ikoktejl

POZITIVNĚ SE DÍVAT NA SVĚT

 

PTALA SE EVA VAŇUROVÁ
Naším nejvěhlasnějším kameramanem v zahraničí je bezesporu Miroslav Ondříček. U nás doma existuje o jeho práci sice značné povědomí, ale málokdo si s jeho jménem spojuje tu spoustu filmových titulů, u nichž stál za kamerou. Um, štěstí a jistě i konstelace hvězd napomohly ke spolupráci Miroslava Ondříčka s Milošem Formanem. Poprvé se sešli v roce 1963 nad dnes již klasickým filmem tzv. Nové vlny „Konkurs". V té době měl náš protagonista za sebou již účast na takových filmech jako Vláčilova „Holubice", Jasného „Až přijde kocour" či Gajerovi „Králíci ve vysoké trávě". „ Konkurs" byl však prvním titulem, na kterém se podílel jako samostatný kameraman. A spoluprá- ce s předními domácími filmaři pokra- čovala - povídkový film „Perličky na dně" se zvučnými jmény režisérů Věry Chytilové, Jiřího Menzela, Jana Němce, Evalda Schorma, Jaromila Jireše a znovu s Milošem Formanem „Lásky jedné plavovlásky", Janem Němcem na „mučenících lásky" a následovaly další tituly...
V druhé polovině 60. let se Miroslav Ondříček dostává k zahraničním produkcím ve Velké Británii, Francii USA a NSR... Roku 1967 natáčí opět s Formanem „Hoří má panenko". Miloš Forman, který po roce 1968 opouští republiku, realizuje svůj první americký film v roce 1970 a za kamerou opět nestál nikdo jiný než Miroslav Ondříček. Formanův debut „Odcházím" (Taking off) byl Američany přijat vlažně, ale u nás, sice se zpožděním, vyvolal značný divácký ohlas. Velice pracovitý kameraman se podílel i v dalších letech na těch hodnotn ějších filmech naší kinematografie, jako např. „Homolka a tobolka", „Drahé tety a já", „Dvojí svět hotelu Pacifik ", „Jakub", „Konečně si rozumíme", „Příběh lásky a cti", „Nechci nic slyšet", „Božská Ema"... Také v cizině zakotvil už natrvalo. Pod režijním vedením George Roy Hilla to byla „Jatka č. 5", „Bláznivá farma" a „Svět podle Garpa".
Dále „Frajeři" režiséra Roberta Mandela Lindsey Andersona „Šťastný to muž", „Vzdálené harmonie", „Pavarotti v Číně" režiséra De Witt Sage, „Silkwoodová" Mike Nicholse... V roce 1979 se opět setkává sv US s Formanem, kde natáčejí film „Vlasy ", následující rok „Ragtime", poté zčásti v Praze vytvořený „Amadeus" a „Valmont".
 Počet vašich filmů realizovaných v zahraničí v posledních letech převyšuje ty natočené doma. Nedávno jste se vrátil z půlročního pobytu v New Yorku. Na čem jste pracoval tentokrát? Děj filmu je situován do jednoho tanečního klubu na Broadway, a jeho zatím pracovní název je Only with you (Chci být jen s tebou). Producentkou a režisérkou byla Eleanor Bergsteinová, která si mě sama ke spolupráci vybrala. Jistě ho uvidíme i u nás. Z hereckých představitelů bych jmenoval Campbella Scotta, Jennifer Bealsovou, Sancy Butlera, Janie Goodwina, Patricka Stewarta a Leslie Carona. Snímek realizovala firma Rysher Entertainments z New Yorku. Pokud vás zajímají detaily, natočen í filmu přišlo na 25 miliónů dolarů a i s přípravami trvalo 21 týdnů. Slogan tohoto titulu může znít ve stručnosti „O lásce a nevěře". Je to film taneční s lehčím příběhem a hlavn ě dobrým koncem. Nikoho nenaštve ani neurazí, a přitom je pojatý velice realisticky.
