ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

YUCATÁNSKÉ INSPIRACE

 

Yucatán - poloostrov plný otázek, umíme-li se ptát. Sloužily zdejší pyramidy jako astronomické observatoře? Sloužily obří schody k chůzi, a nebo je dávní obyvatelé užívali jako prostředek k akustické show? A jak to bylo s mezikontinentálními plavbami v předvikinském období - ano, či ne? Dokládají takové kontakty olmécké sochy v La Venta? Existují odpovědi zcela fantastické, opatrné, i přísně vědecké. Neexistuje absolutní odpověď. A tak tedy nefantazírujme, ale nebuďme příliš rigorózní. Co kdyby... Co ještě najdeme pod hromadami saharského písku, na dnech moří a v zatím neprostupných džunglích...?

ASTRONOMICKÉ OBSERVATOŘE, SKUTEČNĚ OBSERVATOŘE?

Přesun od bílých písčitých pláží Isla Mujeres u Cancúnu do Chichén Itzá zabral asi čtyři hodiny. Nudná cesta autobusem naprosto rovnou džunglí. Prvním velkým zážitkem v Chichén Itzá je Kukulkánova (Quetzalcoatlova) pyramida - monumentální stavba, ze které je krásný výhled na okolním ruiny, prostorné "náměstí" pod ní a chlupatou džungli všude kolem. Průvodci dole u schodiště pyramidy křesají kameny o sebe a předvádějí zvláštní ozvěnu od příkrých schodů na pyramidu.


El Caracol v Chichén Itzá, celkový pohled od západu

Nejvíce mě coby astronoma a geodeta přitahuje stavba nazývaná El Caracol, takzvaná astronomická observatoř. To, co dnes vidíme, pochází z období let 900 až 1000 n. l., z období nástupu Toltéků, čili je to velmi "mladé" (ale není vyloučeno, že základy a podzemní prostory jsou mnohem starší). Stoupám na plošinu, vstupuji pod kruhovou "kopuli" a procházím se vnitřkem stavby. Uvnitř obvodového kruhového pláště se čtyřmi vchody je ještě jeden kruhový plášť s vchody posunutými vůči vchodům do vnějšího okruhu asi o pětačtyřicet stupňů. A uvnitř je ještě masivní pilíř, jako pro soudobý astronomický dalekohled. Jím vedly točité schody, které daly celé stavbě jméno (šnek - escalera de caracol). Tam někde ve druhém patře, kam se už nemůže, byla kruhová nástavba s dalšími dveřmi patrně na ochoz, který se nedochoval. Otvory z horního patra bylo možno pozorovat hvězdy, planety a Měsíc a zaznamenávat jejich určité pozice v určitou dobu. Šlo o tvorbu kalendáře pro zemědělství a o načasování náboženských obřadů. Pozorovací podmínky z vrcholu stavby musely být dobré, obzor není zakryt (ani vegetací, která je tu teď přebujná). Z meteorologického hlediska to už mohlo být horší, jsme obklopeni džunglí.

Chodím pořád dokola a fascinuje mě "zbytečná složitost" té stavby. Jako by si opravdu vzali inspiraci z novodobé stavby kopule pro hvězdářský dalekohled (což je samozřejmě sci-fi). "Otočnou" horní část, vlastní kopuli, odděluje od spodní kruhové stavby pás jako vystřižený z moderní astronomické observatoře. Tvar pásu je ovšem běžný i u ostatních staveb, zatímco válcovitý tvar věže jsem nikde jinde než zde neviděl. Na obvodu je znak boha deště Chaaca, notně poničený (bůh přišel o svůj dlouhý nos-chobot). Severní část stavby je sesutá.

Proč je to tak složité? Vždyť pro astronomická pozorování bez dalekohledu by stačila vyvýšená plošina, popř. obyčejná věž se stříškou. Prohlédneme-li si důkladně sesunutou část a vnitřek, pochopíme, jak to asi původně vypadalo. Na spodním válci byl umístěn nejspíše komolý kužel, neboť od prvního patra (nad pásem) se stěny vnějšího a prostředního pláště k sobě přibližují (stavba se musela směrem nahoru zužovat, nikoli však jako kopule). Mezi druhým a nejvyšším, nejmenším stupněm stavby mohl být ochoz, dostupný otvory v nejvyšší části. Lze si okolo obvodu představit i (dřevěné?) zábradlí. Po opuštění stavba začala chátrat odshora a od vnějších okrajů, drolila se, až se vytvořil zhruba kopulovitý tvar, jak jej vnímáme dnes.

