ikoktejl

Živil jsem se dobrodružstvím říká o svém životě horolezec Reinhold Messner

zivilReinhold Messner je nejen horolezeckou legendou, ale i velmi příjemným společníkem, který dokáže zajímavě vyprávět jak o horách a svém životě, tak i o svých pěti letech v politice. Messner je coby „Homo politicus“ očividně zapálený pro myšlenku společné, silné a jednotné Evropy. Kdyby Peak XV.
Nebyl pojmenován po britském geodetovi Georgi Everestovi a vy jste mohl dát této hoře jméno, jak by znělo? Zanechal bych původní domorodá jména, která jsou různá v tibetštině a nepálštině. Myslím, že domorodé Qomolangma Feng je dost dobré. Ale my tady na Západě říkáme Mount Everest spíše ze zvyku. Známý horolezec sir Edmund Hillary postavil v Himálaji školu, vy zase nemocnici Güntera Messnera. Co tam ještě plánujete? V posledních dvaceti letech jsem podporoval nadaci sira Hillaryho. Přispíval jsem i nadaci podporující tibetské lamy a pro ideu svobodného Tibetu jsem vystupoval i na evropském fóru. Sám jsem v jednom údolí před dvěma roky vystavěl školu. Před rokem jsem založil vlastní nadaci. V masivu Nanga Parbatu rozjíždím velký projekt ve všech třech velkých údolích. Budujeme tam školu, nemocnici a celou řadu dalších budov. Zároveň obnovujeme místa zničená velkým zemětřesením. Himalayan Foundation, jak se nadace jmenuje, je schopna poskytovat místním lidem sto tisíc eur ročně. Osobně jsem velmi rád, že je to nadace, která poskytuje finanční prostředky místním lidem a ne horolezcům. Napsal jste knihu Yetti: legenda a skutečnost. Když jsem ji přečetl, získal jsem dojem, že řadíte yettiho spíše mezi zvířata než k hominidům. Říkám, že legenda se zakládá na zoologickém základě. Není správné jednoduše přirovnávat yettiho k medvědovi, jak se často děje, i když před pěti tisíci lety, kdy legenda vznikla, se opravdu mohla na obrazu sněžného medvěda zakládat. Pokud by se prokázala existence yettiho, a v knize popisujete setkání s ním, nebyl by to konec jednoho mýtu? Můj popis nezabrání tomu, aby legenda žila dál. Je fakt, že sama o sobě se zakládá na živém zvířeti. Pokud by zvíře vymřelo, legenda časem zmizí. Měl jsem kůži yettiho a celý příběh je poměrně komplikovaný. Jedná se o kůži mladého sněžného medvěda, který byl zastřelen v roce 1924 německým vědcem Ernstem Schäfrem. Mimochodem, je to velmi známý vědec. Tehdy se pořádaly výpravy do Himálaje s podporou nacistů a Ernest Schäfer se tam dostal právě v rámci jedné z těchto cest. Jenže v té době Himmler neumožnil, aby se informace, které expedice získaly, zveřejnily. Nacisté chtěli legendu zachovat. Já o tom píšu v jedné ze svých knih. Ernst Schäfer těsně před smrtí říkal, že má jasnou odpověď na to, jaký je yetti. Je stejná, jakou mám i já. Yetti je legenda, která má zoologické základy. Teprve po smrti Schäfra mi jeho žena Ursula, bylo to v roce 1998, kůži předala. Já ji pak postoupil vědcům. Nakonec se dostala do muzea. Cítíte se jako věděc? Zakládáte muzea, sbíráte předměty spojené s tibetskou kulturou, hledal jste yettiho... Nejsem vědec. Rád ale studuji lidskou rasu. Dělal jsem určitý typ výzkumu týkající se yettiho, ptal jsem se místních lidí, sbíral jsem poznatky. Spíše jsem po tom pátral ze zvědavosti. A to byl ze začátku problém právě pro vědce. Vadilo jim, že někdo, kdo není vědec, je schopen poskytovat odpovědi, které oni nemají. Já jsem toho byl schopen, protože jsem putoval po místech, kde byla legenda velmi stará a silná. Když buduji muzea, spíše pracuji s uměleckými předměty, což už nemá s vědou nic společného. Jde mi o vyprávění příběhů pomocí uměleckých předmětů, prostřednictvím umění jako takového. Jakou roli hrají ve vašem životě mýty? Vždyť i váš syn Gesar se jmenuje podle mytické postavy. Velkou. Mám mytické postavy rád. Musím říci, že respektuji všechna náboženství. Věřící ale nejsem. Jsou to všechno výrazy lidských osobností. Osoby tímto způsobem zprostředkovávají znalosti, které pocházejí z tisícileté minulosti. Dvakrát jsem obešel tibetskou horu Kailas, která je obestřena mýty (expedice v roce 1996 – pozn. red.), a syn Gesar Simon má dvě jména proto, že jedno jsem chtěl já – právě onoho mytického Gesara, což je významná postava z tibetské mytologie, a jméno Simon si přála moje žena. V současnosti se platí permity za výstupy na vysoké hory, za vstupy do národních parků. V Česku se uvažuje o zpoplatnění vstupu do našeho