ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

HRA NA SVOBODNOU ZÓNU

Kalinigradský hotel "Turist" je zvenčí stále onou nevzhlednou stavbou z panelů a betonu, jakých v sedmdesátých letech v Sovětském svazu vyrostly desetitisíce. Éru socialistického konformismu připomínají i prošlapané koberce v potemnělých chodbách. Ale poměry se v Rusku mění a v nejzápadnější části Ruska tím spíše. V recepci jsou k mání cizojazyčné průvodce na křídovém papíře, přijímají zde tři druhy platebních karet, pokoje prošly rekonstrukcí a namísto postsovětské ošuntělosti nabízejí pohodlí i servis. Zdá se, že mizí také sovětská bezohlednost. Na nočních stolcích leží vzorně natištěná cedulka s omluvou. "Vedení hotelu se omlouvá za stavební ruch v okolí. Přistavujeme nové objekty a činíme tak proto, abyste byli při Vaší příští návštěvě spokojenější."

 

. . . . .

 

Pro spokojenost hostů ostatně personál hotelu udělá mnohé. Po chodbě se potuluje urostlý muž středních let v dobře padnoucím obleku. Úhledná kartička na klopě saka prozrazuje, že jde o příslušníka hotelové ochranky. Svalovec zdvořile pozdraví a spiklenecky mrkne. "Nepotřebujete děvočky, mládenci?" zeptá se. Ve městě, které místní novináři bez skrupulí nazývají "gorod-syfilitik", ve městě, které je podle lékařských statistik na jednom z prvních míst v Rusku v rozšíření pohlavních nemocí a viru HIV, se na podobnou otázku doporučuje záporná odpověď. Sexbyznys v Kaliningradu přesto nebývale vzkvétá a stojí především na cizincích, kteří sem přijíždějí těžit z výhod "Svobodné ekonomické zóny Kaliningrad".

 

BRÁNA DO EVROPY

 


Na kaliningradském trhu lze sehnat cokoli,
včetně samopalu. Volnému, vskutku "tržnímu"
podnikání se meze nekladou.

Kaliningradská oblast (rozloha 15 100 kilometrů čtverečních, 900 tisíc obyvatel) vznikla v dubnu roku 1946 na území někdejšího německého Východního Pruska. Její strategickou hodnotu pro Sovětský svaz předurčovala spíše než síť průmyslových závodů a nerostné bohatství především poloha nejzápadnější bašty říše. Početné vojenské pozemní i námořní základny z oblasti učinily území zapovězené cizincům. Správní centrum Kaliningrad - stovky let známý jako německý Köenigsberg - se světu začal otevírat teprve po rozpadu Sovětského svazu. Nastupující éra divokého ruského kapitalismu se po roce 1991 rozhodla využít toho, že oblast zůstala jediným ruským územím, které bezprostředně hraničí s Polskem, a tedy s Evropou. Vrcholem těchto snah zatím zůstává zřízení Zóny svobodného obchodu Kaliningradská oblast - v Rusku nikoliv ojedinělého pokusu přilákat dovozce a investory a pozdvihnout město i oblast na úroveň světových obchodních a dopravních center. Vloni zvolený gubernátor Kaliningradské oblasti Leonid Gorbenko už během předvolební kampaně označoval vytvoření plně fungující Svobodné ekonomické zóny za svůj úkol číslo jedna. Kaliningrad by se měl stát nejdůležitějším dopravním uzlem na západních přístupech do Ruska, hlavní branou všech dovozců a investorů. Oblast zvýhodňuje poloha i nerostné bohatství a především zásoby ropy, které by v případě nutnosti umožnily oblasti plnou soběstačnost. Nezanedbatelnou hodnotou je i jantar, symbol kraje, jehož množství v oblasti údajně představuje devadesát procent světových zásob.

 

SVĚTLA A STÍNY SVOBODY

 

Kaliningradská oblast by přitom teoreticky měla všechny předpoklady stanout na vlastních nohách. Jenže složitá a nedokonalá ruská legislativa a zcela protichůdné lobbistické zájmy zatím Kaliningradu neumožnily více, než stát se velkým překupnickým centrem. Průzkum veřejného mínění, provedený před třemi lety však prokázal, že vytvoření Kaliningradské republiky - tedy takového subjektu Ruské federace, který disponuje mnohem větší mírou samostatnosti než poskytuje dosavadní statut "oblasti" - podporuje 42 procent místní populace.

 

V oblasti rostou jako houby po dešti společné podniky se zahraniční účastí. Model je většinou shodný. Zahraniční partner dodává zboží a peníze, ruská strana kontakty, znalost pohybu byrokratickou džunglí a nezbytnou ochranu na oficiální i neoficiální úrovni. Jen málo společných podniků je však výrobního charakteru. V drtivé většině jde o exportní a importní organizace, které usilují o rychlý a relativně bezpečný zisk ve stylu "dovez a prodej". Zakládání společných výrobních podniků je o mnoho složitější. Ilustruje to příklad jihokorejské firmy Daewoo, která chtěla v oblasti založit společný závod na výrobu osobních automobilů. V přístavu už několik měsíců stojí lodě naložené potřebným zařízením, ale záměr se zatím nepodařilo uskutečnit. Proč tomu tak je, ještě nikdo přesně neřekl. Zdá se, že významnou roli hraje lobbování ruských automobilek, které se zkrátka bojí konkurence. A zcela nepochopitelný je fakt, že ten, kdo v oblasti vyrábí, zaplatí na daních a různých poplatcích mnohem víc než ten, kdo jen využije celních úlev, převeze a prodá.

