ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

CHIVA - ČEKÁNÍ NA MASOVÉHO TURISTU

 

Chiva leží na kraji pouště. Je to velké město na kanále vedoucím z Amudarji a je v něm nádherná mešita.

 

Chorezm je oblastí vysoké kultury a vynikajícího umění, je oblastí, která má velký přínos pro světovou civilizaci. Jsme hrdí na Chorezm.

 


Letní terasa Arzchona.

HODINY VŠEDNÍCH DNÍ

6.00-6.30 Nad Chivou se rozednívá. Ičan-Kalou, vnitřní pevností a památkovou rezervací, se prožene chladný vítr. Věže mešit a opevnění se přestávají rýsovat proti hvězdnému nebi a Chiva ztrácí tajemný povlak pohádek Tisíce a jedné noci. Ozvou se ptáci a první zvuk civilizace - metařovo koště. Klouže po ohlazených kamenech schodiště a jeho šoupavý zvuk zesiluje ozvěna. Neomylně se blíží k místu, kde čekám na nový den. Už je těsně u mne. Místo překvapení se ozve jen lakonické "zdravstvuj" a zametací zvuk se vzdaluje. S neměnnou intenzitou.


6.30-8.00 Na nádvoří paláce se scházejí dělníci pracující na archeologických vykopávkách. Než dorazí vedoucí průzkumu, je čas na řeči o všem a o ničem. U hradebních bran pečlivé hospodyňky zametají cesty kolem domů a polévají je vodou. Ať se aspoň chvíli nepráší.

V samotné Ičan-Kale žije dnes 2700 lidí (v celé Chivě asi 26 000) a všichni jsou nějakým způsobem napojeni na turistický ruch. K muzeím se začínají trousit hlídači. Skřípou zámky, vržou otvíraná vrata.

Afandi potkal skupinu rolníků s dětmi. "Kam jdete?" zeptal se mudrc.
"Na pole. Děti se tam budou modlit za déšť."
"A proč právě děti?"
"Děti jsou čisté. Jsou bez hříchu, a tak je Alláh určitě vyslyší."
"Tomu nevěřím," smál se Afandi, "kdyby Alláh jen jednou dal na modlitby dětí, tak by se všichni učitelé vyučující recitaci koránu už dávno usmažili v pekle."


8.00-11.00 Dopolední špička. Trolejbusy chrlí davy školáků - školní výlety. U pokladny se místní poprvé dohadují o vstupné. Rituál se bude přes den několikrát opakovat. Zajímavé, že se nikdy nedohadují Japonci. Ti by snad zaplatili jakoukoliv sumu. Za hlavní branou vztekle plive do písku velbloud. "Atrakce, atrakce!" huláká jeho majitel, ale Japonci se bojí a školáci nemají peníze. "Blbej byznys," kope do kamenné zídky velbloudář. Improvizované tržiště přetéká kožešinovými čepicemi. Kdekdo zkouší, ale nekupuje. Rumraj podtrhuje místní hudba z amplionu.

Do žádného muzea se nemusíte tlačit. Pro návštěvníka je to šok. Má dojem, jako by měl Ičan-Kalu jen pro sebe. Jinde na světě podobná muslimská města drtí cizince svým obvyklým zmatkem a nekonečným spěchem. Tady návštěvník projde branou, a obejme jej klid.

Pár narychlo otevřených restaurací - deštníky s nápisem Coca-Cola se pokorně krčí pod nedostavěným minaretem Kalta-minor.


11.00-14.00 Šípková Růženka z Chivy se právě teď píchla o trn. Město na tři hodiny usíná. Dělníkům na vykopávkách padají z rukou lopaty. Školáci zalézají do stínu. Dospělí vyhledávají restaurace. Čaj a polední spánek. Rozehřáté zdi venku žhnou (35 °C ve stínu).


Emír si dobíral Afandiho. "Pořád jen hodnotíš svět kolem sebe, přemýšlíš o spravedlnosti, bojuješ za chudáky, píšeš básničky. Ale k čemu ti to je? Co kdybys aspoň jednou udělal něco pořádného?"

Afandi vstal a beze slova nakopl emíra do zadku.