nejstaršího národního parku. Jaký je váš názor na platbu za vstup do přírody? Těch přístupů je celá řada. Třeba v nepálském národním parku Sagarmatha musíte také zaplatit. Není to vysoká částka. V západním světě se většinou za vstup do národních parků neplatí, v Kanadě a USA je tomu naopak. Osobně se domnívám, že by lidé měli mít právo na kontakt s přírodou. Ovšem nejsou dokonalí a většinou tam nechají nějaký odpad. A kdo má za to zaplatit? V okolí Juvalu, kde je mé muzeum a sídlo, jsem to většinou já, kdo sbírá odhozené papírky. Lidé za vstup do okolí Juvalu neplatí. Platím jen já vlastní prací. Samozřejmě, že my nebudeme žádat finanční úhradu za to, že někdo vstupuje do parku, ale rozhodně bych neříkal české ani žádné jiné vládě, za co se má a za co nemá platit. Po návratu z expedic pořádáte přednášky. Je možné přenést intenzivní zážitky z několikatýdenních expedic do tepla přednáškového sálu? Po expedicích jsem míval takové „koncentrované“ typy přednášek, ale ustupuji od toho. Nemám na to čas, spíše přemýšlím, jaké médium je nejlepší ke zprostředkování zážitků. Myslím si, že správná cesta není přednáška, ale kniha. Zakládáte systém Messner Mountain Museum. Jakou roli tam budete hrát vy, člověk, který horám zasvětil život a stal se legendou? Horolezec Messner v muzeu nebude. Já je pouze zakládám a provozuji. Zaštítil jsem projekt svým jménem jen a pouze z důvodů propagačních. Moje jméno je výhodné také pro logo MMM znázorňující horské štíty. Celý projekt stojí spoustu času, energie a peněz, ale moc mě baví. To je hlavní a jediný důvod, proč to také dělám. Byl jste členem Evropského parlamentu. Neumím si představit dobrodruha, který zleze čtrnáct osmitisícovek a pak jde a sedne si tam. Byla to také výzva, stejně jako hory. Nevstoupil jsem do žádné politické strany, ale na druhou stranu jsem se vždycky účastnil místních politických diskusí a tak je tomu i teď. Hlas totiž nemáme jen ve chvíli, kdy ho odevzdáváme ve volbách, hlas musí být slyšet i v průběhu volebního období. Jak víte, v Evropském parlamentu jsem seděl jedno volební období a to mi stačilo. Domnívám se, že politika je umění přijímání kompromisů, a vy nejste člověkem kompromisů. To je sice pravda, ale v politice kompromisy přijímat musím. Politika je uměním přesvědčování. Použijete svou sílu, znalosti – ale musíte také dělat kompromisy. Pokud je komunita obrovská, a evropská komunita má čtyři sta šedesát milionů občanů, musí existovat nějaké mantinely a pravidla. A samozřejmě pak musíte dělat velké kompromisy. Evropská ústava, která byla snahou o usnadnění situace, schválena nebyla. Kdyby se podařilo ji schválit, rozhodně by pak nenastala dnešní situace. Podívejte se, co dělá Rakousko ohledně přístupových jednání s Tureckem. Kdybychom měli ústavu, Rakousko by si sice mohlo vyskakovat, ale nebyl by nutný jednomyslný souhlas. Prostě by ostatní členové řekli: dělejte si, co chcete, my jsme se rozhodli tak a tak. S kompromisy je to jako v rodině. My jsme si to doma rozdělili – Sabina má určitou odpovědnost a já mám jinou. Jenže my jsme jen dva. Navíc ne každý v Evropě je demokrat. Já se za demokrata považuji. Považujete zkušenost s Evropským parlamentem spíše za pozitivní, či negativní? Obecně pozitivní. Měl jsem možnost nahlédnout za oponu politického života a nezměnit svůj vlastní život. Psal jsem knihy, dál jsem jezdil na malé expedice, jsem vděčný, že jsem tu zkušenost získal. Ale trochu se změnily mé politické názory. Jestli mi něco chybělo, tak nadšení pro evropského ducha. Jestliže bude každá země prosazovat jen to, co je dobré pro ni, tak se daleko nedostaneme. A je jedno, jestli jsou to Češi nebo Francouzi. Je potřeba se od toho oprostit, protože pak nelze vybudovat Evropu jako takovou. Musíme mít jednotnou zahraniční politiku, ne jich mít pětadvacet. Víte, proč jsou Američané proti sjednocené Evropě? Protože se bojí jednotné zahraniční politiky! Ta představuje v globalizovaném světě sílu. Ale není rozumné mít jednu daňovou politiku. Je nutná vzájemná konkurence, ne konkurence vůči vnějšku. Jiným příkladem mohou být jednotné ekologické normy. A to nejen v Evropě, ale na celém světě, jinak si Zemi zničíme. Kdo nerespektuje Kjótský protokol na snížení produkce plynů způsobujících skleníkový efekt? Američané a Číňané! Jsou to největší producenti skleníkových plynů a museli by změnit svůj životní styl... Když