ikoktejl

Země zvaná Myanmar

 

NAPSAL A VYFOTOGRAFOVAL PETR SIROTEK

Několik dnů před Vánocemi jsem dostal nabídku natočit pro německou televizi dva třičtvrtěhodinové filmy o zemi Myanmar, o světě buddhistů a svaté řece Iravadi. Myanmar? Neznám. Nevím. Nikdo neví, kde tuto zemi hledat a zda opravdu je. Nemá u nás zastupitelství a jen málokdo tuší něco málo o Barmě, jak se Myanmar pod anglickou nadvládou jmenoval. Ihned začínám rušit plánovaný program na příští týdny a začínám snít o zelených údolích a dívkách jdoucích podél řek, o zapadajícím slunci nad himálajskými vrcholy, o zeleni rýžových polí, o buddhistických chrámech. V mrazivém vzduchu cítím nádherné vůně daleké Asie. Natáčení není ale snění. Je potřeba připravit mnoho věcí, kamery, materiál a v neposlední řadě i sebe. Jumbo německé Lufthasy, která je jedn ím ze sponzorů našeho projektu, dosedá na bangkocké letiště. Již dlouho před přistáním se většina spolucestujících převl éká do šortek a několik netrpělivců dokonce do plavek. Konzumní turisté našeho století nemají čas. Vždyť každá minuta dovolené stojí centy, feniky, koruny. Letadlo, které nás unáší z thajského Bankoku dál, nás nese do jiného času, do světa, který naše civilizace nestačila tak úplně poznamenat. Je to špatně nebo dobře? Uvidíme.

PAGAN. Rangúnské letiště bylo ještě po druhé světové válce největší v Asii. K letadlu přichází několik mužů v sukních (longd žích), zřejmě velice důležitých a vážených. Jsou to vládní úředníci, kteří na nás čekají. Mžikem proplouváme pasovými a celn ími formalitami. A jsme tady! Myanmar. Zemi vládne vojenská junta. Vstupuji s nejistotou a obavami. Před několika dny jsem v Mnichově viděl japonský film o Barmě - vojáci, násilí, nesvoboda. Disidentka Su-ši získala Nobelovu cenu za boj o lidská práva v této zemi. Barma - někdejší britská Východní Indie. A my jsme tady - první Evropané, kteří dostali povolení natočit dva filmy o této zemi. Jaký je Myanmar? Zatím nás ministerští úředníci vezou večerním Jangonem, jak se nyní bývalý Rangún jmenuje, do dobrého hotelu na hlavní třídě. A následující den se objednaným terénním vozem a s doprovodem vydáváme na cestu. Pět set kilometrů severně od Jangonu leží Pagan. Je to zvláštní místo. Největší a nejslavnější ruina jihovýchodní Asie. na 25 km2 bylo od 9. do 13. století postaveno více než 2300 chrámů, pagod a stup. Pagan tvoří neuvěřitelnou kulisu. Dominují zlatá Schveizagon pagoda a chrám Ananda se čtyřmi ohromnými sochami Buddhy. Samotná osada Pagan čítá několik desítek domů. Tím více je nepochopitelné nahromadění architektonických památek. Pagan byl zničen nájezdy vojsk Kublajchána. Dnes se sem dostanete letadlem a můžete obývat bungalov s air condotionem a svlažit se v bazénu. Pokud cestujete vozem, míjíte desítky palmových hájů, projíždíte džunglí, polopouštěmi, přejedete desítky vyschlých koryt řek. Pokud ovšem není monzun. V zimním období je země suchá. míjíme stovky snad i tisíce mnichů, nosiček vody i dříví. Snad na každém kopci je pagoda nebo socha Buddhy. Silnice je široká tak na jedno auto. Když chcete předjet, nebo se potkají dvě auta, jedno nebo obě opustí svoji dráhu, nebo prostě zastaví. Tady ale nikdo tolik nespěchá a domorodí Barmánci jsou doma na celé cestě. To souvisí s buddhismem. Většina automobilů, ač se zde jezdí vpravo, má pravostranné řízení, protože pocházejí ze sousedního Thajska.

DEN ÚPLŇKU. Dnes je v Paganu výjimečný den. Je úplněk a ten světí každý poctivý buddhista a navíc se slaví díkůvzdání úrodě. Tisíce lidí přišlo a přijelo ze všech stran a mnohdy i z veliké dálky. Několik dní a nocí putovali, jeli na vozech tažených jaky a buvoly, aby v chrámech i pod širým nebem oslavovali, jásali a tančili, a to všechno pro větší slávu Buddhy. Ale i sem vtrhlo dvacáté století. Součástí oslav je i obrovský jarmark, kde kromě tradičních výrobků dostanete i importovaný brak odevšad, japonskou elektroniku i evropsk é ošacení. Hodinku cesty od Paganu je svatá hora Mont Popa. Podle pověsti na ní sídlí duchové - natové. Jde o bizarní útvar sopečného původu. Na hoře se nachází klášter. Celá hora je poseta opicemi, které neustále obtěžují poutníky. Naše cesta vede dál do bývalého hlavního města císařství Mandalaj. Je asi nejkr ásnějším, typickým barmským městem. Mandalaj vévodí císařský palác, který se měl stát středem celého buddhistického světa. Tady poslední císař předal zemi do rukou Britů. To bylo po barmských válk ách v roce 1855 a Barma jako jihovýchodní Indie zůstala v britské říši do roku 1947 s výjimkou let 1942-45 během japonské okupace. Japonci oficiálně dali zemi samostatnost, ale de facto jí vládli. V Mandalaj jsou stovky chrámů a v posv átném komplexu Anamapura je největší zlatá socha Buddhy - Mahamuni. Její objem se neustále zvětšuje zlatem, které na ni vrší ze všech koutů buddhistického světa. Tady je i největší kniha světa - soubor kamenných obelsků s vytesanými texty.