Tak dlouhý pobyt mimo domov, není to přespříliš? Hned bych jel nanovo. Jaká je vlastně dnešní Amerika? Je to kontinuální společnost, neměli fašismus ani komunismus a 200 let se tam maká.
V čem je to v USA těžší než u nás doma? Tam se bez obalu řekne, znát to z natáčení: „Nestačíš na to, jsi neschopný, jdi."
A jak vidíte situaci u nás? Jde o to, aby tu měli lidé práci. Ten obrovský skok, ten rozkvět státu je viditelný úplně všude. V Praze je dnes více bank než v New Yorku. Naši lidé prorazí, dokáží nemožné, invence národa je veliká, jen škoda jen, že to nedopadlo už v roce 1968. Nechtěl bych dělat prognózu, jsme šikovní v pozitivním slova smyslu. Osobně jsem se zprvu domníval, že to už nikdo nedá dohromady a ono to jde! Vrátím-li se ke kinematografii, vloni se u nás natočilo 19 filmů a některé stojí za to, například snímky režisérů Steindlera, Menzela, Jana Svěráka... Jistě by bylo zajímavé srovnání s rokem 1953, tedy též pět let po revoluci. Tehdy to už bla tolik vychvalovaná a některými dodnes obhajovaná zestátněná kinematografie... Ale abychom byli přesní, zalistujeme- li sborníkem, zjistíme, že v roce 1953 vzniklo celkem 8 filmů, šest z nich českých a dva slovenské. Takže srovnání mluví samo za sebe, potvrzuje životaschopnost dnešního systému.
A o čem vypovídaly filmy té doby? A o čem ty dnešní? Tak opět konkrétně. V roce 1953 vznikl hraný film Nad námi svítá, poplatný své době, a také celovečerní dokument Rozloučení s Klementem Gottwaldem. Těch titulů v letech padesátých bylo víc - Anna Proletářka, Zítra se bude tančit všude, Malý partyzán, Rok stranické epochy, Vstanou noví bojovníci. Ale abychom byli objektivní - i v té době se natáčely tituly, které jsou ozdobou našeho zlatého filmového fondu: např. loutkový film Jiřího Trnky Staré pověsti české, či Šrámkův Měsíc nad řekou, Císařův pekař a Pekařův císař a další a další. Lidé rychle zapomínají, mnoho věci se i dnes nemusí zamlouvat, je tomu tak konečně v každé demokracii, ale za minulého režimu se stály na všechno fronty, vekslovalo se s bony, není to tak dlouho, abychom zapomněli...
Ale vraťme se zpět k vaší profesi. V roce 1954 jste stál za kamerou při přímém TV vysílání z Měšťanské besedy - po letech z ní opět vysílá soukromá celoplošná stanice NOVA. Jak hodnotíte skutečnost, že vedle sebe, v tak malém státě, existují televize státní a soukromá? Konkurence je strašně dobrá i v informačních prostředcích. Mění ve své podstatě vše, trh bude určovat potřebu, sami lidé rozhodnou, co chtějí vidět a těžko bude kdokoli cokoli zakazovat. Každý má právo svůj sen uskutečnit, narodí-li se ve svobodném světě. Televize NOVA nicméně nakoupila spousty zahraničních programů, peněz na domácí tvorbu se nedostává ani státní České televizi. Ve Velké Británii televizní kanál Chanel 4 subvencuje řadu domácích projektů.
Myslíte si, že takový stav může časem nastat i v našich podmínkách? Televize žere peníze a všude ve světě žije jedině z reklam, jejichž počet je samozřejmě omezený v závislosti na počtu diváků, kteří TV program sledují. Málo platné, vkus řídí „ulice". Já osobně bych si ale nedovolil někomu tvrdit, že má špatný vkus. Domnívám se, že nejkrásnější stav nastane, až zapomeneme, kdo je výrobcem, země původu nebude důležitá a bude hlavní, že jsme Evropani. Věřím, že tahle skutečnost přijde a tlaky okolního světa nás k tomu přinutí. Vidím to jako jediné východisko a záchranu světa. Dlouho jsme tvrdili, že film je jen a jen umění a nechtěli přiznat, že se na něm mohou třeba prodělat velké peníze... Film je výrobní produkt a patří do oblasti podnikání. Akumulátor I Jana Svěráka stál mnoho miliónů a jejich návratnost je problematická, on sám ovšem svým dalším filmem Bezstarostná jízda dokázal, že mu jde o to, aby tvořil, že je ochoten přinést pro to obětí a pracovat za minimum.
