Archiv vydání magazínu Koktejl

Damán a Diu jsou výjimky. Leží uprostřed indického státu Gudžarát, ale jsou to kolonie centrálně spravované z hlavního města Dillí. Leží uprostřed abstinentské země s prohibičním zákonem, ale pije se v nich alkohol přímo povinně. Leží uprostřed světa hindů, muslimů a sikhů, a přitom tu najdete pyšné křesťanské kostelíky s křížkem, který ční ještě o kus výše než kokosové palmy.

DÁLNICÍ V PROTISMĚRU

Vyrazili jsme na cestu z Jaisalmeru do Damánu, která měla trvat 26 hodin, v půl šesté odpoledne. Dvě protichůdné síly, které se tlačí zároveň dovnitř i ven, vás málem odradí od cestování vůbec, ale pak sám průvodčí přišel s tím, že pro nás má dvě volná místa. A to v uličce stáli lidé na pytlech zrní. Následovala noční jízda prostředkem silnice - jenom když se proti vám objeví světla, stočí se to ke krajnici a samozřejmě nezapomenout troubit. První přestávka po dvou hodinách trvá třicet minut a pak s e to opakuje až do rána ve stejných intervalech. S východem slunce přestupujeme v Ahmadabádu na cestu do Suratu po proslulé bombajské dálnici. Požitku z rychlé jízdy vás zbavují nabourané vraky autobusů a nákladních vozů, které co kilometr lemují silnici jako připomínka nepovedených myšek, které naši řidiči praktikují pilně jako piloti formule 1 na závodní dráze. Když nám velvyslanec vyprávěl, jak jsou Indové schopni vjet na dálnici do protisměru, nevěřili jsme, dokud jsme to neviděli na vlastní oči vyšší střední třídě a ti lidé, co sedí pod ním, si vydělávají desetkrát míň.

ALKOHOLICKÝ RÁJ

To, že jsou Damán a Diu výjimka, mají na svědomí Portugalci, kteří to tu před staletími osídlili, a pak vláda, která se rozhodla z míst na obou stranách Arabského moře udělat jakési indické Las Vegas. Snad nic jiného než alkohol tu ani nemá smysl nakupovat. Má to ten zvláštní háček, že z této kolonie se nesmí žádný alkohol vyvážet, takže všechno, co nakoupíte, musíte na místě i zkonzumovat. A to je základní charakteristika městečka, které vypadá, nebo by spíš mohlo vypadat, jako indické Saint Tropez oa a smí konzumovat jen v Damánu, jak je napsáno na etiketě, prostě alkoholický ráj. Však také přes týden zejí podniky prázdnotou a až o víkendu se zaplní hlavně bohatšími lidmi z nedaleké Bombaje, kteří se přijedou prostě opít.

NEJVĚTŠÍ ZÁCHOD SVĚTA

Výletní městečko Damán není na rozdíl od známějších Diu nebo Goy plné evropských turistů z toho prostého důvodu, že jsou tu špinavé pláže. Abyste si nemysleli něco o fouňovství reportérů Koktejlu nebo autorů turistického průvodce Lonely Planet, "špinavé" je velmi eufemistický výraz pro několikametrovou pláž proměněnou v obrovskou latrínu. Na písku v pravidelných rozestupech "tiše spí hnědí hadi", jak zpívá YoYo-Band. Chůze po mořském břehu tak připomíná kličkování minovým polem, abyste na něco nešlápli, a jen slabou útěchou je, že až přijde příliv, všechno to nadělení spláchne. Místní prostě nemají doma záchody a snad je ani nechtějí. Zajdou si k moři, dřepnou na bobek, meditují při pohledu na vlny a později jejich nadělení spláchne oceán.

Damán má dvě pláže - tu turistickou jménem Devka Beach, která je posetá drahými turistickými hotýlky a restauracemi, kde si můžete dopřát "dary moře", což jsou prawns (garnáty) a ryby, připomínající svým tvarem akvarijní rybky cichlidy, a samozřejmě levný alkohol. Další pláž Jojor na druhé straně města je o něco málo čistší, ale zase tu kromě přístavu a staré rozpadlé pevnosti není nic. Potkali jsme tu volební rikšu s indickou vlajkou, ve které šestiletá holčička do megafonu horovala pro svého kandi dáta.

Kus od pláže, kde je voda tak mělká, že ujdete 200 metrů, a pořád je vám po kolena, jsme narazili na bahenní kolonii. Muži kladli sítě a ženy stavěly jakési hráze, měly sukně vyhrnuté až nad pás a zapadaly až po sukně do bahna. Poprvé v životě jsem viděl, jak mají Indky štíhlá stehna, ale už z dálky mě vždy hnaly. Potíž byla v tom, že v bahně přede mnou nemohly utéct, ale i já jsem se k nim dokázal přibližovat jenom rychlostí, kterou dokážete vytáhnout nohu z mlaskajícího betonu a zase ji o kus dál zabořit.