MNIŠI V SAKAINU. V blízkosti Mandalaj leží i bývalá královská města Ava a Sakain. Ava je téměř opuštěnou ruinou. Sakain byl barmskou metropolí od 14. do 18. století. Jsou zde i největší kláštery země. Je to nádherné Svaté město s nezapomenutelnou atmosférou. Mniši a mnišky rozjímají v chrámech, u pagod a v klášterních zahradách. Do prostor svatých míst musíte vstupovat bosí, a tak jsme vlastně několik týdnů žili bez bot, což v krajích, kde je velký výskyt hadů, je dost nepříjemné. Tuto skutečnost vám ale nahradí pohostinnost a přívětivost, které se vám všude dostává. V Sakainu jsme natáčeli přijímání malých chlapců do kláštera. Tomu předchází obřad trvající mnoho hodin. V nádherných krojích projíždějí chlapci celým městem na koních a přijímají dary pro klášter. Poté jim vybraný mnich oholí hlavy, a pak už malí Buddhové absolvují první modlitbu. Klášter plní i funkci školy. Mniši žijí velice skromně, mohou vlastnit jen prostý šat, trepky, slunečník, svatou knihu, vějíř a misku na jídlo, do které dostávají peněžité dárky pro klášter a jídlo, o které prosí. Nejde ovšem o žebrotu, protože každý buddhista rád obětuje pro církev, co může. Ti majetnější nechají postavit pagodu, nebo alespoň investují do výzdoby a udržování chrámů. Teravádí buddhismus je náboženstvím otevřeným. Mnichové mohou klášter opustit a vrátit se do civilního života. Sever země je dosud pro cizince uzavřen. My jsme patřili k prvním Evropanům, kteří dostali povolení od vlády navštívit největší město severu a hlavní město státu Kačjin-Mysťina a možnost plavit se po posvátné Iravadi. Pro let do Putaa, v podhůří Himálaje a proponovaný výstup na nejvyšší horu Barmy, kde Iravadi pramení, jsme bohu žel povolení nedostali. Kačjin sousedí s Čínou a liší se obyvatelstvem i vírou. Buddhismus je rozšířen málo. V zemi jsou i pohané, obětují svým božstvům. Pozoruhodným a pro Evropany poněkud drsným způsobem zabíjejí zvířata bambusovými oštěpy. Obřad je provozován modlitbami. Na severu Barmy za druhé světové války probíhaly velmi kruté boje. V Mysťině spojenci vybudovali přistávací plochu, kde během týdne přistávalo několik set letadel a spojenecké jednotky vpadly Japoncům do zad. Ztráty byly vysoké. Barma byla osvobozena v roce 1945. Dva roky poté svobodný Barmský svaz jako stát, který tvoří sedm států a sedm provincií. Dnes je celistvost Myanmaru ohrožena touhou jednotlivých států po samostatnosti. Válka s Kareny u thajské hranice trvá již několik let.

NA SVATÉ ŘECE. Svatá řeka Iravadi tvoří osu celé země. Na severu, kde je velmi málo cest, je vlastně jedinou spojnicí. Po celém jejím toku se rýžuje zlato. Břehy jsou lemovány džunglí a teakovými lesy. Těžba mohutných stromů probíhá za pomoci slonů. Klády se pak spojí do vorů a ty se plaví až do přístavního Jangonu. Teakové dřevo je velkým exportním artiklem. Řeku brázdí lodě, plachetnice a veslice. V Bamu - živém přístavu severu - začíná naše několikadenní plavba po Iravadi. Do Mandalaje žádný cizinec od čtyřicátých let po Iravadi nejel. Míjíme desítky městeček a vesnic žijících nerušeným životem. Pagody a chrámy, staré kláštery lemují celý tok. V minulosti byla Barma největším producentem rýže. Důmyslný systém kanálů zavlažuje snad odedávna i vzdálená políčka. V šedesátých letech zasáhla citelně zemi socializace a znárodnění. Barmský socialistický svaz, jak se země do konce osmdesátých let jmenovala, byl silně pod vlivem Číny. Toto nesmyslné a tragické období, v mnohém připomínající i naši zkušenost, zastavilo pokrok na dlouhou dobu. V roce 1988 se po převratu chopila moci vojenská vláda, která období socialismu rázně ukončila. Země se potýká se svou zaostalostí. Její národní důchod patří k nejnižším na světě. Běžný plat dělníků je 5 dolarů měsíčně. Teprve v posledn í době proudí do Myanmaru zahraniční kapitál. Začínají tam směřovat turisté z celého světa a je předpoklad, že do několika let, díky jeho památkám, nádherným pobřežím, bude patřit k nejnavštěvovanějším státům. Je ovšem potřeba vybudovat celou infrastrukturu, která dodnes neexistuje. Ale již nyní se hlavně v Jangonu stavějí stovky hotelů za účasti převážně Japonských, singapurských, ale i korejských a hongkongských firem. Restaurace s tradiční barmskou, ale i jinými asijskými a světovými kuchyněmi, zvou k návštěvě. Ještě letos začnou přistávat letadla Air France. Zatím ovšem do Myanmaru můžete vstoupit pouze hlavním městem - před sto lety Angličany založeným - Rangúnem. Téměř čtyřmiliónová metropole je pulsující, moderní bránou do Barmy. Vévodí mu Schwe Dadon - zlatá pagoda, jedna z nejstarších, nejbohatších a nejznámějších památek světa. Je obklopena desítkami chrámů a klášterů. Na pahorek nad městem proudí denně tisíce poutníků a mnichů.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group