ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

PATAGONSKÁ ZASTAVENÍ

 

V roce 1520 nemohl známý mořeplavec Magalhães tušit, jak prospěje propagaci nejjižnějšího a nejvzdálenějšího území Jižní Ameriky, když ho nazve romantickým jménem "Ohňová země". Ani slovo Patagonie nezní všedně a buďte ujištěni, že společné území Chile a Argentiny nedělá svému tajemnému jménu ostudu. Chilská a argentinská Patagonie byla vždy vytouženým cílem horolezců a vyznavačů prvovýstupů. Odlehlost a nepřístupnost mnoha oblastí se k tomu přímo nabízí. V posledních dvou desetiletích se ale Patagonie spolu s Ohňovou zemí stávají lákadlem i pro "obyčejné" turisty s báglem na zádech. Jediným problémem těchto krásných a přívětivých zemí je jejich neskutečná rozlehlost. Chile je ale přes svou obrovskou délku jedním z nejmenších států Jižní Ameriky. Rozkládá se vlastně jen na úzkém pruhu západního pobřeží mezi hřebenem Kordiller a Pacifikem v celkové délce neuvěřitelných 4329 km a průměrné šířce pouhých 180 km. Horské masivy přitom zabírají někdy až polovinu tohoto pásu a v podstatě pouze centrální část je tvořena převážně nížinami a patří také mezi nejlidnatější oblasti země. Proto na nás již na letišti v Santiagu de Chile čeká malý "teréňák", kterým vyrážíme rovnou na jih.


ARGENTINSKÉ STOPOVÁNÍ

Po dálnici č. 5, která místy připomíná naši obyčejnou státní silnici, ovšem s pětinásobným provozem, do rána urazíme první tisícovku kilometrů. V ranním oparu nad vodní hladinou se před námi objevuje nádherný zasněžený kužel sopky Osorno, který leží severně od Ensenady mezi jezery Llanquihue a Todos los Santos. Vrchol vysoký 2661 metrů je ovšem přístupný jen s průvodcem či pro zkušené horolezce a každopádně s vybavením na ledovec - mačky, cepín, lano. Časté a rychlé změny počasí a hluboké ledovcové trhliny skrývají velké nebezpečí.

Jezero Todos los Santos patří mezi nejkrásnější v Chile. Voda jezera má neuvěřitelně zelenou barvu, břehy jsou pokryté hlubokými lesy a jen v severní části narušuje klidnou hladinu několik ostrůvků. Nad přístavem Petrohue na západním břehu se tyčí svahy vulkánu Osorno, který se v celé své kráse zrcadlí na hladině.

Po fantastické snídani na rybím trhu v přístavu Puerto Montt zjišťujeme, že veškeré trajekty na jih jsou již na tři týdny dopředu vyprodány. Volíme tedy pozemní cestu přes Argentinu. Na hranicích nás však uzemní chilský celník, když nám nedovolí vyvézt ze země půjčené auto. Schází nám totiž notářem ověřená půjčovací listina. Jelikož je sobota (notáři pracují až v pondělí) a za majitelem auta do Santiaga a zpět je to přes 2 tisíce km, necháváme auto u hranic a dál vyrážíme stopem.

Stopování je v Argentině velmi rozšířené a populární, zdá se mi však trochu pasivní. Skupinky černě oblečených "čundráků" jsou ochotny čekat na svezení i několik dnů. Oblékáme se tedy do pestrých triček, schováváme bágly a trochu zintenzivňujeme "žebrání" o svezení. Výsledek je překvapivý - před užaslými zraky ostatních stopařů odjíždíme už třetím autem. Projíždíme podél nádherného jezera Nahuel Huapi ve stejnojmenném národním parku. I z auta je patrné, že by to chtělo aspoň tři dny. Jedeme dále na jih.

I přes naše stopařské úspěchy nám po čtyři sta kilometrech dochází, že nutně potřebujeme svoje auto. V Esquelu, bohužel už na území Argentiny, kde se ceny pohybují mnohem výše než v Chile, si za šílené peníze půjčujeme malého fiata a necháváme si od majitele půjčovny doporučit další trasu.

HOROLEZECKÝ RÁJ

Najíždíme na slavnou argentinskou Ruta Cuarenta, neboli silnici č. 40. Během 800 kilometrů neuvěřitelně kamenité cesty potkáváme pouze tři auta. Benzin bereme pro jistotu i do plastových lahví od koly, neboť pumpy jsou vzdálené až 300 km. Jako fata morgána nám připadají kanadští manželé cestující na horském dvojkole, kteří již půl roku jedou z Aljašky. Prý jim do Ohňové země zbývají pouhé dva tisíce kilometrů, a pak už jenom zpátky. Občas ani nevěříme svým vykuleným očím, když nám přes cestu přebíhají velcí pštrosi. Při noční jízdě naše světlomety zase přitahují množství přebíhajících zajíců, kdežto lamy vikuně se líně a nenuceně potulují podél silnice.

