěči, lékaři, kteří se věnují podvodní medicíně, záchranáři atd.

Během své cesty v potápění je každý nucen se zdokonalovat v technice potápění a je na každém, jak si to srovná, sežene batoh pokory a pustí se do toho. Začíná se s úpravami výstroje, pak nastává učení teorie od dýchacích směsí po všelijaké kurzy. Učíme se méně sytit, chodit hlouběji a zkracovat dekomprese. Plánujeme na svých počítačích průběhy ponorů a velmi zpřesňujeme naše podvodní snažení. Studujeme, jak funguje naše tělo pod vodou ze všech možných aspektů, a potápíme se a potápíme...

Osobně jsem měl podobný vývoj, jako většina potápěčů u nás. Máme opakovaně prolezlé velké množství lomů a přehrad. V Chorvatsku se naše ponory blíží k dvoustovce a nelze se zde nesetkat s nádhernými vraky, jako jsou Vis, Vassilios, Lina, Baron Gautsch a mnohé další, v čele s mým miláčkem, létající pevností B-17, ke které jsem podnikl tři výpravy a stále je co obdivovat. Návštěva potopené německé flotily u Orknejí na místě zvaném Scapa Flow anebo japonských potopených lodí u Filipín pro mne byly velkým zážitkem. Samozřejmostí jsou lokality Rudého moře, kde se mi nejvíce líbilo v Dahabu u Blue Hole a v kaňonech. No a pak už jsme jen vyzkoušeli několikrát ohřátí v maďarské jeskyni v Hévízu, u chorvatského ostrova Šolty a po pěti návštěvách Dubnických opálových baní na Slovensku jsem byl nucen si rozšířit své vzdělání o jeskynní kurzy. Odbourat zlozvyky, odstranit chyby a pořádně se vše doučit. Připravil jsem pro vás, čtenáře Oceánu, popis průběhu kurzu v nejlepší lokalitě světa – mexických cenotes na poloostrově Yucatán.

Jako základnu jsme vybrali české divecentrum bratrů Davida a Zdeňka Duškových „Cenotes Control“, což se později ukázalo jako nejlepší řešení.

 

   Lokalita jako řemen

Máme lokalitu jako řemen, k tomu schopné instruktory a perfektní zázemí. Na výuku máme Davida jako pomocného instruktora a hlavním školitelem je instruktor trenér IANTD Victor Cordoba, který se již dvacet let potápí v jeskyních po celém světě. Začínal na Floridě a dva roky působil jako potápěč prvního úderu ve Spanish Navy.

Je přesný, trpělivý, zkušený, no zkrátka to umí!

K manuálům z února přibývají další dva, „Cave manual IANTD“ a Victorův osobní manuál. Po teorii pokračujeme v praxi na suchu, kompletujeme výstroj, přemotáváme reely, učíme se vyvazovat linky, označovat a procvičovat signály a cesty i v nulové viditelnosti.

K tréninkům jsou tady přesně určeny cenotes s malou výzdobou, většinou plné kamení a zlomů. Jsou tu připraveny i pasti formou zaseklé linky do skály a mnohé další. Počítá se zde s tím, že přes polovinu cvičení probíhá za nulové viditelnosti.

 

   Rajská zahrada EL EDEN (systém PONDEROSA)

Jedna z tréninkových jeskyní, tvoří ji asi 15 km cest a je v ní osmnáct cenotes, má menší dekorace a časté míchání sladké a slané vody.

Začínáme nácvikem přesného postupu kontroly výstroje před každým ponorem.

Ve dvojicích začínáme s optickou kontrolou případného úniku bublin z ventilů, manifoldu a ústroje. Potom každý sám provádí kontrolu otevřených ventilů a manifoldu. Následuje kontrola volné dlouhé hadice, inflátoru, záložního druhého stupně a napouštění suchého obleku. Pokračujeme kontrolou levého D-ringu, na kterém máme připevněno záložní světlo: otočením zapínáme, zda svítí, poté vypínáme a tlakem ruky se ujišťujeme, že nesepne pod vodou samo. Kontrola uchycení přídavných láhví a přecházíme na pravý D-ring, kontrolujeme druhé záložní světlo stejným postupem, hlavní světlo i kanystr a nůž. Na spodním D-ringu provádíme kontrolu manometru, přídavných láhví a hlavního reelu. Následuje kontrola kapes, počítačů a kompasu. Na závěr provádíme oboustranné sdílení vzduchu, tzv. s-dril.

