ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

RÁJ NA VÝCHOD OD AFRIKY

Pouhých pět stupňů pod rovníkem se rozkládá skupina malebných ostrovů a ostrůvků, omývaných vlnami Indického oceánu. Místo, které zůstávalo po dlouhé věky lidskému oku utajeno. Teprve začátkem 17. století poprvé vstoupila noha Evropana do tohoto člověkem netknutého souostroví.

 


Seychely

 

Přestože byly Seychelské ostrovy objeveny relativně pozdě, dávaly o své existenci vědět již dávno předtím. Na pobřežích Indie, Ceylonu, Malediv a Indonésie nacházeli místní obyvatelé po mnoho let obrovské kokosové ořechy, jejichž původ si vysvětlovali různými způsoby. Jedni se domnívali, že dozrávají v korunách palem rostoucích na mořském dně. Jiní předpokládali, že palmy plodící zvláštní ořechy rostou na ostrovech, které zmizí v moři okamžitě, když se přiblíží lidská bytost. Pesimisté tvrdili, že objev palmy člověk nepřežije.

 

FRANCOUZSKÁ DRŽAVA

Když francouzský kapitán Lazare Picault vystoupil 19. listopadu 1742 poprvé na břehy Seychelských ostrovů, ani nezahynul, ani jej nepohltilo moře. Nebyl sice úplně prvním člověkem, který se nohou dotkl tohoto kousku země uprostřed oceánu, ale teprve s ním se souostroví dostalo do širšího povědomí lidstva. Do té doby se zde objevili snad jen arabští mořeplavci (soudě podle nalezených hrobů ze 7. století), piráti, portugalští objevitelé, roku 1609 tu zakotvila také loď britské Východoindické společnosti. Nikdo však těmto ostrovům nevěnoval zvláštní pozornost.

 

Když o dva roky později vyslal mauricijský guvernér Mahé de la Bourdonnais kapitána Picaulta opět k seychelským břehům, prohlásili Francouzi toto souostroví za svou državu. Kapitán pojmenoval největší z ostrovů podle guvernéra Mahé. Celé souostroví se od roku 1756 nazývá Seychely, na počest Moreau de Séchelles, ministra financí Ludvíka XV.

 

PŘÍBĚH NECUDNÉHO OŘECHU

Teprve v roce 1756, během jedné z dalších francouzských expedic vyslaných z ostrova Mauritius, objevil inženýr Barré palmu mořského kokosu na Palmovém ostrově (dnes Praslin). Ještě mnoho let však trvalo, než byla tato legendami opředená rostlina popsána. Dnes víme mimo jiné to, že palma "coco de mer" roste samčí a samičí (mateřská). Kokosy ve tvaru ženského klína rostou na stromech mateřských, zatímco samčí poznávací znak, jakýsi "pendrek" posetý mnoha malými kvítky, je opravdu výmluvný a nezaměnitelný. Podle lidových bajek dochází v noci za úplňku k tajemným milostným obřadům mezi samčí a samičí palmou. Nikdo to však nemůže podpořit vlastním svědectvím, neboť každý nepovolaný svědek údajně vždy zkamení.

 

Snad proto je také mnoho lidí přesvědčeno, že mořský kokos je vysoce účinné afrodisiakum. Dříve se však věřilo spíše v jeho léčivé účinky: například ten, kdo se napije z poháru vyrobeného ze skořápky ořechu, bude chráněn před různými nemocemi a mnohými jedy. To je pravděpodobně jeden z důvodů, proč v zemích, kde mořské proudy ořech vyplavovaly, platil trest smrti za neodevzdání jeho nálezu králi.Pro důkaz ceny zvláštního ořechu ostatně nemusíme tak daleko. Císař Rudolf II. za něj nabízel celé čtyři tisíce zlaťáků. Po dlouhém vyjednávání se mu nakonec podařilo mořský kokos do své sbírky získat. Nechal si z něj vyrobit pohár, který dlouhou dobu uchovával na Pražském hradě. (Později byl ořechový pohár přemístěn do Vídně.) Jiní panovníci nabízeli za vzácný ořech dokonce celé lodní náklady. Ti prudérnější jej pak osekávali nebo půlili, aby potlačili jeho vnadné tvary...

Dnes se tento přírodní unikát (vahou přes dvacet kilogramů nejtěžší semeno v celé rostlinné říši) cení na 400 rupií (asi 2000 Kč).

 

STROM POZNÁNÍ

 

Na Seychelských ostrovech se bez problémů domluvíte anglicky a francouzsky, a to se všemi ­ od dětí až po stařečky. Národním jazykem je ovšem kreolština, což je v podstatě "zdeformovaná" francouzština. Místní obyvatelé jsou potomci otroků (svobodných od roku 1835), dovezených z okolních zemí a jiných kontinentů. Jsou mezi sebou dokonale rasově promíšeni a říkají si "kreolové". Nejblíže spřízněni se cítí být s obyvateli Karibských ostrovů. Za znalost angličtiny a francouzštiny vděčí především své historii, v současné době se oběma jazykům učí děti již od první třídy.

Do anglických rukou přešly Seychely ­ po dlouhém přetahování na přelomu 18. a 19. století ­ definitivně 21. dubna 1811. Francouzská kultura a francouzština přesto zůstaly dominantní.

