ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

KÁMEN MUDRCŮ ČI BLÁZNŮ?

Ženská práce a dětská hra, zahradničení a rybolov, nic než hmota · nic než styk s hmotou, práce na hmotě, práce s rukama. Tak definuje alchymii záhadný muž, známý pod jménem Fulcanelli. Alchymisté zdůrazňují, že kovy, tak jak existují, jsou nedokonalé, nemocné. Pokud byly vytaveny z rudy, tak jsou dokonce mrtvé. Jejich nedokonalost spočívá v jejich malé moci, kterou mohou vykonávat · jsou malomocné.

Paracelsus se domníval, že alchymie je věda o tom, jak měnit jednu hmotu v druhou za účelem přípravy univerzálního léku. Představoval si ho jako jakousi sůl, rozpustnou ve všech těkavých kapalinách, která léčí všechny lidské nemoci. Na kovy neučinkuje, ale stačí jen malinko pozměnit a bude učinkovat i na ně, stane se univerzálním · vznikne kámen mudrců.

Podstatou alchymie je přeměna jedné hmoty ve druhou · transmutace. Alchymisté při provádění transmutace zasahují do struktury hmoty s vynaložením minimálních energií a jednoduchými prostředky, prý tak jednoduchými jako je vybavení obyčejné kuchyně. Přitom výsledky jsou úchvatné. Jeden díl kamene mudrců postačí k proměně pěti tisíc dílů obecného kovu ve zlato a v některých případech se dokonce původní množství kovu promění ve dvojnásobek nebo trojnásobek zlata. Alchymistickou cestou vzniklé zlato se od normálního liší na první pohled, zkušený zlatník je okamžitě schopen odhalit, že nevzniklo vytavením rudy · je daleko čistější a jemnější. Zdá se, že vzhledem k minimálnímu množství použitého kamene mudrců zde probíhá jakási katalytická reakce. Kámen mudrců nastartuje proměnu několika atomů transmutované látky, a tím se vyvolá řetězová reakce vedoucí k proměně všech atomů dané látky.

Podle dochovaných svědectví a toho mála, co se podařilo z alchymistických spisů rozluštit, se dokonce zdá, že není jenom jeden univerzální kámen mudrců, ale že se jedná hned o celou skupinu kamenů-katalyzátorů, z nichž každý je určen k jiné reakci nebo skupině reakcí. Paracelsus rozeznává minimálně dva. Všelék určený nemocným a katalyzátor, ovlivňující i neživou hmotu. Kromě toho existuje i mnoho dalších.

ZNALI ALCHYMISTÉ JADERNOU ENERGII?

Kámen mudrců, který proměnil stříbro ve zlato a ještě jeho množství ztrojnásobil, je popisován jako šedý prášek, velmi těžký, jako by se jednalo o práškové olovo nebo ještě těžší kov. I když se obecně předpokládá, že alchymisté manipulovali s radioaktivními látkami a znali jadernou energii, v tomto případě prášek asi radioaktivní nebyl. K jeho přechovávání postačovala obyčejná porcelánová dóza a alchymista s ní bez obav sdílel jednu místnost. Stříbrnou dózičku s těžkým práškem šedé barvy prý také nosil na krku císař Rudolf II. a používal tento prášek k transmutacím. Vzhledem k jeho věčným dluhům je otázkou, do jaké míry se mu transmutace skutečně dařila. Po císařově smrti dózičku s prachem v údajné hodnotě 40 000 dukátů ukradl jeho komorník Kašpar Zrucký ze Stůj. Ten byl nakonec uvězněn a ve vězení se oběsil (byl oběšen?). Dózička se už nikdy nenašla.

Jiní autoři popisují kámen mudrců úplně jinak. Někteří se shodují v tom, že je mimořádně těžký, nejčastěji má však tmavě červenou barvu různých odstínů, rubínovou, granátovou. Nemusí se ani jednat o prášek, ale o rudý průsvitný krystal. Připouštějí, že kámen se proměňuje a v posledním, nejdokonalejším stadiu je tavitelný jako vosk. Je schopen proniknout do jakékoli jiné látky, doslova jako olej papírem. Jiné prameny tvrdí, že měl barvu šafránově žlutou a třpytil se jako sklo rozmělněné na prach, nebo že měl barvu síry a vypadal spíše jako kov, anebo

byl citronově žlutý. V pramenech se vyskytuje i bílý kámen mudrců. Fulcanelli, který je naším současníkem, používá k transmutaci směs skládající se z jedné poloviny kamene mudrců a z jedné poloviny zlata. Fulcanelli dokázal proměnit olovo ve stejné množství zlata a překvapivě i deset deka stříbra v téměř deset deka uranu, to vše v roce 1937. Tvrdil, že kámen mudrců připravil z železitého pyritu a sirníku železa. Podrobnosti pochopitelně neuvedl.

