ikoktejl

Brněnský lamželezo

TEXT: MICHAL DVOŘÁK

 

Jen málokdy se poštěstí, aby někdo dostal do vínku nadlidskou sílu a zároveň silnou lidskost. Obojím hýřil v míře větší než velké František Kocourek, brněnský mistr šprýmu, notorický recesista a silák, jakému nebylo rovno. Letos uplynulo pětatřicet let od jeho nejslavnějšího kousku, kterým málem způsobil celorepublikový skandál. Kocourek se narodil do poválečného Brna-Řečkovic, tedy v době, kdy v Brně pomalu dohasínaly nádherné prvorepublikové figury, jako třeba Ervín Petrolín nebo Čurina. Každý kluk, který měl tenkrát oči na správné straně hlavy, je musel vnímat (a často z nich mít jundu). Možná i oni ovlivnili kroky Franty Kocourka, sám se totiž později o osudy podobných lidí zajímal a často jim pomáhal. A nutno říct, že i on se brzy stal nepřehlédnutelnou postavou brněnských ulic.

 

KO1010_tema_kocourek_www.silakfranta.cz

NEJVĚTŠÍ SVAL JE SRDCE

Svou proslulou sílu piloval už od dvanácti let v zápasnickém oddíle brněnské Zbrojovky a v tréninkovém středisku někdejší Rudé hvězdy v Pisárkách. A protože většinu svých soupeřů předčil nejen silou, ale i humorem, rozhodl se pro kariéru varietního umělce. Na konci 60. let minulého století svými siláckými kousky dokonce ohromoval publikum vídeňských kabaretů. Přestože by určitě uspěl i se svým vlastním jménem, zvolil umělecké pseudonymy Boris Tiger či Zlatý Torro. V gladiátorských, artistických a siláckých vystoupeních pokračoval i po návratu do Brna. Pohyboval se v prostředí varietním a hospodském, takže měl blízko k umělcům všeho druhu. A všude také udivoval onou vzácnou kombinací mohutné muskulatury, ostrovtipu a skvělého charakteru. Dokázal si udělat legraci z každého, ale také sám ze sebe – rád totiž v lidech vzbuzoval pocit, že mají před sebou jen horu nemyslících svalů. Jeho přátelé se vždy jen usmívali a čekali, jakou pointou svou malou hru zakončí. V brněnském kulturním podhoubí 70. a 80. let se stal Franta Kocourek pojmem a nebylo proto divu, že se objevil i na prknech divadla Husa na provázku i ve filmu Balada pro banditu.

VZESTUP A PÁD KOVANDY

Legendární Baladu svou přítomností obohatil také Rudolf (Rudy) Kovanda, kterého na světla ramp vytáhl právě Kocourek. Ten se doslechl, že po brněnských barech předvádí své pěvecké umění blonďatý a prý intelektuálně nesmělý hromotluk s obrovským charisma. Když ho Kocourek spatřil živě, okamžitě poznal, že jde o člověka s potenciálem dobýt když ne svět, tak aspoň Brno a okolní Československo. Založil proto kapelu Los Brňos s atraktivním složením – Kocourek, Radek Rettegy a Rudy Kovanda, jejíž vystoupení nenechávala nikoho klidným.

Tehdy se také zrodil onen šílený nápad – Rudy Kovanda se v roce 1975 stane Zlatým slavíkem! Kocourkovi přátelé věděli, že když si Franta něco umíní, tak ho nic nezastaví. A že i na ně padne milá povinnost dopomoci Rudovi k velkému pěveckému vítězství. Po brněnských barech a hospodách proběhla sbírka, z jejíhož výtěžku Kocourek skoupil všechny Mladé světy, na které narazil. Jeho přátelé pak doma vystřihovali kupony, na něž do kolonky nejlepšího zpěváka psali jméno Rudy Kovanda. Další Kocourkovi přátelé pak rozváželi korespondenční lístky s hlasy po celém Československu, aby se na nich neobjevovala pouze brněnská razítka. Tentokrát už nešlo o nějakou hospodskou mystifikaci. Tato recese totiž narostla do obřích rozměrů. V Mladém světě se tehdy sešlo kolem sedmadvaceti tisíc hlasů Rudymu Kovandovi, což redaktory časopisu (a údajně i samotného Karla Gotta) znepokojilo. Když začali pátrat po tajemném Kovandovi, vše se provalilo a korespondenční lístky s jeho jménem byly vyřazeny. Minimálně mezi svými brněnskými fanoušky se ale Rudy Kovanda Zlatým slavíkem pro rok 1975 skutečně stal, pročež jej František Kocourek na Vánoce ověnčil šerpou pro „Goldnového fógla“. Rudy nakonec doplatil na svůj vřelý vztah k alkoholu. V roce 1989 spadl pod kola autobusu, z něhož předtím vrávoravým krokem vystoupil.

SMRT NA RAMENI

Kauza Kovanda byla jednou z největších recesí, kterými Kocourek své přátele oblažil. Nikdo si ale nemohl být jist, kdy zase vyrukuje s nějakým nesmyslem, který však představí s tak vážnou tváří, že mu každý uvěří. Mystifikací bohužel nebyla Kocourkova smrt, ač by si to jistě všichni přáli. Zemřel 7. července roku 1991 v restauraci ve Víru-Hrdé Vsi tak, že se hlavou opřel o rameno svého kamaráda Františka Kocmana – a usnul. Přestože osazenstvo stolu očekávalo opět nějaký žert, Kocourek se už neprobudil. Přátelé brněnského bohéma ale nedopustili, aby se na něj zapomnělo. Připomínali si ho při pravidelných Večerech Františka Kocourka a jiných akcích a František Kocman ve své prodejně v Kolaříkově ulici v Řečkovicích otevřel výstavku, která Kocourka připomíná. Je ale mnoho lidí, kteří si myslí, že by Brnu slušel také nějaký památník Františka Kocourka. „Není mi známo, že by se někdo v této věci na vedení města Brna obrátil. Každopádně by si Franta takovou poctu zasloužil. Mohla by z toho být hezká soutěž,“ říká Jaroslav Hamža z odboru kultury brněnského magistrátu. A tak si lidé zatím slavného recesistu a siláka připomínají tak, jak by se to asi samotnému Kocourkovi líbilo nejvíce – recesemi a siláckými kousky.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group