Byla-li to opravdu observatoř, pak nejenom ta. Možná to byla primárně kultovní stavba a teprve sekundárně observatoř. Astronomické a náboženské využití se přirozeně prolíná. Astronomie byla úzce propojena s koncepcí světa plného posvátných sil, které určovaly dění na Zemi a život člověka. Nebeská tělesa byla božstvy, na nichž lidský život přímo závisel.

Má-li pravdu Morley, pak uvnitř chrámu na vrcholu pyramidy (ale stejně tak i v horním patře Caracolu) bývaly umístěny dvě zkřížené hůlky. Odtud bylo jako z pevného bodu vyznačeno místo na obzoru, většinou nějaký přírodní nápadný bod, kde vychází či zapadá Slunce, Měsíc nebo sledovaná planeta (určitě se zabývali Venuší, a dokonce i Merkurem). Když pozorované nebeské těleso vyšlo či zapadlo za tímtéž bodem po čase podruhé, ukončilo svůj synodický (zdánlivý) oběh kolem Země (chápano geocentricky). Taková pozorování byla základem pro odvození kalendáře a datování. Dlouhá řada měření je klíčem k velké přesnosti, jež některé lidi udivuje (chyba v určení zkoumané veličiny se zmenšuje s druhou odmocninou počtu vykonaných měření. Žádná "magie" či nutnost mít dalekohled tu není.

V Palenque, v areálu "paláce", naproti Pacalově pyramidě s chrámem nápisů je čtyřhranná věž, označovaná jako astronomická observatoř. Budiž. Prozkoumáme ji. Okna v každém patře má orientovaná přibližně směrem severním, jižním, západním a východním. Rekonstrukce věže je tak důkladná, že schody přestaly existovat. Vstup znemožněn, představa o případném nočním pozorování bere za své. Musíme se spokojit s naší představivostí.

Observatoř si žádá především výhled. Pokud dávní astronomové pozorovali kulminace těles, nemuseli mít výhled na obzor. Ale oni asi potřebovali zaznamenat i heliakický východ planet a k tomu výhled na obzor potřebovali. Jenže tady z té věže by moc dobrý nebyl. Jednak je vrch věže níže než chrámy na vrcholcích okolních pyramid, a pak na jih, jihovýchod a jihozápad jsou kopce. Výborný výhled je jen na sever, na Polárku, a na severovýchod a severozápad. Byla-li to observatoř, jak někteří striktně tvrdí, pak asi nejen to, ale hlavně strážní (vojenská) věž. Šéf projektu místního archeologického výzkumu Alfonso Morales se domnívá, že věž sloužila i pro pozorování Slunce, což je možné.

Jednoduché zjištění o pozorovacích podmínkách z věže přímo na místě jsem si po návratu ověřil podle vrstevnicové mapy, kterou kolektiv Eda Barnharta sestavil z geodetických měření na místě. Měření a 3D model terénu potvrzují, že viditelnost z palácové věže byla omezená a že nejvhodnějším místem pro pozorování by byl chrám XXIV.

AKUSTICKÉ SHOW U OVÁLNÉ PYRAMIDY V UXMALU

"To je zvuk plesknutí křídel našeho ptáka kvesala," nadšeně vykřikoval tatínek a po něm celá rodinka Mexičanů, když jsem tleskal a natáčel si krásnou ozvěnu tleskání u obrovité Oválné pyramidy s Chrámem kouzelníka v Uxmalu. "Jak jste na to přišel?" ptali se s nefalšovaným překvapením. "Seznámil jsem se s akustickou Lubmanovou teorií," zněla moje odpověď.

Ty schody na pyramidy jsou příšerně příkré, nadává jistě každý turista, když se ve vedru sápe na vrcholky pyramid v různých místech Mexika. Proč je neudělali pohodlné na chození?! To, po čem se šlape (stupeň), je kratší, než je výška schodů (podstupnice), takže sklon schodišť je přes 45 stupňů, a to je na chůzi opravdu nepohodlné. Odpověď je jednoduchá a šokující zároveň: protože ty schody nebyly na chození (alespoň ne primárně)! Byly "na muziku" u posvátných obřadů.

