ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

POSELSTVÍ HADA ZE SIERRY LEONE

 

"Do Freetownu jsme připluli jednoho horkého zářijového dne. Přes moře se k nám nesly kouzelné vůně západní Afriky - palmového oleje, květin a tlejícího rostlinstva. Nemám rád velkoměsta, ale Freetown mě okouzlil. Všechny ulice mají nádherně povědomá jména jako St. James Street, Strand nebo Oxford Street - vskutku velmi britské prostředí! Angličtí kolonisté jsou nenapodobitelní. Stačí jim dát někde v nejzapadlejším koutě světa lán bažiny a oni jej v záchvatu originality určitě pojmenují Piccadilly..."

Gerald Durrell: "Chyťte mi guerézu"

"Poručili mi, abych si lehla na zem. Položili mi ruku na kámen a usekli ji. Ať prý jdu za Kabbahem a povím mu, co se mi stalo. Šla jsem jedenáct dní do Forekoni na hranici s Guineou. Všechno jsem nechala za sebou. Pohřbila jsem děti i ruku..."
Helen C., dříve prodavačka ryb v Koidu. Při útoku tlup AFRC/RUF v květnu 1998 přišla o dvě děti.

Human Rights Watch: "Teror v Sieře Leone"

Tragické svědectví zmrzačené sierraleonské ženy dělí od idyly vylíčené britským zoologem a spisovatelem skoro čtyřicet let. Dnešní situace je, žel, od jakékoli idyly vzdálená tak, že se to nedá měřit roky ani jiným měřítkem. Jako by ji symbolizovalo každodenní strašidelné zatmění freetownského nebe v podvečerní chvíli, kdy se jako na povel zdvihne nehlučně ze všech stromů obrovská, snad milionová kolonie kaloňů a krouží pak dlouhé minuty nad městem. Toto zatmění zoolog Durrell kupodivu nepopisuje, ale sám jsem ho v době pobytu ve Freetownu pozoroval každý den a vím, že je staré jako samo město.

Pobýval jsem v hlavním městě Sierry Leone naposledy v roce 1994 a jen od té doby se tamní režim změnil čtyřikrát. Přitom po získání nezávislosti na Britech v roce 1961 se politický vývoj zpočátku zdál být klidnější než v řadě okolních zemí. O jeho destabilizaci se zasloužilo nahromadění ekonomických a etnických problémů, kombinovaných s mocenskou hrou Freetownu, sousedních zemí i zámořských velmocí. Ze zmatků vytěžil jistý Foday Sankoh, ve svém hladu po moci nepřítel všech vlád, které se od jeho "nástupu" na začátku devadesátých let vystřídaly. Využívaje podpory ze sousední Libérie, jejíž vztahy k Freetownu jsou tradičně nevraživé, zorganizoval ve východní části země, která je díky diamantovým nalezištím nejbohatší, nelítostnou guerillu. Její zásluhou se hraniční okresy s Libérií staly jakýmsi státem ve státě. A takhle to do jisté míry trvá do dneška.

CO ŘEKL HAD...

Dne 11. března 1994 přinesl hlavní freetownský deník Concord Times pozoruhodný článek, ve kterém se psalo: "Tři roky trvající válka s rebely by se možná blížila ke konci, kdyby Mustafa Abdulai z Vahunu neignoroval poselství tajemného hada. Had chycený do pasti v buši prý vyslal poselství, že zvířata jsou připravena pomoci lidem zbavit je jejich trápení, spojit se nimi a zbavit je rebelů. Jak se to mělo uskutečnit? Zvířata varovala, aby lidé nevstupovali do buše v pátek a v sobotu 4. a 5. března. Kdokoli by se tam vyskytl v určené dny, měl být považován za rebela a přijít o život. Mustafa však ignoroval hadova slova a šel se do buše podívat. Had se cítil natolik zrazen ve své snaze pomoci lidem, že Mustafu zabil. Vesničané ho našli vedle hada, který je udivil tím, že jim zopakoval své poselství. V den, jenž had určil jako den D, pak rebelové skutečně zaútočili. Joshua Kawa z Červeného kříže nám k tomu řekl: ,Jak můžete věřit hadovi?' Had je podle bible satanická bytost, která přinutila Adama a Evu jednat proti Pánu Bohu..."

Bohatá země chudých lidí

ZEMĚ ZVANÁ SALO

Franklin M., rolník z městečka Sinekoro, se vracel 21. května 1998 domů ze svého pole. "Uviděl jsem lidi s mačetami a puškami. Někteří měli uniformy, jiní civil. Obvinili mě, že jsem Kabbahův člověk, a usekli mi obě ruce. Jak uživím ženu a děti, když nemám ruce?"

Zpráva Human Rigthts Watch:
"Teror v Sieře Leone."