 


granitové skály

 

V roce 1881 připlul na Seychely velký mezinárodní dobrodruh ­ generál Charles Gordon, přezdívaný "Gordon Paša", provázený pověstí slavného vítěze od súdánského Chartúmu, odvážného objevitele a vybraného gentlemana. Jeho nepokojné povaze pramálo vyhovoval poklidný život britského administrátora na Mauritiu, proto se záhy vydal na plavbu po okolí. Tvar dvojitého ořechu jej natolik zaujal, že jej navrhl do státního znaku ostrovů. Navíc vydal romantickou studii, v níž se pokoušel dokázat, že právě zde ležela biblická zahrada Eden. Bájné čtyři přítoky lokalizoval jako Eufrat, Tigrid, Nil a Jordán. Ve tvaru kokosu nachází srdce ­ místo ušlechtilých citů, stejně tak v něm vidí ženský klín ­ místo lidské žádostivosti. Pro názornost doplnil do znaku hada, obtočeného kolem palmy (státní znak s mírnou úpravou vydržel až do dnešních dnů, zatímco citace o tropickém ráji se zmocnily četné cestovní kanceláře).

 

V roce 1903 se ostrovy staly královskou kolonií řízenou z Londýna. V pozdějších letech využívali Angličané toto místo jako "pětihvězdičkové" vězení, především pro politické vězně. Byli tu drženi sultáni a králové, kteří nahlodávali systém Britské koruny. Mezi nejznámější z nich patří například kyperský arcibiskup Makarios.

 

SEYCHELSKÁ NEJ

O Seychelských ostrovech se tvrdí, že jsou opravdovým rájem na Zemi. A skutečně ­ nejde jen o reklamní slogan cestovních kanceláří. Přírodní krásy tu zůstaly maximálně zachované až dodnes. Vyskytují se zde živočichové, kteří nežijí nikde jinde ­ například největší suchozemská želva na světě, "ovocný netopýr" kaloň seychelský, a především několik druhů ptactva, z nichž obzvlášť pozoruhodný a velmi vzácný je černý papoušek. Nesmírně bohatý je i podmořský život. Korály v těchto místech rostou nejrychleji na světě, což svědčí o naprosté čistotě životního prostředí. Mezi nimi v klidu proplouvají různobarevné rybky všech velikostí, kterým vůbec nevadí, když se mezi nimi objevíte třeba právě vy. Nechybí tu ani žraloci a barakudy, drží se však na vnější straně korálových útesů a na člověka neútočí.

 

"Mají tady tolik ryb, že je lidé nezajímají," vysvětluje s úsměvem Lisa.

Lisa žije v malém domku na bělostné pláži mezi palmami. Většinou je sama se svými dvěma chlapci, jen občas tu přespí i jejich otec. S Lisou nejsou oddáni, což není v tomto kraji žádnou zvláštností. Oficiální svazek tu není příliš populární, i když převládajícím náboženským vyznáním je zde katolická víra a kostely bývají o nedělích hojně navštěvovány. Stále více se však ostrovy stávají cílem svatebních cest a místem sňatku těch, kteří na to mají.

 

TŘI OSTROVY

 

Na všech sto patnácti ostrovech najdete celkem pouhé čtyři tisíce lůžek pro turisty. Může se to zdát málo. Vždyť cestovní ruch je hlavní a nejdůležitější zdroj příjmů do státní pokladny. Důvod je však prostý. Scheychelané chtějí uchovat svůj největší poklad. Panenská krajina, bělostné pláže lemované černými granitovými skalami a spousta dalších přírodních skvostů jistě stojí za to, aby byl počet turistů vyvážen prostředky vynaloženými na zdejší pobyt.

Mezi nejznámější a nejnavštěvovanější tři ostrovy patří Mahé, Praslin a La Digue. Každý z nich je něčím pozoruhodný.

 

Mahé je z nich ­ rozlohou sedmadvacet krát osm kilometrů ­ největší. V severní části ostrova se pod majestátnou horou Morne Seychellois rozkládá hlavní město Victoria, počtem obyvatel (25 000) nejmenší metropole na světě.

Ostrov Praslin ukrývá v pralese zvaném Májové údolí již zmíněné kokosové palmy. Některé z nich jsou staré až osm set let. Je působivé prodírat se pod jejich obrovskými listy, prosvícenými rovníkovým sluncem. A "necudné" kokosy se pod tím vším nádherně vyjímají...

 

La Digue je čtvrtým největším seychelským ostrovem, mnohými zároveň považovaným za nejkrásnější. Právě tady se rozkládají mnohé okouzlující pláže s bílým pískem a kontrastujícími skalami obdivuhodných tvarů. Není divu, že právě toto místo si filmaři vybrali pro natáčení Robinsona Crusoe a erotické fantazie Emanuella.

 

JAKO OD HITCHCOKA

Vyjmenovat a popsat všechny seychelské ostrovy by bylo nekonečné. Ale pominout právě Cousin by byl hřích. Přestože je tento ostrůvek vzdálený jen pár set metrů od ostrova Praslin, octnete se najednou v jiném světě. Na každém stromě a na každé větvi najdete hned několik ptačích hnízd. Něco jako přelidněné město, jen plné ptáků. Poletují tu v tak obrovském množství, že si připadáte jako ve scéně z hororu Alfreda Hitchcoka. Nejsou vůbec plaší, lidé je příliš nevzrušují. Na to, že je sem denně přijíždí pozorovat skupinka turistů, si už patrně zvykli...

 

Důležitým faktem je, že se na ostrově nevyskytují hadi ani krysy ­ proto mohou ptáci bezpečně hnízdit i na zemi u kmenu stromu a vychovávat v klidu svá mláďata. Respektive své mládě, protože tito tropičtí ptáci snášejí jen jedno vejce ročně. Je pochopitelné, že kdyby se na ostrůvku had nebo krysa objevili, hrozilo by tomuto druhu opeřence vyhubení. Jedinými zde žijícími plazy jsou ještěrky. Ty větší se podobají malinkým krokodýlům.
Na ostrově Cousin, který byl v roce 1968 vyhlášen ptačí rezervací, žije pouze jedna rodina, jejíž členové se tu o všechno s láskou starají.
 
Březen 2007

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group