ikoktejl

Zahrady bohyně Pele

TEXT A FOTO: Martin Loew

Kráčíme přes sluncem rozžhavenou černou planinu. Kam oko dohlédne, obklopuje nás jen zkamenělé moře rozbouřených lávových vln se stříbřitě lesklým povrchem. V dálce před námi se uprostřed kamenné pustiny rýsuje ostrov zeleného života – kipuka Royal Gardens.

Havajský vulkanický národní park na ostrově Hawaii chrání jednu z nejdynamičtěji se měnících krajin na světě. Co tu vidíme dnes, už zítra nemusí existovat. Nacházíme se na svazích sopky Kilauea, jedné z nejaktivnějších sopek naší planety, která během posledních sta let vykazuje prakticky nepřetržitou aktivitu. V jejím rozlehlém vrcholovém kráteru Halemaumau ještě na začátku 20. století bublalo jezero žhavé lávy. To v roce 1924 zmizelo při explozivní erupci, po které se sopečná aktivita na vrcholu sopky na čas zklidnila. Mezitím však Kilauea o své aktivitě dává opakovaně lidem vědět, dokonce poslední čtyři roky se Halemaumau opět probouzí a poodkrývá svůj kotel žhavé lávy.

ko1302 usa havaj t 7638tisk

Není divu, že obyvatelé Hawaii věří, že právě v kráteru Halemaumau sídlí bohyně Pele. Mocná Pele vládne tvořivé i ničivé síle vulkánů, je bohyní sopečného ohně, blesků i větru. Pro původní obyvatele Havajských ostrovů je Pele uznávanou autoritou, se kterou je třeba vycházet zadobře. Proto jí také často nosí ke kráteru všelijaké obětiny – květy, jídlo i jiné drobnosti.

Pravý důvod neobyčejné sopečné aktivity Havajského souostroví, vlastně přímo důvod jeho existence leží hluboko pod tichooceánským dnem. V hlubinách zemského pláště se tu nachází takzvaná horká skvrna, anglicky „hotspot“. Představme si ji jako hrnec žhavého magmatu, které se pomalu protavuje zemskou kůrou vzhůru. Z moře se tak vynořují obrovské vulkány a vznikají ostrovy. A protože se pacifická zemská deska pomalu posunuje k západu, starší ostrovy s deskou odjíždějí a na jejich původním místě nad horkou skvrnou vznikají nové. Tak vznikl celý řetězec Havajských ostrovů.

Royal Gardens, tedy „Královské zahrady“, byly velkým, ale špatně plánovaným developerským projektem pocházejícím z 50. let dvacátého století. Uprostřed deštných lesů na jihovýchodních svazích sopky Kilauea, v těsném sousedství národního parku, tu za podpory státu byla vybudována rozsáhlá síť ulic, spojující na 1500 stavebních parcel. Díky mohutné reklamní kampani na americké pevnině se pozemky prodávaly, aniž by kdo přemýšlel o riziku, jaké sopka za ploty zdejších zahrad představuje.

Odříznutí

Na začátku 80. let se aktivita Ki¬lauey přesunula mimo vrchol, do tzv. východní riftové zóny. Riftovou zónu lze popsat jako jakousi mohutnou puklinu ve svahu sopky, podél které se mohou objevovat boční erupce. Jedna taková erupce nastala 3. ledna 1983 pouhých pět kilometrů od horního okraje Royal Gardens. Madam Pele připravila lidem spektakulární představení. Ze země začala tryskat téměř pět set metrů vysoká fontána žhavé lávy, která vytvořila nový sopečný kužel, později nazvaný podle vymřelého endemického ptáka Puu Oo. Z této nově zrozené malé sopky pak láva stékala jako rudá ohňová řeka ze svahu dolů. Pohled to byl jistě impozantní, ale pro obyvatele Královských zahrad až příliš bezprostřední.

Naštěstí tu mnoho lidí nežilo. Ze všech pozemků byla zastavěna sotva desetina. Přesto v prvních dvou letech erupce bylo lávou z kráteru Puu Oo zničeno 16 domů a skoro pětina celé městské čtvrti zmizela pohřbena pod vrstvou lávy až deset metrů mocnou. Zkáza přicházela pomalu, ale vytrvale, stejně jako vytrvale pokračovala erupce. V dalších letech byly postupně zaplavovány další a další parcely i domy, v roce 1987 byly Royal Gardens odříznuty lávou od zbytku světa. Stala se z nich kipuka, což je havajský výraz pro ostrov vegetace uprostřed čerstvých lávových proudů.

Ještě do roku 2000 zdejší nejvytrvalejší obyvatelé udržovali v rámci možností příjezdovou cestu pomocí buldozerů, ale i ta byla nakonec pohřbena do lávy. Od té doby se do Royal Gardens lze dostat pouze pěšky přes hrbolatou lávu nebo vrtulníkem. My se do kipuky Royal Gardens vypravili pěšky. Auto jsme zaparkovali kousek za vesnicí Kalapana na jihovýchodním pobřeží ostrova Hawaii. Kalapana bývala rybářskou vesnicí, ale nakonec ani ona neunikla vulkanickým živlům. V roce 1990 prakticky celou vesnici pohřbila láva, ušetřeno zůstalo jen pár domů. Ačkoliv osud tohoto kusu země je stále neklidný, lidé tu evidentně mají pro strach uděláno a své domy si houževnatě obnovují i na čerstvých a holých vrstvách vyvřelé lávy. Má to svůj důvod. Láva rychle zvětrává, mění se na velmi úrodnou půdu a ve vlhkém tropickém klimatu se pak daří nejen bujné lesní vegetaci, ale i tropickému ovoci. Políčka s papájou tu rostou jako houby po dešti.

