ikoktejl

SENZACE SE NEKONALA I KDYŽ ČS. VOJÁK SLOUŽIL V ANTARKTIDĚ!

 

JAROSLAV KOVÁŘ

Terezínská kasárna krátce po 17. listopadu 1989. Ranní nástup. Čte se denní rozkaz. Tlustý důstojník vyvolává jméno svobodníka Jaroslava Rosáka. Speciálně kvůli tomuto rozkazu ho pustili před chvílí z posádkové basy, kde seděl pro drobný prohřešek. Ostatní vojáci nevěřícně poslouchají důstojníkova slova: „Svobodník Rosák ... hlašte se na československé polární stanici na ostrově Nelson, Jižní Shetlandy, Antarktida ..."
Rozkaz je řádně opatřen všemi náležitostmi,mezi jiným i upozorněním o postihu v případě opilost, pozdního příchodu či neupraveného zevnějšku. A tak si Jarda za tři dny sbalil a odjel přes Gdaňsko za netradičním dobrodružstvím do chladných jižních krajů ...
Zavětřili jsme, neboť přítomnost čs. vojáka základní služby v Antarktidě nám nehrála s existencí Antarktické smlouvy, podle které se nesmí toto pásmo využít vojensky ... A tak jsme prvního československého vojáka, působícího v Antarktidě, vyhledali, aby nám o svém polárním výletu něco řekl. Jednadvacetiletý Jaroslav Rosák vzpomíná: „Prostředníkem téhle mé neobvyklé vojny byl náčelník Československého antarktického programu Jaroslav Pavlíček, s kterým jsem spolupracoval ještě než jsem narukoval. Po revoluci se mu podařilo sehnat výjimku a všechny potřebné náležitosti od ministerstva národní obrany s tím, že si vlastně zbytek ZVS odsloužím na ostrově Nelson, kde se s  kolegou Jaroslavem Fousem zúčastním vůbec prvního československého zimování v Antarktidě. Ale od prvního okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o možnosti své účasti na experimentu, jsem v podstatě nevěděl až do chvíle odjezdu, zda pojedu nebo ne. Nakonec jsi ale jel.
Jaká byla náplň tohoto polárního výletu? Jednalo se vlastně o ekologický a psychologický experiment. Vydržet tamější zimu ve dvojici v extrémních podmínkách bez spojení s civilizací. Vždyť jsi byl do Antarktidy z vojenské služby vyslán podle našich informací jako radista ... (ÚSMĚV) Vysílačku jsme neměli a další nejbližší stanice SSSR byla vzdálená kilometr přes moře a ještě kus po souši na lyžích. V létě, kdy nebyly vlny - přibližně jednou za tři měsíce - jsme jezdili na návštěvu k Rusům na kanoi. Bylo to riskantní, protože koupel v dosti studené vodě by znamenal v několika minutách smrt podchlazením. V čem spočíval tenhle šílený experiment? Úkol byl zdánlivě lehký - postavit stanici a přezimovat v ní. Vlastní stavba byla hotova celkem rychle, ale vylep šovali jsme ji neustále, pokud to počasí dovolovalo. Jednalo se o dvě buňky o rozměrech 3 x 3 a 3 x 5 m. Na této ploše spolu s vybavením a potravou se nám povedlo přežít celou zimu. Další náplní byla ekologická část. Abychom co nejméně narušili životní prost ředí, snažili jsme se žit téměř bez odpadků. Zuby si čistili mořskou vodou, nepoužívali saponáty a vůbec dávali přednost přírodním materiálům. Tím jsme se dost lišili od ostatních stanic, za kterými vyrůstá kopec odpadků.
Trendem našeho programu jsou malé polární stanice, které dobře zapadanou do ekosystému Antarktidy. A Československo, jeden z prvních signatářů Antarktické smlouvy, ale zároveň i jeden z největších znečišťovatelů životního prostředí (stopy popílku ze severočeské hnědouhelné pánve se nachází i na antarktickém ledovci), takovou stanici v současnosti vlastní. A jaký měl tento experiment význam pro Československo? Ukázat, kam až sahají lidské meze. Myslím si, že když jsme dokázali ekologicky žít za tak ztížených podmínek v Antarktidě, jde to i u nás. Každý by měl začínat u sebe, ne jen chodit na různé demonstrace a hlasitě křičet ... Jinak každý, kdo do Antarktidy jede, neplní jenom tohle. Většinou se lidé zajímají ještě třeba o botaniku, ornitologii, přičemž výzkum těchto disciplín je individuální součástí tohoto experimentu.
