ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

TUHÝ HRDINA

Vít Soukup je čerstvý absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové, kde vystudoval malbu u profesora Pavla Nešlehy. Mimo to absolvoval jeden rok na AVU v ateliéru prof. M. Knížáka. Je členem skupiny "Post AIDS". Kromě malby se zabývá filmem, divadlem a literaturou:

"...jeho obrazy byly něco tak krásného, že to ani slovy popsat nelze. Nebyly to žádné hloupé emotivní mazanice. V jeho obrazech bylo vše: tep doby, všechny poslední trendy, síla i bolest, smutek i vtip. Barvy zářily jako démanty, kompozice byla neobvyklá, leč ne křečovitá, kresba brilantní, ne však macha..."


. . . . .



Podvečer není nutno zasvětit jen honičkám s čerty...
(olej na plátně 1996, 100 x 130)
To je pohádka o tobě?

Není. Hrdinou je smyšlená pohádková bytost.

Píšeš jenom o fiktivních bytostech?

Ostatní moje postavy jsou spíš karikatury nebo personifikace určitých nápadů. K shakespearovské reálnosti jsem ještě nedošel.

Jak souvisí tito hrdinové s postavami, které maluješ?

Mají podobný charakter. Jsou to fantomy vzešlé z novinových fotografií, časopisů a zapomenutých dobrodružných románů.

"...za nějaký čas se, jak už to tak chodí, dostavil obrovský a nevídaný úspěch. Umělec se se svou těhotnou ženou odstěhoval na veliký statek daleko od civilizace. Uprostřed přírody mu povila krásná trojčata. Ve stejnou dobu vrhla v chlévu jejich oblíbená sviňka desatero krásných, zdravých podsvinčátek, slepička dvanáctero zdravých vajíček a kravička ztepilého býčka. Vylíhnuvší se kuřátka se jmenovala Petr, Jakub, Jan, Ondřej, Filip, Bartoloměj, Matouš, Tomáš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon a Jidáš. Oblíbený pejsek Azor vrhl čtyři štěňátka: Matouše, Marka, Lukáše a Jana..."

Jsi normální?

Ale ano. Myslím si, že ironie i parodie jsou velmi očistné mechanismy. Představuji si je jako nějaké sítko očišťující opravdové věci od neskutečných nánosů polopravd a zkreslení.

Rád kombinuju humor s romantikou, protože jsou to důležité protijedy. Humorem můžeme přijmout i skutečnost, která je ve své podstatě tragická, romantika nabízí úkryt a alternativu.

Hledáš únik před realitou?

To ne a nejde mi ani o žádný naivní protest. Romantika je pro mne spíš takový podivný úkryt plný bezpečí, hry a dětství, související i s určitou bizarností, sentimentem a pokleslostí, které mě zajímají.

Proč tě zajímá pokleslost?

Není nudná. Nabízí spoustu možností, překvapení, tajemství a všemožných radostí.

Zároveň máš v oblibě skutečnost idealizovat až do hybridních rozměrů.

Určitá hybridnost vychází právě z faktu, že výchozím bodem těchto idealizací jsou právě pokleslá a banální fakta. Myslím, že i v takto získaných ideálech lze najít krásu a radost. Hledání nových ikon provází spousta podivností, přesto je to hledání cenné. Většina her má velmi hybridní charakter.

"...po oskarové nadílce strávil krátký čas v Tibetu, kde v meditacích s učenými mnichy ve stínu zasněžených velikánů sepsal své zásadní teoretické dílo 'Komplementární imanence jako paradigma typologie postmoderního pseudosubjektu'. Poté se vrátil na své kvetoucí hospodářství, stejně skromný a lidský jako druhdy. Zato film o jeho životě nastoupil vítěznou pouť světem. Kam přišel, rozdával mír a klid: Rozplakaný Chorvat líbá Srba v ztemnělém sále vukovarského kina, polní biograf v golanské pustině je místem prvního nesmělého setkání Arabů a Židů, zloduch Husajn si pod tíhou výčitek vystřelí mozek zpod baretu..."

Proč máš potřebu měnit média? Co ti dává film a na druhé straně malba?

Mám potřebu vyprávět. Filmem se krásně vyprávějí příběhy a sdělují určité emoce, které by malbě vadily. Zároveň nemám rád příliš výtvarné filmy. Obraz je víc než zastavené filmové políčko a film je víc než pohyblivé obrázky. Ani jedno z těchto médií mi samo o sobě nestačí a zároveň se obě navzájem zajímavě oplodňují. Dalo by se to zjednodušit tak, že filmem uspokojuju víc svůj exhibicionismus a potřebu komunikace a malbou potřebu samoty.

Proč maluješ fotografie z novin?

Novinové obrázky jsou často už hotové umění. Abych upozornil na všechno bohatství, které v nich zahlédnu, potřebuju je glorifikovat náročným malířským procesem. Zároveň mě baví představa diváka, který v solidní galerii vidí solidně namalovanou podivnou věc (např. Miloslava Šimka, pletaře pomlázek z Milevska či člověka převlečeného za Hurvínka při soutěži komických plavidel ve Vyšším Brodě). Proto raději použiju Českokrumlovské listy než Mladou frontu.

To je ale jenom jedna poloha, kterou ses zabýval. Nedávno jsem viděl tvoji poslední výstavu ve Špálově galerii v Praze. Zaujaly mě tam naopak hodně stylizované, až tuhé obrazy. Nebyly na nich figury, spíš jakési prapodivné figurky.

Ty obrazy vycházejí ze stylizovaných tuhých hliněných modelů, jaké už používali třeba malíři v manýrismu. Vytvářeli tak novou umělou skutečnost. Zajímalo mě, jak bude takový postup fungovat dnes, přenesen z příběhů mučednických legend na příběhy z dobrodružné knihy odehrávající se na kanadském severu. Udělal jsem figurky, oblékl je, nastrkal do lesa a namaloval, přičemž jsem zachoval jejich stylizovanou tuhost. Indiána skákajícího ze skály jsem třeba pověsil na klacek a natupíroval mu vlasy, jako že vlajou. Něco podobného jsem dělal už zamlada, kdy jsem obkresloval Burianovy ilustrace, vystřihoval z nich figurky a s nimi sehrával příběhy. To mě baví dodnes - proto maluju a točím.

Co chystáš nového?

Budu malovat jídlo. Ty fotky k receptům ze sedmdesátých let jsou vlastně velmi divně barevné abstrakce. Chci si odpočinout od figurek a nahradit je třeba upečenýma rybama. Zároveň jsme dotočili komorní film Modrá kuchyně a chystáme sociální detektivku Uhlí a smrt (nebo Smrt v uhlí).

"...když malíř a žena v požehnaném věku zesnuli, postavili jim vděční vesničané skromný hrob v lesích, který postupně splýval s okolní přírodou, až po jedné zvláště kruté zimě jarní vody smyly poslední jeho zbytky. Ale jejich památka dál žila v malířově díle, které ani po jeho smrti nepodléhalo módám, změnám vkusu ani zubu času, a jestli nezemřelo, žije dodnes a bude žít věčně až do skonání světa."

V rozhovoru jsou použity úryvky z textu - "Pohádka Víta Soukupa"
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group