ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

VÁLKA O KAMENY

Arba Minch - jih Etiopie: "Na severu po sobě začali střílet. Víte o tom?" Dobře živený policista si nás se zájmem prohlížel a zprávu oznamoval stylem - tam někde přistál létající talíř. "Podrobnosti? Nemám. Tak to asi nebude nic důležitého..."

Na válku si zvyknete. V Africe jsou desítky míst, kde lidé mír nepamatují. Obrázek muže se samopalem přes rameno je běžný. Smrt je přirozená. To je i případ Afrického rohu. Mezi Etiopií a Eritreou zuří regulérní válka.


PŘEDEHRA

"Jsme stále věrní své politice mírového řešení, ale jsme také připraveni se bránit," prohlásil v červnu 1998 etiopský premiér Meles Zenawi. Ochota k usmíření zněla i z druhé strany. Přesto se válčí. Ozbrojený boj začal v květnu. Do vyprahlé krajiny oblasti Yigre v severní Etiopii vnikli první eritrejští vojáci. Umírali první lidé. Asi stovka Etiopanů. Etiopská vojenská mašinerie se probouzela pomalu. Byla zaskočena. Eritrejci neztráceli čas. Tisíce vojáků se zakopaly u pohraničních měst Badme a jižnějšího Šerana.

Útok "Izraele Afriky", jak se Eritreji přezdívá, vyvolal okamžitou mezinárodní reakci. Obavy z destabilizace regionu vzrostly. Poslední stabilní zemí v oblasti zůstalo Džibutsko. Somálsko je ovládáno zájmovými gangy, Súdán je v občanské válce severu proti jihu, a teď Etiopie s Eritreou. Do sporu vstoupily USA. Vypracovaly společně s Rwandou mírový plán. Nikdo nechtěl domýšlet, jak by mohl vypadat vojenský střet Eritrey s desetkrát větší a třináctkrát lidnatější Etiopií: problém uprchlíků, hladomor, tisíce mrtvých civilistů a vojáků...

Ale všechno má svůj háček. Mírový plán totiž předpokládal stažení Eritrejců z už dobytého území. I přes deklarované snahy o mír toto odmítli. Válečná propaganda obou států chrlila na protivníka záplavu silných slov.

V centru dění zůstávají zejména dva muži. Meles Zenawi, premiér Etiopie, a Isayas Afewerki, prezident Eritrey. Oba se dobře znají. Bojovali bok po boku za svržení bývalého etiopského diktátora Mengistu Haile Mariama. Ale to je už sedm let.

Patnáctiletý Tom se v Bahir Daru živí prováděním turistů. Jeho perfektní angličtina je mu ale momentálně nanic. "Blbej byznys, všichni se bojí války, a já už nemám skoro žádný peníze!" "Třeba se Meles a Isayas dohodnou," namítáme. "Ti dva? Leda tak o nové válce!"

ZÁMINKA

Oba soupeři uzavírají skupinku států s nejnižším příjmem na jednoho obyvatele na světě. Ve válce jde přitom většinou o peníze. Proč tedy bojují? Jde o to, co Hitler nazýval "životní prostor". V daném případě spíš prostůrek, asi 400 km2. V roce 1906 byla Etiopie oficiálně rozdělena a na základě etiopsko-italské smlouvy vznikla Eritrea. Její území patřilo v té době už víc než deset let pod italskou koloniální správu. Bohužel, tehdejší vyjednávači se nedohodli na několika územích. Měla být doměřena zvláštní komisí, která se však nikdy nesešla.

Italům to ale příliš nevadilo. Zkrátka zakreslili sporná území do svých map jako eritrejská - tedy italská. Se vzrůstající mocí fašistického režimu nebyla snaha situaci měnit. Přišlo září 1935.

Mussoliniho válečný stroj převálcoval Etiopii (dříve nazývanou Habeš). Jedním z důvodů invaze se stala právě snaha Etiopie o delimitaci sporných hraničních území s italskou Eritreou.

Nakonec byl duce poražen. Eritrea však po válce nikdy plně neobnovila svou samostatnost a současnou okupaci sporných území opřela právě o italské předválečné mapy. Chápe je jako poslední hranice své nezávislosti. Podle všeho je také jediným vlastníkem těchto dokumentů, ale nechce je ukázat. Uvolnila pouze jedinou Mussoliniho mapu z roku 1935. Zlé jazyky tvrdí, že ostatní by jí mohly spíše ublížit...

PENÍZE, PENÍZE...

Vraťme se znovu k penězům. Tentokrát bez záminky. Eritrea maximálně těží ze své jedinečné polohy. Kontroluje průjezd z Rudého moře do Indického oceánu. Odhlédneme-li od žonglování s mapami, je zřejmě právě toto jádrem problému.

