ikoktejl

ZÁHADA NÁSLEDNÍKOVY SMRTI

 

V lednu 1993 zveřejnil deník Blesk pozoruhodnou informaci, týkající se baronesy Mary Vetserové, která v noci z 29. na 30. 1. 1889 spáchala se svým milencem, korunním princem Rudolfem sebevraždu v loveckém zámečku Habsburků Mayerlingu. Aféra, která tehdy vypukla, byl velmi rychle ututlána na samotný příkaz císaře Františka Josefa I. a oficiální verze zněla - smrt v důsledku zastřelení. Nyní se při ohledání ostatků baronesy Vetserové ukázalo, že žádné stopy po smrtící kulce nebyly nalezeny a k záhadné mayerlingské tragédii tak po více než sto letech přibyl další otazník.
Smůlou jistě je, že nebyla rovněž povolena exhumace Rudolfových ostatků. Aférou jsem se kdysi podrobně zabýval a proto připínám alespoň některá zjištěná fakta kolem tohoto záhadného případu...
1. SPIKLENEC RUDOLF HABSBURSKÝ.  V dubnu r. 1889 se měl rakousko-uherský následník trůnu, jediný syn císaře Františka Josefa I. dožít jedenatřiceti let. Kdo ví ale, jak by se vyvíjely osudy trůnu habsburského, kdyby se nestalo to, co se stalo. Když ráno 30. ledna 1889 nalezl princův komorník Loschek v mayerlingském zámku tělo svého pána s prostřelenou hlavou, dějiny rakousko-uherského mocnářství se počaly ubírat tou cestou, která nakonec vedla k jiným neméně tragickým výstřelům v Sarajevu. K údivu komorníka však korunní princ Rudolf nebyl ve své ložnici sám. Vedle něho spočívalo stejně bezduché tělo jeho milenky, vídeňské krasavice baronesy Mary Vetserové. Pozdější zprávy rovněž tvrdily, že i ona byla zastřelena. Zrodila se aféra mayerlingské tragédie... Na samotný zásah císaře bylo vyšetřování případů podivné sebevraždy jeho syna záhy zastaveno. Z policejních archivů zmizela veškerá dokumentace a nad celou aférou se rozhostilo rozpačité mlčení. Až do císařovy smrti se nesměla v rakouském tisku objevit jediná zmínka, která by se nějak k mayerlingské tragédii vztahovala. Oficiálně šlo o sebevraždu nešťastných milenců, ačkoli se dnes nad následníkovým náhlým skonem vznáší nejeden otazník. Později totiž někteří lidé, mající ke korunní- mu princi velice blízko, přece jenom promluvili. Ti vznesli do oficiální verze Rudolfovi smrti řadu faktů, na jejichž základě se okolnosti následníkovi sebevraždy jevili v poněkud jiném světle. Dnes se zdá, že motivy činu nebyly pouze osobní, nýbrž i politické...
Vztahy mezi Františkem Josefem a jeho synem byly v roce 1888 více než chladné. Již několik let se následník snažil o to, aby mu jeho císařský otec přenechal alespoň část své moci tím, že ho jmenuje vrchním velitelem rakouské armády. Rudolf byl rozhodnut prosadit do politického života řadu liberálních reforem, ale Franti šek Josef byl známý tím, že se chorobně bál sebemenších změn. Proto se mu také podařilo dostat syna ve Vídni do politické izolace i pod policejní dohled a dal mu tak jasně najevo, že s jeho podílem na řízení státních záležitostí nepočítá. Za této situace mohla Rudolfovi přijít pomoc jedině zvenčí. A to se také, podle všech dochovaných, byť jen zlomkovitých zpráv, také stalo. Roku 1888 zesílilo separatistické hnutí Maďarů v Uhersku. Pod vedením Károlyiho usilovaly Uhry o vznik samostatné armády, což přímo odporovalo centralistickým snahám vídeňské vlá- dy. Spojení mezi následníkem trůnu Rudolfem a vůdcem maďarské opozice Károlyim je dnes prokázáno. Podle svědectví hraběte Hoyose, kterého Rudolf těsně před svou smrtí pozval do Mayerlingu na lov, mu tam následník ukázal tři telegramy, zaslané Károlyim. Také hofburský komorník Püchel později vypověděl, že 28. ledna obdržel korunní princ nějaký telegram, který ho viditelně rozrušil. Je téměř jisté, že pokud tyto telegramy skutečně Rudolfa kompromitovaly ze spojenectví s Maďary, zmizely zřejmě v policejních archivech, kde byly na císařův rozkaz zničeny. O podobných náznacích toho, že Rudolf hrál s Károlyim na sklonku r. 1888 nějakou vysokou politickou hru, namířenou proti císaři, hovoří ve svých pamětech i důvěrná Rudolfova přítelkyně hraběnka Larischová, později vypovězená Franti škem Josefem ze země. V případě úspěšného maďarského odboje, jenž měl snad vyvrcholit až odtržením Uher od Rakouska, prý Karolyi nabízel Rudolfovi uherskou korunu. Celé spiknutí však bylo v lednu 1889 zřejmě odhaleno a Károlyiho telegramy tuto skutečnost Rudolfovi mohly oznamovat. Byla tato politická hra jednou z příčin Rudolfovi náhlé sebevraždy? Zdá se, že ano!
