ikoktejl

O ZLU

 

PTAL SE ROSTISLAV SARVAŠ

 

Původně chtěl Lordan Zafranovič se mnou rozmlouvat v češtině, ale jakmile zjistil, že téma bude lidské zlo, okamžitě rozhovor odložil na příští, kdy mohl mít u sebe překladatelku. A ještě než jsem mu položil první otázku, spustil: Na konci tohoto století to vypad á jak na konci devatenáctého stolet í: všichni dychtí po nacionální identitě. Zdá se, že národům, které se osamostatnily po rozpadu Rakouska- Uherska, se nežilo pohromad ě dobře: teď po osmdesáti letech hledají své kořeny - jakousi jistotu, která je ochrání a udrží. Proto po nich chtějí, aby byly ryzími Chorvaty, Srby nebo Francouzi. Trpí něčím takovým podle vás i Češi? Ta ryzost je nejlépe rozpoznatelná ve vztahu k cizincům. V některých projevech je možnost rozpoznat jistý druh, ne snad rasismu, ale napětí vůči cizincům. Žil jste ve Vídni, v Paříži teď v Praze. Proč? Tady jsem studoval, mám tu spoustu přátel a je tu něco, co jsem v Paříži i ve Vídni postrádal: takzvanou slovanskou duši. Proto se tu necítím jako cizinec. Prodělal jsem dlouhou cestu, co se týče filmu: po velkém oblouku jsem se vrátil tam, kde jsem s filmem začal. Žiju tak, že pořád rozmlouvám se svým srdcem. Jdu tam, kam mi srdce říká, že mám jít. V Praze nemám se svým srdcem problémy. Trošku mě překvapuje, že tu cí- títe slovanskou duši. V Praze víc pociťuji židovskou a německou kulturu... Ve filmu Má je pomsta jsem se pokusil vyjádřit, že Praha má něco podobného jako svět mediteránský (středozemí). Jeden z nejlepších spisovatel ů, který pochopil a vnikl do duše mediteránství, byl Camus. A ten psal pod velkým vlivem Franze Kafky, jejich díla jsou téměř identická. Camus napsal mnoho knih o absurditě člově- ka a života. Psal to přímo a jasně. Kafka psal tytéž věci v severnější atmosféře Evropy. Oba psali o tom, co Kafka vyjadřuje slovem úzkost. Oba cítili, že žijí v určitých rámcích, omezeních, které jsou velmi ohraničené, přísné a nesnesiteln é. Přítomnost těchto dvou světů - jižního a severního - mě přivedla prá- vě do Prahy. I můj otec měl kontakty s Prahou. V Praze vystudovala celá plejáda našich umělců od Nikoly Tesly po malíře Vlacha Bukovce. V chaotické Paříži se mi žilo těžko a v chladné studené Vídni, která je vlastně mrtvá, to bylo skoro nemožné. Praha má mystickou atmosféru a má své nástrahy. Znáte je? Nemám ponětí, kde jsou její osidla, ale když už jste tady, tak mi je prozra ďte. Možná o nich jenom tuším. Je to asi jako když se seznámíte se zajímavou ženou. Je vstřícná a báječná a v momentě, kdy jí naprosto podlehnete, zjistíte, že vás pomlouvá, dokonce i podvádí. A bere to jako samozřejmost. My mediteránci tomu říkáme morálka. Té vaší se pokouším porozumět. Je tady jiný vztah k určitým věcem. Ke kterým věcem? Tady je zcela jiný vztah k lásce, k manželství, ke smrti, k jistým hodnot ám, které po sobě zanechávají rodi če. Zkuste specifikovat třeba ten jiný vztah k lásce. Jsem tu krátce, nechtěl bych říct něco mylného. Ale cosi cítíte? U nás byl velmi velký vliv katolické církve. Její tradice a zákony působí vlastně dodnes. Je to tady všechno svobodn ější a jednodušší a nevím, jestli to nezanechává stopy v citovém životě lidí... Stejnými otázkami jsem se ve vztahu k českým ženám zabýval i já. Bylo to mnohem bolestnější, když jsem tady studoval. Pochopil jsem, že se na váš svět mohu dívat pouze skrze sklo. Vztahy mužů k ženám byly pro mě nezvyklé. Dnes se na to dívám z jiného hlediska, poněvadž sám pro sebe hledám relativně největší svobodu. Mým osobním zákonem je dopřá- vat svobodu