ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

SRÍ LANKA - KILOMETRY PRÁZDNÝCH PLÁŽÍ

SRÍ LANKA - KILOMETRY PRÁZDNÝCH PLÁŽÍ
 
Text: Zdenek Král
 
Zde pobýval podle pověsti Buddha, sem se údajně po svém vyhnání z ráje uchýlili i Adam s Evou. Zřejmě proto, že právě Srí Lanka se nejvíce ze všech končin blížila představě ráje pozemského. A stala se tak patrně, domyslíme-li to do důsledku, i kolébkou lidstva.
Stojím v hlubokém vnitrozemí na vrcholu stoosmdesátimetrové sigirijské skály, na místě, na němž býval od pátého století našeho letopočtu královský palác. Odtud kdysi vyhlížel panovník otcovrah Kasyapa svého nevlastního bratra, protože se obával jeho pomsty. Mohl přehlédnout rozlehlou zelenající se rovinu rozprostírající se až k horám na jihu, v nichž se skrývá další současná tvář ostrova - kraj čajových plantáží. Pohled z výšin jej zřejmě utvrdil v pocitu vlastní neporazitelnosti. I když obětoval nepředstavitelné úsilí a četné životy svých poddaných, aby nedobytné sídlo zbudoval, rozhodl se porazit bratra dole v nížině. Sestoupil, a prohrál. Zahynul v bažině, opuštěn vojskem i blízkými, a spravedlnosti tak bylo učiněno zadost.

Sigiriya je zvláštní místo. V podhradí vodní příkopy a bazény, upravené trávníky a parky dýchající pohodou, a také všudypřítomnou energií vloženou sem dávnými předky domorodců. Cestičky, schody a schůdky zbudované jak z kamenů, tak z tenkých cihel z pálené hlíny, a nad tím vším strmé stěny skály s vytesanými stupni vedoucími k náhorní plošině. Nad mohutným Lvím schodištěm pak další mělké stupně mířící až na samý vrchol. Na něm jakýsi obří piedestal z cihel tvořící základ paláce, který, ač nikdy nebyl a na tomto místě snad ani nemohl být dobyt, nepřežil zub času.

A přímo před ním veliký, do skály vytesaný a vyzděný bazén, tak třicet krát čtyřicet metrů, plný vody, který zde, téměř dvě stě metrů vysoko nad krajinou, působí poněkud nepatřičně.
Dnes se sem už nestoupá po tesaných schůdkách, ale po visutých chodnících a kovových lávkách. Ani to ale není výstup zcela nenáročný, zejména pro ty, kteří trpí závratí. Cesta však stojí za to. V jeskyni uprostřed strmé skalní stěny lze také spatřit překvapivě zachovalé proslulé malby dávných krasavic.
Za příznivého počasí je odtud vidět přes dva tisíce let starý skalní chrám v Dambulle zasvěcený Buddhovi. Na rozdíl od královského sídla je na kopci nepříliš příkrém a dobře přístupném širokým, jen zvolna stoupajícím schodištěm. V jeskyních a pod zdmi uzavřenými skalními převisy se nacházejí svatyně plné kultovních maleb a Buddhových soch. Pozlacené vnitřní stěny daly chrámu nynější název Ran Giri - Zlatá skála.

Obě tyto pamětihodnosti, které jsou zaručeným lákadlem turistů, leží poblíž hlavní silnice z Colomba do Trincomalee. To je správním střediskem oblasti, do níž jsem měl namířeno především. Je dosud málo navštěvovaná a známá a žijí v ní Tamilové, jejichž předci sem byli přivezeni přibližně před dvěma staletími z Indie, aby pracovali na čajových plantážích. Sinhálským starousedlíkům se do těchto prací totiž příliš nechtělo. Jde o území, kam neměli cizinci po léta přístup, neboť zde separatisticky laděné tamilské guerilly vyvolávaly četné etnické nepokoje, a jemuž se většina turistů vyhýbá dodnes. Díky tomu zůstalo panensky neposkvrněné. Když jsem krátce před odletem potkal na Václavském náměstí dávného známého, díval se na mě, jako bychom se měli vidět naposledy. „Opravdu chcete jet TAM?“ zdůraznil. Překvapil mě. Znal jsem ho jako člověka, který v rámci své profese přírodovědce procestoval pěkný kus světa. Teď jsem si na něho vzpomněl a nemohl jsem se neusmát.