Jak byste reagoval na prohlášení ve stylu „V České republice nemáme talenty, být tu producentem nemá smyslu, protože se zde nesežene opravdu kvalitní scenárista. A když by se to i povedlo, zase se nenajde režisér a jsou problémy s herci... a divácká úroveň Pro koho tedy zde kvalitní film vůbec dělat?" Jste s těmito názory zajedno? Takto se nedá uvažovat, děláme filmy především pro sebe, básnit o amerikanizaci je nesmysl. Jde-li v televizi film pro pamětníky, dívá se většina národa. Každá země se stará o svoji národní tvorbu. Ve Francii se natočilo v roce 1993 asi 156 celovečerních filmů a v loňském roce kolem devadesáti šesti, některé se státní dotací. Ne všechny jsou samozřejmě kvalitní a mají šanci se dostat do kina. No a v USA se natáčí na 500 filmů ročně a vím, co dá za práci vybrat těch nejlep ších pět. Když jsem byl malý, bylo v Praze 198 biografů a já byl v kině každý den. Situace se změnila, je to otázka technick ého vývoje, každý má doma své vlastní kino, existují videopůjčovny, satelity. Dnes je důležité vydat film na videokazetě. Ale stále věřím v jistou sílu naší kultury. Jen ten trh je rozmělněný, nabídka široká, je z čeho si vybrat. Jestliže chce český filmový podnikatel vydělat, musí se snažit investovat do atraktivní látky, ale nemusí to být úplná stupidita, protože věřím ve vkus našeho publika. Jsem přesvědčen, že ani v budoucnu film nezemře, své diváky si vždy najde. Jako velké plus hodnotím současný postoj státní České televize, která filmařům pomáhá a vkládá finanční prostředky do filmové tvorby, vzpomeňme na právě uváděný film režiséra Jaromila Jireše Učitel tance.
Co říkáte nejnovějšímu vývoji vlastnických vztahů AB Barrandov? Staronový ředitel Václav Marhoul skoupil akcie pro banku. Tragédie pro naší kinematografii to ovšem není. Studio Barrandov stojí asi 60 let, ale už předtím český film 40 let existoval a prosperoval. Malý český filmový producent bude, s ohledem na ceny, těžko točit na Barrandově. Tamní vysoké náklady jsou přístupné pouze zahraničním peněženkám, a chtě nechtě je třeba se přizpůsobit momentálnímu stavu, změněným podmínkám. Ale i ve světě se spousta filmů nerealizuje v ateliérech k tomu určených. Pro natáčení se půjčují prázdná skladiště, tovární haly... Cest je mnoho a výsledek kvalitní filmové látky to ovlivní pramálo. A ještě k Barrandovu, domnívám se, že ředitel Marhoul je člověk vhodný do boje.
Mluvíme o všem možném, jak je to s kriminalitou v New Yorku? Ano, jsou tam čtvrti, kterým je třeba se vyhnout a nepřitahovat nebezpečí. Je to odvrácená tvář velkoměst a nejen amerických. Pokud jde o tu Ameriku, musím se zmínit ještě o něčem jiném. Dřív jsme žili, celý stát, jako ve škole a čekali jsme na učitele, co nám dovolí. A najednou se všichni diví, že mezi lavicemi už nikdo nechodí. Teď už je každý sám za sebe, musí na sobě pracovat, snažit se.
A v čem bychom měli Američany obdivovat? Nepláčí nad sebou. Ve všech jejich novinách najdete hospodářské ukazatele růstu a to jsou skutečnosti, které zajímají Američany každodenně. Kolik stojí elektrika, plyn, jak vysoko je dolar. Svoji životní úroveň hlídají.
A u nás, v České republice? Zvládneme to i my, pevně věřím.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group