ikoktejl

Pojďme se sečíst

TEXT: MICHAL DVOŘÁK

Jsem sčítací komisař a nesu vám archy k vyplnění, říká komisař vodníku Čochtanovi. „Hlavně mi jde o tohle, pane Čochtan, tohle potřebuju vyplnit,“ ukazuje komisař na jednotlivé kolonky. A Čochtan píše… Nesmysl? Omyl! Citovali jsme z hvězdně obsazeného reklamního spotu, který v roce 1950 vyzýval Čechoslováky k účasti na prvním poválečném sčítání lidu. Komisaře ztvárnil František Černý, vodníka Jan Werich. Jako kdyby k letošnímu sčítání lákali Karel Gott a Mirek Donutil.

Už zbývá jen pár dní a konečně se opět dozvíme, kolik nás vlastně je. Zákon nám přikazuje spočítat se jednou za deset let. Rozhodný okamžik pro letošní sčítání lidu, domů a bytů bude o půlnoci z 25. na 26. března. Kdo se narodí byť jen vteřinu po půlnoci, sečten nebude.

Obyvatelé české kotliny mají se sčítáním bohaté zkušenosti. První taková známá statistická práce vznikla na našem území v roce 1058, jde o soupis majetku litoměřického kostela, který byl součástí zakládací listiny knížete Spytihněva II. Protože vrchnost vždy potřebovala vědět, kolik roboty schopných a bojeschopných lidí má k dispozici, sčítalo se v průběhu celého středověku. Vznikaly soupisy poddaných a jejich majetku, ovšem sama vrchnost do svého stavu a statků nahlédnout nenechala. Průlom nastal v roce 1753, kdy císařovna Marie Terezie vydala patent o každoročním sčítání lidu v habsburské monarchii, které se mělo týkat nejen obecného lidu, ale i obyvatel movitých. Soupisem bylo pověřeno duchovenstvo spolu se šlechtou, což byl ale kámen úrazu – vrchnost totiž v obavě ze zvýšení daní raději valnou část svého majetku zapřela. Z těchto prvních zákonem ustanovených statistik dnes ale můžeme například vyčíst hustotu osídlení podle krajů a informace o sociálním složení obyvatel, protože se zaznamenávalo i společenské postavení a věk. Dlužno však dodat, že pouze u mužů.

Podobně podrobnými záznamy se v té době mohly v evropském a možná i světovém měřítku chlubit pouze země habsburského soustátí. V roce 1869, pak dosáhla úroveň sčítání v Rakousku-Uhersku téměř dokonalosti. Zjišťování údajů o obyvatelstvu mělo probíhat každých deset let a akci prováděly z pověření ministerstva vnitra obecní úřady. Už tenkrát vyráželi do jednotlivých domácností sčítací komisaři (většinou místní učitelé) s dotazníky, do kterých zapisovali pohlaví, věk, vady fyzické i mentální, rodinný stav, náboženské vyznání, gramotnost a obcovací řeč (řeč běžného styku). Sledoval se tedy nejen počet obyvatel, ale i jeho etnická skladba a směry migrace. Do roku 1880 se všechny dotazníky třídily ručně. V roce 1890 se poprvé rozeběhly elektrické třídící stroje Holle¬rith, které zpracování velmi urychlily. Výsledné statistiky pak vycházely tiskem a dodnes slouží jako zásadní pramen informací o tehdejším obyvatelstvu regionu střední Evropy.

 

ko1103_tema_scitanivolkstelling_1925_census

Se vznikem Československé republiky vyvstala potřeba nových demografických údajů, proto se v roce 1921 konalo první československé sčítání lidu. Opět se zjišťovaly osobní údaje, gramotnost či ekonomická aktivita, zásadními byly informace o národnosti, čili „kmenové příslušnosti, jejímž vnějším znakem jest zpravidla mateřský jazyk.“ Určením národností žijících na území nového státu se tak měl zpětně ospravedlnit jeho vznik. Tentokrát se ale komisaři netázali na obcovací řeč, protože Žid se mohl cítit být Židem, aniž by hovořil hebrejsky. Tento systém měl své kritiky z řad představitelů národnostních menšin i samotných demografů, kteří navrhovali, aby se zaznamenávala jak národnost, tak i mateřský jazyk (k tomu však došlo až při sčítání v roce 1970). 
Poslední předválečné sčítání z roku 1930 bylo v evropském srovnání opět na velmi vysoké úrovni. V Československu se například jako v jedné ze tří evropských zemí zjišťovala plodnost žen, což mělo význam pro zkoumání reprodukce obyvatelstva. Zjišťovala se gramotnost v závislosti na národnosti, lidé zaznamenávali hlavní i vedlejší povolání, a aby se zmapoval pohyb lidí uvnitř státu, přibyla do dotazníků také kolonka Předchozí bydliště. Do dalšího sčítání, k němuž mělo dojít v roce 1940, promluvila válka. Panovaly obavy, že by němečtí okupanti využili aktuální a spolehlivé údaje pro válečné hospodaření, proto se sčítání nekonalo. Po válce bylo ale potřeba provést co nejrychleji soupis obyvatelstva – v Čechách k němu došlo v roce 1947, na Slovensku o rok dříve. Podstatné byly hlavně informace týkající se zaměstnání a profese, což napomohlo poválečné stabilizaci pracovního trhu. Sčítání lidu v roce 1950, do kterého se zapojil i vodník Čochtan, bylo prvním spojeným se sčítáním domů a bytů na celém našem území. Bylo také na dlouhou dobu posledním, při kterém se zjišťovala příslušnost k církvím. Jedním z hlavních cílů tohoto sčítání bylo postihnout změny v sociální struktuře, které přinesl poválečný odsun Němců a dosidlování pohraničí. V dalších desetiletích se systém sčítání a jeho provedení nijak výrazně neměnily, pouze se zpřesňovaly otázky nebo přibývaly nové. Díky informačním technologiím se zdokonalovalo zpracování a analýza získaných údajů.

Jak je vidět, systematické a podrobné sčítání probíhá na našem území už přes sto padesát let, a za tu dobu získali statistici a demografové stohy zajímavých údajů. Letmým porovnáním například zjistíme, že v populaci výrazně přibývá mužů. Zatímco před 150 lety připadalo na tisíc mužů více než 1100 žen, tak při posledním sčítání před deseti lety se rozdíl téměř vyrovnal. Na tisíc mužů připadne kolem 1050 žen. Tato statistická zajímavost asi o smyslu sčítání nepřesvědčí škarohlídy, kteří v něm vidí jen prodlouženou ruku Velkého bratra. Já osobně se ale sečíst nechám rád a budu se těšit na konečné výsledky.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group