14.00-16.00 Šípkovou Růženku políbil princ, a město se dnes už podruhé probouzí. U vstupu do medresy Islamhodža probíhá souboj davu o právo přednostního vstupu. Sešly se tu dvě školy a pedagogický personál bojuje o to, který ústav půjde dovnitř dříve. Emoce na obou stranách. Oba školní kronikáři s videokamerami si pochvalují akční záběry. Vedle hrají místní kluci fotbal. Přihlížející publikum je pouze holčičí. Archeologové končí práci. Jen dělníci opravující hradby pracují dál zběsilým tempem. Jako by se první nájezdníci měli objevit už večer.


16.00-18.00 Čas pro návštěvy muzeí. Jsou věnována historii města, historii oblasti, zoologii, folklorním zvykům atd... Víc než dva návštěvníci najednou jsou vzácností. Čtyři dílny uměleckých předmětů jedou naplno. Nejvytrvalejší z Japonců se tlačí na cimbuří a bojují o nejlepší záběr západu slunce. V mešitách je solidní provoz. Spousty rodin přivážejí na vozíčcích své nejbližší. Následují modlitby za jejich uzdravení.


Chán se nudil. Už nevěděl co by, a tak si svolal básníky, mudrce a úředníky z celé Chivy. "Pánové, kdo řekne nejnehoráznější lež, ten si odnese pytel zlaťáků."

Nastalo ticho. Po chvíli se odvážil nejvyšší muftí - hlava všech duchovních.

"Cháne, lež je něco nepředstavitelného. Kdo lže, tomu uschne jazyk, v ohni pekelném se bude smažit. Jsem starý člověk, ale přesto si nepamatuji, že bych někomu zalhal. Vzpamatuj se, pane, a nenuť zde nikoho k něčemu tak hroznému jen proto, že to pokládáš za zábavné."

Chán mu nevěnoval ani trochu pozornosti a otočil se na Afandiho. "Lži, co to dá."

"Nemůžu, pane. Nejde to. Nejvyšší muftí hned na začátku přišel s takovou lží, že ji už nikdo nepřekoná."


18.00-23.00 Nejodolnější návštěvníci opouštějí město. Za západní branou zvrací evropská turistka. Úpal z celodenního chození Ičan-Kalou. Ve tmě začíná památková rezervace chvíli patřit těm, které živí - obyvatelům Chivy. Žádné korzující davy se ale nekonají. U mešit, pod hradbami a v uličkách jen posedávají a debatují skupinky místních. S postupujícím časem se ale rychle zmenšují. O půlnoci je už všude ticho a prázdno.


HISTORIE

Chorezmijská oblast (na dolním toku Amudarji) je archeology pokládána za jedno z nejzajímavějších míst z hlediska studií vzniku a vývoje životního stylu v lidských sídlech.

První zprávy o sídle s názvem Chiva pocházejí z 8. století, kdy existuje jako malá pevnůstka.

Arabští geografové se ale už v 10. století zmiňují o Chivě jako o tradiční zastávce karavan na hedvábné stezce.

Až do konce 14. století Chiva nehraje žádnou významnější roli, protože hlavním centrem Chorezmijského chanátu je Urgenč. Ekonomický základ chanátu tvořilo vyspělé zemědělství, které se díky stále důmyslnější síti zavlažovacích kanálů rozvádějících vodu z Amudarji bouřlivě rozvíjelo a podporovalo vznik sídel, do nichž mířili vyhlášení řemeslníci a učenci z širokého okolí.

Odtud pocházejí vědci (např. al-Chórezmí 780-850, Ahmed Berúní 973-1048, Abdalláh Ibn Síná, zvaný Avicenna 980-1037), kteří se v období zrodu Chorezmijského chanátu proslavili v celém tehdejším známém světě.

Chanát svým bohatstvím samozřejmě přitahoval množství nájezdníků, kteří jej několikrát zpustošili. Pokaždé se ale zvedl - díky úrodné půdě, jež byla základem pro jeho rozvoj.

Až totální rozvrácení chanátu Timurem Lenkem v polovině 14. století ukončuje rozkvět Urgenče a přichází čas Chivy. Zde je počátek vzniku rozsáhlých chivských paláců, medres, mešit a mauzoleí. Každý chán se snažil zanechat svůj architektonický otisk ve tváři města a jeho následovníci brali dílo předchůdce jako výzvu. Poprvé se Chiva stává hlavním městem Chorezmijské oblasti v roce 1556. Na stálo v roce 1602 od vlády chána Arab Muhammada. Vše stvrdila Amudarja, která v roce 1598 změnila směr toku a vzdálila se od Urgenče.