Ráno nás zastihlo při vjezdu do národního parku Los Glaciares, který zabírá 4459 km² argentinského území v okolí jezera Argentino. Více jak polovina jeho plochy je pokryta ledovci patřícími do velkého ledovcového příkrovu, který se táhne v délce 400 km. Jako první nás u vesničky El Chalten fascinuje panoramatický pohled na dominantní Cerro Fitz Roy. Strmé žulové štíty bývají většinou skryté v mracích, což se samozřejmě přihodilo i nám. I přesto je tento horský masiv světoznámým rájem horolezců a v poslední době i obyčejných baťůžkářů. I tak daleko od domova nás nezaslouženě hřeje u srdíčka, že jsme Češi. V místním obchodě totiž visí na zdi česká (možná ještě československá) vlajka a místní ranger po seznámení vzpomíná na Mirka Šmída a jiné české horolezce. Chvilkami se nebe slitovalo a my jsme mohli s úžasem a bolestí za krkem obdivovat jedny z nejtěžších skalních stěn světa. Při pohledu na stěnu Cerro Torre jen údivem kroutíme hlavou. Pro trekaře jsou tu připravené tři hlavní trasy. Velkou horolezeckou výzvou je samozřejmě stěna Fitz Roy vysoká 3375 metrů. K velmi obtížnému a riskantnímu výstupu je zapotřebí povolení a nefunguje tu žádná záchranná služba. Z chilské strany není k Fitz Roy žádný přístup.

Po třech dnech odpočinku od volantu vyrážíme přes malebné městečko El Calafate k pověstnému ledovci Perito Moreno, který jako jeden z mála přibývá. Díky častému a hojnému sněžení se ledovec pomalu posouvá a na břehu jezera vytváří na 5 kilometrů dlouhou a 80 metrů vysokou stěnu. Nádherně modrá stěna ledu nás na tři hodiny doslova přimrazila. Během té doby se odtrhlo několik asi pětipatrových "činžáků" ledu a s ohlušujícím rachotem se zřítily do ledovcové řeky. Miliardy kubíků ledu se pomalu posouvají kupředu, aby v této konečné stěně odhalily na okamžik svou krásu.

BRÁNA DO ANTARKTIDY

Odměnou za útrapy na kamenité silnici Ruta Cuarenta je tisícovka krásných a pohodových asfaltových kilometrů do Ohňové země. Chilská část tohoto ostrova je celkem nezajímavá, což nám vynahradila cesta po východním, argentinském pobřeží. Rybaření je zde národním sportem a rybářský lístek naprostou zbytečností.

Ostrov na nejvzdálenějším jihu Jižní Ameriky je rozdělen mezi Argentinu (východní část) a Chile (západní část), mezi nimiž došlo k dohodě ohledně stávající hranice až v 19. století. Jih ostrova je pokryt krásnými jezery, lesy a horami s množstvím rozličných ptáků.

Ohňová země je ze všech stran omývána mořem, Atlantikem na východě, Magelhãesovým průlivem na severu a průlivy Beagle, Gabriel, Magdalena či Cockburn na jihu a západě. Původní indiánské obyvatelstvo již téměř zmizelo a v nejjižnějším městě světa Ushuaia žije pouhých 50 tisíc obyvatel. Jižní část ostrova je národním parkem s množstvím úhořů, lososů, divokých kachen a se 152 druhy ptáků.

Nejjižnější a také nejdražší město Argentiny Ushuaia, zvané také "brána do Antarktidy", je nyní lehce dostupné díky nové asfaltové silnici z Río Grande. Jeho strmé uličky se svažují k zeleným vodám kanálu Beagle, pojmenovaného po Darwinově lodi, která ho roku 1832 na druhé expedici kapitána Fitzroye proplula.

Zajímavostí města je staré vězení Presidio za námořní základnou a muzeum s expozicí fotografií a indiánských artefaktů, známé také jako "muzeum na konci světa". Velmi atraktivní jsou výlety na moře, ať už celodenní plavba na katamaranu po průlivu Beagle, nebo kratší rybářské vyjížďky. V létě je také možné plout na ostrov Los Lobos za tuleni. Ushuaia poskytuje také bohaté sportovní vyžití: kromě sportovního areálu na západě města, kde je při zamrznutí laguny i bruslařský okruh, najdeme na svazích Cerro Martial lyžařský areál a množství běžeckých stop. Nejlepší výhled na neopakovatelné panoráma je ze břehů průlivu Beagle. Letní teploty dosahují až 25 °C a v zimě -12 °C. Celkem dobře se zde daří zakrslým břízám a skořicovníkům a můžeme tu potkat vlka, bílou lišku, pumu, nutrii, lamu či nejmenší druh jelena - jelínka pudu, vážícího 9 kilogramů a vysokého 40 centimetrů. Pobřeží parku patří vydrám, tuleňům, tučňákům, albatrosům, rybákům a jiným mořským ptákům. Ve městě jsme narazili i na nabídky výletu až na mys Hoorn na stejnojmenném ostrově. Stojí to ale spoustu peněz.