 

Statut svobodné zóny dovozce osvobozuje od importních přirážek i cel. Všechno má ale svoji odvrácenou stránku. Dovážené zboží tvrdě vytlačilo domácí výrobce. V obchodech s potravinami je například k mání především polská produkce. "Svobodná zóna?" ptá se Jevgenij Vitalikov, předseda místní odbočky provládní strany Náč dům Rusko. "To samozřejmě ano. Ale musí být realizována důkladně a promyšleně. Musí domácím lidem přinášet blahobyt, a ne jim ubírat práci."

 

Gigantické závody - jako například Jantar, dříve monopolní výrobce přístavních zařízení a lodí - stojí a už několik měsíců nevyplácí svým zaměstnancům. Ve stále zakázaných zónách mimo metropoli žijí desítky tisíc příslušníků ruské armády, kteří po stažení z východních částí Německa nevědí, co bude zítra.

 

KÖENIGSBERG, KRÁLOVEC, KALININIGRAD

 

Současnost dnešní Kaliningradské oblasti nelze zcela pochopit bez souvislostí, které se zde splétaly v minulosti. Podle hesla "silnější bere", bylo toto území po dlouhá staletí exponovaným průsečíkem konfrontací západních a východních evropských národů a majitele měnilo podle toho, kdo přijel s větším počtem rytířstva nebo tankových divizí. Křížové výpravy proti pohanským Prusům ve XII. a XIII. století sice nebyly selankou, ale pro středoevropskou šlechtu přece jen představovaly jistější podnik, než riskantní tažení za osvobození Svatého hrobu jeruzalémského. Český král Přemysl Otakar II. během jedné takové výpravy do Pruska nechal v roce 1260 položit základní kámen hradu nazvaného na jeho počest Köenigsberg, česky Královec.

 

Území kolem hradu v pozdějších dobách kolonizoval řád německých rytířů. Dodnes v Kalinigradské oblasti leží trosky středověkých hradů stejně jako barokní citadely, fortové pevnosti z XI. století i železobetonové bunkry postavené na sklonku druhé světové války. Právě tehdy nastala druhá zásadní změna vlastníků. Po roce 1945 se z historického německého území stala organická část sovětské říše.

 

Vše, co zavánělo němectvím, mizelo. Obyvatelstvo prchalo už za války, a z těch, kteří zůstali, jen málo prošlo obtížnou zkouškou sovětské kolonizační politiky. Město Královec bylo za války z devadesáti procent zničeno, a to, co se do dnešních časů zachovalo z původní německé architektury, působí vedle produktů sovětského stavebnictví spíše jako hořký úšklebek. Na venkově, postiženém hlubokou krizí, je situace ještě horší. Lidé bydlí v polorozbořených chalupách, trosky gotických kostelů slouží jako zdroj stavebního materiálu a na náměstích a náměstíčkách vedle historických hrázděných staveb máchá rukou tradiční žulový Lenin. Cesty dlážděné kočičími hlavami a obklopené alejemi však většinou plní své původní poslání dodnes, a místní řidiči chválí německou důkladnost.

 

NĚMCI SE VRACEJÍ

 

Děd Vitalij, hlídač jednoho z parkovišť v centru města, radostně zdraví každého cizince výkřiky "Guten Morgen!". Německá slova vůbec používá velmi rád, protože návštěvníci z této země nešetří spropitným a reklamními tretkami. Vitalijovi vůbec nevadí, že za války málem uhořel v tanku T 34, který zapálila německá střela. Dnes je Němec host, přítel, nositel valuty a blahobytu.

 

Nacionálkomunisty ovládaná kaliningradská oblastní duma přijala v roce 1995 Zákon o ochraně ruského jazyka v Kaliningradské oblasti, který zakázal přejmenování města na historický Köenigsberg, Kraluvac či Karaljačus a zároveň omezil používání cizích slov v reklamě a na vývěsních štítech firem. Souboj s němectvím tak byl teoreticky vyhrán, marxisté z dumy však zapomněli, že strom života bývá mnohem zelenější. V Královci dnes vycházejí německé noviny Köenigsberg-expres, vysílá tady německá rozhlasová stanice, objevila se řada kulturních i společenských německých organizací.

 

Trvale usazených Němců žije v oblasti asi 15 tisíc. Polovinu tvoří původní obyvatelstvo, které dokázalo přežít válečné strádání i tvrdou sovětskou kolonizaci a vysidlování. Druhou část představují Němci, jejichž potomci žili už v carském Rusku. Rozpad sovětské říše tyto Němce opět přiměl ke stěhování. V Kaliningradské oblasti se usadili ti, kteří netoužili po návratu do Německa a přitom nechtěli strádat v bohem zapomenutých vesnicích na Sibiři, Volze a v Kazachstánu. Přesídlenci žijí v několika vesnicích pod Kaliningradem, a už první pohled na jejich opravené a vzkvétající domky naznačuje, že se umí k práci postavit mnohem svědomitěji než jejich ruští sousedé.

 

TO SLADKÉ SLOVO DOLAR...

 

Při odjezdu z Kaliningradské oblasti zahraniční návštěvník zažívá poslední překvapení. Podle výnosu oblastní dumy musí totiž každý cizinec zaplatit jakési mýtné, zahrnující v sobě silniční poplatek, pojištění a neurčitou dotaci na neurčité účely. Toto výpalné je pro jistotu přepočítané v ECU, ačkoli se platí v rublech podle svévolně stanoveného kurzu. Průjezd osobního automobilu s tříčlennou posádkou kaliningradskou hranicí tak přijde na částku zhruba jednoho sta dolarů. Že je to proti federálním zákonům? Že jste nebyli upozorněni předem? Že cestujete třeba jen do jiné ruské oblasti? To nikoho nezajímá. Chcete-li jet - zaplaťte a stěžovat si můžete, kde chcete.
 
Listopad 1997

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group