O čem může dnešní cestovatel do Sierry Leone jen snít, je volnost, s níž se Durrell počátkem šedesátých let pohyboval zemí, prožívající první léta samostatnosti. Rozlohou se Salo - jak svou zemi nazývají domorodci - blíží České republice. Cestování by tedy nemělo být problémem. Jenže obyvatel Freetownu je na tom už dobrých deset let asi tak, jako kdyby Pražák nemohl do Brna, protože tam panuje nepřehledná vojenská situace. A jako kdyby celý široký pás podél hranic od Beskyd až po Dyji byl v rukou ozbrojených nepřátel pražské vlády podporovaných sousední zemí... Ve statistikách najdete dnes Sierru Leone spolehlivě na konci žebříčku všech zemí světa - tedy mezi těmi nejzaostalejšími. Příroda k ní přitom vůbec nebyla macešská - spíš naopak! Sierra Leone má půdu a klima příznivé pro pěstování rýže, kasavy, prosa, kávy a jiných plodin schopných uživit čtyřmilionovou populaci. Řeky a moře s třistakilometrovým pobřežím jsou bohatými lovišti ryb. Samotný Freetown má nejlepší přírodní přístav západní Afriky. Bohaté je ale i sierraleonské podzemí. V našem století se tu v různých obdobích těžila železná ruda, titanová ruda rutil, chrom, bauxit, zlato a platina. A po roce 1930, kdy prospektoři objevili v náplavech říčky Gbagboro na východě země diamanty, zařadila se Sierra Leone v nejlepších letech na sedmý stupeň žebříčku největších světových producentů drahých kamenů.

LVÍ POHOŘÍ

Produkty deštného pralesa či lovnou zvěř neuvádím v přehledu sierraleonského bohatství záměrně. Obojího se už totiž zemi nedostává zdaleka v té míře jako v době, kdy přišli první Evropané. Ale právě "král zvířat" má na svědomí jméno země: Lví pohoří. Portugalské mořeplavce tu prý při vylodění v patnáctém století budíval lví řev. Druhou verzí vzniku názvu je domnělá podobnost terénního hřbetu nad Freetownem se siluetou ležícího lva. Zkoumal jsem ten pohled několikrát, ale lva jsem ve tvaru kopce při nejlepší vůli nenašel.

Současný návštěvník musí však být připraven na větší problémy, než je marné hledání lví siluety. Už během mého pobytu (a dnes je to bezpochyby mnohem horší) bylo například skoro nemožné fotografovat. Všudypřítomní vojáci a policisté hlídali dokonce i to, aby si nějaký cizinec nevyfotil prastarý bavlník uprostřed Freetownu, přestože tento Cotton Tree je podle všech historických a turistických publikací symbolem města. Ale potíže mohly nastat i s lidmi bez uniforem, jak jsem to zažil na vlastní kůži v pobřežní vesnici Goderich. Po pokusu o snímek rybářů vracejících se z moře jsem se jen s potížemi ubránil tomu, aby mě místní horlivci nezatáhli do místní šatlavy.

Z REBELŮ VLÁDCI, Z VLÁDCŮ VYHNANCI

Svědectví katolického kněze z Koidu: "Kamajors přišli do města po rebelech z AFRC/RUF. Několik jich chytili, okamžitě zabili a spálili. Jednomu vojákovi usekli hlavu a viděl jsem pak, jak jedí jeho játra a srdce..."

Human Rights Watch:
"Teror v Sieře Leone"

Tenkrát v roce 1994 se ze všech zdí Freetownu díval portrét mladíka v uniformě připomínající náborový plakát. Muž jménem Strasser však nebyl brancem, ale prezidentem. Zjara roku 1992 vedl rotu vojáků z pohraničního distriktu do hlavního města, aby si postěžovali, že po dlouhé měsíce nedostali žold ani proviant. Vyděšený tehdejší prezident Momoh před nimi prchl i se svou gardou. Údajně teprve tehdy se mladičký kapitán rozhodl, že to s prezidentováním zkusí sám. Vládl skoro čtyři roky s marnou snahou zbavit se problému rebelů na východě. Ten ostatně nevyřešila ani přítomnost meziafrického mírového a intervenčního sboru ECOMOG, ve kterém má největší slovo regionální velmoc Nigérie. V lednu 1996 svrhl Strassera jeho zástupce, brigadýr Bio. Ale vzápětí se k překvapení celého světa podařilo uspořádat volby - první a zatím jediné v dějinách Sierry Leone s účastí víc než jedné politické strany. Z nich vzešel vítězně civilista Ahmad Tejan Kabbah. Toho vyhnali do exilu v květnu 1997 vojáci pod vedením majora Koromaha. Zemi ovládla na devět měsíců vojenská chunta známá pod zkratkou AFRC - Revoluční rada ozbrojených sil. V únoru 1998 pak ECOMOG podporovaný britskými žoldnéři a domorodými milicemi Kamajors po krvavých bojích dosadil Kabbaha zpátky do prezidentské funkce. Jeho tribunály okamžitě odsoudily desítky zajatých rebelů a jejich skutečných či domnělých podporovatelů k smrti, což vyvolalo četné protesty evropských i amerických obhájců lidských práv.