Pro důkaz možnosti připravit zlato nebo jiný kov či prvek touto cestou bohužel chybí vzorek alchymistického zlata pro srovnání, zda se skutečně liší od přírodního. Mince vyrobené jedním z nejznámějších alchymistů Raymondem Lullem kolem roku 1332 pro anglického krále o celkové váze padesát nebo šedesát liber byly označeny jako falešné, ojedinělé pamětní medaile z alchymisticky vyrobeného zlata nebo stříbra se do dnešních dob nedochovaly. Na druhou stranu · jestliže "alchymistické" zlato existuje, budou se jeho tvůrci těžko chtít prozradit tím, že se pokusí někde udat drahý kov, který od běžného zlata pozná každý zkušenější klenotník. Spíše se budou snažit, aby bylo co nejpodobnější přírodnímu...

THOVT · ČLOVĚK NEBO BŮH?

Alchymie jako věda má dlouhou historii. Začíná ve starém Egyptě u boha Thovta, který tvoří osu egyptského náboženství. Byl považován za boha moudrosti a učenosti, zákonů, lékařství, čarodějnictví, vynálezce slov, písma a počítání, slunečního a lunárního kalendáře, dárce všech aritmetických, geometrických a astronomických vědomostí starého Egypta. Ať už byl člověkem nebo někým jiným, sepsal všechno, co věděl a své knihy dal do úschovy kněžím v chrámu v Chmunevu. Ti se je potom učili nazpaměť a chránili je před nepovolanými. Přesto došlo k úniku informací a Řekům se podařilo sestavit sbírku nazvanou později Corpus Hermeticum. Egyptskému Thovtovi se dostalo nového jména · řeckého. Stal se legendárním Hermem Trismegistem. Jím počíná nepřetržitá řada strážců tajemství alchymie. Kněžské společenství Eumolpovců, samothráčtí kněží, perští Máhové (jimi byl údajně zasvěcen Pythagoras, Empedokles, Platón a další), tajná společenství indických brahmánů, kteří zasvětili Apolonia z Tyany, spolek gymnosofistů v Etiopii, pythagorejci, kteří se nakonec rozprchli po celé Evropě, tajná arabská společnost v Damašku (ta údajně zasvětila Rosenkreuze, zakladatele Bratrstva Růže a Kříže), zednáři z Fezu a galští druidové. Tak je jmenuje středověký rudolfínský alchymista a lékař Michal Maier ve svém spise Ticho po výkřiku (Silentium post clamorem). Alchymie byla pouze jednou z mnoha znalostí, kterou si tito zasvěcenci navzájem předávali, vše dohromady mohlo být i kulturním odkazem jakési dávno zmizelé civilizace...

RECEPT NA KÁMEN MUDRCŮ

Cíl alchymie stvořit kámen mudrců je jasný. Méně jasná už je cesta jak toho dosáhnout. Klasický postup je následující:

