ikoktejl

Joy – příběh lvice

 

TEXT A FOTO: ZUZANA BERANOVÁ

Plížím se v podvečerním přítmí vyprahlou krajinou v rezervaci Shaba na severu Keni. Konečně jsem to našla. Tady v roce 1980 zavraždili světoznámou spisovatelku, malířku a ochránkyni přírody Joy Adamsonovou.

Zastavuji se u skupiny keřů, zhluboka se nadechuji a křičím: „Help! Heeelp! Heeee!“ V myšlenkách se převtěluji do Joy Adamsonové a představuji si, jak se vrahovi bránila. Jenže v táboře mne nikdo neslyší, podobně jako nikdo v době vraždy neslyšel ani ji. Vrah Joy nedal šanci a nožem s dlouhou čepelí, jemuž místní neřeknou jinak než simi, jí zasadil několik smrtelných ran. Žena, která udělala tolik nejen pro samotnou rezervaci Shaba, ale i pro další národní parky v Keni, vykrvácela během dvou hodin.

Joy Adamsonová začala své přepestré životní safari v Sudetech, konkrétně v Opavě, kde se v roce 1910 narodila ve středostavovské německé rodině jako Friederike Victoria Gessnerová. Její cesta k slavnému jménu Joy Adamson byla stejně trnitá a komplikovaná jako její život. Joy v Opavě prožila víceméně nešťastné dětství, které předznamenalo její pozdější pohnutý osobní život, ale také úspěšnou kariéru. Potom, co se její rodiče rozvedli, žila u babičky ve Vídni, kde dostudovala. Tam se také seznámila se svým prvním manželem Viktorem von Klarvillem, židovským bankéřem, který měl v plánu utéci před Hitlerem do Keni a věnovat se tam farmaření. Joy se vydala do Keni v předstihu, na palubě lodi se seznámila se švýcarským botanikem Peterem Ballym a rozhodla se, že si ho vezme. Ani toto druhé manželství nevydrželo, Joy si nakonec vzala strážce zvěře George Adamsona, který jí otevřel dveře do divoké africké přírody. Byl to právě George, který jí v roce 1956 přinesl tři opuštěná lvíčátka, když omylem zastřelil jejich matku. Jedním z nich, nejslabší a nejzranitelnější, byla Elsa, která se stala hlavní hrdinkou její nejznámější knížky Příběh lvice Elsy. Ta také následovně předurčila další život Adamsonových i míst, na kterých pobývali.

ko1311 namibie dl 25 b

DOMOV ELSY I PIPPY

Oblast Meru, která byla později i díky Adamsonovým prohlášena národním parkem, představovala pro pokus s Elsou snad to nejlepší místo. Patří k nejrozmanitějším a nejkrásnějším oblastem v Keni. Nachází se ve stínu Mount Kenya a je doslova sevřená třemi velkými řekami – Tana, Ura a Rojeweru. Vydatné deště vznikající z prstenců mraků obepínajících Mount Kenya i pohoří Nyambene však končí nejen v těchto řekách, ale také v bezpočetných říčkách, které vyživují bujnou džungli i mokřiny. Na východě se park rozevírá do širokých a nekonečných plání drsných polopouští. Scenerii oživují skalnaté pahorky, kde za rozpáleného poledne Adamsonovi vysedávali s Elsou, protože tam vál osvěžující vánek. Oblíbili si zvláště takzvanou Leopardí skálu nebo skalní útvary Mugwongo. I když Adamsonovi, kteří neměli vlastní děti, velmi přilnuli k Else, rozhodli se, že ji vrátí zpět do divočiny. Učili ji lovit a připravovali ji na nástrahy buše. Intuitivně se stali zakladateli směru, kterému se dnes říká rehabilitation či re-stocking, neboli navracení zvířat vychovaných v zajetí do divoké přírody. Podobný úspěch jako se lvicí Elsou zaznamenala Joy Adamsonová s gepardicí Pippou, kterou také vychovávala v Meru. K této oblasti i ke svým zvířatům Joy tak přilnula, že si přála být po své smrti zpopelněna a její popel měl být rozprášen nad hroby milovaných zvířat, které se zde nacházejí. Přítomnost Adamsonových připomínají i jejich bývalá tábořiště. Jsou zde stále ještě nápisy a zbytky staveb. Cestovatel, který chce v Keni navštívit místa spojená s Joy Adamsonovou, potřebuje nejméně měsíc, protože vzhledem ke kočovnému a náročnému životu Joy je jich bezpočet. Navíc na něj zde čeká řada lstí – například hrob Elsy a potažmo i Joy je na mapě úmyslně vyznačen jinde, aby byla zachována pieta tohoto místa.