Ubytoval jsem se za pomoci ochotného tamilského správce v jednom z bungalovů u vesnice Salli necelých osm kilometrů od Trincomalee a vyšel na zářivě bílou písečnou pláž. Na více než dvoukilometrovém úseku mezi dvěma výběžky jsem byl úplně sám. Jen pár stovek metrů vpravo leželo několik z vody vytažených rybářských lodí - tradiční úzké lodice dlabané z kmene a opatřené vahadly a vedle nich moderní laminátové, opatřené naopak silnými japonskými motory. Za zády mi rostly kokosové palmy, vysoké stromy, nejroztodivnější kvetoucí keře i banánovníky s trsy zrajících banánů a přede mnou ležel úchvatně modrý Indický oceán. Rozhodně jsem si nepřipadal jako štvanec ohrožený zde čímkoliv.
PRO SILNÉ NERVY
Co je na Srí Lance skutečným dobrodružstvím, je doprava po místních komunikacích. Předepsaná rychlost je šedesát kilometrů v hodině, dosáhnout jí lze však jen na některých úsecích. Po úzké asfaltové vozovce, hrbolaté a místy rozryté, postrádající krajnice, se pohybují auta a mikrobusy, nákladní auta, kamiony a autobusy, typické asijské tuk-tuky indické provenience a mezi tím se proplétají motocyklisté a cyklisté (většinou ve dvou až třech na jednom kole), chodci a procházející se krávy. Jezdí se vlevo. Úředně. Pokud to ovšem jde, drží se všichni uprostřed, a tak se vozidla k sobě přibližují bez zpomalení a teprve v poslední moment se jedno jakýmsi záhadným způsobem rozhodne, že uhne. Kdo má slabší nervy, moc si cestování neužije. Na druhou stranu nutno přiznat, že jsem za celou dobu pobytu neviděl dopravní nehodu.
 
Přemýšlel jsem, čím je to asi dáno. Šikovností? Vždyť ve zdánlivě spořádané domovině vídám téměř každodenně několik nehod. Poté mi došlo, že je to zřejmě mentalitou. Bez ohledu na to, k jakému etniku místní řidiči patří, se navzájem respektují. A ještě něco na místních komunikacích překvapí. Policejní a vojenské kontroly. Přibližně každých deset až patnáct kilometrů každého zastaví zpomalovací retardér a zátaras přes půlku vozovky, do vozu nahlédne ozbrojený muž, a teprve pak je možné jet dál. Jediné zjevné a hmatatelné dědictví etnických nepokojů.

Jakousi syntézou situace na běžných silnicích jsou města. Třeba padesátitisícové Trincomalee má úzké ulice bez chodníků. I po nich se pohybují všechna vozidla, jen chodců, autobusů, cyklistů, tuk-tuků a krav je tu podstatně víc. Místo příkopů je lemují obchůdky se vším možným, od potravin, ovoce, nápojů a textilu až po četná zlatnictví a také značkové prodejny elektroniky a motocyklů. Sem tam se ale objeví polorozpadlá stavení s hrdými nápisy Klinika, Praktický lékař či Dentista. Obyvatelé jsou Tamilové - usměvaví, vlídní a vstřícní.
CO PŘEKVAPÍ MILE
Teplota je na Srí Lance stálá, kolem třiceti stupňů Celsia, a v průběhu roku kolísá o pouhé dva stupně. A to i v monzunovém období, které je navíc na východním pobřeží nevýrazné. Srážek i větrných dnů je tu v porovnání s pobřežím západním pouhá třetina. Podnebí je příjemné, podobné našemu létu, neboť vlhkost vzduchu je nízká. A teplota vody? Ta se v průběhu celého roku také pohybuje kolem dvaceti osmi stupňů.
Srí Lanka přeje snad všem letním sportům. Lze tu surfovat, věnovat se joggingu, hrát plážový volejbal, v turisticky vyhledávaných střediscích je možné se věnovat na rozlehlých a kvalitou vyhlášených trávnících i golfu. Především na východním pobřeží jsou výhodné podmínky pro sportovní potápění. Svět korálových útesů obývaných nesčetnými druhy ryb a dalších živočichů začíná již v malých hloubkách. Jsou to ideální místa pro šnorchlování i pro potápění s přístroji. Je však dobré uvědomit si dva aspekty. Tím prvním je fakt, že jde o pobřežní pásmo otevřeného oceánu, takže viditelnost občas kolísá, ač je zde voda zcela čistá. V menších hloubkách totiž někdy snižuje viditelnost zvířený písek, jindy ji, v závislosti na fázích měsíce, ovlivňuje bující či naopak ubývající plankton. Může to někdy vadit při fotografování či natáčení pod vodou.