U Mayů byl zbožněn nádherný pták quetzal (česky kvesal - viz magazín Koktejl 1/2001). Vladimír Böhm píše: "...jde o doklad přežívajícího kultu totemového zvířete. Jeho nejstarší doklady se objevují v Teotihuacánu, ...200 před n. l. až 255 n. l." Kult Quetzalcoatla (opeřeného hada, na yucatánském poloostrově nazývaného Kukulkán) má asi podobný původ. Uctívali jej zejména Toltékové, kteří v průběhu 9.-13. století ovládli celé střední Mexiko a pronikli až na poloostrov do mayské oblasti.

Křik posvátného ptáka napodobuje ozvěna, kterou vytvoříme například tlesknutím dlaní, když stojíme správně nasměrováni pod schodištěm na pyramidu, vcelku jedno, v jaké vzdálenosti od paty schodiště. Funguje to v Chichén Itzá (Kukulkánova pyramida), v Uxmalu (Oválná pyramida), ale také v Palenque (i když méně dokonale) proti Pacalově chrámu i proti schodišti k palácovému komplexu. Funguje to též na menších stavbách v Teotihuacánu u Mexico City. Tam všude měl bůh Quetzalcoatl - Kukulcán své vyznavače.

Zdroj zvuku vycházející z našich dlaní se od všech schodů schodiště odráží, a vzhledem k jejich velkému sklonu není ve vyšší části schodiště stíněn nižšími schody. Echo od podstupnice bližších (nižších) schodů se vrátí dříve, má vyšší frekvenci, od vyšších později (protože rychlost šíření zvuku je v obou případech stejná, ale vzdálenost různá) a má frekvenci nižší. Dokonale vymyšlená akustická show. Lze si představit, jak dav pod pyramidou v rámci jakéhosi obřadu pomalu tleská nebo jinak vyvíjí krátké zvuky, a ty se s mohutnou ozvěnou měnící frekvenci vracejí zpět. Muselo to být velmi působivé. V Palenque jsem přesvědčil skupinku návštěvníků, aby organizovaně tleskali. Moc jim to nešlo. K dosažení nejlepšího efektu je nutné tleskat s přestávkami.

JEZDEC PACAL MAČKÁ KNOFLÍK A DÄNIKEN SE RADUJE

Ani na Pacalovu pyramidu ke Chrámu nápisů, natož štolou dovnitř pyramidy dolů k Pacalově hrobce, se kvůli rekonstrukci nesmí, a kdoví bude-li se kdy znovu smět. Místní archeoložka mi vysvětlila důvod: lidé ve stísněném, nevětraném prostoru vydechují páru, ta se usazuje na vápencových stěnách a ničí je. Spousty návštěvníků také šlapou po schodech, všeho se dotýkají, a tak stavbu postupně "odnášejí" s sebou.

Kopii Pacalovy hrobky si lze dosytosti prohlédnout v Antropologickém muzeu v Mexico City. Postavu sedícího muže, který je jakoby napojen na dýchací přístroj, jednou rukou mačká "vypínač" a jednou nohou se opírá o jakýsi "pedál", proslavil Däniken tím, že pohled na náhrobek otočil o devadesát stupňů. Pak místo vládce Pacala v posmrtném posezu s kaktusem nad sebou a v náručí smrti (symbolizované hlavou obludy) pod sebou vidí "kosmonauta" řídícího raketu. Asi si mimozemšťané vzali svého oblíbence z řad místních obyvatel do svého létajícího stroje. Zážitek to byl tak mimořádný, že byl na věčnou památku vytesán.

Prohlídka náhrobku je neobyčejně působivou záležitostí. Jako by skutečně nějaký domorodec, reprezentant netechnické civilizace, zobrazil technický předmět, vrtulník, letadlo či něco podobného. Ale to je vnímání nás, lidí euroamerické civilizace začátku 21. století. Připomeňme ale, že Däniken ve svém nadšení pro věc opomenul dva znaky mayského písma dole na sarkofágu, které ukazují směr, jakým se má zobrazení chápat. Není to směr Dänikenův. Výjev ze sarkofágu není technický výkres, ale náboženský obraz. Nicméně by Däniken mohl dostat mexický (ale stejně tak i peruánský) metál za zvýšení turistického ruchu v oblasti.

MEZIKONTINENTÁLNÍ PLAVBY PŘED VIKINGY?