Po rozdělení v roce 1993 byla malá Eritrea ekonomicky svázána se svou velkou sestrou. Po rozluce šlo asi 90 % eritrejského exportu na etiopský trh. I přes postupné snížení tohoto čísla není v eritrejském zahraničním obchodě žádný významnější partner.

Ale pro Etiopii není Eritrea z hlediska obchodu zase tak důležitá. Většina exportu míří do zemí EU, Japonska a USA. Je tu však zakopaný pes.

Po rozdělení se Etiopie velkoryse rozloučila s přístupem k moři. Možná příliš velkoryse. Velká část jejího exportu i importu tedy putovala přes eritrejský přístav Aseb. Samozřejmě s příslušnými, dosti vysokými tranzitními poplatky. Skutečná krize přišla před dvěma lety - nová měna. Eritrejská nakfa vznikla v poměru 1:1 s doposud používaným etiopským platidlem birrem. Eritrejci doufali, že ji bude možné používat i na etiopském území. Navíc žádali Etiopii o odkoupení nepotřebných birrových bankovek za zhruba 200 milionů amerických dolarů. Birry byly ale de facto bez hodnoty. Přepočítali se - Etiopie odmítla a ke všemu oznámila změnu v platebním styku mezi oběma státy: od nynějška za tvrdé jako s každým jiným, žádné preference! To byla rána do vazu eritrejského hospodářství. Pro zemi, jejíž hrubý národní produkt nedosahuje ani 70 USD na hlavu, tragédie.

PRVNÍ KOLO

Červen 1998. Válka je v plném proudu a mimo pozemní síly jsou nasazeny i letouny. Etiopská letadla útočí na Asmaru. Eritrejské Migy 23 na Adigrat a Mekele. První sestřelení. Etiopského pilota potupně provedli ulicemi eritrejského hlavního města Asmary a podobný osud měl jeho eritrejský protivník u Mekele. Nabídky ke smíru sršely z obou stran, ale válečné operace pokračovaly. Do sporu se vložila i Organizace africké jednoty (OAJ). Konečně světélko na konci tunelu! V polovině června se obě strany dohodly na zastavení leteckých útoků. Opravdová snaha vyřešit konflikt? Anebo jen nedostatek peněz?

Asi peníze, protože příměří skončilo tak rychle, jak začalo. Eritrea obvinila Etiopii z blokování civilního leteckého provozu, a střílelo se nanovo. Oko za oko, zub za zub. A pak další příměří. Eritrejci zůstali zakopáni na zhruba 10 km2 etiopského území. Nesplnili tedy základní podmínku, kterou požadovaly mírové plány: stažení z dobytého území. Tak proč se nestřílí?

Reuters, Erde Mattos 18. 6. 1998, severovýchodní Etiopie:
Slunce pálí na 11 mrtvých těl ležících v ohradě pro zvířata kousek od frontové linie mezi Eritreou a Etiopií. Podle etiopských vojáků jde o mrtvoly příslušníků eritrejské armády. Kromě ran na jejich hlavách ale není jasné, jakým způsobem přišli o život.

KDE JE DOMA?

Se smrtí vojáků se ve válce počítá. Ale umírají také civilisté. Dokonce děti, jako v Mekele. Dvě bomby zasáhly školu. O život přišlo 50 dětí a zaměstnanců. Eritrejci tvrdili, že šlo o chybu. Cíl prý byl jasný: místní letiště. Pozorovatelé ovšem uvedli, že pilot po prvním zásahu provedl nový přelet a druhou pumu shodil mezi ty, co vyběhli na pomoc. Letiště je přitom aspoň pět kilometrů od školy. Chyba, nebo záměr, mrtvým je to jedno...

Bohužel, v Africe jsou neustále na cestě statisíce lidí. Od května 1998 do ledna 1999 se z Eritrey do Etiopie kvůli nepřátelství a ztrátě zaměstnání vrátilo asi 22 000 lidí - podle ověřených zdrojů. Etiopie ale tvrdí, že jen v květnu bylo deportováno více než 40 000 Etiopanů, prý za krutého zacházení. Frontovou linii navíc opustilo asi 24 000 starousedlíků. Etiopie ovšem nezůstala pozadu. Amnesty International oznámila věznění a deportace desítek tisíc lidí eritrejského původu. Nejdřív pár dní vězení a pak domů. Ale kam? Většina deportovaných žije od narození v Etiopii. Má její pas. A přesto musí. Neberou se přitom ohledy ani na těhotné ženy a děti. Od června 1998 do ledna 1999 jich bylo asi 52 000.

Podle Etiopanů jsou vyháněni pouze členové a sympatizanti eritrejské vládní strany EPLF. Možná. Tak či onak jsou dnes na cestě desetitisíce, v horším případě statisíce běženců. Pro chatrné ekonomiky obou států je to neřešitelný problém.