Cvičíme po půlhodinových blocích – vyvazování, označování linky, signály v nulové viditelnosti. Z celkového času absolvujeme asi dvě hodiny bez masky se zavřenýma očima, což simuluje nulovou viditelnost. Pět hodin docela utíká, potom probíráme chyby, dáváme si vodu se sušenkou k obědu a připravujeme se na další ponor.

Ve vyvazování se od teď střídáme a s každou dvojicí chodí instruktor plus další pomocný instruktor. Trénujeme sdílení vzduchu a jiná možná cvičení. Z vody vylézáme dost utahaní, pokračuje rozbor chyb, náprava, foukání lahví, sprcha, večeře, diskuse a spát. Vše probíhá ve spokojenosti.

 

   TAJ MAHAL

Název vznikl dle názvu hudební skupiny, kterou v té době poslouchali průzkumníci. Má délku kolem 5,3 km s osmi cenotes. Hodně se zde míchá sladká a teplejší slaná voda, což vytváří silnou haloklinu. Nejznámější pasáž se jmenuje CHINESE GARDEN, kde se potkáváme s ostatními kurzovými skupinami, se kterými tu pracují instruktoři od Gue, jako Chris le Maillot nebo Fred Devos. Při srovnání vidíme, že výuka se shoduje s naší. Absolvujeme tři hlavní ponory a zbytek procvičujeme v kaverně.

Pro představu popíšu jedno z našich oblíbených cvičení při cestách ven z jeskyně. Po obrátce mi instruktor nařizuje signalizovat ztrátu vzduchu mému buddymu. On mi ihned podává dlouhou hadici, přebírám ji pravačkou, v levačce držím linku. Oba instruktoři nám vypínají světla a tím máme nulovou viditelnost. Přidávám dlouhou hadici do levé ruky k lince a držím. Cvakám na D-ring automatiku, aby se nám cestou nezamotala do linky, podvlékám kabel baterky a také cvakám na D-ring. Zbytek kabelu od baterky rovnám pod mezinožní popruh. Přesouvám se dopředu: v jedné ruce mám linku s dlouhou hadicí a druhou mám připravenu na skenování terénu před sebou. Přichází hmatový signál od kolegy a hned jedeme ven. Kluci nám škubou lankem a jak něco kouká, tak hned nám to zamotávají do linky. Osaháváme krápníky, kameny, projíždíme linku na úvazech, měníme strany, dorozumíváme se pomocí hmatových signálů a za 25 minut můžeme otevřít oči a rozsvítit.

Čím víc máme cest poslepu, tím víc se zlepšuje komunikace a sehranost v signálech a máme i lepší časy na zpáteční cestě. Večer pokračujeme s teorií: nouzové situace a nehody v Mexiku, na Floridě a na Kanárech.

 

CHAC-MOOL

To je mayský bůh deště a v překladu též jaguár. Současný systém má asi 9,2 km a devět cenotes. Velké shluky dekorací se střídají s místy chudšími na výzdobu. Je zde také nejdelší zatopený stalaktit na světě, má okolo dvanácti metrů.

Ponory jdeme už na třetinu a máme novinku – třetího nešikovného v týmu. Jeden z instruktorů nám dělá pakárnu, my se snažíme, jak jen to jde, až je z toho skoro discovery ponor. Vyvazujeme hlavní reel a hlídáme „nešiku“. Zpět se vracíme poslepu ve třech.

Po malé pauze pokračujeme s dalším ponorem a můžeme žasnout nad nádhernými dekoracemi, dómy velkými jako tělocvičny, ostrůvky stalaktitů a stalagmitů, spojené stalagnáty a převisové krápníky. Je to totální nirvána, ale jenom do otočky. Máme další cvičení, „ztrátu buddyho“. Čeká nás malá ukázka hledání ztraceného buddyho Davida, který s námi jde jako třetí. Na suchu jsme vše teoreticky připravili. Přesně jsme spočítali plyn pro celý manévr a připravili jsme co možná nejjednodušší variantu, abychom měli představu. Teď tedy malinko počtů: láhve máme na 200 barů, třetina je 60 barů, na otočce 140 barů. Otočku máme ve 32. minutě a ve 43. minutě na 122 barech ztrácíme buddyho. Dle propočtu nám na ukončení ponoru stačí 40 barů pro každého. Každý máme 40 barů pro sebe, 40 barů pro kolegu a 40 barů na náš celý manévr – kouknutí se po ztraceném. Ze 40 barů na hledání třetina vychází na 13 barů a k použití počítáme s 10 bary na cestu od hlavní linky.

