ikoktejl

Kde spočívají makedonští Titáni

titani
Řecko je plné historie a ročně sem míří za památkami i mořem a sluncem zástupy turistů. Nejčastěji zavítají do oblastí, kam je pozvou turistické průvodce. Zřejmě i proto je tu spousta míst, o kterých většina ani neslyšela, přestože je znalci označují slůvkem „nej“. Soluň má dnes čtyři fotbalové stadiony a tím pádem i čtyři fotbalová mužstva, navíc všechna v nejvyšší řecké lize. Hlavně pro historiky je ale podstatnější, že toto město v roce 315 před naším letopočtem založil makedonský král Kassandros a jméno dostalo po jeho ženě, sestře Alexandra Velikého – Thessaloniki. Právě odtud se lze vydat na cestu do míst s monumentálními hroby slavných makedonských králů, kde se narodil Alexandr Veliký a zemřel jeho otec Filip II. Jen to znamená ujet dalších dvě stě kilometrů do trojúhelníku Pella – Vergina – Dion (ten lze nahradit českými turisty téměř neobjeveným horským městem Edessa). Ve 4. století před naším letopočtem byla Pella hlavním městem Makedonie. Vykopávky tady odhalily část opevnění, chrámy Afrodity, Dimitry a Kyvely, ale také rozsáhlé pohřebiště, starověkou agoru (shromaždiště), palác a mnoho dalšího. V době naší návštěvy tu pracovaly dva archeologické týmy. V tomto bývalém sídelním městě makedonských králů se nachází nová impozantní socha Alexandra Velikého a za návštěvu rozhodně stojí muzeum. Vedle sošek, zlatých ozdob a nádherné mozaiky (slavného Dionýsa sedícího na levhartovi) je tu především zbytek jediné nalezené Alexandrovy sochy, přesněji její hlava (vystavuje se samozřejmě jen kopie). Medailonky s Alexandrovým portrétem jsou ale k dostání až v dalším historicky významném městě, ve Vergině. Pořídila jsem si hned tři, protože šlo o unikátní kousky v zajímavém provedení (kov, stříbro, zlato), jaké jsem už nikde jinde neobjevila. Ve vedrech, která přes léto často v této oblasti překračují čtyřicítku, pak přijde k duhu osvěžení v nedalekém horském městě Edesse na úpatí pohoří Vermio. Tady se ostatně nachází muzeum vodních děl a přístrojů pod širým nebem a hlavně pak úchvatný vodopád se skalními štolami a krápníky. V přilehlém parku s akváriem, vodním mlýnem a nezbytným kostelíkem se dá – pokud se sem právě nevydají na víkend Řekové nebo zcela dezorientovaná arabská novinářka – najít opravdová oáza klidu. Každopádně několik desítek metrů vysoký vodopád ochladí vzduch minimálně o patnáct stupňů Celsia a přes vodní tříšť je vidět přímo božská duha. Přiznám se, že nedaleká Vergina pro mě byla poněkud neznámá, přestože zde zemřel rukou vraha Alexandrův otec a první významný panovník Makedonie Filip II. Zdejší nálezy přitom patří k nejdůležitějším v Řecku. Svědčí o tom i fakt, že vykopávky vedl osobně profesor Manolis Andronikos, velká řecká autorita. Největší hrobka (Filipa II.) má dvě komory a je vyzdobena překrásnou malbou lovu. Do tumby se vchází ze západní strany a mohutnost podzemních prostor, které vypadají v tlumeném osvětlení posvátně pietně, ohromí. Je tu udržováno konstantní klima, aby se neporušilo zdivo a barevné zdobení hrobky. Po schodech se ale dá dostat jen k bráně samotné hrobky, zbytek je veřejnosti nepřístupný a vchod chrání neprůstřelné sklo. V podzemním muzeu je ale možné prohlédnout si zblízka maketu, stejně jako zlatou schránu s notoricky známým motivem slunce, část pozlacené výzbroje včetně zlatého věnce, zbraně a další předměty z hrobky. Nutno dodat, že i pro ty, kteří se o řeckou historii příliš nezajímají, je návštěva verginské tumby a přilehlého amfiteátru, kde byl Filip II. zavražděn, nezapomenutelným zážitkem. Pokud ho ovšem nakonec nepřebijí ty, které jsme získali cestou do Soluně po nové dálnici Via Egnatia a dále do Nea Vrasny. Kvůli vysokým teplotám stávkovalo auto a my uvízli asi padesát kilometrů od Soluně uprostřed polí a čekali, až motor vychladne. Jen tak tak jsme vyvázli před uštípáním poměrně agresivními komáry.