i svým partnerům, a tím jsem svůj emotivní pohled ovládl. Kaž- dý si žije svou vlastní legendu, každý z nás je unikát, originál, neexistuje kopie. Mluvil jste o Kafkovi a Camusovi, u nichž vidíte dominantní pocit v úzkosti. Ve vašich filmech je dominantn í téma lidské zlo. Jste přesv ědčen, že zlo je v lidské psychice dominantní? Od té doby, co existuje svět, existuje zlo. Od té doby co existuje svět nebo člověk? Člověk, ale my říkáme svět a mysl íme tím i lidé. Dějiny dokazují, že zlo je v člověku přítomno permanentně. Když se podíváme na dějiny lidstva, tak můžeme konstatovat, že jsou dějinami zla. Máte na to nějaké vysvětlení? (smích) Ve zvířatech možná není? Mohu mluvit jenom o sobě. Poprvé jsem se s kolektivním zlem střetl, když jsem přišel do koncentračního tábora Jasenovac v Chorvatsku. Individuáln í zlo se vinou různých šílenců mění v kolektivní zlo. Pak nastává okamžik, kdy je třeba se zeptat: „Co je to člověk?” A co podle vás je? Jediný rozumný myslící tvor, který vědomě zabijí. V lidském rozumu je ovšem skryt á naděje. On jediný může čelit třeba tomu, proč vyhynuly různé druhy zvířat...? Nevidím nějakou naději pro lidstvo. Moc rád bych to řekl. Naděje se může i vymyslet. Proto žijeme. Člověk vymyslel kamennou sekeru, meč, pušku, atomovou bombu, a to narůstá. Takže je tu člověk a pak jeho zbraň. Ano... Ale proč se tématem zla zab ývám... Protože je permanentní a v jednotlivých údobích - zvláště když má příznivé podmínky - propuká v podobě genocidy a války a zdá se mi, že právě filmem je ho možno dobře ilustrovat a varovat před ním. Film je součástí předávání informac í (válka v přímém přenosu). Lidé mohou spolu rychle komunikovat (Internet), ale zdá se mi, jako by je to od sebe vzdalovalo... Nemůže být i v tomhle ukrytá jistá odrůda zla? Co se týče televize, je nutno šířeji odpovědět. Nedávno jsem na CNN vid ěl masakr v Sarajevu. Byl to tak pří- mý přenos, že někteří pochybují, zda to bylo Proto jste natočil TESTAMENT? Ano. Uvažoval jsem, že se tohoto tématu vzdám, že dokonce přestanu dělat film. Ale člověk nemůže uniknout před sebou. Pak jsem dostal do ruky knihu Vidosava Stevanoviče OSTROV BALKÁN a uvědomil si, že my si nevol íme téma, témata si volí nás. Vsakují nás do sebe. Jsem součástí Balkánu a pokud tam existují lidé, kteří se zabí- její monstrózním způsobem, musíme světu říct, že z tohoto území existuje někdo, kdo si to uvědomuje. Zdá se mi, že toto zlo je nějaký stupeň zla z druhé světové války. Tento stupeň jsem ještě neznal: Domníval jsem se, že do roku 1945 byly vyčerpány všechny varianty kolektivního vyvražďová- ní. Někteří lidé psali, že historie zla skončila druhou světovou válkou. Teď se musíme snažit dohlédnout, kam až se může rozvíjet zlo na Balkáně. Často jsem přemýšlel, jestli na lidskou agresivitu nemá vliv teplé klima... Ve Splitu například ve středověku existoval zákon: pokud foukal „Jugo” (vítr při nízké oblačnosti) a někdo někoho v té době zabil, měl polehčující okolnost. Takže někteří zabijáci, ale i muži, kteří se chtěli zbavit svých partnerek, čekali, až přijde „Jugo”. Myslíte si, že lidské zlo je věčné, nebo je charakteristikou či vyvrcholen ím století, které začalo i končí Sarajevem? V historii lidského plemene neexistuje století bez války. Motivy zůstávaj í stejné: zotročení druhých ve jménu nějaké myšlenky. I když já si stále víc myslím, že v této válce šlo ve velké míře o obchod se zbraněmi. Objevili území, která se náramně k takovým účelům šikla. Po Titovi bylo třeba ně- kam usměrnit komunismus. I před tím se