Druhým aspektem je skutečnost, že jde o oblast, která je i pod hladinou velmi málo probádaná. Turistům, kteří jsou zvyklí na potápění, při němž s průvodcem putuje skupina potápěčů po vytyčené trase od jedné podmořské atrakce ke druhé podobně jako po naučné stezce, to nemusí vyhovovat. Naopak těm, kteří dosud neztratili objevitelského ducha, se nabízejí nové zážitky.
Tady rozhodně je a bude co objevovat. Námořní mapy pochopitelně existují, dno je však zmapováno jen částečně. Přitom bylo Trincomalee již ve středověku díky své mimořádně výhodné poloze a zálivu hluboko zasahujícímu do pevniny významným přístavem. Dodnes jej střeží zachovaná středověká portugalská pevnost. Jak přístav, tak i celý ostrov se měnily v průběhu staletí podle toho, jak se zde střídali Portugalci, Holanďané a Britové. Za druhé světové války se do místních vod dostali také Japonci. Mezi všemi těmi mocnostmi se odehrávaly četné námořní bitvy a jen nepatrné množství toho, co moře skrývá, pak bylo do dnešních časů nalezeno.

Potápěčská centra, pokud je mi známo, jsou na dlouhém úseku východního pobřeží pouze tři. Vzdálena od sebe několik kilometrů si fakticky nekonkurují, všechna jsou kvalitní a dobře vybavená. Jen ceny, možná právě pro nedostatek konkurence, nejsou nízké. Pohybují se kolem 30 eur za jednotlivý ponor. Jedno z center, u vesnice Sally, je české. České potápěče tam proto čekají ceny, které lze nazvat vlasteneckými.
 
CURRY VEDE
Nedá se říci, že je tady jednotvárná strava, přesto Evropanům jednotvárně chutná. Koření je na Srí Lance mnoho a nejroztodivnějších druhů, jednoznačně ale mezi nimi dominuje curry různých barevných odstínů. A také chilli papričky. Jídla se podávají většinou uvařená a rozsekaná na kousky, ať jde o masa, nejrůznější druhy zeleniny či ryby, kraby nebo langusty. Vše tone v hnědé či žlutozelené curry omáčce připravené nejspíš s přídavkem mletých žiletek. Přílohou bývá nejčastěji rýže nebo též hopers, bochánky ze slepených tenkých rýžových nudliček, a občas i sypká nahnědlá hmota, jejíž název jsem si nezapamatoval, připravovaná ze strouhaného kokosu a rýžové mouky. To vše bohatě přelité, opět omáčkou curry. Jí se rukou - pravou, druhá je určena na jiné úkony. Naštěstí cizincům nabízejí na většině míst příbory.
Stravování zde vyžaduje určitý čas na adaptaci chuťových buněk. Teprve po ní budou schopny pod vše spalující ostrostí odlišit alespoň některé jemnější nuance.
 
ZA PLÁŽEMI NA JIH
Srí Lanka je rozmanitá země. Na nepříliš velkém kusu pevniny nabízí rozsáhlé zelenající se nížiny, hory s nadmořskou výškou přes dva a půl tisíce metrů, průsmyky, jimiž se kroutí věhlasná železnice, pověstné čajové plantáže, palmové háje i džungli. Obří stromy tu pamatují starověk, věhlasné jsou také doly, v nichž se těží drahokamy. Je to země kontrastů - města jsou přelidněná, jinde narazíte na pustiny, v nichž sotva potkáte živou duši. Samozřejmě kromě divoce žijících zvířat, včetně stád divokých slonů. Ti se dokonce stali určitým symbolem Srí Lanky. Žije zde však i mnoho dalších druhů zvířat včetně varanů, leguánů a četných hadů a přes dvě stě padesát druhů ptáků!

Města jsou zde směsicí starobylých památek i moderních staveb včetně chrámů - buddhistických, hinduistických, ale i křesťanských. Jihozápadní pobřeží je sice poseto četnými hotely, ale východní pobřeží je plné pláží, po nichž můžete putovat hodiny a potkáte nanejvýš několik osamocených chodců.
 
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group