ikoktejl

Čekání na krásnou smrt

smrtNádherná smrt, hravý zabiják, v jehož milostném objetí ztratila srdce nejedna antilopa.“ Tak nazývají nejtajemnějšího obyvatele afrického buše Křováci. Příběh leopardí rodiny z keňské rezervace Masai Mara jsme objevili na internetu, když jsme se připravovali na cestu do této oblasti.
Autorem vyprávění byl známý německý fotograf divoké přírody Fritz Pölking, který v Masai Mara mapoval život těchto šelem od roku 1991. Díky němu jsme s napětím prožívali osudy leopardí samice poraněné masajským šípem, která byla nakonec šťastně zachráněna veterinářem z Nairobi, nebo hořce litovali jiné zvíře, které podobný střet nepřežilo. Narození každého mláděte nás nadchlo a strachovali jsme se o ně v jeho boji o přežití. Záznamy sahaly až do srpna 2002, kdy se Fritz Pölking náhle odmlčel. Jak se ale dál vyvíjel osud leopardí samice Zawadi, která právě tou dobou přivedla na svět mladé? Příběh bez konce nám nedával spát, a tak jsme s naivitou nadšenců Fritze Pölkinga sami oslovili a požádali jej o pomoc při pátrání po Zawadi. Překvapivě nás neodmítl a my v srpnu 2004 odlétali do Keni, vybaveni nejen cennými radami, ale i podrobným popisem místa, kde byla Zawadi s mláďaty naposledy spatřena. Neviditelný lovec První zklamání nás čekalo hned po příjezdu do Masai Mara. Dvouleté informační vakuum nezůstalo bez následků a do leopardího teritoria se mezitím přesunuli Masajové se svými stády. Leopardům nezbylo než vyklidit pole. Naše hlavní vodítko – mapa území, kde byla Zawadi viděna naposledy, se tak rázem stalo bezcenným. Ačkoliv leopardi nepatří ke druhu, kterému by v Keni hrozilo vyhubení, objevit je v hustých korunách stromů či v nepřístupném skalnatém terénu, který obvykle bývá jejich domovem, není nijak snadné. Najít pak bez konkrétních informací určité zvíře je velmi nesnadné. Na stopy po přítomnosti leopardů jsme však nepřímo naráželi na každém kroku. Byla už tma, když se z buše obklopujícího náš stan ozvalo charakteristické vrčení, které vzápětí přerostlo ve zlověstný řev. Pro necvičené ucho je jen velmi těžké určit přesnější vzdálenost, ale nepříjemné hrdelní zvuky přicházející ze tmy dávaly tušit, že šelma je blízko. Následujícího rána jsme zjistili, že leopard v noci zabil prase bradavičnaté jen pár desítek metrů od našeho stanu. Tak blízká přítomnost neviditelného lovce v nás zanechala nepříjemný pocit. Že nejsou naše obavy zbytečné, nám potvrdil i náš masajský průvodce Amos Mukomah. Sám byl zhruba před čtyřmi lety svědkem tragédie v rezervaci Kimana na úpatí Kilimandžára. Personál jednoho turistického kempu tady zbytky přikrmoval divokého leoparda. Šelma se naučila pravidelně přicházet a stala se turistickou atrakcí. Jednoho dne však zvíře beze stopy zmizelo – buď zahynulo, nebo se přesunulo do jiného teritoria. Pracovníci kempu proto přestali dávat zbytky na obvyklé místo. A pak po čase našel jeden z číšníků na podlaze otevřené venkovní jídelny stopy krve. Sledoval je až k vysokému stromu, kde celý zděšený spatřil zatoulanou šelmu s torzem těla svého kolegy. Ozbrojení strážci rezervace pak nebezpečné zvíře zastřelili. Turistických zařízení, která v krmení divokých zvířat pokračují a staví na něm svou reklamu, dnes existuje mnoho. První setkání Na další známky přítomnosti skvrnité šelmy jsme narazili těsně za hranicemi rezervace při návštěvě masajské vesnice. Skupina bojovníků zde právě řešila způsob, jak se zbavit leoparda, který jim za minulý měsíc zabil dva osly. Masajové divoká zvířata bezdůvodně nezabíjejí, protože věří, že by na sebe přivolali hněv boha Enkai. V tomto případě však cítili nebezpečí, a tak hlavním předmětem debaty nebyla otázka, zda zvíře zabít, či nikoliv, ale jak to udělat. Leopardi budí oprávněný respekt, a tak bylo rozhodnuto, že nejjistější budou otrávené šípy. Jak vše nakonec dopadlo, nevíme. Žádná zpráva o zabití leoparda se k nám nedonesla, ale je také možné, že jej lovci zastihli na území rezervace a v tom případě by je za jeho zabití mohlo čekat i vězení. S ubíhajícími dny se naše touha setkat se s leopardy změnila téměř v posedlost. Vytrvale jsme křižovali oblast, kde měli být, a po čase jsme viděli skvrnité šelmy v každém kameni či keři. S nadějí, která v některých okamžicích hraničila téměř s jistotou, jsme se vydávali blíž, abychom pokaždé zjistili, že jsme se stali oběťmi zjitřené fantazie. Teprve dva dny před odjezdem se na nás alespoň trochu usmálo štěstí. Narazili jsme na několik vozů, které těsně obklopovaly ostrůvek vysoké trávy. Posádka jednoho z automobilů před několika minutami zdálky zahlédla blíže neurčené zvíře, které se ukrylo