ikoktejl

TOTEMY Z OSTROVA WRANGELL

Jeden mladý indián provedl jakousi ohavnost žábě. Ta ho za trest uvedla do transu. Další členové kmene se proto chystali žábu zabít, rozhodli se ale vyčkat, až se vrátí náčelník. Když se náčelník vrátil, přikázal ať žábu nezabíjejí, protože je považována za člena jejich rodu. To je příběh totemu Kik. setti - symbolu kmene Tlingitů - vztyčeného na ostrově Wrangell v roce 1895 na počest náčelníka Kahl-teena.

 

. . . . .

 


DŮM TISÍCE TVÁŘÍ - to jsou vlastně dveře
do sněmovacího domu, typický tlingitský motiv.
Dům je medvědího klanu, všude, kde má mít
medvěd klouby, jsou obličeje.

Pan Šimonek krátce po invazi v roce šedesát osm emigroval za svými známými na aljašský ostrov Wrangell. Je to ostrov, který v minulosti obývali pouze indiáni. S příchodem bělochů se v nadvládě ostrova vystřídaly tři národy: nejprve Britové, pak Rusové - ti tam postavili pevnost na ochranu před Brity - a nakonec ostrov koupili Američané. Wrangell je asi šedesát kilometrů dlouhý a má dva a půl tisíce obyvatel. Polovina z toho jsou nyní indiáni. Lidé žijí převážně na jednom místě, protože zbytek ostrova je divočina - neprostupný prales. To není les jako u nás, nelze jím projít, je tak hustý, že tam ani ruku nestrčíte. Když se někdo ztratí v neobydlené části ostrova, většinou už ho nikdo nikdy nenajde. Ztratila se tam dokonce celá letadla. Spojení na ostrov je buď letecké, letíte dvě hodiny, nebo po moři plujete dva dny do Seatlu. O tomto tajemném ostrově kolují strašidelné pověsti: žije tam prý podivný tvor, něco jako "malý Yetti", je chlupatý a hrozně smrdí. Indiáni věří, že existuje, říkají mu Kustiko a vyprávějí o něm báje. Lidé, kteří se vydali bytost hledat, údajně zešíleli nebo zmizeli. Traduje se, že jeden muž se vypravil do tajemných míst a narazil na stopy Kustika. Vydal se po nich, jenomže se pohyboval ve velkém kruhu a když kružnici dokončil, zjistil, že Kustiko vlastně stopuje jeho - stopy se překrývaly...

 

Aljaška je zvláštní, přezdívá se jí "poslední výspa Ameriky". Žije se tu postaru, jako když se Amerika osidlovala. Městečko Wrangell je jako z kovbojky - čekáte, že se rozrazí lítačky místní hospody a vyjde Gary Cooper. A není to stylizace pro turisty.

 

Po pětadvaceti letech práce v dřevařském průmyslu ztratil pan Šimonek zaměstnání a vrací se ke své zálibě - fotografování. Hodně fotí totemy indiánů, říká mi o nich, že jsou pro něj velice tajemné, necivilizované, každý totem má svou legendu, vypráví nějakou významnou událost, která se skutečně přihodila. Místa, která si indiáni vybírali, mají obrovskou atmosféru, je to něco podobného jako Hradčany.

 