Za vlády Petra Velikého je v Chivě umístěna posádka 4000 mužů jako ochrana před nájezdníky z pouště (1717) a chán se stává carovým vazalem. V roce 1741 je ovšem i přesto město poničeno nájezdníky Nádira Šáha z Persie a Chivský chanát se stává nejsevernější oblastí perské říše.

Toto období ukončuje epidemie moru, která na město dolehla v roce 1768. Básník Šermuchamad Munis ve svých zápiscích popisuje, jak tehdy v Chivě zůstalo jen nepatrné množství obyvatelstva, vnitřní město zarostlo tamaryškem a v domech se usídlila divoká zvířata.

Podoba dnešní Chivy se začíná utvářet po roce 1770, kdy celou oblast sjednotil chán Muhammad Amin Inak, a následující období do začátku 19. století se stalo z architektonického hlediska dobou největšího rozkvětu města. Znovu se rozvinul obchod s otroky - největší v centrální Asii - a nerušeně pokračoval, trpěn jak Ruskem, tak perskou říší, protože se chanát svou rozlohou stal jakýmsi stabilizačním faktorem mezi oběma giganty.

Na konci 18. století doléhá na oblast ekonomická a politická krize a chánové v Chivě se střídají tak rychle, že si celé období vysloužilo název "období hry na chány".

K definitivnímu prosazení ruských zájmů v oblasti dochází v roce 1873. Generál Konstantin Kaufman se 13 000 muži obkličuje Chivu a i přes lidovou vlnu odporu se tehdejší vládce chán Muhammad Rahkim II. podřizuje. Jeho stříbrný trůn je poslán do Ruska jako symbol poroby. Oslabený chanát končí svoji existenci v roce 1920, kdy bolševický generál Michail Frunze ustanovuje v Chivě Chorezmijskou lidovou republiku. Ta byla teoreticky nezávislá na SSSR, ale její představitelé upřednostňují cestu k socialismu a v roce 1924 je republika začleněna do Uzbecké SSR.

Správním centrem se stal opět Urgenč. Chiva odešla do důchodu. Najednou byla znovu jen obyčejným "okresním městem".

1990 - vnitřní město Chivy, tzv. šachristán Ičan-Kala, zařazeno mezi památky UNESCO;

1991 - na základě archeologických vykopávek je stáří města stanoveno na 2500 let;

1995 - generální ředitel UNESCO při své návštěvě nazývá Chivu diamantem mezi světovými historickými městy.


OTROCI A MUČENÍ

Ruský vyslanec kapitán Nikolaj Muravjev, který přicestoval v roce 1819 do Chivy, odhadoval počet otroků ve městě na 30 000, z toho 3000 Rusů. Richmond Shakespeare, britský vojenský vyjednávač, který v Chivě zachránil z otroctví asi 400 Rusů (1840), viděl množství dalších otroků, především Peršanů a Kurdů. Jak uvádí, skoro všichni byli v dobré zdravotní kondici a jejich cena na trhu se pohybovala kolem 4 velbloudů za kus.

Chánové vládli krutostí - mučení a časté popravy byly skoro na denním pořádku.

Arminius Vámbéry, maďarský cestovatel, popsal v roce 1863 věřejné mučení devíti starých mužů, kterým byly postupně vypichovány oči.

Nikolaj Muravjev uvádí za nejoblíbenější způsob exekucí v Chivě narážení na kůl. Bylo zaručené a pomalé. Trvalo dva dny, než dotyčný zemřel. V celém chanátu platil zákaz pití alkoholu a kouření. Když měl chán svůj splín, bavil se třeba tím, že nechával poddaným rozříznout ústa od ucha k uchu. Postižení chodili po palácích s trvalým úšklebkem.

Počty medres v Chivě dokazují, že zde bylo jedno z teologických center muslimského světa. I přesto, nebo právě proto - kvůli neměnnému životnímu stylu, se dostávala do postupné izolace. Chivští chánové se rezolutně stavěli proti modernizaci a lidovému vzdělávání.