mezi vysokými stébly. Po dlouhých minutách čekání, právě ve chvíli, kdy jsme na okamžik povolili v napjaté pozornosti, se z úkrytu bleskově vyřítil leopard. Než jsme stačili zareagovat s fotoaparátem, překonalo zvíře zhruba stometrovou vzdálenost, která je dělila od buše lemujícího břeh řeky Mara, a nenávratně zmizelo. Fantom buše Následující léto jsme se do Masai Mara vydali znovu. Tentokrát jsme zvolili oblast východně od řeky Mara, která měla být domovem hned několika leopardů. Zda by některým z nich mohla být i Zawadi, nebylo jisté. Náš průvodce Amos pro nás v průběhu roku vytipoval místo u řeky Talek, kde se pravidelně zdržovali dva leopardi. Jedním z nich měl být mimořádně velký samec, kterému jsme začali říkat Velký. Na neklamnou známku leopardí přítomnosti jsme narazili hned první den ráno, když jsme spatřili mršinu gazely zavěšenou na stromě. Byla čerstvá a leopard se jí zatím téměř nedotkl. Naše radost se ještě zdvojnásobila, když jsme o pár set metrů dál narazili na další mršinu, která potvrdila přítomnost druhého leoparda. Zdálo by se, že není nic lehčího než čekat, až si některé ze zvířat přijde pro svou kořist. Hodiny však ubíhaly a v buši se nepohnul ani lísteček. V poledne, kdy se pravděpodobnost, že se zvířata objeví, rovnala prakticky nule, jsme se rozhodli pátrání vzdát. Jako by leopardi celé dopoledne čekali právě na tento okamžik. Jen co jsme poodjeli, vyhoupl se jeden z nich na strom a pak stejně rychle zmizel v buši. Leopardi z Masai Mara jsou proslulí svou plachostí. Mohou prý za to do značné míry někteří návštěvníci rezervace. Domorodí průvodci nám vyprávěli historky o turistech, kteří po zvířatech dokonce házejí různé předměty, jen aby je dostali ven z úkrytu. S takovým jednáním jsme se sice nikdy nesetkali, ale příkladů nešetrného chování jsme byli přímými svědky často. K nejobvyklejším patřila bezohlednost, s jakou některé terénní vozy najížděly přímo do buše. Pomyslný žebříček pak jednoznačně vede řidič, jenž ve snaze zajistit svému klientovi co nejlepší obrázek rozsvítil dálková světla přímo na leoparda, který se v ranním šeru vyhoupl na strom a začal požírat mrtvou gazelu. Oslněná šelma v panice srazila svou kořist na zem a už se pak po celý zbytek dne neukázala. Nakonec jsme Velkého přece jen objevili. Odpočíval v malé prohlubni a díky nerovnosti terénu z něj byl vidět pouze mohutný zátylek a tu a tam špička nervózně se mrskajícího ocasu. Nastalo další dlouhé čekání, které nám Amos zpestřil vyprávěním další z nepřeberného množství svých historek. Před pár lety provázel starší Angličanku a v průběhu jednoho safari se oba rozhodli udělat si malou přestávku na oběd. Amos objevil hezké místo pod vzrostlou akácií, a když dojedli, natáhl se na rozloženou deku. V ostrém slunci mhouřil oči proti obloze, a najednou by se v něm krve nedořezal. Ve větvích spatřil přikrčeného leoparda, který byl možná víc překvapený než on sám. Amos okamžitě vtáhl ženu do vozu a pro deku a další osobní věci se vrátili až po několika hodinách, když se předtím důkladně ujistili, že nebezpečí pominulo. My bychom naopak podobné setkání (pochopitelně z bezpečí vozu) uvítali. Ale když se po čase Velký konečně zvedl, vyrušil ho jiný právě přijíždějící vůz. Lví spojenci V našem pátrání po leopardech nám nakonec nečekaně pomohli lvi. Byli jsme jen pár set metrů od leopardího teritoria, když jsme narazili na smečku šesti lvů. Setkání nás překvapilo o to víc, že šlo o zvířata, která jsme viděli před dvěma dny ve zcela jiné oblasti. Poznali jsme to snadno – součástí smečky totiž byla lvice s nepřehlédnutelným zraněním oka. Dnes se smečka vydala až k hranicím leopardího území a nezadržitelně pokračovala do jeho nitra. Lev a leopard jsou odvěcí nepřátelé, přičemž lvi mají v tomto boji díky své mohutnější tělesné konstituci jednoznačně navrch. To nabízelo šanci, že se leopardi budou muset z křovinatého porostu přemístit na vrchol některého z vysokých stromů. Lvi několikrát změnili směr, ale nakonec jsme přece jen v koruně jednoho stromu zahlédli pohupující se ocas Velkého. Od doby, kdy jsme se za leopardy z Masai Mara vydali poprvé, už uběhl více než rok a půl. Jejich hledáním jsme strávili zhruba měsíc a podařilo se nám jen pár snímků. Žádný však nepotvrzuje, že bychom se setkali právě se Zawadi. Možná to vypadá jako malý „úlovek“, ale my se přesto necítíme ošizeni. Život v buši má svá vlastní pravidla, která nezbývá než s pokorou respektovat. Navíc se v létě za Zawadi chystáme znovu. Její jméno znamená svahilsky dárek a my doufáme, že jím skutečně bude.
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group