ikoktejl

Výlet do minulosti

 

NAPSALA JANA MICHALCOVÁ

Otevřeli jsme nízké dveře restaurace. Stačilo pár kroků do přítmí výčepu a už jsme věděli, že jsme opravdu v minulém století. Dobrý hostinský v kostkované čepici, plátěné haleně s širokými rukávy a modravé vestičce roztáči do keramických džbánků těžké ostrovní pivo. Dřevěná podlaha trochu vrže a úzkými okýnky proniká jen několik paprsků světla. Všude jsou vystaveny kameninové nádoby na víno. Sedáme si k jednomu ze stolů s krajkovým ubrusem a petrolejovou lampou a objednáváme si západoanglické domácí housky s kozím máslem na popraskaném talíři. Ve skanzenu viktoriánského venkova Morwellham Quay už se nedivím ničemu. Kromě turistů a automatu na zmrzlinu je to všechno originál sto let staré.

STOLETÍ PRŮMYSLOVÉ REVOLUCE

V každém jiném okamžiku dějin nezměnila věda smýšlení, mravy a dokonce i krajinu tak, jako na počátku devatenáctého století. V roce 1819 přeplula loď poháněná parou Atlantský oceán, v roce 1821 sestrojil Stepheson svou první lokomotivu. Zdálo se, že člověk se stává pánem přírody.

Města i světadíly sbližoval telegraf, planeta s scvrkla a Anglie jako pavouk přikrčený na ostrově, který byl střediskem světového obchodu, opředla celý svět obrovskou pavučinou kabelů. Průmyslová revoluce se stala nejvýraznějším fenoménem všech vyspělých civilizací. A právě Anglie patřila k těm vyspělejším. Přesvědčujeme se o tom velice záhy při exkursní cestě historickým dolem. Nasedáme do železného vláčku na okraji podzemní štoly, kde se těžil fluorid, pyrit a arsenopyrit. Trochu se třesu, protože tady dole je zima a vlhko. Po chvíli hukot vláčku utichá, zastavujeme na místě, které průvodce ostře osvětluje příručním reflektorem. Lekla jsem se, stejně jako malé dítě vedle mne, které se rozplakalo. Z temnoty vystoupily dvě postavy. Muž v režné košili s hutnickým kloboukem na hlavě a krumpáčem v ruce naznačuje primitivní dobývání nerostů na přelomu 18. a 19. století. Malý chlapec vedle něj je zřejmě jeho syn, který mu od útlého věku chodí pomáhat. Další figuríny po cestě demonstrují prudký rovoj doby, zdokonalují se nástroje a podle průvodcova výkladu se zlepšují i pracovní podmínky. Téměř všichni obyvatelé vesnice Morwellham Quay tuhle štolu důvěrně znali, neboť si tu vydělávali na své živobytí. Když jsme po půl hodině vystupovali z vláčku na druhé straně dolu, udeřilo nás do očí prudké slunce.

VESNICE MORWELLHAM QUAY. Každý návštěvník jihozápadní Anglie si přeje prohlédnout lázeňské město Bath, katedrálu Exeteru, přístav Plymouth a samozřejmě Dartmoorský park, po jehož blatech se údajně proháněl slavný pes Baskervilský. Málokdo ovšem ví, že v srdci tohoto poloostrovního výběžku britských ostrovů se nachází skanzen viktoriánské doby Morwellham Quay. Do údolí vesnice jsme museli podél rozsáhlých pastvin scházet pěšky, neboť je vzdálená všem spojům. Červnové slunce, v Anglii zdaleka ne tak vroucí jako na jihu Evropy, nám svítilo na cestu. Protože jsme se ubytovali v nedalekém městečku Tavistok, mohli jsme odložit těžké batohy a vykračovat si jen tak na lehko. Den i sezóna zrovna začínaly, takže jsme byli očitými svědky, jak se pracovní den v takovém skanzenu probouzí. Dámy v krinolínách se slune čníky a pánové v cylindrech zpočátku jen neochotně vycházeli z historických stavení. Postávali na ulicích a jako doopravdy nenápadně konverzovali o počasí. Paní s psíkem nakupovala vážené cukrovinky ve stylovém krámku, řemeslníci v režných košilích, černých vestičkách a buřinkách přenášeli své zboží, nosili své nástroje či tlačili trakař. Když se k nim Libor přiblížil s fotoaparátem, zapózovali zcela profesion álně jako ve studiu. Královna Viktorie navštívila Morwellham Quay v roce 1856, a musela to být obrovská sláva, o které se dlouho vyprávělo. Bohužel, původní vesnice byla zničena po výbuchu v nedalekém dole, ale v 70. letech na- šeho století se jí Britové rozhodli zrestaurovat a na počest královniny návštěvy vybudovat skanzen její doby. Celá rekonstrukce trvala pouhých deset let a její průběh je zachycen na fotografiích v místním muzeu. (Například staronová hospoda byla otevřena v roce 1979.)