Nebyl tento podnik hazard s vlastním životem? Samozřejmě; měli jsme před odjezdem nezbytné lékařské prohlídky a vyšetření. Nikdo z nás však nemohl tušit, co se za rok v těchto podmínk ách přihodí. Funkci lékaře zastával Jarda Fous, protože sloužil na vojně jako lapiduch. Problémy zdravotního rázu byly dva. Jednou si Jarda rozřízl ruku o kus plechu a musel si ji sám zašívat. Ten poslední steh jsem už musel došít já, protože Jarda omdlel. Potom mě ještě chytil v zimě zánět slepého střeva. Neměli jsme vysílačku, nemohli jsme zavolat pomoc. Tak jsem to vyléčil silou vůle a ledovými obklady. Naštěstí je v Antarktidě ledu dost. Kdo to všecko financoval? Po mém návratu z Antarktidy si většina známých myslela, že jsem bohat ý člověk. Bohatý ano, ale jen du- ševně. Část nákladů expedice, asi 50 tisíc korun, si každý hradil ze svého. Oproti celkové sumě to však byla jen nepatrná částka. Nad expedicí mělo záštitu ministerstvo ŽP, které hradilo asi pět procent rozpočtu, zbytek pak sponzorovaly firmy, kterým v Antarktidě testujeme jejich výrobky a také některé světové ekologické iniciativy,např. Přátelé země. Greenpeace, Nadace J. Y. Cousteoua. Útržkovité vyprávění Jaroslava Ros áka po jeho návratu z jižních krajů nás sice zaujalo, ale nezbavilo pochybností o pozadí celé této polárnické anabáze. Proto jsme neváhala a navštívili osadu Obrok v romantickém prostředí Dubských skal, kde je středisko Antarktického programu. Ještě při vstupu z auta vířily naší hlavou nezodpovězené otázky. O cestě Jaroslava Rosáka přes Jižní Ameriku zpátky, o výjimce ze !ZVS. o blízkosti sovětské stanice, ale i o tom,proč se o této problematice zatím tak málo psalo. Paní Pavlíčková nás však velmi rychle vyvedla z omylu. Místo o zvláštních praktikách na MV a MNO se náš rozhovor točil okolo věcí docela prozaičtějších,jako je třeba historie vzniku samotného Antarktického programu...
Ta se začala psát již v roce 1988 prvnjím průzkumem Jižních Shetland dvojící, kterou tvoří J. Pavlíček a J. Pávek. Ti vyhledávali vhodné místo v jedné ze zátok ostrova Nelson, kde se v současné době vystřídalo již pět dalších polárních výprav. Té předposlední, které se podařilo prvním přezimováním povýšit tuto dvojici baráčků na československou stanici, se právě zúčastnil Jaroslav Rosák. Také pochybnosti kole Jardova legálního výjezdu přímo ze ZVS se rychle rozptýlily. Práce v Antarktickém programu je stejně tak jako jinde na světě jednou z alternativ civilní vojenské služby. V současné době ji přímo u Pavlíčků ve středisku vykonává Kamil Suchánek, kterému jsme položili pár otázek.
Jak jste se dostal k této nezvyklé vojenské náhradní službě? V rozhlasovém vysílání hledali zájemce o práci v Antarktickém programu a já jen tak ze zvědavosti jsem zkusil odepsat. no a v květnu minulého roku jsem dostal pozvání sem do Obroku na jakési školení o Antarktidě. Na této seznamce jsem se mezi čištěním místních skládek a přednáškami dozvěděl o možnosti absolvovat civilní službu v rámci Antarktického programu. A tak jsem tady 1. října nastoupil. Ani jsem netušil, že tu budu sám téměř v rodinném prostředí.
Jaká je náplň vaší služby? Hlavně práce, práce a práce. Společně s panem Pavlíčkem a zdejším podnikatelem nadčencem panem Jind řichem jsme tady stavěli třeba transportní loď, která bude sloužit na naší stanici v Antarktidě. Mimo toho pracuji jako sanitář v ústavu pro mentálně a tělesně postižené, což je také jedna z podmínek nominace na polární expedici. Taky se snažím přestat kouřit, protože to do ekologického programu nepatří. Ještě se učím angličtinu a připravuji se k další části mé služby - pobytu v Antarktidě.
(O tom nás přesvědčil i fakt, že místo postele používá spací pytel a karimatku - člověk si holt musí zvykat.) Konec, bublina splaskla, Senzace se nekonala, ale zato jsme poznali partu správných šílenců, kterým o něco jde.
Jaroslav Kolář Foto: archív J. Pavlíčka

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group