Jisté je, že se rakouská vládní místa rozhodla zničit a zaretušovat všechny důkazy, které by vedly k odhalení příčin Rudolfovi smrti. Jinými slovy, poslední dny následníkova života musely být natolik politicky závažné, že rakouský mocnář riskoval i vznik nejrůznějších fám a dohadů kolem skutkové podstaty Rudolfovy sebevraždy. Nakonec vznikl mýtus o nešťastné lásce a dobrovolné smrti mileneckého páru. Z politického hlediska to bylo jistě přijateln ější řešení, než kdyby vyšla najevo Rudolfova zrada otce. Tím spíše, že bylo veřejným tajemstv ím, jak se Rudolf s Františkem Josefem posledn í dobou nesnášeli. A to nejenom kvůli rozdílnosti politických názorů, ale i z důvodů ryze osobních, neboť císař neschvaloval synovi jeho novou mladou milenku. Následníkův poměr s baronesou Vetserovou totiž hrozil velikým skandálem a je známo, že Rudolf otci několikrát hrozil tím, že se kvůli ní rozvede s belgickou princeznou Stefanií. Náhlá Rudolfova i Maryna smrt sice hrozbu tohoto skandálu vyřešila, ale jenom proto, že se na veřejnost o pozadí násilné smrti obou milenců nic nedostalo. Koneckonců, i šíření dohadů kolem údajné Rudolfovy duševní lability bylo zřejmě součástí oficiální kamufláže, kterou se mayerlingský případ měl obestřít.
2. FAKTA S OTAZNÍKY. Kamufláž to byla zbytečná. Alespoň pokud se týkala intimního následníkova poměru. nebyla ale zbytečná, pokud se týkala utajení příčin i způsobu smrti obětí. Známá fakta jsou dodnes sporná. Následníkův komorník Loschek při vyšetřov ání vypověděl, že neslyšel vůbec žádný výstřel. Později tuto výpověď ale změnil. Brzy k ránu, když šel přes nádvoří zámku vzbudit kočího, slyšel dva výstřely. Avšak podle tehdejšího dobrozdání vyšetřujícího lékaře Widerofera, který prováděl ohledání mrtvých přímo na místě činu, zemřela Mary Vetserová o několik hodin dříve, než následník. Loschek tedy na dvoře mohl slyšet výstřel pouze jeden. Ten druhý, kterým zemřela Mary, musel zaznít ještě v noci. Je podivné, že ho Loschek nezaslechl, když jeho pokoj sousedil s Rudolfovým. Widerofer ve svojí lékařské zprávě uvedl: „Tvář Mary Vetserové nebyla tak deformována jako u Rudolfa. Jednu část tváře jí sice roztříštila kulka, ale druhá polovina si zachovala svou krásu. Její rysy byly klidné.“ V konfrontaci s nedávnou exhumací ostatků baronesy Vetserové zní jistě podivně tvrzení, že na nich nebyly zjištěny žádné stopy po smrtícím výstřelu! Byla snad zpráva vyšetřujícího lékaře falešná? Nebyla příčinou smrti následníkovy milenky například otrava? Láhev od alkoholu se v pokoji obětí našla, ale nikdo tehdy stopy na místě činu nezajišťoval. Dokonce i následníkův revolver záhadně zmizel. Proč? V rozporu s lékařskou zprávou je i výpověď telegrafisty Schuldese, který obě oběti viděl zcela bezprostředně po otevření pokoje: „Mladý následn ík ležel na zemi s roztříštěnou lebkou mrtvý. Před postelí krásná Mary jakoby v pokleku, úplně ztuhlá. Byla opřena o postel, hlava se opírala o její okraj. Hlavu měla položenou na rukou, jakoby spala. Tvář prince byla strašlivě zohavená. Maryna tvář se vůbec nezměnila. Že Rudolfa našli s Mary na jedné posteli je lež, která je právě tak zlomyslná jako krutá.“ Otázka, zda zemřela, či nezemřela Mary Vetserová kulkou z pistole, je tedy stále otevřená. Existuje dokonce několik variant řešení způsobů smrti obou milenců...