Ve vnitrozemí zavládla nepřehledná a pro civilisty zoufalá situace. Prchající rebelové se spojili se stoupenci Fodaye Sankoha známými jako RUF - Jednotná revoluční fronta - a stali se postrachem bezohledně pleněných městeček a venkova. O moc lépe se nechovaly ani vládní milice Kamajors v roli pronásledovatelů. Renomé Kamajors je ostatně dost pochybné. V západním tisku se o nich píše jako o "tradičních lovcích", ale jde v podstatě o jedno z tajných bratrstev, o jaká není v klasické šamanské zemi Sieře Leone nouze. Mnohá svědectví hovoří o tom, že se někdy nespokojují se zabíjením nepřátel. Otevírají těla zabitých a konzumují jejich vnitřnosti, protože věří, že na ně z mrtvého nepřítele přejde jeho síla.

Kamajors jsou také známí tím, že rekrutovali stovky dětí.


Rekrutované děti ještě nemají vžitý morální smysl pro to,
co je špatné, a zabíjením přesvědčují samy sebe o své
mužnosti.
Dětští bojovníci se pak stali největším nebezpečím pro své okolí: snadno podléhají indoktrinaci, jsou nebojácnější než dospělí, nemají vžitý morální smysl pro to, co je špatné a co dobré, zabíjením přesvědčují sami sebe o své mužnosti, byť jim do ní scházejí roky. Přestože na výzvy mezinárodních organizací freetownská vláda reagovala prohlášením, že dělá vše pro demobilizaci dětských bojovníků, existují zprávy o dalším rekrutování dětí na severu země.

 

KONFLIKTY MRZAČÍCÍ LIDI I ZEMI

Sam R., rolník z okolí Koidu. "Rebelové přišli ve čtyři ráno a řekli, že nás zabijí, protože jsem Kamajor. Zapálili dům. Žena utíkala s dětmi, já také. Ženu a tři děti zastřelili. Utekl jsem se dvěma. Když vás chtějí zabít, obviní vás z čehokoli. Jsem jen farmář. Nevolím. Nemám peníze. Všechno mi vzali..."

Human Rights Watch:
"Teror v Sieře Leone"

Na mezinárodní scéně provázela Kabbahův návrat nepříjemná aféra. Britský ministr zahraničí Cook zřejmě věděl o vývozu zbraní do Sierry Leone uskutečněném britskou firmou a možná tento vývoz skrytě podpořil. OSN přitom uvalila na podobné akce přísné embargo.

Ale mnohem horší než všechny politické aféry je to, že za suchým výčtem faktů z čerstvé historie se skrývá nesmírné utrpení prostých lidí. Neustálé válčení provázející změny vládců je mrzačí, zabíjí, připravuje o obživu a vyhání z domovů. Jen od začátku loňského roku uprchlo do sousední Guineje přes dvě stě tisíc lidí.

Kdo viděl Spielbergův film Amistad, vyprávějící o vzpouře otroků dopravovaných lodí ze Sierry Leone, zná původ jména hlavního města. "Svobodné město" se stalo domovem osvobozeným mužům a ženám v první vlně po zrušení otroctví v části severní Ameriky. Dopravovali je houfně do západní Afriky jako do "rodného světadílu", ačkoliv nejen většina z nich, ale už i jejich otcové a dědové se vlastně stali rodilými Američany. Celkem logicky už tenkrát vznikaly v okolí Freetownu neshody mezi jednotlivými domorodými etniky a přistěhovalci z Nového světa, kteří cítili jistou nadřazenost nad africkými "divochy".

Dnešní problémy mají k těm dvě stě let starým dost blízko. Proti sobě stojí lidé různých etnik. Potomci "Američanů" žijící především ve Freetownu a okolí mají charakter svérázného etnika a zároveň privilegované vrstvy, protože si dlouho udržovali monopol na nejvlivnější místa ve státní správě. Jde však také o boj o diamantové bohatství na východě země, stejně jako o vliv ve strategicky důležité zóně západní Afriky. To všechno působí, že v sierraleonských konfliktech jsou zapleteni i afričtí sousedé a že změny nejsou lhostejné ani vzdáleným světovým velmocím.

Část fotografií, které jsem v Sieře Leone pořídil, pochází ještě z období relativního klidu, který platil za Strasserovy vlády aspoň pro hlavní město a poloostrov, na němž leží. Právě pobřeží poloostrova dlouhé více než sto kilometrů je proslulé nejkrásnějšími plážemi západní Afriky. Ty však už dlouho zejí prázdnotou a nezdá se, že se to rychle změní. Na dobu, kdy Sierra Leone bude moci plně využít svůj nemalý turistický potenciál, si milovníci exotiky asi budou muset ještě počkat. Diplomatické úřady USA, Velké Británie, Francie a dalších zemí varují své občany, aby nejezdili do Sierry Leone ani za obchodem, natožpak za turistikou. Nepřehlednost situace spíše vzrůstá, než ubývá: jednou vydají agentury zprávu, že povstalci melou z posledního někde ve vnitrozemí, podruhé se dovídáme o tom, že takřka dobyli Freetown. Jedinou jistotou je nesmírné utrpení prostých lidí. Může jim mít někdo za zlé, že soustřeďují svou naději k nadpřirozeným silám? Žel, žádný mluvící had jim zatím nepomohl...
duben 1999
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group