ko1302 usa havaj t 012 7633

Ukrytý prales

Nás čeká náročný a riskantní pochod po nedávno ztuhlých lávových proudech. Slunce stoupá a černá skála pod nohama se rozehřívá jako plotna kamen. Dostatek vody v batohu je pro takový výlet nezbytností. Stejně tak pevná a odolná obuv. Vydáváme se napříč otevřenou plání tvořenou ztuhlými proudy lávy zvané pahoehoe (provazová láva). To je druh lávy při havajských erupcích velmi častý. Je to láva, která za horka teče v hladkých proudech a jak chladne, její konzistence připomíná med. S klesající teplotou ztuhne nejprve jako kůže tenký povrch proudu, zatímco pod ním se stále tekutá láva ještě pohybuje. Tak se již zatuhlá „kůže“ proudu deformuje mnoha vráskami, přehýbá se, napíná, praská a bortí, nafukují se v ní bubliny, hromadí se ve vytlačovaných kopcích, či se znovu roztaví pod novou horkou lávou. Jakmile přísun čerstvé lávy ze sopky skončí, vše ztuhne a lávové útvary zkamení jako by prostřed svého pohybu zamrzly.

Celou cestu ke kipuce užasle obdivujeme nadpozemskou fantazii bohyně Pele, se kterou vytváří všechny ty fantastické tvary. Připadáme si jako na výstavě abstraktních sochařských děl a nadšeně objevujeme stále nové exponáty. Zároveň však musíme velmi obezřetně vážit každý krok a dobře volit cestu. Čerstvé lávové proudy mají značně křehký a nestabilní povrch. Těsně pod povrchem se mohou ukrývat i dost velké dutiny – ztuhlé bubliny. Probořit se do takové bubliny představuje velké riziko. Zdejší čedičová láva je složením velmi podobná sklu a praskliny v ní mají hrany ostré stejně jako skleněné střepy. Nikdo si nechceme pořezat nohy, a tak jdeme opatrně, našlapujeme jako šelmy na lovu.

Po dvou hodinách přicházíme k vegetaci a brzy nalezneme i první vyasfaltovanou ulici. Vede odnikud nikam, tedy přesněji z lávy do lávy. Z obou stran ji už značně pohlcuje vegetace. Okolní parcely připomínají prales. Jen dopravní značky u silnice a džunglí prorostlý rezavý vrak auta naznačují minulost této zvláštní Královské zahrady. Zkoumáme zbytky opuštěného světa na svahu sopky. Postupně objevujeme několik rozpadajících se dřevěných domků a v jejich okolí pozůstatky kdysi šlechtěných zahrad. U jednoho domu roste pár kokosových palem. Máme štěstí, pod jednou z nich se válí zralé kokosy. Není snadné se do nich dostat, ale nečekaná svačina je výtečná!

Pan vytrvalý

Přes některé ulice se převalil několik metrů mocný lávový proud. Při jeho přelézání si nedokážeme představit, jak se ke svým domům dostávali zdejší poslední obyvatelé. Dnes již jsou Royal Gardens neobydlené, ale vůbec poslední rezident – jedenašedesátiletý Jack Thompson – byl evakuován vrtulníkem teprve na začátku března 2012. Den poté jeho dům zachvátila bohyně Pele. Jack se pro svou odolnost a vytrvalost stal na Hawaii slavnou osobností. Ve svém domě dokázal odolávat sopečným živlům téměř třicet let! Poslední čtyři roky tu byl již jen osamoceným vlkem. Vždyť jeho poslední soused musel z Royal Gardens odejít již v roce 2008. Jack chodil do civilizace jen pěšky přes nám již dobře známé a špatně schůdné lávové proudy. Tu a tam za ním přilétal vrtulník se zvědavými turisty, kteří chtěli na vlastní oči poznat dům a život lávového samotáře.

Erupce v kráteru Puu Oo je nejdelší zaznamenanou nepřetržitou erupcí na světě. Letos slaví 30. narozeniny! Období lávových fontán již dávno skončilo, ale žhavá láva nadále vytéká na zemský povrch a pomalu stéká po svazích sopky do moře, kde za mohutných explozí vzniklé páry tuhne a trvale tak zvětšuje americké území ostrova Hawaii. Nepodařilo se nám však žhavou lávu zahlédnout. Většina se jí totiž pohybuje podzemními tunely, do kterých se kdysi zapouzdřily lávové řeky. Možná je to tak lepší. Láva proudící pod zemí se nikde nerozlévá a nikoho neohrožuje. Jen stoupající pára na pobřeží pod sopkou je důkazem, že Pele tu dosud neřekla své poslední slovo.

Nic nenasvědčuje tomu, že erupce Puu Oo v blízké době skončí. Royal Gardens si již téměř zcela uzurpovala zpět do svého království bohyně Pele a vypadá to, že na nich bude ještě nějakou dobu pracovat, aby dílo dokončila. Možná, že ve chvíli, kdy čtete tento článek, jsou Královské zahrady již definitivně vymazány z mapy našeho světa. Dříve nebo později je ovšem Pele zase opustí, lávu pokryje během let hustá vegetace a cyklus zániku a zrodu se uzavře.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group