HROBY KRÁLŮ
Řekové si libovali v městských státech a vymysleli pro ně všechny dodnes používané články politického systému. V jednotlivých etapách měli také krále (spíše funkcí než významem), kteří vládli v jednom městě a okolních vesnicích. Makedonie ovšem zrodila krále jiného formátu. Filip II. se ujal vedení celého řeckého soustátí a jeho syn ovládl téměř celý tehdy známý svět. Není divu, že po nich zbyly velkolepé památníky. Právě pro svého otce nechal Alexandr zbudovat honosnou hrobku, která si nádherou nezadala s hroby faraonů a měla náležitě zdůraznit význam dynastie. Ve zmatcích, které řeckými dějinami hýbaly v následujících tisíciletích, se na ni téměř zapomnělo. Archeologové ji hledali u bývalého hlavního města Veria. Teprve náhodou při stavbě přehrady v údolí řeky Aliakmonas na severním úbočí masivu Pieria, narazily bagry na zapomenutý poklad. Dnes tedy můžeme ve vesnici Vergina obdivovat podzemní svět nejvýznamnějších osobností své doby. Muzeum (vstup za osm eur, což je bezkonkurenčně nejvyšší cena proti běžným třem eurům všude jinde), ukryté v umělém pahorku navršeném nad původními hroby, umožní spatřit nejen nálezy tam, kde byly skutečně uloženy, ale současně i rekonstruovanou podobu prostor. Na tomto místě stávalo už v 8. století před naším letopočtem královské město Aigy. Založil je král Perdikkás, když přivedl svůj lid z Peloponésu. Královský rod Argeovců přitom odvozoval svůj původ od mytického hrdiny Hérakla. Hrobka Filipa, zavražděného na svatbě své dcery, byla spolu s hrobkou jeho snachy Róxany a vnuka Alexandra II. (ženy a syna Alexandra Velikého) nalezena pod mohylou. Vergina se stala v roce 1996 součástí světového kulturního dědictví UNESCO.
MÁ LEV JAZYK?
Amfipolis, Filippi a Drama jsou od Soluně sice na opačnou stranu než trojlístek (s Edessou čtyřlístek) popsaných významných míst, ale být v severním Řecku a nezastavit se tu by byl nejen hřích, ale i ochuzení se o největší historické naleziště Makedonie. Zdejší monumentální socha amfipolského lva, jehož stáří se datuje do 4. století před naším letopočtem, je složena z několika kusů, které byly nalezeny blízko mostu přes řeku Strymonas. Údajně právě tady začal šikovat svá vojska Alexandr Veliký. Každopádně několik dalších kusů lva se našlo za první světové války v bahně, když se rozšiřovalo koryto řeky. Podle některých historiků je socha lva náhrobním kamenem, jiní se domnívají, že jde o vítězný pomník nebo vstup do samotného města Amfipole a lev stál na vrcholu pyramidy obklopen sloupy. Pokud se k němu dostanete (některé cestovní kanceláře sem turisty vozí), nezapomeňte se s kolegy vsadit, zda má lev jazyk, či nikoliv. Je to oblíbená hra Řeků s cizinci...
VÁLKOU ZMÍTANá AMFiPOLIS
Význačnou roli hrálo město v dobách takzvané peloponéské války, kterou ve svém díle popsal jeden z největších starověkých historiků Thukydidés, jenž byl přímým účastníkem těchto bojů. Poslední roky života strávil právě v Amfipoli. V dobách největšího rozkvětu město obepínala hradba dlouhá 7450 metrů a uvnitř byla další hradba v délce 2200 metrů, která chránila přímo městskou akropoli. Hlavní část těchto hradeb leží u železniční stanice dnešní Amfipole poblíž řeky Strymonas. Jejich součástí jsou opevněné věže a veliké nádrže na zadržování dešťové vody. Velmi důležitou částí archeologických objevů je i starověký most, který spojoval město s přístavem. Jde o jedinečný objev svého druhu na řeckém území! Je to týž most, který dobýval Sparťan Vrasidas roku 424 před naším letopočtem, jak se ve svém díle zmiňuje Thukydidés. Dalším významným archeologickým objevem je gymnasion, nejdůležitější dosud objevená veřejná budova v Amfipoli. Nachází se v jihovýchodní části starověkého města. V centrální části gymnasionu leží palestra (zápasiště) a kryté lázně s keramickým a olověným rozvodem vody. Zároveň byla objevena i svatyně Herma a Hérakla, patronů atletů. Odkryty byly i venkovní lázně a obětní oltář. V muzeu jsou uloženy nálezy od neolitického období až po Byzanc.