Například chán Muhammad Rahkim ještě po ruské anexi důrazně odmítá elektrifikaci, telefony a školství. Tehdy to bylo k její škodě, avšak právě ortodoxnost posledních chánů umožnila Chivě přestát období ničení všeho starého a zachovat si svou původní podobu.




PŘÍTEL SE NEMŮŽE CHOVAT ZLE

Abdulah Abdurasulov (56 let) - ředitel Chivské památkové rezervace. Pracovat zde začal jako vědecký pracovník v roce 1969, ředitelem je od r. 1990, kandidát historických věd, ženatý, 5 dětí, 2 vnuci, 5 vědeckých publikací.

Jako malý jsem měl moc rád knihu s příhodami lidového mudrce Hodži Nasredina. Když se procházím Chivou, mám dojem, jako bych se najednou ocitnul v pohádkové knížce o něm.

V jaké pohádkové knížce? To byla skutečnost! Já si myslím, že Hodža je postava, která musela mít reálný základ. Tady mu říkáme Afandi a každý v Chivě vám určitě vysype z rukávu aspoň tři jeho příběhy.

I vy?

I já. Ale chtěl jste si povídat o Chivě, ne? A vůbec, vy jste český novinář? Tak mi řekněte, co se u vás děje, že Čechy Chiva přestala zajímat. Naše statistiky nám například říkají, že v roce 1986 nás navštívilo 40 000 turistů a asi 2000 od vás. Po vzniku samostatného Uzbekistánu se začaly zvyšovat ceny, nestabilita... Loni tu bylo jen 10 000 návštěvníků a Češi skoro zmizeli.

Který národ dnes vede?

Jednoznačně Japonci. Někdy mám dojem, jako by Chiva byla jejich poutním místem.

Překvapila mě vaše úporná snaha o to, aby si žádný návštěvník na návštěvu Chivy a pobyt v ní nestěžoval.

Jinak to nejde. Máme konkurenci - Samarkand a Bucharu. Co na tom, že jsme památkou UNESCO? Pro vaši představu, v Ičan-Kale je 119 objektů, které jsme museli zrestaurovat. Pracovalo se na tom od roku 1967. A tvrdě. Letos s opravami končíme. To nám sem sice turisty přiláká, ale neudrží. Musíme nutně vybudovat hotel vyšší kategorie, aby sem majetní turisté nejezdili jen na 4 hodiny a potom nepřespávali v Urgenči. Od letiště v Urgenči až sem do Chivy jsme postavili 42 km dlouhou dráhu trolejbusů. Nejdelší ve střední Asii. Jezdí na ní deset vašich trolejbusů.

Na to, co všechno máte na starosti, mi připadáte pořád klidný a vyrovnaný. Nebo je to už jen maska zakrývající rezignaci?

Já jsem nikdy nebyl žádný cholerik a tady jsem rychle zjistil, že křikem žádné problémy nevyřeším. Mám se například vztekat nad špatnou koncepcí ochrany celé rezervace proti teplu a zimě? V létě tady máme 35-40 °C v zimě i -20 °C. Stavby trpí těmi výkyvy. Trpí... Hledáme jiné řešení... Ještě jsme ho nenašli.

Nevěřím, že tohle je jediný globální problém, který vás bere.

Budete muset. S Chivou nikdy nebyly žádné problémy. Nezažila útoky na turisty. Nejsou tady kriminálníci, nikdy se o nás nepsalo v novinách - žádné skandály.

Dejme tomu, že přijmu váš pohled na věc: Chiva - turistický ráj na zemi. Jak se chcete vyrovnat s předpokládaným zvýšením počtu návštěvníků? S negativními stránkami globální turistiky?

Prosím vás, jakými? Vždyť bude jen dobře, když sem přijede co nejvíc lidí. Jen ať přijedou. Všechny ubytujeme, pohostíme. Máme široké srdce. Budou peníze. My s turisty nebudeme mít nikdy problémy, protože když k nám někdo přijede a napije se našeho čaje, tak je přítel a přítel se přece nemůže chovat zle.
květen 2000

 

prezident Uzbekistánu Islom A. Karimov (1998)
billboard před vstupem do Chivy

 

svědectví Makdisiho, 10. století
(jedna z prvních zpráv o Chivě)
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group