NEJKRÁSNĚJŠÍ KOUT JIŽNÍ AMERIKY

Konečně otáčíme na sever a přeplutím známého Magalhãesova průlivu opouštíme Ohňovou zemi, abychom po návštěvě malebných městeček Punta Arenas a Puerto Natales dorazili do nejkrásnějšího národního parku Jižní Ameriky - Torres del Paine. Je to další okouzlující ráj horolezců a trekařů. Charakteristickým rysem parku jsou majestátní žulové hory o průměrné výšce 3000 metrů, z nichž nejvyšší je Cerro Paine Grande (3248 m). Centrální část tvoří Torres (věže) a Cuernos (rohy) del Paine, zvláštně tvarované vrcholy přesahující 2600 metrů, jejichž strmé stěny padají přes 1000 metrů do údolí s nádhernými jezery. Severozápad parku je pokryt ledovci Grey, Dickson a Zapata, patřícími k hlavnímu ledovcovému masivu, který vytváří Patagonský ledovcový výběžek.

Tento neuvěřitelně pestrý kus země s dech beroucími výhledy na fantastické vrcholy, ledovcová pole, divoce zbarvená jezera a poklidná zelená údolí byl vyhlášen národním parkem roku 1959 a o 20 let později byl zařazen mezi přírodní rezervace UNESCO. Stále stoupající zájem turistů o tento kraj ovšem s sebou přináší i velká úskalí, zejména v okolí chat a kempů, kde se hromadí odpad.

PO CAMINO AUSTRAL

Již asi pošesté přejíždíme chilsko-argentinskou hranici a obohaceni o další množství razítek se pozvolna vracíme na sever. I na sebemenších hraničních přechodech funguje poměrně slušná byrokracie, o malém pohraničním styku se nám může jen zdát, a ačkoliv zde panuje korektní jednání, je vidět, že sympatiemi mezistátní vztahy nehýří.

U překrásného pohraničního městečka Chile Chico se napojujeme na jednu z nejkouzelnějších silnic světa. Ruta 7, Carretera Longitudinal Austral Presidente Pinochet, častěji označovaná jako Camino Austral, jak se tato kamenitá a šotolinová silnice jmenuje, spojuje množství vesniček dostupných dříve jen lodí nebo letecky. Z Puerto Montt se Camina Austral vine více než 1000 kilometrů mezi Campo de Hielo Norte (severní ledovec Patagonie) a argentinskými hranicemi až do sídla prvních osadníků Cochrane. Silnice není nikde přerušena, přestože jí v cestě stojí několik převozů, které pravděpodobně nikdy nebudou vedeny přes mosty nebo tunelem, protože by se její stavba velmi prodražila.

Počet obyvatel celého regionu (od Puerto Montt až po Villa O'Higgins) nedosahuje ani počtu 80 tisíc a téměř polovina z nich v žije v Coihaique, jediné zaznamenané osadě mezi Puerto Montt a Punta Arenas. Proč tedy Chile investovalo 102 miliony USD do stavby silnice pro tak malý počet obyvatel? Zatímco všeobecné mínění říká, že cílem je rozvoj země, skutečná odpověď je skryta v geopolitických vztazích.

Rychlé dokončení Camino Austral mělo tvrdé důsledky. Do určité míry sice posílilo rozvoj lesnictví, rybolovu a důlního průmyslu, ale většina odvětví více ztratila, než získala. A tak otevření Camino Austral přináší výhody alespoň dobrodružným cestovatelům.

BUENOS DÍAS

Vracíme auto a stopem se přibližujeme k našemu prvnímu hraničnímu přechodu, kde nás očekává vypůjčený a prakticky nepoužitý džíp. Cestou do Santiaga ještě projíždíme kousek od nádherné jezerní oblasti a národního parku Villarrica. Zbývá nám jeden den do odletu a my se dopouštíme největší chyby, když navštěvujeme přecpaná a přecivilizovaná přímořská střediska Valparaíso a Viña del Mar. Na plážích je hlava na hlavě, moderní budovy, hluk a chaos - to vše nás po třech týdnech pohody (ale i nepohody) vrací do reality. Takto aklimatizováni se přes Rio vracíme domů, abychom v únoru zase mohli říci: "Buenos días Patagonia."
září 2000
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group