1. Rudolf Mary nejprve zastřelil a pak spáchal sebevraždu. To by plynulo z oficiální zprávy vyšetřujícího lékaře. 2. Rudolf Mary nejprve otrávil a pak se zastřelil. Tomu by odpovídala poloha mrtvé v následníkově pokoji, jak ji viděl princův telegrafista. Proč ale Loschek tvrdil, že zaslechl dva výstřely? Že by se následník prvním výstřelem pouze zranil a sebevra žedný úmysl dokonal až výstřelem druhým? 3. V úvahu připadá i naplánovaná vražda. Pak ale musel vraždit Rudolf, když podle vyšetřujícího lékaře zemřela Mary o několik hodin dříve. Nebo zde hrál roli ještě někdo třetí a případné vyšetřování mohlo ohrozit pachatele? Proč by pak císař toto vyšetřování zastavoval? Koho by tím kryl? Tuto možnost však všichni historikové, kteří se mayerlingským případem zabývali, zavrhují. Přesto vyšetřující orgány v následníkově ložnici pobraly vše, co zde našly. Včetně údajných dopisů na rozloučenou i zmíněných telegramů. Všem svědkům vyšetřování pak bylo předloženo k podpisu připravené prohlášení, v němž se zavazovali, že události posledních dnů a hodin Rudolfova života zachovají v tajnosti. Na místě činu bylo manipulováno mrtvými těly i předměty v ložnici ještě před příchodem vyšetřovatelů. Byl příčinou pouze zmatek, nebo záměrné matení stop. Nevíme. Víme jen, že za několik dní bylo vydáno prohlášení o Rudolfově sebevraždě v důsledku přechodného pominutí smyslů. Přitom nikdy nic nenasvědčovalo tomu, že by Rudolf nebyl psychicky v pořádku. Dokonce i před osudnou nocí se choval před služebnictvem zámku docela norm álně, ačkoliv před nimi utajil přítomnost svojí milenky.
O Mary Vetserové se žádné oficiální prohlášení nikdy nezmínilo. Její urychlený převoz a tajný pohřeb svědčily o tom, že si císařská rodina přeje ji z celé aféry vyloučit. Nakonec byly zrušeny výslechy svědků i jejich konfrontace, když se ukázaly některé závažné rozpory v jejich výpovědích. Zmizela také veškerá Rudolfova korespondence, stejně jako kompletní dokumentace o celém případu. Ani po otevření rodinného archivu Habsburků r. 1918 se nic nenašlo, tak dokonale byly všechny stopy zahlazeny. V souvislosti s případem sebevraždy rakouského následníka trůnu a jeho milenky je to jistě podivné. Kdyby totiž vyšetřování probíhalo dále, je možné, že by bývaly vyšly najevo skutečné okolnosti obou sebevražd. Byl to akt oběťmi dopředu napl ánovaný, nebo se jedna z nich stala opravdu obětí vraždy? Taková otázka mohla být položena. Vždyť usmrtit dva lidi dvěma výstřely a navíc v sebevražedném úmyslu by znamenalo, že jeden z nich musel být vrahem toho druhého! Byl to Rudolf, který Mary Vetserovou nejprve zabil, aby ji pak posléze následoval na onen svět? Zdá se to být pravděpodobné, ať už se ne Mayerlingu té osudné noci stalo cokoli. Třeba i vražda. Možná právě zjištění této okolnosti zavdalo podnět k zastavení vyšetřování. Kdo ví... Jisté je jen jedno. Otazníky nad mayerlingskou tragédií budou lákat historiky i dnes. V souvislosti s nedávnou exhumací ostatků následníkovy milenky se totiž tento případ otevírá znovu v intencích, volajících po jeho důkladném přehodnocení.

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group