ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

PONAZYREVO - JEN LETOPOČET SE ZMĚNIL

 

Kostroma je město na Volze, které najdete i na té největší mapě světa. Dvě stě kilometrů od něj leží uprostřed centrální části Východoevropské nížiny městečko Ponazyrevo. Listnaté lesy střídají zelené paseky a louky, obrovská rašeliniště a močály. Městečko vzniklo v letech 1904 až 1906 při stavbě železniční trati nazývané Severní dráha. Jméno dostalo po prvním usedlém rolníkovi.


Dnes žije v Ponazyrevu šest tisíc obyvatel. Zanedbané, asfaltované náměstí má rozlohu fotbalového hřiště. Na jedné straně trčí rezavé a porouchané zbytky trubkové konstrukce, kde kdysi visely fotografie úderníků. Naproti vévodí jednopatrová oprýskaná budova místní správy. Vedle je pošta a ke zděným budovám patří ještě obchod, policejní stanice, nádražní budova, škola a rozestavěná budova věznice. Ostatní stavby jsou dřevěné a většina z nich pamatuje pionýrskou dobu stavby trati. Okna všech srubů rámují vyřezávané okenice. Co dům, to jiné vzory. Vyřezávané "krajkoví" je pýchou každého majitele a parádním výtvorem lidové tvořivosti.

Občas se staví i nové sruby, dokonce jednoposchoďové, podobné našim čtyřbytovkám. Ale většinou jsou nedokončené. Peníze nejsou na nic, natož na nový dům. Městečkem se proplétají kilometry lávek postavených na metrových i vyšších kůlech. Sruby spočívají na hromadách klád a kůlů zaražených do bahna a prosypaných pilinami, hlínou či různými zbytky. Bažina v zimě promrzá do hloubky půldruhého metru a při jarním tání se mnohé domy často propadají. Stejně tak se propadají i cesty, což jsou vlastně náspy z klád, pilin, dřevěných odřezků, občas prosypané štěrkopískem dovezeným od řeky Veltlugy. Proto se cesty zpevňují vším, od starých pneumatik, železného haraburdí až po popel z kamen. Po takových "silnicích" mohou jezdit pouze terénní a pásová vozidla. Jediné auto bylo posazené v bahně a čekalo, až se okolí trochu vysuší a někdo ho vytáhne či popojede vlastní silou. Neexistuje kanalizace, voda se čerpá z mělkých studní. Kolem každého domu jsou nekonečné letité haldy dřeva a pravá ruská báňa - lázně. Na vysušených místech malých jako dlaň se mezi dřevěnicemi pěstují brambory, rajčata, cibule, slunečnice a nějaká zelenina. Obchod zeje prázdnotou. Jsou zde pouze pytle se solí, mouka a chléb. Nejčastějším jídlem byly nakládané okurky, vařené brambory, salát z rajčat, cibule a petrželové natě zalitý smetanou a chleba. Pije se čaj a vodka.

Z okna domu novinářky Taťány vidíme všudypřítomné dříví, nízké dřevěné baráky s hláskami ohraničené ostnatým drátem.

"Nelekejte se, to je vězení," upozorňuje Taťána a dodává, že je to dlouholetá tradice města už od dob stavby Severní dráhy. "Ani se tam nepřibližujte. Určitě by vznikly problémy pro všechny. Jste přeci jen cizinci...," říká s obavou v hlase. Potvrzuje nám to rozhovor s náčelníkem milice, u kterého jsme se museli hlásit. "Pánové, máme o vás všechno černé na bílém. Víme o všem, co se tu šustne. O vás jsme věděli, už když jste byli v Šariji," zabafal náčelník z papirosy a poklepal na svazek papírů. Vzpomněl jsem si na vyprávění dědy legionáře. Od dob cara se tu nic nezměnilo. Jen letopočet.
červen 1999
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group