ikoktejl

KOUŘÍCÍ HORA A BÍLÁ ŽENA

 

NAPSAL A VYFOTOGRAFOVAL
JIŘÍ BÁLEK

V jazyce Nahuatl znamen á Popocatépetl - Kouřící hora a Iztaccíhuatl - Bílá žena. Podle dávné legendy byla Iztaccíhuatl krásnou dcerou mocného vládce. Ten byl však už velmi starý a jeho říši začali ohrožovat nepřátelé. Sezval tedy své nejudatnější bojovníky a slíbil svou zemi a dceřinu ruku tomu, kdo nepřátelská vojska porazí. Jedním z bojovníků byl i Popocatépetl, který dceru vládce miloval a ani on jí nebyl lhostejný.

Válka byla dlouhá, a když už se blížila ke konci, roznesli nepřátelští bojovníci zprávu, že Popocatépetl byl zabit. To zarmoutilo Iztaccíhuatl natolik, že začala chřadnout a posléze žalem zemřela. Veliké bylo hoře Popocatépetlovo, když se vrátil a zjistil, že dívka již nežije. Postavil velkou pyramidu a na její vrcholek položil tělo dívky. Hned vedle vystavěl druhou pyramidu, na kterou se postavil s pochodní, aby osvětloval věčný sen své milé. Během let zasypal sníh dívku i odvážného bojovníka. Nedokázal však uhasit pochodeň, ta hoří dodnes na důkaz lásky Popocatépetla k Iztaccíhuatl.

 l l l Vrchol hory Iztaccíhuatl má skute čně podobu ležící dívky a z Popocatépetlu čas od času unikají obláčky sopečného dýmu. Oba vrcholy pokrývá celý rok sníh, sněžná čára je ve výši přibližně 4400 m n. m. Po sopce Pico de Orizaba jsou druhou a třetí nejvyšší horou Mexika. Iztaccíhuatl měří 5286 m n. m. a Popocatépetl, místními domorodci famili árně označovaný jako Popo, dokonce 5452 m n. m. Oba jsou klasifikovány jako spící vulkány, ale zatímco Iztaccíhuatl dnes nemá kráter, Popo si občas i zasoptí. Naposledy to bylo v roce 1921, kdy se na dně jeho sto padesát metrů hlubokého kráteru vytvořil malý kužel. Projíždíme posledním městečkem s poetickým názvem Amecameca a za ním již silnice začíná prudce stoupat. Náš VW mikrobus se noří do přítmí nejdříve smíšeného, pak už jen borového lesa. Jak stoupáme serpentinami, začíná les pomalu řídnout, když tu náhle se před námi otv írá travnaté sedlo. Jsme v Cortésově sedle, ve výšce 3650 m n. m. Sedlo má jednu zvláštnost - sochu Hernando Cortése, dobyvatele Mexika. Mexičané ho nemají v lásce, a tak v celé zemi najdeme jen dva tyto monumenty. Dostali jsme se nad mraky i nad vrstvu hustého žlutohnědého smogu, který leží celé dny nad Ciudad de México, jedním z nejznečištěnějších měst světa. Sedlo spojuje Iztacc íhuatl a Popocatépetl, a tak je odtud na obě sopky úchvatný pohled. Pravděpodobně Toltékové byli autory malé ohrady na nižším vrcholku Popocatépetlu - Ventorrillu. Pochází z období kolem roku 900 př. n. l.