Sochy a stély zachráněné z města La Venta před těžbou ropy. Nejznámější je kolosální olmécká hlava, vážící 24 tun.
Park La Venta, Villahermosa, Tabasc

Park La Venta, Villahermosa - místo odpočinku olméckých soch a stél, které bylo nutné v rámci jejich záchrany před těžbou ropy přemístit z původní La Venty u Mexického zálivu. La Venta bylo jedno z významných center olmécké kultury, počátky sahají asi až do 13. stol. před n. l. Předpokládejme, že sochali, co viděli a jak to chápali. Při prohlídce parku narazíme na vousaté postavy, které nevypadají "maysky" či "olmécky", ale jako Evropané. Taková vyobrazení jsou i na jiných místech Mexika a Střední Ameriky (Koktejl 9/1997, str. 111). Díváme se snad na "portréty" lidí, kteří tuto oblast navštívili dávno před Kolumbem i před Vikingy?

Někteří možnost transatlantických kontaktů před Vikingy odmítají, jiní ji berou za hotovou věc. V. Böhm: "Vyobrazení vousatých mužů na některých olméckých stélách v žádném případě nesouvisí s mezikontinentálními styky s euro-asijskou oblastí či Afrikou. Mezi kulturami Mexika a přilehlých oblastí na straně jedné a kulturami Starého světa na straně druhé jsou tak diametrální rozdíly, že k vzájemným stykům nikdy nedošlo... V odborné literatuře tyto styky nejsou nikde popsány, kromě jediného případu... Na území Ekvádoru se do 4000 př. Kr. vyvíjely kultury Valdivia, Mochalilla a Chorrera. V jejich keramice je velmi evidentně spatřován vliv starobylé japonské kultury jomon (džómon)... je zatím jediným projevem mezikontinentálních styků a zůstává předmětem odborných studií."

Podobně záporně se k možnosti mezikontinentálního ovlivňování staví Joel Skidmore a dokonce říká, že je "kulturním šovinismem navrhovat, že civilizace Mesoameriky potřebovaly ke svému rozkvětu pomoc zvenčí". Neexistuje prý žádný archeologický nález potvrzující takové kontakty.

Opačný názor má patrně Dr. Bradáč a k podání důkazu možnosti takových kontaktů chce přeplavat Atlantik z Evropy do Mexického zálivu na replice fénické lodi z 10. stol. před n. l. "bez vesel a plachet" s využitím mořských proudů.

Přeplavat Atlantik není zase tak velké dílo. Stačí "nasednout", i nechtěně, na příslušný oceánský proud, který vás od afrického pobřeží donese až do karibské oblasti. Problémem může být cesta zpět. A tak je možné, že se tam někteří jedinci dostali spíše jako trosečníci. Pak záleželo na osudu, zda byli ubiti a snědeni, či zbožněni. Jejich návštěva mohla mít jen lokální a dočasný vliv, bez obsáhlé kulturní a obchodní výměny. Thor Heyerdahl přeplul na balzovém voru Kon Tiki z Peru do Polynésie (1947) a na papyrové lodi Ra II z Maroka na Barbados (1970), čímž dokázal možnost kontaktu starého Egypta a americké civilizace. Technicky lze Atlantik i přepádlovat. První to v novodobé historii učinil Francouz G. d'Abovile (1980) a loni Američanka V. Mudreová. Tak proč by to nedokázala parta chlapů na festovní lodi?!

Další indicie o pradávných cestách přes oceány může dodat astronomie. Mc Ivor ukázal na podobnost souhvězdí či seskupení hvězd na Aztéckém kalendáři a v Číně. I když jeho konkrétní příklady nepřesvědčily, nápad je to obecně dobrý.

"Aztécký kalendář" je deska z bazaltického materiálu zhruba kruhového tvaru o průměru asi 3,6 metru s řadou vyobrazení. Na okrajích kalendáře jsou řady teček, některé zdvojené, některé pospojované čarami. Mc Ivor tvrdí, že Aztékové, tak jako dnes my, takto zobrazovali souhvězdí. Seskupení hvězd vlevo dole patří do souhvězdí Střelce. Trojice hvězd vpravo nahoře podle své hvězdné velikosti a úhlové vzdálenosti mezi nimi má odpovídat hvězdám Beta, Alfa a Gamma v souhvězdí Orla. Proč ne, na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby tatáž kresba neexistovala u Číňanů. Znamená to, že se civilizace Střední Ameriky a Číny stýkaly? Nikoli nezbytně, ale určitá indicie to je. Pospojovat několik hvězd do určitých obrazců lze totiž řadou způsobů, každá civilizace to může učinit jinak. Fyzikálně mezi hvězdami a hvězdnými objekty nemusí být žádná souvislost. my dnes máme asi 90 souhvězdí, Číňané 280. Kdo ví, jak to bylo v jiných civilizacích.