Alchymista drtí po pět až šest měsíců v achátovém hmoždíři 95 procent rudy obsahující i arzenik nebo antimon (např. kyz arzénový nebo železný), dále nějaký čistý kov (železo, olovo, stříbro nebo rtuť) a organickou kyselinu (citronovou nebo vinnou). Dokonale rozdrcenou a promíchanou směs zahřeje v kelímku a asi po deset dní postupně zvyšuje teplotu. Musí dávat pozor především na unikající páry, které mohou být jedovaté. Obsah kelímku rozpustí pomocí kyseliny octové, dusičné nebo sírové, a to v polarizovaném světle, např. ve svitu měsíce, nejlépe za úplňku. Potom kyselinu odpaří a vyžíhá pevnou látku, kterou znovu rozpustí v kyselině a opět vyžíhá. Celý postup opakuje asi tisíckrát, než usoudí, že první fáze skončila. Ke směsi přidá nějaké okysličovadlo, např. dusičnan draselný, a znovu rozpouští a znovu odpařuje, dokud se neobjeví znamení. Názory na povahu znamení se různí, nicméně když ho alchymista uvidí, určitě ho pozná. Potom směs vylije z kelímku a bez přístupu vzduchu a vlhkosti nechá uzrát až do příštího jara. První jarní den ji umístí do průhledné jímky ze skla, hermeticky uzavřené (není jisté, zda hermeticky zde znamená vzduchotěsně) a začne ji ohřívat. Účelem je dosáhnout určité teploty, ne však výbuchu. Když se to povede, vznikne v bance modročerná směs zvaná "havraní křídlo". Znovu se ohřívá a ochlazuje, po celé měsíce a roky. Nakonec tvůrce nádobu otevře v temné místnosti. Jediné světlo vydává fluoreskující tekutina sama. Ve styku se vzduchem zatuhne. Takto vzniknou zcela nové, v Mendělejevově tabulce se nevyskytující látky... To, co zbylo v baňce po odpaření kapaliny, tzv. "výpalky", propírá alchymista po celé měsíce v třikrát destilované vodě. Vodu pak uschová tak, aby k ní nemohlo světlo ani změny teploty. Taková voda má pak mimořádné chemické a léčebné vlastnosti. Je univerzálním rozpouštědlem (jak ho popisuje Paracelsus), všelékem, elixírem života. Alchymista pokračuje. Smísí ji s výpalky a přidá katalyzátory, o nichž se ovšem ve spisech hovoří velmi neurčitě. Obdrží potom substance naprosto podobné známým kovům, ale s jinými vlastnostmi. Alchymistická měď by například měla oproti normální mědi velmi malý elektrický odpor, srovnatelný s odporem supravodičů. Vznikly by i další substance. Jedna z nich by byla rozpustná ve skle · doslova by se vpila do změklého skla těsně předtím, než by se začalo tavit. Takové sklo by za světla bylo rubínově červené a ve tmě by fialově fluoreskovalo. Prášek vzniklý jeho rozdrcením je údajně také zlatotvorný.

Jde-li o tak jednoduchou, i když jednotvárnou a ubíjející práci, proč nejsme všichni alchymisty? Uvedený návod je pouze rekonstrukcí, jak by mohlo alchymistické veledílo vypadat. Co spis, to jiný návod, jiný postup. Další problém je rozluštit, co se skrývá pod nejednotným a mnohdy osobitě symbolickým názvoslovím, v němž anděl znamená sublimaci, růže je totéž co lilie, fénix znamená zároveň salamandra i červeného lva...

ALCHYMIE ČÍNSKÁ

Tisíce kilometrů od Evropy existovala v době, kdy mezi Evropou a Čínou nebyly doloženy žádné kontakty, alchymie čínská, která se od evropské příliš neliší. V roce 175 př. n. l. byl v Číně vydán zákon proti padělání zlata alchymistickým způsobem. Alchymie zde tedy musela být známa dost dlouho na to, aby se stala problémem a zasloužila si vlastní zákon. Odtud se patrně rozšířila i do Indie. Základními látkami byly stejně jako v Evropě rtuť a síra.

Alchymistická tradice není doložena pouze z amerického kontinentu a z Austrálie.

Mezi evropskou a čínskou alchymií existuje ještě jedna zajímavá paralela. Jeden ze slavných středověkých alchymistů John Dee přivezl z Anglie kromě Edwarda Kelleyho i kouzelné zrcadlo a daroval ho Rudolfu II. Zrcadlo fungovalo jako televize, ukazovalo vše, co se děje ve světě, ovšem pouze vysokému zasvěcenci. Motiv "kouzelného" zrcadla patří do mystické klasiky. Jedno daroval král Šalamoun královně ze Sáby, další známe z pohádky o Sněhurce... Jiné takové zrcadlo, údajně z leštěného kovu, je už dva tisíce let přechováváno v japonské šintoistické svatyni v Ise (tři hodiny vlakem od města Nagoj). Kouzelné zrcadlo bohyně Slunce je nejposvátnějším japonským předmětem a pouť k němu by měl nejméně jednou za život vykonat každý Japonec. Podobně jako archu úmluvy ani toto zrcadlo nespatřil nikdo kromě jeho strážců. Mohlo se snad jednat o jednu televizní síť, kdy "zrcadla" byla jednoduchými televizními přijímači?

Bohatý svět alchymistických symbolů se stal vděčným námětem i pro výtvarné umění. Stále nové generace badatelů zkoumají plastiky francouzských katedrál, aby odhalily alchymistické postupy. Jenže alegorické obrazy havranů, lvů, gryfů a dalších "potvor" jim neposlouží o nic více než tatáž vyobrazení ve spisech. V Čechách se můžeme alchymickými náměty pokochat kromě jiného i na freskách schodiště na Karlštejně. Příznivcem alchymie byl Karel IV., stejně jako arcibiskup Arnošt z Pardubic a mnoho dalších. V podstatě každý obraz či freska s antickým nebo zvířecím námětem v sobě mohou skrývat alchymickou alegorii, zvláště pokud půjde o něco tak nezvyklého, jako když zelený lev požírá Slunce a vzápětí Měsíc. Obraz souložícího páru není žádná pornografie, ale vyjádření chemické svatby, vzniku sloučeniny.

