ikoktejl

Kanici z Lanzarote

Kanici

 

   Napsal a vyfotografoval Jan Hájek

 Vystupuji z letadla na letišti v Arrecife a vdechuji tu charakteristickou vůni, po níž se mi stýskalo. Jsem zase na Lanzarote! Po příjemném letu není naše výprava nijak unavena a tak už se těšíme na setkání s přáteli, Carmen Portellou, která má na starosti náš program na Lanzarote, a Joachimem, majitelem potápěčské základny Aquatis. Za chvilku už nás Carmen nakládá do mikrobusu a jedeme do městečka Costa Tequise. Carmen vysvětluje, že právě pomáhá při organizaci rockového festivalu v Costa Tequise, chvíli před námi vezla z letiště známou americkou kapelu Living Colour. Ubytováváme se v hotelu Lanzarote bay, s jehož ředitelem Javierem, také potápěčem, jsme společně večeřeli v Praze v Kolkovně. Inu, svět je malý.

Nazítří je zataženo, ráno sprchlo. V září tu nikdy neprší a místní jsou z toho trochu mimo. Využíváme den k prohlídce městečka a navštěvujeme potápěčskou základnu. Přivítání s Joachimem i s jeho týmem je jako vždy velice srdečné. Připravujeme si výstroj a domlouváme večerní sraz na rockový festival. Living Colour si nakonec odpíráme, jejich vystoupení totiž začíná v souladu s místním naturelem až v jednu v noci...

Ráno konečně vyrážíme za potápěním. Jedeme člunem od základny asi pět set metrů na moře, Joachim chvíli hledá to správné místo, pak zavelí „Jump!“. Klesáme modrou vodou do dvaceti sedmi metrů k hraně útesu, kde se pozvolně svažující dno lomí do mohutného drop-offu. Klesáme podél útesu asi do třiceti osmi metrů, dno pod námi se nachází asi v padesáti. Pod převisy obdivujeme nádherné korály, brzy však musíme začít stoupat. Dekompresní zastávku vykonáváme zavěšeni na bóji, ke břehu je tu daleko. Na podvečerní ponor jedeme mikrobusem několik kilometrů na sever, na lokalitu Mala. K moři se zde sestupuje po schodech vysekaných v lávovém proudu, podmořské scenerie jsou jedinečné. Proudy lávy tu vtékaly do moře a pokračovaly po svažitém písečném dně, dokud nezchladly. Díky charakteru dna je zde fantastická viditelnost, už z dálky vidíme na písku rejnoky. Proplouváme v třiatřiceti metrech pod čelem jednoho z lávových proudů vedeni orlím rejnokem, při výstupu míjíme velikou ropušnici a murénu vykukující ze svého skalního příbytku. Pak přichází zlatý hřeb v podobě velkého kanice, který zde přebývá. Tak to bylo báječné. Na břehu se zmiňuji, že jsme neviděli ani jednoho andělského žraloka. Joachim vysvětluje, že teď koncem září je na ně ještě příliš teplá voda, ani v hloubce neklesá teplota vody pod jedenadvacet stupňů, andělští žraloci připlavou až asi za tři týdny, kdy se voda trochu ochladí. Zato prý budeme mít teď štěstí na setkání s kanici.

 

   Puerto del Carmen

Joachimova předpověď se plní hned nazítří v Puerto del Carmen. Dopolední ponor je na lokalitě zvané Katedrála, naším cílem je podmořská jeskyně s takřka gotickým vstupním portálem. To nejlepší nás však čeká v jedné z přilehlých jeskyní, objevujeme tam nádherně zbarveného velkého kanice. Majestátně kolem mě propluje a mizí v modravé dáli. Polední ponor uskutečňujeme na nedaleké lokalitě zvané Tunel. Využíváme písečné soutěsky, která nás zavádí kolem hrany útesu na kolmou stěnu do hloubky asi třiceti metrů. Obdivujeme barevné porosty pod převisy, pak se před námi ve stěně otevírá šikmý tunel. Vplouváme do tunelu, fotoaparát mám připraven pro pohotový snímek. A dělám dobře, hlídkují tu dva obrovití kanici. Když nás spatří, pomalu odplouvají podél stěn. Nechávám proplout tunelem ostatní potápěče, něco mi říká, že kanici se sem vrátí. A opravdu, jakmile zůstávám sám, jeden z kaniců si mě připlouvá prohlédnout zblízka. Dávám pozor, aby nevycítil mé fotografické vzrušení, vyhodnotil by ho jako zájem predátora a zvolil by ústup. Ještě pár snímků, pak už pokračuji za skupinou. Uprostřed tunelu nalézám ještě pořádného rejnoka, odpočívajícího pod převisem. Proplouvám vyústěním tunelu na písečném platu nad útesem a dostihuji ostatní potápěče, právě když jim průvodkyně ukazuje mořské koníky obývající klubko starého lana.

