ikoktejl

POSLEDNÍ SVÉHO DRUHU

 

Stojaté vody ramene Dunaje ještě nikdy neroztočily kolo kolárovského lodního mlýna a přes kožený rukáv se ještě nikdy nesypala mouka. Duch mlýna je však stále přítomen a čeká, až srdíčko mlýna oživí elektromotor a zlatisté obilí se přemění na bílý dar.

Největší rozmach zaznamenaly lodní mlýny v 19. a na začátku 20. století, kdy vznikaly mlynářské osady na Dunaji a Váhu - řekách majících dost silný proud na pohon mlýna. Vážské mlýny měly tvar obdélníka, pro dunajské byla typická pětiúhelníková stavba s valbovou střechou.
Lodní mlýny se volně spouštěly na řeku. Mlynáři vyhledávali to nejlepší proudění, tam zakotvili a tam také probíhala mlynářská sezona. Když skončila, koně mlýny vytáhli proti proudu na břeh do zimních kotvišť. Naposledy se to stalo v roce 1938. Pak již nastoupila povinná elektrifikace mlýnů. Poslední exemplář převezli do skladů martinského Muzea slovenské vesnice v roce 1965 a tím se zavřely dveře za érou lodních mlýnů.
Lodní mlýn v Kolárově je dnes jediným na Slovensku a podle dostupných informací i v okolních zemích. Vyrobili ho na podnět bývalé památkové správy v Slovenských loděnicích v Komárně v roce 1982 podle vzoru bývalého lodního mlýna v Radvani nad Dunajem. Pak několik let chátral, dokud se o něj nezačali zajímat ochránci přírody a kulturních památek. V roce 1990 dotlačil remorkér mlýn na rameno Malého Dunaje v Kolárově. Pak ho čekaly technické a projektové úpravy kvůli bezpečnosti budoucích návštěvníků. Původní zůstal jen hřídel malého kolesa.
Mlýn je dnes teoreticky funkční, prakticky však ne. Důvodem je stojatá voda ramene v důsledku vodního díla Gabčíkovo. Předseda ochranářského spolku Vodní mlýn Ivan Šáli má již připravený elektromotor, aby mohl turistům ukázat, jak se kdysi proměňovalo zlaté obilí v mouku. Jedinému lodnímu mlýnu na Slovensku se tak znovu roztluče srdíčko a duch historie na nás dýchne alespoň kousek z atmosféry mlynářských obcí předminulého století.
Lodní mlýn však není v Kolárově jediným unikátem. Abyste se k němu dostali, musíte projít po dlouhém dřevěném mostě. A ten je se svými 82 metry nejdelším říčním mostem v Evropě. Jeho minulost je bohužel zamlžená. Ví se jen, že původní most měl jenom 60 metrů a zničily ho někdy v padesátých letech minulého století velké ledy. Ještě dnes, když poklesne hladina vody, jsou vidět původní mostní pilíře. V devadesátých letech byl most zrekonstruován podle svědectví lidí pamatujících si vzhled mostu starého. Současně se jeho délka vyšplhala na 82 metrů, čímž si podle Podunajského muzea v Komárně vysloužil titul nejdelší říční most s dřevěnou konstrukcí v Evropě.
únor 2003
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group