vědělo, že Slovinsko a zčásti Chorvatsko jsou pod vlivem Německa a Srbsko je historicky spjato s Ruskem. Není divu, že Chorvatsko po pádu Varšavské smlouvy dostalo kompletní výzbroj od Německa. Původně jsem se vás ptal, do kter é kategorie se v souvislosti se zlem řadíte... Už v Testamentu jsem poukazoval na to, že základ je zlo analyzovat v sobě. Pak ve svém okolí, ke kterému patříš, a pak v národě. Je iluzí bojovat proti tomu, jde o to přiblížit se své pravdě. Celý život jsem se zabýval myš- lenkami, které nemohou nikomu ublí- žit. Nemám pocit zla v sobě, naopak si myslím, že cizí svoboda je pro mě zákon. Usiluji-li o vlastní svobodu, usiluji též o svobodu pro svého partnera. Jestli moje metody byly vždy na té úrovni, na které je zlo, to nemohu posoudit. Jako rozumný člověk z civilizovaného prostředí se pokouším zlo v sobě zmenšit na minimum. My všichni jsme reprezentanti našeho ko- řene: v nás žijí naši předci. Naše zku- šenost netkví v tom, co nás naučili ve škole. Vy bojujete proti zlu ve svých filmech, ale co člověk, který se umě- lecky neumí vyjadřovat? Všichni ti, kteří tuto možnost nemaj í, jsou ideálním materiálem pro ideologii, která z nich dělá masové vrahy. A těch je drtivá většina... ? Ano. Když se někdo v Srbsku narod í bezruký nebo hrbatý, je možno ho přesvědčit, že za to může Chorvat: jinak by byl krásný a bohatý. To byl probl ém Němců za první i druhé světové války. I Češi mají takovou zkušenost. Čech je spíš opatrný nežli útoč- ný... Tady je v souvislosti s kulturou trošku zpomalená cesta k pravdě. Pravda, bez ohledu jak bude bolestivá pro jednotlivce, pro rodinu nebo pro národ, se musí říct. Jenom člověk, kter ý si je vědom všeho o sobě, rodině a národu, může jít dál. Moje zkušenost říká, že tu existuje systém, který vytvo řil jistý druh strachu. Tady se lidé velmi těžce otevírají a proto se i tíže otevírá umění. Teď tu je spoustu bolestn ých témat a nikdo je neotevírá. Která? Jedním ze základních je kolaborace za druhé světové války. S tím se umělci musejí vypořádat, aby tu byla demokracie. Jsou tu problémy se sudetsk ými Němci, a to nemluvím o tom, co se tu dělo od roku 1948 do roku 1989. Na tomhle základě vyrostla civilizace, kterou Evropa dodnes má. Celá ta tíha leží na českém člověku, a to se musí otevřít. Součástí člověka není pouze zlo, ale též dobro... V koncentračním táboře Jasenovac byli lidé, kteří zabíjeli každý den. Jeden z nich dosáhl rekordu 1200 lidí za den. Přišel domů z „práce” strašně unavený, čekaly ho dvě dcery a sousedé tvrdili, že byl fantastick ým otcem. Od narození žijeme v rámcích, nikdy nejsme svobodni, nemohli jsme si vybrat rodiče, školu, národ, vždy jsme vyházeli - ať chceme nebo nechceme - z produktu jednoho mechanismu, který vyráběl dobro i zlo... Tím, že jsem opustil všechno, pokouším se pěstovat to, co je ve mně dobré. A tady v Praze ve spolupráci s lidmi, kteří jsou mi blízcí. Jste schopen se tu orientovat? Doufám, ale nejsem si jist. „Všechno je organizováno tak, aby dobří lidé špatně dopadli, zlo tvoří historický a společenský podklad, všechny cesty jsou otevřené pro podvodníky, lháře, vrahy a politiky.