Již v roce 1921 W. B. Dawson a v roce 1935 R. Henseling poukázali na zajímavou shodu mezi mayským a čínským kalendářem. V hledání počátečního data obou kalendářů dospěli k roku 3373 před n. l., kdy došlo ke konjunkci či opozici několika planet. Dospěli Mayové a Číňané k takovému výsledku, založenému na dlouhodobých pozorováních, nezávisle, nebo se znali, stýkali a vyměnovali si informace?

Přeplutí oceánu, ať už z východu či západu, by vysvětlovalo rozmanitost indiánských jazyků a rasové rozdíly. K velké migraci však touto cestou asi nedošlo. Pro ni je třeba hledat pevninské mosty, jakým v dávné minulosti byla Beringova úžina nebo jižní varianta od Austrálie přes Antarktidu do Jižní Ameriky. V dobách ledových mohla být vodní hladina globálně o 100 metrů nižší než dnes. Pro období před 40 000-20 000 lety a před 13 000-12 000 lety se uvažuje o migračních vlnách z Mezopotámie, Egypta nebo z Číny.

NA KŘÍDLECH FANTAZIE

Oficiální věda se s myšlenkou mezikontinentální plavby ještě nesmířila, ale domnívám se, že se tak postupně stane. Máme tu ovšem ještě jinou variantu, a sice že naši dávní předci létali. Bible, Epos o Gilgamešovi a řada dalších líčí létající stroje a zkušenosti, které vypadají, jako by někdo věci neznalý popisoval let vzduchem. Je to vůbec "zdravé", nebo je to již naprostá sci-fi? Mohla na této planetě existovat jakási vyspělá Atlantida? Někdy dávno, asi před Potopou? Když na tuto možnost na chvilku přistoupíme, "vysvětlíme" ledacos a zmatek v chronologii nás nemusí vůbec tížit. Podotýkám, že k našim fantaziím nepotřebujeme mimozemšťany, jako pan Däniken. Stačí nám pozemšťané. Pan Souček by měl radost.

Na křídlech fantazie lze v Quetzalcoatlovi vidět letadlo, mnich na stéle v La Venta řídí vrtulník, Pacal samozřejmě sedí v zapůjčené stíhačce a s radostí mačká knoflík, aniž by věděl, k čemu je, aztécký bůh deště se čtyřma očima Tlaloc má za předlohu přední masku náklaďáku či terénního vozu a čtyři oči jsou reflektory, bůh deště Chaac s dlouhým nosem-chobotem je zobrazení stroje s hákem navijáku, atd. atd.

Je samozřejmé, že takto postupovat nelze. Přenos našich zkušeností a představ do minulosti na zcela jinou civilizaci musí vést k nesmyslným závěrům. Vtíravá otázka, co se za tím vším doopravdy skrývá, však zůstává nezodpovězena. Je vůbec šance, že bude zodpovězena? Minulé události jsou historií, když jsou vypravovány z generace na generaci a poté zapsány. Nestane-li se tak, historie není, ale to neznamená, že se minulé události nestaly. I když dojde k převyprávění a zapsání, je původní obsah mnohdy tak transformován, že přestává být srozumitelný. Brát doslova, co báje říkají, nebo ne? Kdyby Schliemann nevěřil "homérovským poudačkám", neobjevil by Tróju. S Homérovou Illiadou pod paží, s důvěrou (asi nevědeckou), že Homér (asi neexistující) popsal skutečnou událost, Schliemann Tróju vykopal. Helge Ingstad pročetl ságy a formuloval domněnku, kam Vinland, místo v Severní Americe navštívené Vikingy, lokalizovat, a začal jej hledat (1960). Vysmáli se mu: před Kolumbem přece nikdo Ameriku neobjevil! Místo nalezl na Novém Foundlandu u rybářské vesničky L'ansee aux Meadows.

Nedávno vyšla populárně-vědecká kniha Noah's Flood. V ní se vysvětluje, jak došlo k záplavě v oblasti Černého moře v rámci tání polární čepičky naší planety po skončení poslední doby ledové. Autoři netvrdí, že popisují biblickou potopu, ale inspirují k takovým úvahám. Začátek odlednění je asi 18 000 let starý, vlastní "potopa" (přepad vod Středozemního moře přes Bospor do Černého moře) by se měla udát asi před 7600 roky. Doby ledové a meziledové se ovšem periodicky střídají. Co víme o předpotopních civilizacích? Co se z nich zachovalo?
únor 2001
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group