Archiv vydání magazínu Koktejl

Tiahuanacká kultura nese jméno podle trosek nalezených v Tiahuanacu (též Tivanacu), jež leží v dnešní Bolívii, asi 20 km jihovýchodně od jezera Titicaca. Dodnes není jasné, proč Tiahuanaco vzniklo, zda bylo hlavním městem nějaké rozsáhlejší říše, či jen náboženským a obchodním centrem hustě osídlené oblasti kolem jezera Titicaca. Největší rozkvět tiahuanacké kultury spadá do období 600-1200 n. l., zánik se tedy datuje ještě do doby před nástupem Inků.

 

Okolní území, známé jako Altiplano, je pustá, nezalesněná náhorní rovina. Je to však největší oblast rovné zemědělské půdy v Andách a lidé zde žili po tisíce let. Byly tu vhodné podmínky i pro pastvu stád lam a alpak.

Většina obrovských kamenných staveb v Tiahuanacu sloužila zřejmě k náboženským účelům. K nejpozoruhodnějším stavbám patří Akapana - velká stupňovitá pyramida - a trosky velkého chrámu nazývaného Kalasasaya. V severovýchodní části tohoto chrámu se nachází patrně nejproslulejší tiahuanacká památka, přes tři metry vysoká Brána slunce, vytesaná z jediného kamenného bloku. Na vrcholu tesaného reliéfu Brány slunce je umístěna záhadná, čelně stojící postava. Její obličej obklopují paprsky. Je možné, že se jedná o prototyp božstva, později nazývaného Viracoča a uctívaného v celé andské oblasti. Tuto bytost na Bráně slunce doprovázejí tři řady menších okřídlených postav zobrazených z profilu.

Bohužel řada dalších kamenných památek z Tiahuanaca je navždy ztracena. Kamenné sochy byly ničeny španělskými kolonizátory coby pohanské modly a celé zdi byly rozebrány na stavební kámen jak pro okolní domy, tak pro stavbu nedaleké železnice.
březen 1999