“ To jsou vaše slova. Dá se podle vás vůbec v tomto světě slušně, důstojně žít? Těžko. V detailech je možné najít řešení: dobře žít s drobnými lidmi s drobnými věcmi... Je v tom naděje. Bez naděje nelze žít. Cítíte naději v dalším vývoji vaší země? Tam je zavřená situace, člov ěk v ní hledá nějakou naději. Nicm éně v mém novém scénáři se pokoušíme tu naději uvolnit. Přečetl jsem si děj vašeho filmu a setkal se v něm pouze s krutostí. Jak té vaší naději mám rozumět? Byl jsem několikrát v tom územ í, viděl jsem všechno zbořené a mrtvé, ale největší problém je s živými, co zůstali: ačkoli žijí, nejsou živí. Bude zapotřebí dlouhé genera ční obnovy. Ve scénáři je žena těhotná s válečným monstrem, má rodit a v ní se odehrává dilema: má porodit dítě jako nové monstrum a pokud se jí narodí krásné malé dě- ťátko, má právo chtít, aby znovu prožilo ty hrůzy, nebo ho má zab ít?... Anebo jestli by měla porodit novou bytost, která nesouvisí se zlem lidského rodu, prostě někoho z jiné planety? To jsou finální dilemata, která se týkají určité naděje. Ve vašem scénáři by to měla být tedy žena, která přináší nadě- ji. Je ve válce prostor a čas myslet na ženu jako takovou? Žena má stále stejný instinkt: zachovat potomstvo. V určitých spole čenských krizích, za války i v míru, se rodí více dětí. Ženy rodí děti a muži se zabývají prací, politikou a válkou. S jednou vaší kolegyní jsme se shodli, že v téhle válce se poprv é používá jako zbraň znásilňov ání žen. Dříve to byla pouze součást války. A balkánští bojovn íci s puškou se tváří jako ve svém živlu... Oni jsou najednou někdo. Pamatuju si na jednoho přítele, se kter ým jsme se scházeli v kavárně a dělali si z něho legraci, že je pod pantoflem. Začala válka, oblékl si uniformu a dostal pistoli. Najednou s námi zůstával v kavárně do dvou hodin. Ptali jsme se: „Jaktože mů- žeš být tak dlouho venku?“ On odpov ěděl: „Už musí držet hubu. Už si netroufne říct ani slovo.“ Říká se též, že za spoustou válek stojí ženy... Existuje fantastická věc, kterou jsem předtím neznal: větší nacionalistky jsou ženy než muži. To nedokážu objasnit. Byl jsem svědkem, jak jedna Chorvatka byla v našem sněmu ohromná agresivní bojovnice, byla proti všemu, co není chorvatské. Svoje tři syny poslala do armády. Když jí zahynul první syn, už z ní ta ostrá energie nezářila, když zahynul druhý vypadala jakoby normálně a nakonec zmizela z politiky. Téma války se stává údajně módní záležitost. Údajně se Steven Spielberg chystá točit Romea a Julii v Sarajevu. Myslíte, že by to byl schopen zvládnout? Je to velký režisér a za peníze, které by získal, by toho schopen byl. Čekal jsem, že spíše řeknete: On to nezažil, nevěděl by, v čem ta podstata spočívá. Spielberg je Žid, a tak v sobě nosí kořeny tragédie. Je ho možno považovat za člověka se zkušenostmi bez ohledu na to, že nebyl účastn ík. Není naopak při takovém projektu výhodou, že tvůrce není zatížen tolika obsesemi jako třeba vy, který válkou žijete? Možná je to výhoda. Někdy je člověk příliš v tom a nevidí obecnou situaci, někdy je mimo a nehrají mu detaily. Já jsem nebyl přímo ve válce, a tak si myslím, že můj pohled bude pravdivý, pouze bude mít více emocí. Moje obsese jsou realita. A pokud umělce dané téma netrápí, nejde o umění. Kvůli penězům mohu udělat nějaké ilustrace nebo reklamy. Dělal jste někdy reklamy? Nedělal. Ne proto, že by v tom bylo něco špatného, mě nezajímají. Teď se trápím s financováním své- ho filmu. Nemusel bych. Mohl jsem odjet do Francie nebo požádat Barrandov, ale moje zkušenost a strach mi říkají, že by producenti mohli mít vliv na to, co dělám. Jsem si jist, že Spielberg je producenty limitován. Máte s producenty špatné zkušenosti? Ve svobodných Čechách jsem měl velice negativní zkušenost s jedním producentem a nerad bych to opakoval. Mluvíte o filmu MÁ JE POMSTA? Ano. Šlo například o analýzu hlasu „off“, který provází hlavního představitele. Trval jsem na něm, ale hlas byl odstraněn a nebyla