Gambela - starý Amhar Haile, vedoucí party zedníků, si vyhrnul tričko a ukazuje stopy po kulkách: "To mám od Eritrejců. Bojoval jsem proti nim už za Mengista. A teď to začalo znovu. Já nevěřím, že bychom je mohli porazit. Porazit národ, který dokázal za svou svobodu bojovat třicet jedna let? Vždyť oni jsou na válku tak zvyklí, že mír je pro ně nenormální stav!"

DRUHÉ KOLO

Únor 1999. Končí osmiměsíční status quo. Srážky opět vypukly v okolí města Badme. Etiopie zaútočila na eritrejské jednotky stále zakopané na etiopském území. Osmiměsíční "volno" využily obě strany. Dozbrojily. Státy bývalého SSSR hrají v konfliktu velkou roli. Ještě za dob diktatury Mengistu Haile Mariama se na území Etiopie nahromadilo obrovské množství sovětských zbraní. Zůstali zde také poradci, kteří dnes vlastně celou válku řídí. Obě strany hlásí tisíce mrtvých a zraněných na soupeřově straně. Samozřejmě vždy v obráceném poměru. Otevírá se další fronta u Tsorony. Obě strany bombardují vojenské i nevojenské cíle. V noci ze 16. na 17. února se etiopská letadla snažila zničit nádrž s pitnou vodou u eritrejského přístavu Aseb. Částečně byla úspěšná. Přijde žízeň...

Bilance posledních dnů se uzavřela. Etiopie přišla nejméně o 44 tanků a Eritrea o Mig 23. K tomu tisíce mrtvých. Pozorovatelé hovoří o bojích srovnatelných s druhou světovou válkou. Krutý luxus pro země ničené hladomory...

Reuters 26. 5. 1999:
Z 22. 5. na 23. 5. 1999 po dvou měsících znovu vypukly boje u řeky Mareb na etiopsko-eritrejské hranici. Eritrea oznámila 380 mrtvých a 975 zraněných etiopských vojáků. Etiopie hlásí 400 mrtvých a 1500 zraněných nepřátel. Mírový proces uvázl na mrtvém bodě. Vypadá to na třetí kolo.

ZVYKY SE NEMĚNÍ

Přišel znovu červen, tentokrát 1999.

Etiopie: "Při těžkých čtyřdenních pohraničních bojích s Eritreou jsme zabili, zranili nebo zajali 8200 eritrejských vojáků."

Eritrea: "Vyřadili jsme z boje více než 4200 etiopských vojáků."

Sestřelené vrtulníky, letadla. Tahle válka má pořád stejné schéma. Opět není možné ani jeden z údajů ověřit. Po čtyřech dnech vraždění se už poněkolikáté rozjela vyjednávání.

Vede je Alžírsko, které je v současné době v čele OAJ. Eritrejci deklarovali upřímnou snahu se dohodnout. Prý vůbec nechápou, proč válka začala. Stěžují si na tisíce mrtvých mladých lidí, kteří zemřeli naprosto zbytečně. Kdo vlastně chce tuhle válku? Jak to tak vypadá, všichni bojují proti své vůli. Uzavřít další příměří by tedy mělo být jednoduché. Vždyť nikdo tuhle válku nechce...




ERITREA

Počet obyvatel: 3 589 687 (1997)
Hlavní město: Asmara
Národnostní složení: 50 % Tigrajové, 40 % Tigrejci a Kunama, 4 % Afarové, 3 % Saho
Úřední jazyk: tigriňňa
Vládnoucí strana: EPLF (Eritrean People's Liberation Front) - vládne bez opozice
Měna: nakfa

Eritreu odtrhli od Etiopie v roce 1890 Italové. Italská koloniální správa trvala až do roku 1941, kdy britská vojska vytlačila italské fašistické jednotky. V roce 1952 byla na základě rozhodnutí OSN znovusjednocena s Etiopií. Měla však autonomii. Etiopie se snažila potlačit národní snahy Eritrejců, mj. zavedením etiopské amharštiny jako úředního jazyka. Na sklonku roku 1961 začal ozbrojený boj Eritrejců za vlastní stát. Ten na začátku podporovali zejména muslimové sdružení v Eritrejské osvobozenecké frontě (ELF), kteří nesouhlasili se zařazením do křesťanské Etiopie. V roce 1962 etiopský císař Haile Selassie formálně zrušil eritrejskou autonomii. V roce 1974 byl císař svržen levicovým vojenským pučem.

V roce 1977 nastoupil k moci diktátor Mengistu Haile Mariam, kterého podporovala Moskva. Naděje na vlastní stát vzaly za své.

Znovu museli Eritrejci bojovat. Diktátora se podařilo svrhnout v roce 1991. Za 30 let boje za nezávislost zemřelo asi 40 000 civilistů a tři čtvrtě milionu lidí muselo zemi opustit.

Nezávislý stát vyhlásili Eritrejci 24. 5. 1993 na základě referenda o odtržení. Pro hlasovalo přes 98 % oprávněných voličů.
listopad 1999
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group