Přes všechnu mnohotvárnost a "zmatenost" však některé alchymické receptury nepostrádají logiku. Podle jedné z nich je zapotřebí smísit červenou měď, prášek z bazilišků, lidskou krev a ostrý ocet. Do podzemního kamenného domu umístíme dva kohouty, a ti nakonec snesou vejce, které vysedí ropucha. Z vejce se narodí dva kohoutci, kterým časem narostou dračí ocasy. Kohoutky potom zabijeme a spálíme, popel se rozetře na prach a přidá se třetina krve ryšavce, vysušené a dobře rozetřené. Vše se smísí se silným octem. Potom se do roztoku vkládají rozžhavené plátky nejčistší červené mědi a nechají se v něm tak dlouho, dokud měď nepřijme barvu i váhu španělského zlata. To je autentický text spisu z konce desátého století, který sepsal jakýsi mnich Teofil Ruger pod názvem Schedula diversarum Artium. Popel z bazilišků není nic jiného než oxid zinečnatý a účelem nového procesu je vyrobit mosaz, tehdy nepříliš známou. Známe i významy dalších kódovaných výrazů. Orlí perutě znamenají salmiak, těkající, tedy "létavou" látku, zeleným hadem se pro jistotu rozumí červený oxid železitý, a pokud si had požírá vlastní ocas, je to rtuť. Tříhlavý drak znamená prvotní pralátku, ohnivý drak znamená síru atd.

PODIVNÉ VYNÁLEZY ROGERA BACONA

Ne všechny spisy jsou ovšem takto · relativně snadno · rozluštitelné. Typickým příkladem je, vedle deníků Leonarda da Vinciho, tzv. Voynychův rukopis. Nenapsal ho žádný Voynych, ten ho jenom v roce 1912 získal z knihovny jezuitské koleje ve Frascati. Autorství je připisováno Rogeru Baconovi (1210/12 · asi 1292). Roger Bacon, zvaný též "Doctor Mirabilis" · zázračný doktor, ve svých pracích popisoval podivné vynálezy, které se měly objevit až za stovky let (kromě jiného auta, letadla, holografii, ponorku nebo mikroskop). Vzhledem k rozměrům rukopisu (20x12 cm a asi 200 stran) by se mohlo jednat o jakýsi Baconův pracovní deník. Obsahuje náčrty, například rostlin nebo nahých žen, diagramy, snad astronomické, a doprovodný text. Všechny snahy o rozluštění zatím ztroskotaly. Jednou z příčin může být i to, že text je psán v jazyce, který si autor vytvořil sám, podobně jako dnešní esperanto. Naposledy nedošlo k rozluštění proto, že luštitelům již nestačily prostředky na zaplacení počítačového času.

To se ovšem psal rok 1962. Od té doby učinila výpočetní technika nebývalý pokrok. Nikdy jsme neměli k rozluštění Voynychova rukopisu i alchymických děl lepší podmínky než nyní. Stačilo by do počítače naskenovat tisíce a tisíce stran textů a vyloučit všechny návody, které se opakují. Zbývající postupy by se počítačově simulovaly tak, že za jednotlivé pojmy by se dosazovaly konkrétní chemické látky, počítač by vyloučil ty reakce, k nimž nemůže ve skutečnosti dojít. Pokud v celé alchymii existuje jediný skutečně reálný postup, museli bychom ho dokázat takto najít.

Může se ukázat, že některé mnohokrát opisované texty nedávají žádný smysl, nebo že veškerá alchymie není nic jiného než několik desítek či stovek různých metalurgických a jiných návodů, dnes dávno dobře známých a běžně používaných. Můžeme ale dojít i k tomu, že mezi spoustou balastu existuje skutečně návod, jak vyrobit kámen mudrců, jakýsi univerzální katalyzátor se všemi vlastnostmi, jaké jsou popisovány. Můžeme objevit jeden univerzální lék nebo několik nových léků s dosud netušenými vlastnostmi. Zatím můžeme jen hádat, jak užitečné vědomosti se v těchto prastarých knihách skrývají...
 
Červen 1997

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group