Další zprávy o výstupech na vrchol jsou z doby rozkvětu aztécké civilizace. Tehdy prý samotný vládce Moctezuma posílal na vrchol běžce, aby mu nosili led do jeho nápojů. Prvními Evropany, kteří viděli obě sopky, byli muži z Cortésovy dru- žiny. Bylo to v roce 1519, když vojsko dobyvatelů se vydalo na cestu do Tenochtitlánu, tehdejšího centra Moctezumova císařství (ležícího přibli žně v místech, kde dnes stojí hlavní město Mexika). Cesta vedla právě přes sedlo mezi Iztaccíhuatlem a Popocatépetlem. Cortés nevěděl, že v té době byl Popo velmi činný a při pohledu na sopku se nemohl zbavit nutkání na ní vystoupit. Cortés chtěl ukázat doprovázejícím indiánům Tlascalům, že není úkolu, jehož by se jeho odvážní a neohrožení stoupenci nezhostili. A tak se jeden z jeho kapitánů, Diego Ordaz, s devíti Španěly a několika indiány, zlákanými jejich příkladem, vydali na výstup. Pochod byl náročnější než čekali. Nejdříve se prodírali hustým lesem, pak klečí. V těch místech indiáni dostali strach z podivných podzemních zvuků sopky a dále již nešli. Španělé se dostali do lávových polí, kde byl mezi rozeklanými a ostrými kusy lávy velmi těžký postup. Záhy došli k hranici věčného sněhu, kde se vyskytly nové potíže. Zrádná ledová pokrývka skýtala nevalnou oporu a jediný chybný krok by znamenal pád do hlubokých propastí, které zely všude kolem. Útrapy se ještě stupňovaly tím, že se dýchání v těchto vysokých polohách stávalo tak obtížným, že každý krok byl doprov ázen ostrými bolestmi v hlavě a údech. Přece se však pomalu trmáceli dále a blížili se ke kráteru, když tu náhle se z jeho žhavého nitra vyvalily takové chuchvalce dýmu, jisker a žhavého popela, a rozlily se po svazích hory, že je téměř zadusily a oslepily. Byli přinuceni vzdát se výstupu těsně pod vrcholem. Jako zvláštní trofej v tropických krajinách snesli dolů, na důkaz kam až se dostali, několik rampouchů. Zpráva o výstupu byla pak zaslána císaři Karlu V. a ten udělil rodu Ordazů povolení vtělit na památku výpravy hořící horu do jejich erbu.

O dva roky později, již po pádu Tenochtitlánu, se vydalo pět Španělů opět na vrchol sopky. Tentokrát ovšem s prozaickým úkolem - nasbírat na okrajích kráteru síru pro výrobu střelného prachu. Sopka byla v té době v klidu, a tak výprava bez větších obtíží splnila svůj cíl. V současné době je možno na Popocatépetl vystoupit s horským vůdcem a patřičným vybavením. Podmínkou je ovšem nutná aklimatizace, jinak se v těchto nadmořských výškách dostaví tzv. horská nemoc, tedy příznaky, jaké pocítili i Cortésovi muži. Jako nejlepší měsíce pro výstup jsou doporučovány říjen až únor, kdy je konzistence sněhu vhodná pro stoupání (pochopiteln ě za použití stupaček). V období dešťů po zbytek roku jsou časté bouřky a dokonce i laviny. V létě je sice sněžná čára výše, ale sníh je příliš měkký a těžko schůdný. Výchozím místem výstupů je Tlamacas, ležící přímo u paty kónického vrcholu sopky. Kdo chce spatřit východ slunce z okraje kráteru, musí vyrazit z Tlamacas již ve tři ráno. Přes cestu vedoucí k Tlamacas, a tedy i k Popocatépetlu, je natažen jakýsi pruh umělé hmoty a vedle cesty stojí cedule. Jdeme blíž a s údivem čteme nápis: VYSOCE NEBEZPEČNÁ ZÓNA - VSTUP ZAKÁZÁN. Vzápětí se od místních vulkanologů dozvídáme důvod. Mezit ím, co jsme se toulali po Mexiku, Popocatépetl se probudil k životu. Několik týdnů již chrlí dým a popel. Při pozornějším pohledu na vrcholový sníh zjišťujeme, že je celý pokrytý vrstvou sopečného popela. Ten idylický „mráček“ nad vrcholem není nic jiného, než právě ten prach a popel. Aktivita sopky přilákala vulkanology z celého světa, kteří po prvních průzkumech nevylučují dokonce ani mohutný výbuch. Z výstupu na vrchol dnes nebude nic. Snad příště. Tedy pokud vrchol zůstane na svém místě.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group