STYL PODLE KRÁLOVNY VIKTORIE. Počínaje vládou královny Viktorie si Angličané zvykli dívat se na rodinný život panovníka jako na součást rodinného a osobního života poddaných. Vliv mravní kázně prince, královnina manžela, a přísnosti dvora na anglické mravy byl pronikav ý. Směs vážnosti, zdrženlivosti, síly a ctnsti demonstroval královský manželský pár i svým stylem života a oblečením, které se staly vzorem pro celou anglickou společnost. Pravý výraz doby najdeme jak v černém kabátě a vysokém nákrčníku mužu, tak v černých hedvábných šatech a legend árních čepcích podle královny. Dáma v tomto dnes romanticky vypadajícím kostýmu nás zve do jednoho z domů ze sluncem žhnoucí zapráčené ulice. Angličané si dali s autentičností interiérů skutečně precizní práci. V hlavní obývací místnosti je na prkenné podlaze umístěn historický nábytek, krb posetý cínovými svícny, truhly, na stole háčkovaný ubrus. Ve škopku ve vedlejší kuchyni je špinavé nádobí, jako by si hospodyně zrovna odběhla na zahradu pro zeleninu. V horní místnosti je vedle pokoje pro služku ložnice - na kovové posteli zastlaná mohutná duchny překrytá přehozem, na opěrdle s puntičkářskou dokonalost í připravena čistá plátěná noční košile, vedle postele proutěný koš pro dítě. Jen protější pokoj je zařízen spíš jako muzeum, kde jsou umístěny věci, co se nikam nehodily - jako kameninový nočník nebo černá dubová rakev.

CHUDINA A KEJKLÍŘI. Protiklad k tomuto selskému tvoří autentické suché latríny a příbytek pro hornickou rodinu. S patřičným sociální soucitem si prohlížíme tyto tři malé nízké místnosti, které jsou více než skromně zařízené - například v ložnice je šest slamníků a nad každým z nich dřevěný věšák zatlučený ve zdi. Vzadu za domem, vlastně skoro za vesnicí, kdosi rozdělal přírodní ohniště, nad kterým se na trojnožce houpe zčernalý kotlík. Za ním je zaparkovaná obyčejná dřevěná maringotka, jsou známe třeba ze střelnic, nebo když do města přijede cirkus. S tou sem projížděly každoročně potulné rodinky na sezónní práce. Ve voze bydlela celá rodina, i když tu prakticky není žádné místo, ovšem vevnitř spával jen nejstarší a nejmladší člen. Ostatní uléhali pod širou oblohu. Vařili také venku, jen když se spustil nesmlouvavý lijavec, schovali se dovnitř a místo komínu jim sloužili otevřené dveře. Součástí zábavného programu v Morwellham Quay, kde můžete strávit klidně celý den a vůbec se nebudete nudit, je i ukázka kovářských či kolářských prací v obrovských stodol ách, které sloužili jako dílny.

ŠKOLA HROU. Procházeli jsme se podél řeky, po které Morwellhamští odváželi vytěžené nerosty ke zpracování do blízké manufaktury. Až k zálivu, kde kotví nákladní plachetnice, vedou do štoly koleje. Ale řeka nebyla pro vesničany jediným spojením s městem. Jezdil tu i formanský vůz tažený zvláštními koňmi s dlouhými žíněny v dolní části nohou. Například cesta do Londýna trvala takovým vozem asi šest dní. My jsme se v něm vezli jen půl hodiny, takže do Londýna jsme nedojeli. Zato jsme se dostali k tajné alchymistické dílně, kde se nějaký místní romantický fantasta snažil vyrobit zlato z vytěženého pyritu. Poslední štací naší historické výpravy byla místní škola - nízká budova s dřevěnými lavicemi, železnými kamny a rozsáhlým dvorem. Tady si děti, zhýčkané počítačovými hrami a elektronickou zábavou, mohou vyzkou šet, jak si hráli jejich předchůdci před sto lety. Skáčou panáka, loví dřevěné rybky na provázku s háčkem, hrajou kuželky či kostky nebo jen tak hážou kroužky na vztyčené terče. Nenechali jsme se zahanbit a zahráli jsem si taky.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group