za něj náhrada. Proto se mi zdá, že film je nedokončený. O Spielbergovi se však říká, že by dostal peníze i na natočení telefonního seznamu... Mě by ale zajímalo, zda je podle vás Spielberg svobodný anebo spolehlivý produkt amerického myšlení? Zcela určitě je produkt americk ého myšlení: pochopil, na co se lidé chtějí dívat a jakým způsobem to udělat. Imponují vám americké filmy? Nachytají vás? Nachytají, ale ne tak jako evropsk é. Jaký evropský film vás v poslední době nadchl? V poslední době žádný, ale jsou v něm určitá skvělá období. Není to přece jen už dlouho, kdy masově oslovoval i Ameriku? Film je stále živý: stačí ho dát do promítačky. S diváky je to relativn í. Když se mě někdo zeptá, jestli má publikum rádo moje filmy, odpov ídám, že ho neznám. Mohu si to ověřit pouze u pár přátel. To, že se moje filmy někdy masově navštěvuj í, není moje zásluha, ale spíše ná- hoda. Jsem jednoduše autor, který ukazuje svět. Vy máte špatnou zkušenost s českým scénáristou. Máte ještě chuť dělat s nějakým? Ano. Neřekl bych, že mám špatnou zkušenost, nám se s panem Šaškem nepodařilo dohodnout na společném filmu. Nikdy jsem nerealizoval něco, co bylo od prvního momentu dohodnuto. Tady jsem dostal hotový scénář, který nešlo už změ- nit. Ale vy jste ho přece změnil? Jenom natolik, kolik mi dovolili. Na tiskové konferenci o filmu MÁ JE POMSTA jste pro mnoho lidí působil arogantně. Tenkrát jsem si uvědomil, že to je vaše obrana. Děláte to často? Myslím, že v tomhle případě jsem byl málo arogantní. Kdybych byl ctil, co jsem podle své vnitřní logiky potřeboval, byl bych mnohem arogantnější. Vy jste dal politiky do jedné kategorie s podvodníky a vrahy... Nevidím mezi nimi velký rozd íl. O politice si tedy neděláte iluze. To ani v její dobré jádro nev ěříte? Všechno, co se tu stalo, jsou výsledky politiků. Tou rukou toho malého člověka, který zabil, hnul ně- jaký politik. Ale politika přece existovat musí... ? Měla by být něco jiného. Co by měla být? Musela by vybudovat nějaký nový svět. Na jakých etických principech byste si ho představoval? Tady máte jednoho výborného prezidenta, který se o to snaží. Závidíte nám ho? Závidím... Ale vždyť je to i můj prezident a jsem za to šťastný. (smích) Mluvili jsme o kastě podvodn íků, politiků... Vy chcete dělat film. A potřebujete na něj peníze. Myslíte, že je seženete od někoho jiného než od těch, které jste takto pojmenoval? Věřím, že ty peníze získám mimo ně. Kde berete jistotu? V energii, kterou v sobě mám. Uvědomujete si, že tu vzniklo několik filmů, kde se údajně praly špinavé peníze? Uvědomuju. (smích) Přečetl jsem, že v novém filmu plánujete obsazení: Jack Nicholson, Michael York, Martin Sheen, Gérard Depardieu... Není to jenom zbožné přání? Všichni jsou ve stádiu jednání. Proč třeba Jack Nicholson? V hlavní roli je americký report ér a Nicholson je pro mě nejlep- ší herec na světě. On přináší do filmu sebe samého. Není to tím, že má v sobě cosi ďábelského, on má v sobě i něco ženského jako Venu- še. Je to mysteriózní herec. V poslední době zjišťuji, že ženy mají rády na mužích, když je v nich cosi ženského... Je to i má zkušenost. Ze mne do šesti let rodiče dělali holčičku: maminka už měla dva syny. Holčič- ku si moc přála, a tak jsem měl dlouhé vlásky... Nějaká ženská zku- šenost ve mně zůstala. (Pan režisér mi pak ukázal fotografii, nad níž jsem s úžasem řekl: „To je krásná holčička!” pozn. aut.) (smích) To jo dobré: krásná holčička a dělá apokalyptické filmy o zabijácích.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group