"Chodím tam skoro každý den a za různých světelných situací, třeba i v hluboké noci a hodiny je pozoruji, popouštím uzdu fantazie a vidím v totemech generace indiánů - Tlingitů. Díky fotografiím indiánských totemů jsem se stal neoficiálním fotografem ostrova." Totemy jsou vytesány ze žlutého cedru, to je dřevo s vysokým obsahem přírodního oleje, odolné vůči hnilobě. Počasí je ale velice drsné, a tak se musí totemy často opravovat. Nejstarší dochované jsou asi stoleté, přestože indiánská kultura je stará asi deset tisíc let. Z fotografií je vidět, že indiáni vypadali dost hrůzostrašně, měli kruhy v nosech, byli ozbrojeni a bojovali mezi sebou. Když přijeli běloši, byl zaznamenán jen jediný konflikt, teď žijí normálním bělošským životem, vláda jim platí studia, nestěžují si na bělochy. Vytvářejí kulturní atmosféru ostrova, pořádají sněmy, tančí při slavnostních akcích, nosí poměrně střídmé kroje, nádherně vyšívané, ale chybí jim obligátní čelenky. Jsou velice podobní dřevořezbám na totemech - rozšířené oči, placaté nosy... Tlingitové se dělí na klany, třeba klan Medvěda, Havrana a v jejich první doložené mytologii je Stvořitelem světa člověk - běloch. Oni byli svými kolonizátory ze začátku okouzleni, proto najdeme u starých totemů figury bílých mužů - až úplně na vrcholku, to byla ohromná pocta! To už ale skončilo, teď je na špici havran. On je indiány velmi uctíván, je hodně inteligentní, až nadpozemský. Vypráví se známá příhoda: pes něco žral a dva havrani mu to chtěli sebrat, postupovali přitom jako tým - jeden se snažil odvést pozornost, vyrobil sněhovou lavinu a shodil ji na psa, ten utekl a havrani mu sousto ukradli. Další uctívaný pták je vzácný orel bělohlavý, chráněný zákonem tak, že běloch nesmí sebrat ani jeho brko, které leží na zemi - je to protizákonné. Indiáni mohou. I to ilustruje výhody, které vláda Tlingitům garantuje. Zvláštní je úcta, kterou orli chovají k totemům. Na podobné útvary strašně rádi sedají, ale na totemy se prý neposadí nikdy. Orli asi nechtějí rušit sílu příběhů, které totemy vyprávějí.

 


PŘÍBĚH TOTEMU ORLA

 

Joe Thomas, stařešina wrangellských Tlingitů, v roce 1940 řekl novinářům, že totem Orla, stojící u vstupu na ostrov Shakes, byl původními vlastníky nazýván totemem Na-chee-su-na.

 

Postava umístěná na totemu nejníže, která v rukou svírá krysu, je In-ta-ka-ka-lin, což znamená "ten, který létá pod vodou". Krysa byla jeho silou nebo duchem. Krysa kradla vše z vesnice a nosila to svému pánovi.

 

Když měl duch přijít, šaman kmene svůj lid varoval a říkal jim, že síla ducha přichází, ať si svážou dohromady všechny věci, nebo jim je duch vezme. Šamanův lid se cítil zahanbeně, svolal radu a rozhodl, že šaman musí zemřít.

 

Vzali kánoi se šamanovými věcmi, položili ho na dno lodi a odpádlovali s kánoí na moře. Na moři začali házet šamanovy věci přes palubu. Pak na hladinu položili rohož a šaman na ni vstoupil. Rohož se začala otáčet a zmizela pod vlnami i s ním. Poté se ale zdvihl silný jižní vítr a rozlomil kánoi vedví. Zahynuli všichni z lodi mimo šamanova vnuka, který byl vyvržen na pobřeží v části kánoe. Postava uprostřed totemu, svírající teslici, je Na-chee-su-na. Byl to on sám, kdo stvořil černou rybu mezi sebou a nešťastným šamanem. O Na-chee-su-naovi se říká, že ji vytesal z cedru, protože toto dřevo plave a vynořuje se a potápí jako ryba.

 

Vedle postavy na vrcholu totemu je Scow-qua, slavný lovec kmenu Killisnoo. Vypráví se, že jednoho dne šel Scow-qua se dvěma muži na lov podél pobřeží ostrova Baranof blízko mysu Omaney. Když se vraceli do tábora, uviděli orla, postavu z vrcholu totemu, jak táhne na břeh tuleně. Scow-qua vzal pádlo, praštil s ním orla přes hlavu a táhl tuleně pryč. Orel se probral a prosil lovce, aby mu dali kousek masa z tuleně, ale lovci odmítli. Orel se rozzlobil a řekl, že ani Scow-qua ani lovci tuleního masa neokusí.

 

"Když zatočíte poprvé," řekl orel, "muž na přídi kánoe zemře. Muž uprostřed kánoe zemře, když zatočíte podruhé a ty, Scow-qua, zemřeš, až dorazíš do vesnice a povíš lidem, co se stalo."

 

Všechno se přihodilo tak, jak orel řekl. Totem Na-chee-su-na byl vztyčen, aby byl tento příběh zaznamenán jako ponaučení pro další generace.
 
Listopad 1997

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group