ikoktejl

Můj strom, můj hrad

 

Napsal a vyfotografoval: Michal Černý

Tropický les je nejbohatším suchozemským ekosystémem, ve kterém se vyskytuje úžasné množství rostlinných a živočišných forem. Nejbohatší jsou všechny rovníkové deštné pralesy, ale i v daleko příjemnějších a přístupnějších oblastech, jako například v horských lesích Kuby, se dá pozorovat spousta zajímavostí ze života v tropech. Základní stavební jednotkou každého lesa je strom.

Tropický lesní velikán roste pomalu a během svého života poskytuje prostor stovkám dalších rostlin a živočichů, takže je každý jednotlivý strom jedinečnou přírodní laboratoří.

V původním tropickém lese probíhá neustálý boj na život a smrt, a to i mezi rostlinami. Vysoké stromy si musely svou velikost vysloužit během dlouhých let vzájemného utlačování při boji o místo na slunci. Nejen obrazně. Ten, který roste rychleji, zastíní konkurenty pod sebou, a když neprohraje boj s hmyzem, parazity, nepřízní počasí a pilami dřevorubců, může po několika desítkách let spojit svou rozložitou korunu s korunami svých stejně vysokých sousedů. Jedněmi z nejimpozantnějších tropických stromů jsou mohutné fíkusy, kterým se také říká stromy škrtiče. Ty rostou zpočátku jako nenápadná rostlinka na kůře jiného stromu, ale záhy začínají vyhánět spletité větve a kořeny, které kmen stromu těsně obepínají. Za pár let kořeny dosáhnou na zem a větve přesáhnou domovskou korunu.

V té době už hostitelskému stromu mnoho sil nezbývá a začíná odumírat. Nakonec se na jeho místě tyčí vysoký fíkus s kmenem o průměru až několik metrů, opírajícím se o rozložité deskovité kořeny. Strom v tropech je vlastně výškov ým domem o mnoha patrech, z nich každé obývá jiné společenství rostlin a živočichů. Nejvyšší patra jsou pro pozorovatele nejtajemnější, protože jsou bez speciální techniky nepřístupné a mezi jejich obyvatele je možné nahlédnout jen u padlých stromů. Onoho příslovečného místa na slunci v nejvyšších prosluněných patrech koruny stromu využívá řada rostlin, hmyzu a ptáků. Většina rostlin roste na stromě epifyticky. Mezi epifyty patří rostliny z nejrůznějších botanických skupin, bromélie, orchideje, kaktusy, kapradiny a nejrůznější popínavé rostliny, jedno však mají společné. Strom, jeho kmen, větve a kůru používají jako podložku a na hostitelské dřevině neparazitují, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nejnápadnějšími epifytickými rostlinami v celé Střední a Jižní Americe jsou bromélie. Patří mezi ně i ananas, ale ten roste na zemi.

Listy některých druhů bromélií tvoří nálevky, ve kterých se drží voda, jiné druhy mají na bázi cibulovité útvary nebo listy připomínající dlouhé vousy a bizarní spirály. Spolu s broméliemi rostou na větvích orchideje. Ty jsou na Kubě většinou drobné a jejich krása vynikne až v detailu, ale i mezi nimi se najdou skvosty s hrozny krásně zbarvených, bizarně tvarovaných květů. Trsy rostlin na větvích a jejich květy jsou základnou pro život nejrůznějších živočichů. Bohatý porost jim slouží jako úkryt, nektar v květech láká denní i noční motýly, kolibříky a netopýry. Netopýry? Ano. Některé druhy netopýrů se specializují na květy stromů, keřů popínavých kaktusů zvaných Reina de noche - královna noci. Celý strom, jeho větve, listy a rostliny na něm uchycené hostí velké množství nejrůznějšího hmyzu. Pro tropy jsou typičtí pestrobarevní motýli, zvláštní brouci a bizarně utváření živočichové jako pakobylky a strašilky připomínající větvičky porostlé lišejníky, zelené rohaté ploštice a zelenožlutí švábi, na které se ani nehodí jméno spojované s obtížným hmyzem. Pozadu nezůstávají ani pavouci. Někteří si zbarvením nezadají s motýly a brouky, jiní mají zase tělo a nohy porostlé výrůstky a trny, takže vypadají jako úlomek větvičky nebo uschlý list. Jednou jsem seděl pod stromem a pozoroval hemžení kolem. Najednou jsem si všiml, že se kůra stromu hýbe. Když jsem zaostřil zrak, uviděl jsem nekonečné procesí asi 1,5 cm velkých mravenců běžících nahoru a dolů po kmeni. Ti, co směřovali dolů, nešli s prázdnou. Každý držel v kusadlech ústřižek listu, který nesl vztyčený jako velkou zelenou vlajku. Tito nesmírně zajímaví mravenci patří do rodu Atta, který obývá celou tropickou Ameriku. Ostrými kusadly odstřihují kousky listů a květů a odnášejí je do svých podzemních hnízd. Za potravu jim pak slouží zvláštní druhy hub, které si na rozžvýkaných listech pěstují. Jak intenzívní je mravenčí sklizeň, jsem poznal o dva dny později. Když jsem přišel znovu ke stejnému stromu, byla jeho koruna zcela bez listí.

Na větvi ve stínu bromélie sedí malá žabka a vyvaluje na svět své vypoulené zlatavé oči. Je příslušnicí druhově bohatého rodu Eleutherodactylus, většinou malých žab obývajících nejrůznější části tropického lesa. Některé stromové druhy svůj strom za celý život neopustí. Dokonce i k rozmnožování jim stačí voda zadržená v nálevce bromélií. Jiné druhy rodu obývají nižší části kmene nebo bohatou podestýlku spadaného listí mezi kořeny. Spodní části kmene jsou domovem několika druhů plaz ů, hlavně malých leguánků rodu Anolis. Tito hnědě nebo zeleně zbarvení ještěři pobíhají po kmeni a větvích s neobvyklou obratností. Umožňují jim to příchytné orgány na spodní straně prstů. Nejnápadnější u nich ovšem je barevná kožní blána na hrdle, kterou mohou vypnout pomocí chrupavky v jejím lemu. Blána, která bývá podstatně větší u samců, jimž slouží jako semafor při vzájemné komunikaci, hlavně pro označování teritoria a při námluvách. Každý strom v tropickém lese žije svým vlastním životem. V jeho patrech se střídají generace rostlin a živočichů, rodí se, klíčí, rostou, umírají a požírají se navzájem. Když už i dny života stromy jsou sečteny, ať už hyne přirozeným způsobem, nebo rukou člověka, strom spadne a na jeho místě se vytvoří mýtina. Protrženou klenbou lesa proniknou na zem sluneční paprsky a pomohou urychlit životní cestu novým rostlinám a stromkům, dříve zastíněným lesním velikánem. za desítky let jeden ze stromků nahradí uvolněné místo v lese a stane se dalším výškovým domem, který bude hostit stovky živočichů a rostlin. Tento koloběh bude pokračovat donekonečna, pokud ho nezastaví člověk ničitel se svou nadutostí, svými pilami, buldozery a exhalacemi.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group