ikoktejl

Masajský šerosvit

TEXT A FOTO: Ondřej Kolman

 

Do této odlehlé domorodé vesnice jsem putoval se svým masajským přítelem Lonyem několik hodin bušem. Sestávala z několika chatrčí a v modravé dálce se rýsovaly pahorky Tanzanie. Děti přede mnou plačky utíkaly, protože se bály bílého bubáka.Vnější znaky západní civilizace zavítaly k těmto lidem v podobě digitálek či triček. Jejich duše je však zaplaťpánbůh stále čistě africká. Nemají ani elektřinu, ani tekoucí vodu, neumějí číst ani psát, neznají noviny ani časopisy.

 

ko1209_tema_turkanai_img_9287kopie

Stojím na ušlapané hlíně, poseté kravskými výkaly a loužemi močůvky pomalu se vypařujícími do horkého tetelícího se vzduchu, prostoupeného kravským bučením a bzukotem much. V těchto podmínkách má vzniknout krátká série snímků těchto lidí. Věčný problém fotografa je světlo. Bez světla se ani sebekrásnější scéna nepromění v působivou fotografii a naopak. První, co mě ovládne v chatrči, je absolutní tma. Masajská chatrč, mimochodem stavěná ženami, je upletená z větví spojených tím, co Lonyo poněkud eufemisticky nazývá cowdown. Česky se tomu říká zcela nepoeticky kravinec. Problémem ovšem je, že masajský příbytek má jediné okno, a to je velké asi jako plechovka od koly. Proniká jím úzký a zcela nepostačující proužek světla. Nepostačuje ani pro oči, ani pro plíce, protože v chatrči je otevřené ohniště. Výsledkem je, že vás štípou oči, dusíte se kouřem a zhola nic nevidíte. To nejsou zrovna ideální podmínky pro focení, možná ani pro život, ale zcela vhodné a postačující pro ten masajský. Průměrný věk, kterého se tito lidé dožívají, je totiž jen tak mimochodem od 85 do 100 let.

Venku je světla moc, vevnitř žádné. Jediná možnost je úzká chodbička u vstupu. Tam, kde se dá vejít do jediné obytné místnosti chatrče nebo do druhé, kde spí, močí, bučí a kálí oblíbená rodinná kráva. Chodbička je ovšem velmi těsná, má sice světelné podmínky, které dovolují zajímavou expozici, ale silně limitující kompoziční možnosti. Pro celé focení tedy musí stačit odražené světlo jdoucí ze dveří, stativ, fotograf nacpaný až ke stěně ze sušených cowdown, několik Masajů tísnících se kolem fotoaparátu, jeden Masaj před ním a okolo snad miliony much.

Jak mi řekl můj kamarád z Nai¬robi, který provází lidi i expedice těmi nejodlehlejšími částmi Keni: „Jsem schopnej přežít cokoliv – kromě noci v masajský chatrči. Mouchy a kouř tvoří kombinaci, kterou prostě nedám.“ Vzhledem k tak velkému množství močůvky a hnoje je totiž v masajských vesnicích víc much, než jsem kdy viděl kdekoliv na světě. Tak vzniká až hororový snímek chlapce s mouchami na ústech. Nicméně je nutné a poctivé zde poznamenat, že Masajové jsou mouchám zcela uvyklí a nepředstavují pro ně žádný velký problém. Dokonce jsou prý jediným kmenem, který netrpí oslepnutím z infekce, které tyto bestie zanášejí lidem do očí.

Pokračuji ve focení. Nalepený na stěnu pokrytou pavouky a šváby, odhánějící mouchy z obličeje, před hledáčkem neustále zvědavé hlavy ostatních, zpocený, unavený, špinavý. Přesto, jak jistě chápou stejně postižení kolegové, zcela zaujatý a spokojený. A tak jeden den trmácení v teréňáku v horečkách způsobených nějakou infekcí, nepohodlná noc ve stanu, několik hodin chůze do vesnice divokým bušem pod africkým sluncem s nadějí, že lvi ve dne skutečně odpočívají, mouchy, špína, švábi, pavouci, pot a zápach vyústí nakonec v pět fotografií.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group