TROPICKÁ VEDRA VE FILIPPI
Do Filippi, mezi neskutečnou krásu antické kultury, jsem se vydala vybavena téměř vším potřebným pro přežití na Sahaře, protože teploty šplhaly k padesátce. Tady se střetává krása byzantská s římskou, antickou i egyptskou. Kdo si ale nepořídí při vstupu do rozlehlého areálu mapu, zřejmě přijde o řadu téměř utajených historických cenností, roztroušených i půl kilometru od sebe. Už vstup k úchvatnému antickému divadlu, které se rekonstruuje podle toho, kolik je právě k dispozici peněz (v létě se tu pravidelně koná festival antického divadla), předznamenává, že tady není o zachovalé pozůstatky gigantických staveb nouze. Na prohlídku je dobré si připravit nejméně půl dne, pak se dají objevovat zbytky sloupoví římského fóra, balnea, sanktuária egyptských bohů, neapolské brány, palestry, obchodní agory, pohřebního i vítězného herónu, poněkud pitoreskně působícího vězení apoštola Pavla či bazilik, Řeky netradičně označených A a C. Zbytky baziliky B dávají tušit i těm kteří nemají dostatek fantazie, o jak monumentální stavby se jednalo. Akropole je až v horní části areálu v nejvzdálenějším místě a utajeně působí i biskupský palác se skvěle zachovalými nádobami. Kdo je chce vidět, musí k nim doslova dohopkat po obvodových zdech – samozřejmě šetrně, s ohledem na historickou hodnotu, po níž kráčí. Bez mapy nebo průvodce je také téměř nulová šance najít cestu Via Egnatiu, která byla jakýmsi prodloužením Via Apie a napomáhala spojit Východ se Západem. (Mimochodem, kdo jede podél pobřeží k turecké hranici, jede po nové Via Egnatii. Na této dálnici se stále pracuje a Řekové jí říkají „trojnárodní“, neboť vede od přístavu Igumenitsa na hranici Bulharska s Řeckem a Tureckem. Dokončena by měla být v roce 2008 a jedná se o velmi nákladné a ekologicky šetrné dílo. Financováno je mezinárodně.
DRAMATICKÉ TRHY V DRAMĚ
Kdo bude mít už dost památek, určitě se rád podívá do přibližně dvacet kilometrů vzdálené a v kopcích ukryté středověké Dramy. Vedle nádherného parku sv. Barbory, protkaného potůčky a jezírky, ho může oblažit zdejší trh. Mě park překvapil pomníkem řeckých Židů, které v březnu roku 1943 zajala německá a bulharská vojska. Vězněni byli ve zbytcích byzantských hradeb a pak transportováni do koncentračních táborů Treblinka, Osvětim a Birkenau. Fakt, že i této oblasti, jež spoluvytvářela dějiny lidstva, se takto dotkly hrůzy druhé světové války, mě překvapil. Na orientálním trhu najdete vše, od bylinek a afrodiziak přes ovce a olivy, oděvy a boty v módním trendu po zvláštnosti neurčitého původu a účelu a repliky archeologických skvostů. Davy prodávajících a kupujících se vlní úzkými uličkami tohoto zajímavého města jako had, a když uprostřed všeho procházíte, ani si nevšimnete, jak rychle jste se ocitli na druhé straně centra města. Vymotat se z bludiště pak chce klidnou hlavu a trpělivost. Orientačním bodem může být dominantní pravoslavný kostel. V Dramě však najdeme nejen trhy, ale třeba také historické kino z roku 1913, v němž se koná od roku 1978 vyhlášený festival krátkometrážních filmů, který zaštiťuje vedle města i řecké ministerstvo kultury. ARISTOTELOVA STAGeIRA Najdete ji asi sto dvacet kilometrů od Soluně, na turisty poměrně obléhaném pobřeží center Stavros a Nea Vrasna a doporučuji ji neminout. Z přímořského letoviska Stavros je to k ní ještě sedmnáct kilometrů směrem na Áthos, mnišský autonomní stát. V přímořském městečku Olympiada se na jižním konci nachází pahorek s nádherným výhledem na moře a protilehlý ostrov Kavkanas. Mimochodem právě zde strávila část života ve vyhnanství Filipova manželka Olympias. Tady se rozkládala starověká Stageira, ve které se narodil velký filozof Aristoteles. Jeho otec Nikomachos byl osobním lékařem makedonských králů a i jeho matka Faistis pocházela z lékařské rodiny. Narodil se v roce 384 před naším letopočtem a zemřel roku 322 před naším letopočtem. Měl zdědit otcovo povolání, ale v patnácti letech osiřel a jeho poručník jej jako osmnáctiletého poslal do Athén, kde vstoupil do Akademie, v níž zůstal dvacet let (až do Platónovy smrti roku 347 před naším letopočtem). Byl pozván Filipem II. do Makedonie, aby se ujal výchovy mladého Alexandra. Po splnění svého úkolu se vrátil do Athén, kde založil filozofickou školu, pozdější slavné Lykeion (lat. Lyceum). Jako vědec obsáhl Aristoteles všechny obory antické vědy. Osvojil si celou vědeckou zkušenost Řecka. To vše na vás dýchne při pohledu na rozvaliny hradiště umístěného na jednom z nejkrásnějších míst této oblasti. A pokud vás dějiny nechají chladnými a vedro začne zmáhat, můžete se porozhlédnout po nějaké hezké a zapadlé pláži, která není obsypána slunícími se turisty. Popřípadě zajet i do nedalekého Aristotelova parku, který poznáte podle impozantní sochy muže, po kterém je místo pojmenováno. Jsou tady hračky a rébusy založené na objevech tohoto velkého učence. Určitě ani nepostřehnete, jak rychle jste omládli. Smysl pro humor a zábavu také patří k historii a zároveň současnému životu Řeků.
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group