ZAKLADATELKA PARKŮ

Po úspěchu její další knihy Volání divočiny, které se prodalo několik milionů výtisků a byla přeložena do 25 jazyků, následoval slavný film a po něm přišly další knihy i další filmy. Joy proto potřebovala zázemí a místo pro odpočinek, tím se stal dům stojící na skalnatém výběžku jezera Naivaša – jednoho z mála sladkovodních jezer ve Velké příkopové propadlině. Dům nazvaný jak jinak než Elsamere byl později přestavěn na muzeum Joy Adamsonové. Návštěvník se může ubytovat v některém z bungalovů a přímo z ložnice sledovat bahnivce nebo lesoně, přicházející skoro k oknům, stejně jako hrochy. V korunách akácií rostoucích kolem domu ještě dnes sídlí orlové říční a návštěvníka stále vítají guerézy, které se Joy Adamsonové podařilo zachránit. Působivou scenerii navíc doplňuje silueta sopky Longonot. Návštěvník se zde může přenést o pár desetiletí zpět a ztotožnit se s Joy. Ta zde nabírala síly a vyřizovala rozsáhlou korespondenci se svými fanoušky i se správci ekologických nadací, které zakládala po celém světě. Dnes tyto nadace ještě stále existují v Kanadě, USA, Velké Británii a Japonsku. Po úspěchu knih i filmů se Joy rozhodla všechny vydělané peníze věnovat na ochranu přírody. Nezapomněla ani na Keňu, která se mezitím stala jejím domovem. Zde například sponzorovala letecké kurzy pro strážce zvěře, aby se mohli v malých letadlech dostat i do nepřístupných částí země a účinněji zasáhnout proti pytlákům. Věnovala nemalé prostředky na založení národních parků Meru i národních rezervací Samburu, Buffalo Springs i Shaba. Podpořila také národní park Tsavo West.

ko1311 namibie dl 46 b

 

VE JMÉNU ELSY

Kromě zmíněných parků si Joy předsevzala, že jeden z nich pojmenuje po Else. Národní park Elsa měl být založen přímo „za humny“ jejího domu. Romantickou krajinu za jezerem Naivaša si Joy Adamsonová okamžitě zamilovala. Kvalitu území, kde žila spousta zvířat, okamžitě rozeznal zkušeným okem i Joyin manžel George. Po Joyině tragické smrti se však nepodařilo prosadit jméno Elsy a park se dnes jmenuje Hell's Gate neboli Pekelná brána. Keňská správa národních parků však nenechá nikoho na pochybách, komu park vděčí za svůj vznik. Hlavní brána se jmenuje Elsa Gate, a hned za ní je plaketa připomínající Joyiny zásluhy. Park se díky rozmanitosti zvířat stal druhým nejnavštěvovanějším na území Keni, a tak reprezentuje odkaz lvice Elsy tím nejlepším způsobem. Joyina nadace, které odkázala všechen svůj majetek, pokračovala v podpoře rezervací i po Joyině smrti. Přispěla tak k založení národní rezervace Kora, která přiléhá z druhého břehu řeky Tana k národnímu parku Meru. Právě tam byl v roce 1989 zavražděn i Joyin manžel George, když jeho kemp napadli somálští banditi zvaní šiftové a v přestřelce ho zastřelili. Dodnes je v parku kemp, založený Georgem Adamsonem, který nyní slouží jako skromná lodge. Kromě starých klecí na lvy mohou turisté meditovat u tří hrobů – jeden z nich patří Georgovi, druhý jeho bratru Terenci a ve třetím leží jejich nejmilejší lev Boy.

PO STOPÁCH NA OPAVSKU

Kdo se nedostane do vzdálených koutů Keni, může prožívat část Joyina osudu putováním po krajině jejího dětství. Romantická krajina na Opavsku stále nabízí místa, kde si lze sednout a představit si, jak děvče z pohraničí udělalo díru do světa. Kořeny Joy dodnes připomíná unikátní náhon vytesaný ve skále, který se stal národní technickou památkou a který postavil její podnikavý pradědeček Carl Weisshuhn. A splavu jím postavenému, který při sjezdu Moravice dokáže řádně potrápit vodáky, dodnes nikdo neřekne jinak než Vajzoňák. Nedaleko kružberské hráze se nachází tzv. horolezecká skála, v níž plánoval podnikavý pradědeček postavit mauzoleum, protože chtěl i po své smrti splynout s přírodou. Po zahájení stavebních prací na nátlak příbuzných od svého záměru ovšem ustoupil. V blízkém Budišově nad Budišovkou lze navštívit hrob, kde spočívá Joyina nejmilovanější babička. V Opavě je v ulici Na rybníčku rodný dům Joy Adamsonové s pamětní deskou. Právě při návštěvě míst spojených s Joy Adamsonovou se postupně začíná rýsovat obraz její osobnosti – talentované, odvážné, ale i komplikované a příliš citově založené ženy. Joy přišla do Afriky hledat samu sebe. Svou identitu i vnitřní soudržnost úporně hledala uprostřed drsné a nádherné krajiny, která člověka buď posílí, nebo zabije.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group