ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

MALÍŘOVA ZPOVĚĎ

S malířem Zdeňkem Strouhalem se známe několik let. Vždy mě na něm fascinovala a inspirovala jeho názorová nespoutanost, pokora před přírodou, úcta k velkým Mistrům a nekompromisní důslednost.

Jednoho příjemného podzimního večera, jsme se (pokolikáté už?) setkali v jedné naší oblíbené malostranské hospůdce, kde jsem při příležitosti tehdy se blížící říjnové výstavy v Galerii bratří Čapků zaznamenal jeho zážitky a názory na věci vezdejší.

Musím ovšem dodat, že následné setkání v ateliéru, za účelem korekce tohoto článku, bylo pro mne velmi krušné. Zažil jsem již řadu autorizací rozhovorů i reportáží s domácími i světovými osobnostmi z nejrůznějších oblastí. Při téhle jsem však doslova a do písmene propadl a následně musel pracně dělat reparát. Rozpoutala se bitva o každou větu, slovo, ba i předponu, jako při podpisu česko-německé deklarace. "Tak takhle teda ne. To se Zbyňku tak nedá říct, hospodské řeči jsou hospodské řeči. Všechno musí být naformulováno naprosto přesně. Umění není náhoda. Kdo říká, že dělá umění pro lidi, tak neví, o čem mluví. Při malbě autor myslí jen na to, aby dílo dopadlo dobře a podle jeho představ," snášelo se na mou hlavu krupobití kritiky. Nyní musím uznat, že oprávněné.


"AKT", 94,5 x 71, olej, plátno, 1992

POČÁTKY

Pocházím z jižní Moravy. Jako každé dítě jsem měl mnoho představ, čím jednou budu. Od cirkusáka, až po herce, jenom policajtem jsem nikdy nechtěl být.

Hlavně mne ale přitahovalo malířství. Proč? Sám nevím. Potřeboval jsem kreslit a malovat. Po měšťance jsem nastoupil na střední umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti. Byla to škola s dobrou tradicí, původně Baťova škola umění ve Zlíně. Vychovávali nás dobří učitelé, kladoucí důraz na kresbu, s bohatými zkušenostmi získanými také v pařížských ateliérech. Byli to stipendisté, které tehdá vedl František Kubka. Z toho plyne, že i pod tlakem socialistického realismu jsme na škole měli pocit svobodného pohledu na tvorbu. Na oboru malba a dekorace nám při korekturách, i mimo ně, někteří profesoři sdělovali názory, které nebyly poplatné tehdejší době. Vštěpovali nám, že dobrými dekoratéry budeme pouze tehdy, když se podle přírody naučíme dobře kreslit a malovat. Při tom po nás nechtěli pouhý optický přepis přírody. Byla to skvělá průprava pro další studium na Akademii výtvarných umění.

VYZNÁNÍ

Věřím v možnost úspěchu uměleckého vývoje jen tehdy, udržím-li si tvořivou svobodu koncentrace, výběru námětů a prostředků k jejich vyjádření, bez kompromisů, k nimž často nutí módní trendy, popřípadě svádí vidina finančního zadostiučinění.

Je těžké, a vlastně ani malíři nepřísluší vysvětlovat či ospravedlňovat své dílo jinak, než neustálým rozvíjením svých myšlenek a náhledů na svět způsobem, jenž je mu vlastní. To je u mne kresba, malba; stejně tak jako je pojmové myšlení a jazyk způsob vyjádření vlastní filozofu či vědci. Mnoho výtvarníků i filozofů spojuje malířství s filozofií, ale mám za to, že je lépe přenechat "mluvení o malířství" filozofům, protože filozofie je věc myšlení a malířství vidění.

Proto bych zde předal slovo povolanějšímu. Filozof Maurice Merleau-Ponty říká: "Je to tak a nic se s tím nedá dělat. Je současně pravda, že svět je to, co vidíme, i to, že se musíme učit vidět."

Říká to sice v trochu jiném smyslu, než v jakém to zde uvádíme, ale dobře to vystihuje situaci i úkol malíře: všichni zajisté vidíme - ale malíř chce vidět ještě lépe, a snad i k tomu ostatním dopomoci.

Tak, jako exaktním způsobem dochází vědec pod povrch jevů a nalézá předtím neviděné ani netušené, i malíř se snaží objevovat za jevy, které jsme se v každodenním shonu dokonce odnaučili v jejich hloubce zakoušet, jejich strukturu - krátce zdůrazňovat na papíře či plátně plnost a krásu každého vjemu, ve kterém by takřka s logickou exaktností měl zhodnotit "pouhou" skutečnost o sobě tím, že místo zkopírování toho, co vidí, bude usilovat o zachycení toho, co se samo jako takové neukazuje - kombinace a rytmu objemů a barevných ploch jako celku.

Malířství je pro mne komunikací se světem. Nemohu bez něj být i za cenu neúspěchu. Bez malování malíř ztrácí svět. "Ve tvarech věcí shledává malíř neustále tutéž otázku a tutéž výzvu, na níž nepřestává odpovídat," říká dále Merleau-Ponty.

Na závěr bych si dovolil ocitovat Michelangela: "Krásná malba je zbožná sama o sobě, neboť duše se pozdvihuje úsilím, jehož je jí zapotřebí, aby dosáhla dokonalosti a smísila se s Bohem. Krásná malba je účinkem té boží dokonalosti, stínem štětce božího, je hudbou, melodií. Pouze smyslem vysokým se podaří proniknout jí."
 
Listopad 1997
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group