Jsem rád, že potápění dnes končíme o trochu dříve. Mám totiž sjednanou schůzku s Bohumilem Chánem z Geofyzikálního ústavu Akademie věd, který na Lanzarote provádí gravimetrická měření. Od něj se dozvídám, že na Lanzarote jsou tři podzemní geofyzikální laboratoře, ve kterých české oddělení gravimetrie spolupracuje se španělskou stranou na měření slapových pohybů zemské kůry.

 

   Timanfaya

Následující den se vydáváme na návštěvu národního parku Timanfaya, který se rozkládá na území o rozloze 51 km2 a nachází se na něm tři sta sopečných kráterů. Je to místo, kde v letech 1730 až 1736 (a naposledy ještě v roce 1824) probíhala sopečná činnost, při které bylo lávou zaplaveno území o rozloze přes 200 km2, tedy více než jedna čtvrtina ostrova. Je zajímavé, že při této katastrofě nezahynul ani jediný člověk, domácí zvířata vycítila erupce a lidé stačili uprchnout. Ke ztrátám na životech došlo až při následném hladomoru v důsledku spadu sopečného popela. Dnes nabízí národní park Timanfaya úžasné scenerie „marťanské krajiny“, zářící neuvěřitelnými barvami hornin vyzdvižených z nitra země. Taková podívaná nemá bez nadsázky v Evropě obdoby.

Na národní park navazuje vinařská oblast La Geria, kde víno roste zdánlivě přímo ze sopečného popela. Ve skutečnosti roste réva ze země, která je sopečným popelem jenom pokryta. Popel má tu vlastnost, že dokáže pohlcovat vzdušnou vlhkost a přivádět ji ke kořenům. Zejména bílé odrůdy pocházející z těchto vinohradů jsou vynikající kvality.

 

   Noční defilé

Po celodenním pobytu mezi sopkami nás to táhne opět pod hladinu, Joachim nás doprovodí při nočním ponoru na naší oblíbené lokalitě v Male. Vstupujeme do moře po nerezovém žebříku a před námi začíná defilé nočního života. Vplouváme do malé jeskyně, kde Joachim ťukáním láká murénu z jejího skalního úkrytu. A opravdu, za pár minut vyplouvá muréna v celé své kráse. V jeskyni nacházíme i rejnoka, který se zde uložil ke spánku, na kameni pak velkého listorožce. Třešničkou na dortu je pro nás už tradičně pořádný kanic, který nás doprovází po celou zpáteční cestu k výstupovému žebříku.

Náš potápěčský program je u konce, na ostrově navštěvujeme ještě několik míst, kde jsme dosud nebyli, ale i místa nám už známá, jako třeba muzeum zdejšího rodáka, geniálního architekta Césara Manrique, jehož stavby lze obdivovat na mnoha místech ostrova.

 

   Je čas na rekapitulaci

Středisko Costa Tequise se nám opět osvědčilo pro svou strategickou polohu a klidnější charakter. Hotelové služby jsou na vysoké úrovni a prodejny jsou zásobeny jako v tuzemsku, není tedy nutné vozit s sebou běžné věci. Potápěčská základna je vzdálena dvacet metrů od hlavní pláže a vlastní potápění je organizováno tak, že nezabere celý den, lze ho proto velmi dobře sladit s rodinnou dovolenou na pláži.

Další informace najdete na:
www.canariatravel.cz,
www.lanzaroteactiveclub.com, www.diving-lanzarote.net   

 

z Lanzarote

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group