ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

CHICAGO - MĚSTO, KTERÉ DALO SVĚTU MRAKODRAPY

 

Osmého října 1871 zachvátil Chicago obrovský požár. Trval celých 36 hodin a v plamenech zahynulo několik stovek lidí. Tato katastrofa, která zničila třetinu města a celé centrum zanechala v troskách, se stala důležitým impulzem k modernizaci. Staré, převážně dřevěné domy nahradily moderní mrakodrapy s ocelovou konstrukcí a Chicago se stalo kolébkou moderní architektury.

První mrakodrap
Z trosek a popela zakrátko vyrostlo nové velkoměsto. Zatímco před požárem mělo Chicago necelých 300 tisíc obyvatel, o deset let později to bylo již půl milionu a v roce 1890 jeho populace překročila jeden milion. Rychlý růst počtu obyvatel měl za následek nárůst cen pozemků. Potřeba vměstnat na co nejmenší plochu co největší počet bytů či kanceláří nakonec vedla k opravdové revoluci v architektuře a stavebnictví. Přestože podobný vývoj prodělal i New York či Boston, první krok směrem k moderní městské architektuře byl učiněn právě v Chicagu.
Desetipatrová budova pojišťovny Home Insurance z roku 1885 je považována za první mrakodrap vůbec. Architekt William L. Jenney (1832-1907) v konstrukci poprvé plně využil ocelový skelet nesoucí tíhu stavby místo opěrných zdí. Toto odlehčení celkové struktury stavby bylo základem vývoje moderních výškových budov. Evropští funkcionalisté o několik desetiletí později vlastně neudělali nic jiného, než že do důsledků rozpracovali možnosti, které toto řešení nabízí.
Změna v konstrukci se brzy projevila i navenek a přinesla zcela novou estetiku, vyznačující se důrazem na jednoduchost a účelnost. Většinu plochy průčelí nových mrakodrapů zabírala okna a dekorace fasády se nejčastěji omezovala jen na jednoduché ornamentální pásy oddělující jednotlivá podlaží. Bohatší výzdobu mívalo pouze několik spodních pater, ve kterých sídlily obchody a jejichž zdobnost měla upoutat pozornost lidí na ulici.
Nejlepším příkladem tohoto řešení je obchodní dům Carson Pirie Scott. Přízemí a první patro jsou rámovány bohatým litinovým reliéfem s rostlinnými motivy, zatímco zbývajících deset pater je obloženo bílými keramickými dlaždicemi a ponecháno prakticky bez ozdob.
První mrakodrapy byly dlouho vnímány jen jako inženýrské stavby a jejich jednoduchý design byl také často spíše výsledkem snahy investorů omezit stavební náklady na minimum nežli jasně formulovaným uměleckým programem. Jedním z prvních, kdo rozpoznal svébytnou architektonickou hodnotu těchto staveb, byl začínající vídeňský architekt Adolf Loos, který navštívil Chicago v polovině devadesátých let. Právě Evropané často dokázali ocenit americkou architekturu mnohem víc než samotní Američané.

Chicagská škola
Architektonický styl raných chicagských mrakodrapů z období přelomu století je označován pojmem chicagská škola. Jejím hlavním představitelem byl Louise H. Sullivan (1856-1924), který v Chicagu působil od roku 1873. Sullivanovy stavby, mezi něž patří i již zmiňovaný obchodní dům Carson Pirie Scott, se vyznačují promyšlenou kompozicí a účelností na jedné straně a složitou, takřka secesní ornamentální výzdobou na straně druhé. V evropské architektuře má k jeho dílu blízko Otto Wagner, učitel našeho Jana Kotěry a Josefa Plečnika. Není také náhodou, že Sullivan bývá označován za autora výroku „forma následuje funkci“, který se stal programovým heslem funkcionalismu.
Dalšími významnými představiteli chicagské školy byli například architekti Adler, Burnham, Root nebo Holabird. Volně k ní lze přiřadit také vůbec nejvýznamnějšího amerického architekta Franka Lloyda Wrighta (1867-1959), který své první zkušenosti získal v ateliéru Louise H. Sullivana. Zatímco chicagská škola je však spojována hlavně s architekturou komerčních a administrativních budov, Wright se v Chicagu, kde žil a pracoval do roku 1909, specializoval hlavně na předměstské rodinné domy. Dobrým příkladem respektu, kterému se americká architektura počátkem století těšila v Evropě, je skutečnost, že první knižní vydání Wrightových projektů a nákresů nevyšlo ve Spojených státech, ale v Berlíně.
Ve dvacátých a třicátých letech se v Chicagu stavělo v podstatě stejně jako v dalších amerických velkoměstech. V módě bylo elegantní, leč trochu těžkopádné art deco. Přesto i v této době poznamenalo Chicago americkou architekturu zásadním způsobem. Ambiciózní soutěž o „nejkrásnější kancelářskou budovu světa“, ze které vzešel projekt neogotického mrakodrapu listu Chicagu Tribune, vyvolala širokou diskusi o roli moderní architektury. Ačkoliv vítězný návrh vycházel z historismu, výsledkem této debaty nakonec bylo, že moderní dům by měl být stavěn v moderním stylu.
A co se týče modernosti, byla tehdy Evropa o pěkný kousek napřed. Je tedy jedině logické, že to nakonec byl Evropan, kdo vzkřísil zašlou slávu chicagské školy. V roce 1938 přijel do Chicaga berlínský architekt, bývalý ředitel Bauhausu a autor brněnské vily Tugendhat Ludwig Mies van der Rohe (1886-1969), aby zde učil na Illinois Institute of Technology. Jeho vliv na poválečnou americkou architekturu byl natolik výrazný, že bychom jej s trochou nadsázky dokonce mohli označit za druhého vynálezce mrakodrapu. To už je ale trochu jiný příběh.

Město jako učebnice
Představitelé Chicaga si velmi dobře uvědomují význam a důležitost historické architektury svého města. Různé architektonické procházky či projížďky jsou také jedním z největších lákadel, které město turistům nabízí.
Od konce šedesátých let proto na radnici funguje speciální komise pověřená ochranou chicagských pamětihodností. K dnešnímu dni je na jejím seznamu bezmála dvě stě památkově chráněných budov, což je na americké poměry určitě hodně. Onen první mrakodrap na světě se však bohužel nedochoval, neboť byl zbourán již počátkem třicátých let.
Moderní charakter chicagských mrakodrapů z přelomu 19. a 20. století člověka překvapí. Evropská moderna a funkcionalismus se najednou jeví mnohem méně zajímavé a originální než dřív. Jenže i kdyby evropští architekti skutečně jen pokračovali v tom, co vymyslela již chicagská škola, nebýt jich, Američané by nejspíš nikdy nevěděli, jak skvělou architekturu v Chicagu mají.
říjen 2002
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group