Zůstávám na téčku vzniklém vyvázáním bezpečnostního reelu, značím cestu ven a čekám na Miloše, který po osmi metrech nachází za kamenem Davida a přitahuje ho k hlavní lince. Cvičení končí. Pocitově nic moc, i když jsme byli teoreticky připraveni. Situace byla modelová a měla nám ­ukázat svou složitost. V případě nenalezení dáváme na linku svítící záložní světlo, které svítí směrem ven z jeskyně. Máme za sebou zhruba polovinu kurzu, doteď jsme všechny jeskyně jeli zpět poslepu za všech možných překážek.

 

MAYAN BLUE

Devátý den výcviku trávíme v jeskyni Mayan blue a Naharon, obě jsou součástí systému Naranjal. Čekají nás hlubší pasáže kolem 25 metrů a krásný kontrastní přechod od sladkých tmavých, až černých pasáží, až do slaných bílých. Začínáme cvičením na suchu: ztráta a hledání linky v nulové viditelnosti a řešení situace zamotání do linky, a pak pokračujeme s ponory. První nás čeká dekompresní, bereme kyslíkové stage‘s, vyvazujeme a v šesti metrech je odkládáme. Cestou zpět trénujeme nalezení linky v nulové viditelnosti. Střídavě čekáme u linky a cvičíme. Konec ponoru klasicky v-dril a deco. U večeře jsme se střetli s naší kavernovou skupinou. Dozvěděli jsme se mnohé o pravidlech potápění v kavernách. Na kavernový kurz je zde podmínkou 75 ponorů a AOWD.

 

   GRAND CENOTE

Obrovský cenot je součástí systému SAK AKTUM-bílá jeskyně. Je druhým nejdelším systémem na světě, asi 156 km a 111 cenotes. Potápí se zde převážně v sladké vodě a pěkné dekorace jsou tu všude.

Pokračujeme s cvičnými ponory a na suchu cvičíme vyvazování a označování. David nám ukazuje i některé nestandardní situace, se kterými se zde potkal. Jedenáctý den se znovu potápíme v Taj Mahalu. V jeskyni jsme se střetli s Fredem Devosem, který tu propojuje jednotlivé systémy a hledá nové cesty. Máme poslední ponory před finálním písemným testem.

Po jedenácti dnech „dřiny a odříkaní“ je kurz úspěšně ukončen, na večeři Libor poroučí výbornou tequilu na zakončení kurzu.

 

   Pro a proti jeskynního kurzu v Mexiku

Větší vzdálenost a o něco větší finanční náročnost jsou jediné nevýhody. Cenově jsme o něco výše, než kdyby se kurz konal v Česku a dokončoval na Šoltě nebo ve Francii, ale rozdíl není nikterak závratný. To jsou nevýhody, a teď výhody. V první řadě musím uvést, že jde o světově unikátní přírodní lokalitu. Probíraná teorie je velmi obsažná, názorná a ve všech případech vycházející z praxe. Instruktoři jsou na vysoké úrovni s bohatými zkušenostmi. Každý žák je cvičen a zkoušen individuálně. Nic není odkládáno a každý musí vše zvládnout sám, aby byl schopen spolupracovat na řešení situací s kýmkoli znalým věci. Během dne probíhaly dva i tři hlavní cvičební ponory, zaměřené na výcvik. Každého ponoru se účastnili nejméně dva instruktoři. Naše skupina měla dvě dvojice. Během hlavního ponoru jedné z nich mohla druhá dvojice dále cvičit dovednosti v otevřené vodě v kaverně. Vzhledem k teplotě vody 25 °C se dalo cvičit dlouhé hodiny a intenzita kurzu se tím znásobovala. Obsah kurzu je většího rozsahu a každá dovednost, kterou má účastník už zažitou, se hodí, pokud je naučena správně a nemusí se přeučovat. Nám se hodila práce se stage‘s z trimixu, v-dril a s-dril, trim, couvání atd.

V kurzu je kladen důraz na zvládnutí nouzových situací, u kterých většina potápěčů doufá, že nenastanou. Našich šestnáct dní včetně cesty považuji za minimum, po kurzu jsme uskutečnili několik super ponorů, ale o tom až jindy. Kurz svou intenzitou a po nás požadovanou prací splnil mé očekávání. Vedení kurzu Viktorem, Davidem a Zdeňkem bylo zcela profesionální, přesné a odborně na vysoké úrovni.

V případě absolvování kurzu nedoporučuji brát s sebou někoho jiného, protože na něho nebudete mít ani trochu času. Ideální se mi jeví výprava kurzantů se stejnými zájmy a potřebami. Na závěr bych chtěl klukům poděkovat, co slíbili, dodrželi, vše fungovalo a platilo, a to v dnešní době není málo. Díky!  

na poloostrově Yucatán v Mexiku

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group