to neuděláme, tak budeme trpět všichni. Pokud bude Evropa silnější, budeme vyvážet nejen zboží, ale také vize. Vize jako Kjóto. Můžeme přinutit ostatní, aby je akceptovali. Náš sociální systém je obecně vzato nejlepší na světě. Neměli bychom ho měnit, ale měli bychom ho vyvážet. Američané by měli chtít, aby jejich prezident žádal Evropany, aby mu evropský systém předložili. Měli by chtít jej využít pro sebe. Proto je důležité, abychom byli silní. Pak můžeme pomalu předávat naše znalosti. Neříká americký prezident totéž co vy: náš systém je nejlepší, musíme ho vyvážet? Ale oni selžou dříve než my, protože jejich systém je na pokraji krachu. Zájmy ve Státech jsou v rukou několika jedinců. Kdyby se dnes volilo, tak by se současný prezident USA prezidentem nestal. Evropský systém je podle vás více demokratický? Přesně tak. Evropané jsou na tom mnohem lépe než ostatní. Jen si uvědomte, že v Unii je 25 národů a každý z nich má vlastní jazyk. Už jen ta komunikace! Ve Státech mají jen jeden jazyk. Ale není to pouze jazykem, jde o celý souhrn kultury. Sám jste řekl, že když jste viděl politiku zblízka, vaše politické názory to změnilo. Ale ideály zelených zůstaly... To je pravda, ale v mnoha věcech se zelenými nesouhlasím. Neuvažuji jako levičák a celá řada věcí na tomto poli přichází právě od levicových stran. V 70. letech celá řada mých přátel obdivovala Mao Ce-tunga. Už tehdy jsem říkal, že to je největší zločinec všech dob. A teď se to o něm ví. Nebyl to levičák, byl to fašista, stejně jako Stalin. Máte šanci jít v roce 2008 do komunální politiky. Uděláte to? Ne. Prezident Jižního Tyrolska (italská autonomní oblast Trentino-Alto Adige, pozn. red.) je velmi dobrý, silný a já s jeho politikou souhlasím, i když v jeho vlastní straně jsou síly, které se ho snaží odstranit. Já ale nevidím nikoho jiného, kdo by jeho práci dělal lépe. Pokud budu mít nějakou šanci udělat něco pro to, aby zůstal u moci, udělám to. Nechci s ním být v opozici. Možná bych jeho křeslo získal, ale nebudu bojovat proti politice, kterou považuji za správnou. V případě, že by tento prezident nekandidoval a na jeho místo by se snažil dostat někdo, s jehož názory nesouhlasím, tak bych kandidoval i já. Teď se domnívám, že zemi prospěji více, když pomohu, aby zůstal u moci člověk, který tam je. V Jižním Tyrolsku je politický systém velmi komplikovaný. Máme v jedné zemi tři jazyky. Strana, která vede, má vůči mně určité výhrady, ale mají prezidenta, kterého podporuji. Lidem v Německu říkám, že nejlepší kombinací je středová pravicová vláda, protože zelení jsou v této situaci dobrým korektivním nástrojem. Ale také jde o to, kdo tam sedí. Fischer byl nejlepší v oblasti zahraniční politiky a v posledních šesti letech si vedl velmi dobře. Schröder nic nezměnil. V knize Třináct zrcadel mé duše píšete, že nemáte rád moralisty, lidi, kteří zaváděli morálku. V Evropském parlamentu jste seděl v komisi, která se zabývala zemědělstvím, a EU vydává jednu normu za druhou. Mnoha lidem to vadí. Máte farmu, dokážete si představit, že by vám pro ni EU zaváděla normy? To nemá nic společného s moralizováním. Je jasné, že EU musí mít nějaká pravidla, jen je jich podle mě moc. Bojoval jsem za to, aby jich bylo méně. Je potřeba, aby lidé, kteří něco dělají, měli svou vlastní perspektivu a nemuseli se podřizovat tolika pravidlům. Nesouhlasím s celou řadou pravidel právě v oblasti zemědělství. Francouzi nejsou ochotni někam se posunout a ustoupit. Situace ohledně zemědělské politiky v Evropě je šílená. Byl jste sportovec i politik. Děláte kariéru? Já jsem kariéru neudělal. Spousta lidí říká „moje kariéra“, ale já takový pocit nemám. Jsem ve zvláštní pozici. Musím říci, že jsem ve velmi raném věku mohl dělat, co jsem měl rád. Kdybych dělal kariéru, tak bych tady asi neseděl. Třeba bych kandidoval na prezidenta Jižního Tyrolska nebo se stal architektem a něco budoval. Ale je možné, že se mi podařilo vytvořit koncept člověka, který se živí dobrodružstvím. Třeba jednou někdo řekne, ano, ta jeho muzea jsou životaschopná, povedlo se. Můj život měl fázi vertikální, kdy jsem šplhal po skalách, horizontální, kdy jsme přecházel ledové kraje i pouště, i politickou, kdy jsem seděl v Evropském parlamentu. Ale můj život ještě neskončil a doufám, že dokončím i další rozpracované projekty.
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group